Bývalá Jugoslávie do EU

[jirimittner]

Navrhuji, aby Piráti aktivně podporovali snahu zemí bývalé Jugoslávie, které dosud nejsou členy Evropské unie, o vstup do Evropské unie (Srbsko, Černá hora, Bosna a Hercegovina).

Pro tento návrh vidím následující důvody:

1. Mají být v EU
Oblast bývalé Jugoslávie je ve všech ohledech součástí Evropy (historicky, kulturně, etnicky, nábožensky, hospodářsky, jazykově) a cílový stav spojené Evropy nepochybně tuto oblast zahrnuje. Je to i součást oficiální politiky rozšiřování Evropské unie.

2. Musíme se o to postarat my
Země EU, které bývaly hlavním motorem rozšiřování (Francie, Německo, Polsko a další), mají v současnosti jiné priority než další rozšiřování. Mnoha zemím tzv. staré Evropy je oblast bývalé Jugoslávie vzdálená a jejich připojení k EU není ani podstatné téma pro jejich voliče. Oficiálně snahy o přistoupení k EU probíhají, nejblíže k tomu má Černá hora, ale aktivity jsou velmi vlažné. Země střední Evropy mají díky své blízkosti větší zodpovědnost za dokončení připojování západního Balkánu do EU a měly by v této věci převzít aktivní vedení.

3. Je to urgentní
S ohledem na Jugoslávské války v devadesátých letech je logické, že vlna rozšiřování EU v roce 2004 nezahrnovala západní Balkán (s výjimkou Slovinska), ačkoliv hospodářsky je tento region vyspělejší než východní Balkán (Bulharsko, Rumunsko), který je součástí EU. Po uplynutí dvou dekád od Jugoslávských válek je tato válečná tragédie naopak argumentem pro co nejrychlejší připojení západního Balkánu k EU. Hospodářská a politická zátěž válek bez možnosti přístupu k jednotnému trhu EU v kombinaci s případnou hospodářskou krizí by jinak mohla zhoršit politickou situaci tohoto regionu a v nejhorším případě vést ke znovuobnovení konfliktu.

Konkrétně přistoupení Srbska, Černé hory a Bosny a Hercegoviny k EU může mít následující pozitivní dopady:

a. Je to zřejmě jediné možné řešení pro politicky a hospodářsky paralyzovanou Bosnu. Situace v Bosně je komplikovaná podobou Daytonské dohody, která rozdělila zemi na 3 části: 1. Federaci Bosny a Hercegoviny, 2. Republiku Srbsko (není Srbsko) a 3. oblast Brčko. Tyto tři části fungují jako tři státy ve státě se všemi administrativními důsledky (cca 100 ministrů, troje regulatorní orgány, atd.). V této podobě je země 20 let po válce nefunkční, hospodářsky stagnuje, nemá budoucnost.
b. Je to prevencí proti pravidelným snahám politických vůdců (Dodik) Republiky Srbsko (součást Bosny a Hercegoviny) o znovuotevření možnosti připojení Republiky Srbsko k Srbsku (což není většinově preferováno ani v Srbsku).
c. Přístup k jednotnému trhu EU výrazně urychlí hospodářský rozvoj všech třech zemí. Všechny země mohou čerpat výhody z dosud levné a kvalifikované pracovní síly a ze slušného stupně rozvoje podnikatelského prostředí (narozdíl např. od Bulharska nebo jižní části Rumunska).
d. Urychlí rozvoj politické kultury ve všech třech zemích. Zejména v oblastech nezávislosti médií v Srbsku (paradoxně omezované současnou proevrospkou vládou premiéra Vučiće – ale takových paradoxů je na Balkáně hodně), protikorupčních opatření ve všech třech zemích, profesionalizace státní správy v Černé hoře, atd.
e. Usnadní pohyb kvalifikované pracovní síly ze zemí bývalé Jugoslávie do zemí EU, kde je nedostatek pracovních sil (například k nám).
f. Je prevencí proti snahám zejména Ruska a částečně Turecka (Bosna) o posilování svého vlivu v regionu západního Balkánu.
g. Je prevencí proti zvyšování napětí mezi zeměmi západního Balkánu tím, že bude možné objektivněji v rámci EU zkoumat vzájemná i vnitrostátní historická témata (operace „Oluja“, tábor Jastrebarsko, obléhání Sarajeva, Vukovar, Srbská krajina, autonomie Vojvodiny, nacionalismus v Dalmácii, výše zmiňovanou Republiku Srbsko v Bosně a Hercegovině, rozpad Jugoslávské armády, atd.)
h. Je možností, jak v rámci EU objektivněji řešit politický vztah mezi Srbskem a Kosovem. Statut Kosova by neměl podmiňovat vstup Srbska do EU.

