S USA na věčné časy a nikdy jinak? :)

[anonym2064]

Já si nemůžu pomoct, ale současný stav světa mi připomíná tu dětskou říkanku. "Jsme tady v táboře, jsme tady rádi, chcem tady zůstat aspoň dvacet let". Že je svět ve stavu rozděleném a lidi proto nejsou schopni svůj potenciál plně využít o tom nemám pochyb. Že ten stav bereme jako samozřejmost je ale pro mě čím dál méně pochopitelné. Normální je nefetovat a neválčit, chce se mi říct. Normální je spolupráce a vzájemná tolerance chce se mi dodat. Prospěšnost současného stavu elitám imho není žádná konspirační teorie. Proč se tedy vyhýbáme i pojmenování problémů a raději se mlčky smiřujeme? Z nějakého pocitu vlastní malosti. nedůležitosti a neschopnosti tento stav změnit? -> "Jsme tady v táboře ...."

[Ondra.kl]

... už je to skoro měsíc od založení vlákna. Dočkáme se už nějaké ukázky "nekritické podpora USA"?

Nebo bylo toto vlákno úmyslně založeno za účelem exhibice a porážení smyšlených názorových oponentů?

[David.Wagner]

David Wagner:Mnichov přišel v situaci, kdy spojeneckou smlouvu jsme měli přesně s jednou z daných zemí (Francií), ale reálně byli naše mezinárodní vztahy dost v loji. Československo se prezentovalo jako země, která nemá úplně moc ochotu se někde angažovat a někomu pomáhat, byla obklopená nepřáteli (po anšlusu do jednoho bez výjimky) a tím, že nevěnovala úplně pozornost třeba budování vztahů s právě těmi spojenci nebo aspon pokusům bojovat s Hitlerovou propagandou tak nebyl nikdo moc nadšenej se sem hnát (a z pohledu globálního britského impéria byla samozřejmě myšlenka "proč umírat za náhodnej stát někde mimo naše zájmy" dost komplikovaná už od začátku). Zpětně to samozřejmě bylo velký selhání Francie a hlavně Británie, ale to už Porýní...

Dneska máme smlouvy řádově pevnější a vazby zatím silnější. Na druhou stranu na oslabování těch evropských vazeb třeba dost pečlivě makáme, takže šance že nás někdo půjde zachraňovat se zase pomalu snižuje. Ale to je dobrý, protože přece strategie "MOST MEZI ZÁPADEM A VÝCHODEM" zatím skončila katastrofou jenom několikrát, zkusil bych to znova.

Neuvěřitelně pubertální hodnocení české zahraniční politiky za posledních 100 let u příležitosti výročí 100 let vzniku Československa...

Ve skutečnosti česká (československá) zahraniční politika prohrála bitvy, ale všechny velké války vyhrála. Musela se přitom přizpůsobovat situaci v Evropě a ve světě a hrát se všemi kartami, které byly k dispozici. Výsledkem je suverénní samostatný demokratický stát. Máme se od nich čemu učit......

Ve věku průmyslové války nemůžeme zabránit mocnostem (ať už se jedná o otevřeně nepřátelskou sílu nebo se vydávají za spojence), aby nás ze nějakého krátkodobého násilného popudu obsadili, ale můžeme se postarat (diplomatické i vojenské úsilí, nenásilný odpor) o to, aby je to ve střednědobém čase přišlo hodně draho.....velmoci nemají žádné přátele,mají jen svoje zájmy. Důležité není být na straně mocností, které mají okamžitou vojenskou převahu, ale být součástí uskupení které má schopnost to vyhrát morálně a tím nakonec i celkově..

Škoda, že ty úspěchy československé mezinárodní politiky nejsou tak moc vidět. Jediným jednoznačným trvale udrženým byla právě ta národní suverenita, která ale byla získána právě v 1918 a za cenu nějakých kompromisů (včetně třeba už toho přibrání Slovenska, které se pak nepodařilo dostatečně integrovat) - nebo máš snad nějaký další, který by neměl být opomenut?
Mnichov je jednoznačná diplomatická prohra která se chystala dlouho a selhalo v ní z dlouhodobého pohledu více aktérů, o tom žádná - ale za úspěch jí připsat nemůžeme. Benešova volba k příklonu ke Stalinovi pak dobově úplně pochopitelná věc, ale za úspěch mezinárodní politiky bych to skutečně neoznačoval spolu třeba s odmítnutím Marshallova plánu právě z hlediska faktorů tebou jmenovaných v posledním odstavci. Samostatná československá zahraniční politika prakticky neexistovala od 48 do 89, vznik demokratického Československa pak byl podmíněn mnohem víc vnitřní aktivitou a měnící se mezinárodní situací celkově než nějakým výsledkem aktivní české mezinárodní diplomacie.
Ano, naši diplomati pracovali s hroznýma kartama, ale plácat se jak uspěli se mi nezdá nijak přínosný. Učit se (a to mnohem efektivněji) můžeme právě z těch selhání a pochybení který se stali a není v tom žádná neúcta. Kde máme taky koneckonců velmi dobré výsledky je těch třicet let samostatnosti, to rozhodně.

