vfnuernbergerova píše: ↑24 lis 2018, 20:17
Ahoj Mateji,
zaujalo mě několik věcí, které navrhuješ prosazovat v případě Tvé úspěšné kandidatury.
Na 1. místě uvádíš společnou evropskou armádu. Mohl bys mi vysvětlit, jak si představuješ její fungování a proces jejího vzniku, velení atd.? Ptám se proto, že Evropská bezpečnostní a obranná politika tvořila 2. pilíř Maastrichtské smlouvy. Snaha vytvořit jednu evropskou armádu by znamenala jednak změnu konceptu, na kterém vznikla dnešní EU - je to mírový projekt. Také rozhodovací procesy, které jsou ukotveny v evropských smlouvách, jsou nastaveny jinak, než na jakých existují rozhodovací procesy v armádách. Znamenalo by to tak zásadní změny v principech, na kterých EU stojí, že si popravdě nedovedu představit vznik takové armády. Nějaké podobné pokusy už byly, ale kolize s členstvím evropských států v NATO či neutralita některých evropských států dosud znamenaly kromě jiného nepřekročitelné překážky. Všechny tyto principiální změny v chodu evropských institucí by znamenaly léta trvající jednání všech zemí. Obávám se, že by nešlo využít ani flexibilitu danou v Lisabonské smlouvě právě proto, že evropská armáda asi těžko spadá do cílů stanovených zakládajícími smlouvami.
2. Jaké máš praktické zkušenosti v jednání s evropskými institucemi, jejich chodem?
3.Můžeš konkrétnějí popsat, co máš na mysli pod pojmem "na projekty v oblasti soft skills", jaké jsou Tvoje konkrétní zkušenosti na základě kterých bys je chtěl omezovat? Jak hodnotíš přínos evropského programu Erasmus+ v ČR například z ohledu zapojení českých škol?
Děkuji předem za Tvoje odpovědi.
Veronika.
Ahoj Veroniko,
díky za dotazy. Zde jsou odpovědi:
1. Evropská armáda
Nezpochybňuji EU a její předchůdce jako mírový projekt, mám za to, že pro udržení míru v Evropě byly jejich vznik a existence naprosto klíčové a stejně tak to vidím i do budoucnosti. Na druhou stranu je celková revize bezpečnostní politiky EU dle mého názoru hodně žádoucí. Současná situace se podobá známému rčení, kdy EU jako býložravec žádá Rusko, USA a Čínu jako masožravce, aby ji nesežrali.
Projekt Evropského obranného společenství přitom vznikal v podstatě ve stejné době, jako vznikalo ESUO, tedy už začátkem 50. let 20. století, akorát po podpisu smlouvy deklarující jeho vznik selhala její následná ratifikace ve Francii. Dovolím si vyslovit hypotézu, že pokud by se to v té době povedlo, tak v současnosti bychom už dávno nepotřebovali NATO a postavení EU ve světě by bylo podstatně větší než je v současnosti.
Zároveň už i v dnešní době existuje v rámci Společné a obranné politiky EU několik iniciativ, které prohlubují unijní spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany. Jako příklad lze uvést PESCO nebo Evropskou intervenční iniciativu. Jejich problémem je ale přílišná roztříštěnost v organizaci i velení a jenom omezený rozsah úkolů. Dobrá zpráva je, že aktuální znění unijních smluv umožňuje vytvářet tyto společné projekty v oblasti obrany i bezpečnosti bez toho, aby bylo nutné zapojení všech členských zemí EU, a pro jejich vytvoření stačí, když se do nich zapojí i jen část zemí. To je třeba příklad Evropské intervenční iniciativy, do které se chce zapojit cca 10 států.
Rovněž pokud se podíváš na aktuální znění prvního odstavce článku 24 Smlouvy o EU, tak ten minimálně se společnou celounijní obranou počítá alespoň v teoretické rovině: „Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.“
Základy evropské armády se dají tedy stavět už na stávajícím znění smluv, samozřejmě v optimálním případě by byla vhodná jejich postupná revize v této oblasti. Pokud se týká mého pohledu jak by evropská armáda měla vypadat, tak ze všech aktuálně dostupných koncepcí preferuji nejvíc střední variantu, podle které by vzniklo nezávislé unijní velení armády, kde by byly zastoupeny všechny zapojené státy, ale které by rozhodovalo nezávisle na zapojených státech, resp. bez požadavku na nutný souhlas každého zapojeného státu. Rozsah těchto stálých armádních sil by byl v rozsahu 100 – 200 tis. lidí s vlastním rozpočtem. Zároveň by integrovalo stávající obranné projekty EU. Na čele této skupiny by stál někdo jako evropský ministr obrany, bez ohledu na to, jak by se ta pozice nazývala. Jejím úkolem by bylo zajištění obrany unie, bez možnosti zasahování vůči obyvatelům unie, nebo mimo pohraniční pásmo unie, s výjimkou vojenského konfliktu na území unie. Taktéž by měla mít možnost zasáhnout v zahraničí v operacích, které by byly v zájmu EU.
Je mi jasné, že celý projekt evropské armády je hodně odvážný, a že by se do něj na začátku zapojila jen část členských států EU. Na druhou stranu si ale myslím, že je důležité mít vize a postupnými kroky se dostávat k jejich naplnění.
2. Jaké máš praktické zkušenosti v jednání s evropskými institucemi, jejich chodem?
Směřuje-li tento dotaz čistě k evropským institucím, tak tam jsou mé zkušenosti výhradně v akademické rovině, kdy v rámci studia evropských studii FSS MU a později i Fakulty mezinárodních vztahů VŠE jsem měl hodně možností účastnit se různých debat, diskusí či konferencí v ČR i zahraničí se zástupci evropských orgánů, ať už se jednalo o zástupce komise, parlamentu nebo třeba soudního dvora. Pokud se dotaz vztahoval i na mezinárodní zkušenosti obecně, tak v rámci mých předchozích pracovních pozic jsem běžně vyjednával s dodavateli ze zahraničí při jednání o podmínkách uzavírání různých smluv.
3.Můžeš konkrétnějí popsat, co máš na mysli pod pojmem "na projekty v oblasti soft skills", jaké jsou Tvoje konkrétní zkušenosti na základě kterých bys je chtěl omezovat? Jak hodnotíš přínos evropského programu Erasmus+ v ČR například z ohledu zapojení českých škol?
Programy Erasmus+ resp. i veškeré jeho předchůdce včetně programu Sokrates považuji za jedny z nejlepších projektů EU vůbec. Myslím, že se jedná o projekty, které nejvíc posilňují evropskou identitu obyvatel EU a pomáhají odstraňovat předsudky a zažité stereotypy o jiných národech. V rámci ČR bych byl rád, kdyby se na středních školách podstatně rozšířilo jeho využívání (zejména i na školy v menších městech).
Z hlediska omezování projektů v oblasti soft skills jsem to myslel tak, že pro nové členské země by bylo podstatně lepší, kdyby se peníze z fondů dávali prioritně na dostavbu nezbytné infrastruktury – silnice, železnice, nemocnice a podobně, namísto třeba vyčleňování peněz na školení typu jak pracovat ve stresu, či jak uspět v žádosti o zaměstnání, které často ani neumíme vyčerpat. Tím netvrdím, že tyto znalosti nejsou důležité, nicméně ta infrastruktura má dle mého názoru podstatně vyšší prioritu.
.