Tato iniciativa je zejména odpovědností zemí, které jsou regionu bývalé Jugoslávie nejblíže. Piráti jsou jedna z mála jasně proevropských stran v hospodářsky nejsilnější zemi střední Evropy. Takže je to na nás.

[Jan Rechnovsky]

Rozhodně není třeba spěchat.
Všechny 3 země už mají určitý přidružený statut. To zatím stačí.
http://disidenti.org/blaha/kandidati-na-clenstvi-v-eu

Nejdále je asi Monte Negro. Tam by to mohlo klapnout při dalším rozšíření EU. To však bude možné až po institucionální reformě EU.

Naopak v případě Bosny a Hercegoviny bych šel spíše Tureckou cestou.
Obyvatelstvo dosud nepřekonalo trauma z války a mezi etniky a náboženskými skupinami panuje značná nedůvěra. Tzv. Bosňáci jsou muslimové a není důvod dále zvyšovat jejich stavy v EU. Je třeba mít na paměti, že islám je nenávistná, nábožensko-politická ideologie a představuje pro EU velké riziko.

Někde uprostřed je Srbsko
Nábožensky i politicky je silně spojeno s Ruskem. Alespoň zatím. Je třeba pozorovat vývoj Srbské společnosti. Pokud začne převládat proevropský proud, nebude asi problém jej přijmout.

[Vaclav.Fortik]

Tak se Srbskem (2014) i Černou Horou (2012) už jsou zahájené přístupové rozhovory o vstupu do EU, zanedlouho by měly být zahájeny přístupové rozhovory i s Makedonii a snad budou někdy i s Bosnou a Hercegovinou. Vstup první z těchto zemí do EU se očekává kolem roku 2025 https://www.theguardian.com/world/2018/ ... s-brussels
Česko společně se Slovenskem patří k největším podporovatelům vstupu západního Balkánu do EU.

[jirimittner]

To je pravda a je to dobře. Ale celý proces je strašně pomalý a myslím si, že zejména ČR by měla dělat víc. Pokud hovoříte s proevropsky zaměřenými Srby v Bělehradě o tom, jak vnímají plán přistoupení kolem roku 2025, tak se tomu smějí. Říkají, že je to "moving target" a už ani nepočítají, kolikrát se posouval. Dobře to vystihují věty šéfa komise Junckera a šéfky zahraničí Mogherini z článku ve Vašem odkazu:

MOGHERINI: The 2025 goal was not a target date, not a deadline

JUNCKER: The 2025 date was intended as encouragement so the parties concerned work hard

Domnívám se, že ta naše podpora je takovou podporou "mírného pokroku v mezích zákona"... Nevidím důvod, proč bychom nemohli v EU aktivněji vystoupit a říct: "Je to strašně pomalé, je to nefér vůči kandidátům, každým dalším rokem čekání riskujeme, že se na Balkáně začne obracet nálada, kolem pořád krouží Rusko jak mlsný medvěd (minulý týden byl zrovna Putin v Bělehradě) a hospodářsky se navíc střílíme i do vlastní nohy. Bulharsko a Rumunsko vstupovaly v mnohem horším politickém a hospodářském stavu, než je teď Srbsko a Černá Hora. Už to dál nenatahujme a při příštím summitu EU dejme na agendu závazný termín a dříve než za 5 let."

S Bosnou a případně i Makedonií je to složitější, ale vstup Srbska a Černé Hory do EU by jistě byl i pro ně velkým signálem.

Také se domnívám, že by pro naši zemi bylo prospěšné jednou v EU vystupovat jako motor nějaké konstruktivní aktivity. Jsme bohatá země, která už dávno není novým členem. Přesto jsme politicky v EU šedá myš, pokud zrovna neobhajujeme vlastní zájmy.

[Jan Rechnovsky]

Také se domnívám, že by pro naši zemi bylo prospěšné jednou v EU vystupovat jako motor nějaké konstruktivní aktivity. Jsme bohatá země, která už dávno není novým členem. Přesto jsme politicky v EU šedá myš, pokud zrovna neobhajujeme vlastní zájmy.

Celkem s Tebou Matěji souhlasím. ČR je v EU aktivní pouze když se jedná o peníze z fondů. Souvisí to s názorem většiny naší společnosti. Ta považuje EU za kasičku plnou peněz, kvůli které se musíme nechat buzerovat těmi z Bruselu. Jinak EU nepovažuje za svou a okázaje jí ignoruje, což je vidět na účasti v EUvolbách.
Změna trendu je možná, ale nejprve musí přijít někdo se srozumitelnou politickou vizí EU, se kterou se bude možné ztotožnit. To je dnes úkol pro Piráty!!

