7 Nov 2018 MF DNES
Miroslav Korecký
Jde jenom o to, vždycky vysedět tu ostudu
Rychnov nad Kněžnou, jedenáctitisícové město na Královéhradecku, má ve znaku modrou pannu na jelenovi na rudém pozadí. Ne náhodou: po každých obecních volbách tam totiž modrá panna nasedá na zapovězeného jelena a jedna pražská partajní centrála z toho má rudo před očima. Ale tím to vždycky také skončí.
Už třetí volby po sobě si v Rychnově místní modří padli do náruče s rudými. Poprvé, v roce 2010, to byl přímo starosta za ODS Jan Skořepa. Později už kandidoval jako nezávislý, aby to tolik nebilo do očí, ale osvědčený tandem ODS s KSČM pokračuje dodnes. Prakticky v úplně stejném personálním složení. Jak se říká: Je to v lidech.
Občas to v hlavním stanu modrých vyvolá nějaké mrzení. Nejhůř bylo za Petra Nečase, který slíbil zrušit všechny podobně provinilé místní buňky, protože spolupráci s KSČM zakazuje usnesení kongresu strany z roku 2006. Upřímně: kdyby ODS brala stejně vážně i jiná svá kongresová usnesení, třeba že nezvedne žádné daně nebo nepodpoří Lisabonskou smlouvu, musela by spáchat hromadné harakiri. Ale Nečas coby nové koště v čele strany tehdy potřeboval ukázat zuby, a tak se rušilo, i v Rychnově.
A v tom je kouzlo vnitropartajní demokracie: předseda něco rázně vyhlásí, ale pak se problém zanoří kamsi do stranické smírčí komise, kde se postižený měsíce odvolává, argumentuje, vznáší námitky a výsledek se už nikdy nikdo nedozví. Volby jsou dávno pryč, na stole další politické krize – a kdo by se ještě staral o nějaký Rychnov? Dráždit zbytečně hada bosou nohou nechtěli ani Rychnovští, takže se místopředseda regionální buňky s odstupem omezil na stručné: „Vyříkali jsme si to a fungujeme dál.“
Po minulých volbách, tedy těch na podzim 2014, už zvláštní rychnovské rudomodré kamarádství nikdo ani neřešil. Proto je dnes docela oprávněný údiv tamní dlouholeté místostarostky Jany Drejslové, cože najednou pražská centrála tak vyvádí, když to doteď osm let nikomu nevadilo.
Rychnov je pouze příklad, mezaliancí s komunisty mívá jenom ODS po obecních volbách desítky. Někde to maskují tím, že je to jen spolupráce, nikoli koalice, někde vládne ODS menšinově s podporou KSČM, dost často však místní modří na nějaké maskování zvesela kašlou. Protože to vždycky nějak dopadne. „Své rozhodnutí jsme si obhájili,“vysvětloval třeba starosta Dobrušky, občanský demokrat Petr Tojnar, jak se vyhnul trestu za vládnutí s komunisty.
Zhruba tímto prizmatem proto sledujme, jak teď předseda Petr Fiala chřestí zbraněmi, po čemž má přijít tvrdý trest pro nezbedné stranické buňky. Letos je navíc situace nová v tom, že se místní modří politici vydali na námluvy i na opačný konec spektra, k Okamurově SPD. To sice žádný stranický předpis přímo nezakazuje, ale funkcionáři ODS se už dlouho zaklínají tím, že i tento extrém je pro ně ohrožením demokracie.
Za pět let ve funkci se však už Fiala vyškolil, obrousil, „už ví, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat“. Když se teď ODS spojila s SPD v třináctitisícové Krupce, vedení partaje zatlačilo a vynutilo si změnu. Když totéž udělala v sedmdesátitisícovém Kladně, Fiala to označil za výjimku potvrzující pravidlo. Bylo by přece škoda přijít o primátora největšího středočeského města.
Ostatně v podobných případech jde jenom o to vysedět tu ostudu. Pár týdnů, maximálně měsíců, pak lidi zapomenou, zvyknou si. Na Rychnov, Kladno, Hranice, Aš, Klášterec, Českou Lípu, Protivín... O samotnou spolupráci s rudými nebo hnědými přitom nejde, třeba ANO, ČSSD nebo STAN takové prkotiny vůbec neřeší. Jde o to pokrytectví: Buď na férovku přiznejte, že pragmaticky vládnete s kýmkoliv, nebo s prominutím držte ústa plná poslední záštity demokracie.
