Tohle se asi vyvíjí postupně a lépe by to popsal nějaký vývojový psycholog. Asi jsem ve třech letech nevzhlédla od hrnku s kakaem, abych rodičům s vážnou tváří sdělila, že od této chvíle považuji za zásadní hájit své právo na osobní integritu v souladu s listinou základních práv a svobod. Pravděpodobnějším projevem byl asi řev a odmítání otevřít pusu u zubaře, například
Pro mě to stejně není moc směrodatný argument. To, že je dítě do určitého věku zcela závislé na péči ostatních, nerozhoduje o sobě a nemůže se účinně bránit znamená, že ostatní nemusí jednat v jeho zájmu? Když takové dítě dostane zápal plic nebo průjem, také se očekává, že jej rodič spakuje a odnese k lékaři, přestože si o to dítě samo neřekne a pravděpodobně nedomyslí, že budou-li se na to dospělí jenom koukat a nezasáhnou, bude to znamenat vážné ohroření života i smrt. Dokonce se do toho stát zlovolně vměšuje a hodnotil by to jako zanedbání péče, nebo něco takového.
Jsou v té samé situaci dospělí oprávněni dělat z nějakého rozmaru nevratné zásahy do normálních tělesných partií, přestože právě v pubertě nebo dospělosti může ten jedinec zjistit, že mu to nevyhovuje?
Proti přeoperování uší na Vulkánce mám přinejmenším tyto výhrady:
1) sám pan Spock by pravděpodobně prohlásil, že není logické operativně měnit části těla, které jsou normálně funkční
2) potomek s přibývajjícím věkem zjistí, že by chtěl mít uši spíš jako Klingon nebo Fereng, nebo dokonce zhodnotí, že StarTrek je pitomost, rodiče praštění a on by radši vypadal úplně normálně, protože takhle se mu na diskotéce akorát smějou.
3) úprava vyžaduje chirurgický zákrok a ten s sebou vždy nese nějaká rizika komplikací. Může to být ve velmi malém procentu, ale podle mého názoru nejsme oprávněni jim dítě vystavit, pokud je zákrok jinak zbytečný.