Jinak s Monte Negro souhlasím se Srbskem už méně. Jenže nelze rozšiřovat EU bez reformy! Systém který je hybridem mezivládní spolupráce a federace nemůže fungovat dobře. Je velmi nestabilní. Jednoznačně to potvrzuje nezvládání i středně významných krizí jako Řecko, deficity JIžních států EU či migranti.

[Jan Rechnovsky]

Celkem s Tebou Matěji souhlasím.

Mělo být "Jiří". Omlouvám se.

[Zbynek.Vlk]

Ahoj,

na krajském fóru Pirátů v České Lípě jsem podal přihlášku do Pirátské strany a řekl jsem tam, že bych si přál pomáhat Pirátům zejména při tvorbě koncepcí, vizí, volebního programu a při námětech na tvorbu a úpravu zákonů. Zde jsou moje první náměty, vycházející z aktuálního dění. Bude-li potřeba, můžu ve spolupráci s někým z vás některá témata více rozvíjet.

Zdravím, mějte se pěkně

ing. Zbyněk Vlk




Pro poslance a europoslance – o zemích na hranici EU:

Francouzský prezident a prý několik dalších zemí se rozhodlo nezahájit přístupové rozhovory EU s Albánií a Severní Makedonií, přestože podle Evropské komise tyto země splnily požadavky na ně předem kladené.

Domnívám se, že je potřeba přesvědčovat Evropský parlament a především ty státy, jež s tím nesouhlasily, aby se to do května 2019, před vrcholnou schůzkou EU a zemí západního Balkánu, změnilo.

Nemyslím si, že tyto země jsou vzorem demokracie a že díky nim EU mnoho získá, ale naopak ony mohou mnoho získat – a EU až jejich prostřednictvím. Pamatuju si, jak vidina vstupu do EU pomohla všem demokratizačním a legislativním změnám v ČR i ostatních postkomunistických státech. Totéž se může stát i tam. Navíc v té době, kdy se do EU snažilo vstoupit Česko a další postkomunistické státy, nebylo vlastně jiné alternativy. Nyní posílilo své aktivity Rusko i Čína, vznikla Eurasijská unie, tedy odmítnout tyto země by znamenalo odehnat je někam, kde to pro ně, ale i pro EU, bude více škodlivé. Ty velmi malé země nemohou zůstat „ve vzduchoprázdnu“, nějakého silného partnera potřebují. A nebude-li to EU, bude to horší.

Navíc se ukazuje, že ani členství v EU není bohužel zajištěním proti nedemokratickému vývoji – viz Maďarsko, Polsko, ale v osobě premiéra i Česko, nicméně populistické tendence jsou silné i v Itálii, Rakousku, Nizozemsku, Španělsko zase ukazuje, jak nedemokratickým způsobem se snaží řešit národnostní politiku. Tedy EU není „výkvětem ctností“, má vnitřní problémy, ale existují proti nim jakési pojistky, které vytvářejí negativní zpětnou vazbu a pomáhají systému vracet se do rovnováhy. Tuto roli by EU mohla plnit i u těchto nových států.

Z těchto důvodů si myslím, že by bylo dobré co nejvíce apelovat na to, aby tyto země dostaly ještě šanci a přístupové rozhovory s nimi byly zahájeny – mimo jiné i proto, že to EU za splnění určitých podmínek slíbila a ty podmínky podle EK splněny byly – a sliby se mají plnit…


Podobným směrem se ubírá moje úvaha vzhledem k Bělorusku. To nelze přijmout do EU a ani se o to nesnaží. Vládne tam autoritářský prezident Lukašenko a má na rukách hodně krve. Není tam svoboda, jde o diktaturu, kde postupně po tvrdém potlačování v minulosti vcelku utichly i protesty. Nicméně nyní čelí Bělorusko rozpínavosti Ruska, které se nechalo slyšet, že stojí o co největší „sblížení“, což ale Lukašenko odmítl s tím, že kdyby se o to Rusko pokusilo násilím, „poteče hodně krve“. Jde o to, že v této chvíli bylo dobré projevit nějakou vstřícnost k Bělorusku a chtít za to rozumně nastavené „ústupky“. Tedy propuštění politických vězňů a nezavírání dalších, nějakou míru svobody slova…

Důvodem je, že zatímco Bělorusko není až tak velká země a nějaké změny tam nastat relativně rychle mohou (jako u nás v Československu, kde se až do listopadu 89 „nic nedělo“, zatímco jinde ano), tak pokud Bělorusko pohltí Rusko, nestane se tam už dlouho nic. Jde o to uchránit Bělorusku svobodu, byť zatím velmi relativní, pod „jejich vlastním“ diktátorem – jehož však mají sílu a schopnost svrhnout. „Cizího“, ruského diktátora už Bělorusové nesvrhnou… Pro EU je také bezpečnější relativně bezzubý a mezinárodně nenápadný diktátor, než mít rozpínavé Rusko kousek za Varšavou…