Z hlediska spolkové činnosti je pohled na včelaře jednoznačně pozitivní.Funguje tam poměrně slušně i prodej medu ze dvora přímo od včelaře. Ovšem nemá smysl kamuflovat, že i včelařství ve své současně převažující podobě má určité problémy. Ty souvisí s odolností včelstev k chorobám jako včelí mor a varroáza. V současné době jede mainstreemové chemické řešení (postřiky), ale perspektivnější do budoucna se mi jeví přírodě bližší chovy s menšími výnosy medu, ale lepší odolností včel k chorobám (chov původní tmavé včely, včasné odstraňování starších zamořených plástů z úlu, ponechání části medu včelám na zimu atd).
http://www.osel.cz/4397-proc-volne-ziji ... plodu.html
https://mamevcely.wordpress.com/category/opylareni/
http://www.vcelatmava.cz/doc/Na_stope.pdf
Tmavé a kraňské plemeno ve střední Evropě.
Ve středoevropském prostoru se vyskytují přirozeně dvě, jen zdánlivě podobná plemena, tmavé(A. m. mellifera) a kraňské (A. m. carnica). Obě plemena jsou přizpůsobena mírnému až chladnému klimatu a dlouhé zimě. Odlišují se však v mnoha biologických znacích. Při volném neřízeném vzájemném páření obou plemen vzniká hybridní potomstvo, které může mít nepříznivé chovatelské vlastnosti (např. nadměrná rojivost či bodavost). Bylo vysvětleno a statisticky dokázáno, že „řetěz“ včelích plemen sahá z Malé Asie přes severní Afriku do Španělska a odtud do Střední Evropy. Koncový článek tohoto řetězu tvoří tmavá včela. Kraňka je proti tomu koncovým článkem jiného, druhého řetězu, který se rozprostírá od Malé Asie přes Balkán až do Rakouska (Ruttner, 1988, Koeniger, 1989).
Likvidujeme cenné genotypy?
Zatím ve včelařské obci převažuje povědomí, že včelstva mimo včelíny je třeba likvidovat. Lépe řečeno, jde o povinnost vyplývající z veterinárního zákona předcházení šíření nakažlivých chorob, zejména moru včelího plodu. Bylo by ale vhodné přinést jiný pohled – včelstvo volně v přírodě přežívající je také genetická rezerva cenných genů, které mohou přispívat k tzv. trvale udržitelnému včelařství. Tento pojem vykrystalizoval jako následek plošných úhynů včelstev – v trvale udržitelném včelařství není na prvním místě maximalizace hospodářského užitku, ale vitalita, odolnost vůči nemocem a parazitům a bezpečné přezimování. Nechceme však čtenáře nabádat k neuváženému křížení populací včelstev, ani ke sběru neznámých rojů. Při šlechtění včel se totiž významně uplatňuje čistokrevná plemenitba, křížení je vhodné jen v určité fázi šlechtění a s kontrolou páření matek. Vyšlechtit kvalitní populaci stojí mnoho úsilí i času a neuváženým křížením lze hodně pokazit.
S úlama na střeše by to mohlo být rozumné řešení.