A samozřejmě, tvá obecná formulace v posledním odstavci je pravdivá. S tím ale nikdo nepolemizuje.

[Dalibor.Zahora]

Kde máme taky koneckonců velmi dobré výsledky je těch třicet let samostatnosti, to rozhodně.

Tohle by mě Davide zajímalo, můžeš prosím konkretizovat ty dobré výsledky, díky.

[Petr.Vileta]

Kde máme taky koneckonců velmi dobré výsledky je těch třicet let samostatnosti, to rozhodně.

Tohle by mě Davide zajímalo, můžeš prosím konkretizovat ty dobré výsledky, díky.

Podívej se třeba sem http://bandzone.cz/kapely.html Žádná z těch kapel už nepotřebuje přehrávky a politické svolení Okresního kulturního střediska. Prý tu máme skoro milión živnostníků, přitom více než polovina to má jako hlavní zdroj příjmů. Už nehrozí, že ti do tvého prázdného bytu nebo domu Místní národní výbor umístí nájemníka proti tvé vůli. Nejsou pořadníky na automobily, dokonce i nejnověší ajfoun si můžeš koupit, aniž bys musel podplácet vedoucího prodejny. Dokonce ani žádná strana nemá v Ústavě zaručenou vedoucí úlohu a konečně se zjistilo, že jednotka dočasnosti není "jeden furt", ale jen 23 let.

Nevím jak ty, ale já jsem docela spokojený.

[Dalibor.Zahora]

Vileto, tebe ten komunismus fakt zdevastoval, vystup z té ohrádky.

[Pavel.Moravec]

Kde máme taky koneckonců velmi dobré výsledky je těch třicet let samostatnosti, to rozhodně.

Tohle by mě Davide zajímalo, můžeš prosím konkretizovat ty dobré výsledky, díky.

Dokázali jsme úspěšně rozdělit stát bez zásadních problémů a oboum státům zajistit mezinárodní uznání. Dokázali jsme se konsensuálně a na základě referenda dostat do EU kde máme možnost se podílet na společné evropské politice - kde EU je i díky množství společných politik, trhu a regulací přes všechny chyby stále nejpříjemnější místo pro život a má potenciál se stát ne velmocí, vůči které se máme vymezovat, ale velmocí jejíž jsme součástí a můžeme v rámci ní naplňovat mírovou politiku. V devadesátých se povedlo (do velké míry Havlovi) vytvořit obraz země, která výrazně řeší třeba ta lidská práva a dokáže nějak fungovat v mezinárodní politice. Do všech vojenských akcí a svazků jsme se přidali dobrovolně a ta participace je v rámci udržovacích a policejních operací a vysoce ceněná - a k tomu teda dosti limitovaná (Irák je v tomhle samozřejmě marnost). Jako celkem fajn výsledek považuju třeba sílu našeho pasu - https://www.passportindex.org/byRank.php. A zásadní (až přílišný teď) úspěchy máme i po stránce mezinárodního obchodu a velikosti vývozu.
Můžeme se donekonečna bavit co všechno se pokazilo a jaké problémy mají mezinárodní organizace ve kterých jsme (mají, obzvlášť NATO má velké potíže), ale naše mezinárodní pozice je i díky aktivní práci v posledních 30 letech mnohem lepší než byla v období 1918 až 1938. A to i po té morální stránce.

Minisrovnání: typicky bezpečnost dnes zaručuje primárně NATO, které má v posledních pěti letech dost vnitřních problémů včetně nepředvídatelných USA a masového vraha v čele druhé nejsilnější armády. Stále je v něm ale možný disent a tenhle problém je poměrně čerstvý a můžeme doufat a aktivně přispět k jeho řešení. Československo si muselo bezpečnost zajišťovat řádově větší armádou než dnes (vybudovanou navíc na principech které k rovnému přístupu a šancím pro všechny zájemce o profesionální službu v armádě měly místy dost daleko a to byl jeden z faktorů vnitřních sporů) a k tomu bylo závislé jak na libovůli USA, tak hlavně na vojenské spolupráci s Francií (což byla tak nějak koloniální velmoc která v koloniích zrovna nezurčela humanismem). Stejně tak můžou být dnešní OSN impotentní v řadě věcí, ale fungují přece jen lépe než Společnost národů. A politické spory uvnitř EU vyměním za ostré spory, celní války a pohraniční harašení zbraněmi v předválečné Evropě kdykoliv.

[Jiri.Janecka]

typicky bezpečnost dnes zaručuje primárně NATO, které má v posledních pěti letech dost vnitřních problémů včetně nepředvídatelných USA a masového vraha v čele druhé nejsilnější armády. Stále je v něm ale možný disent a tenhle problém je poměrně čerstvý a můžeme doufat a aktivně přispět k jeho řešení. Československo si muselo bezpečnost zajišťovat řádově větší armádou než dnes (vybudovanou navíc na principech které k rovnému přístupu a šancím pro všechny zájemce o profesionální službu v armádě měly místy dost daleko.

To je pořád dokolečka. Vůči komu zajišťuje NATO naši bezpečnost? To srovnávání s první republikou absolutně nesedí. Protože tehdy nás ohrožovaly státy, se kterými sousedíme? Ohrožují nás tyto státy i dnes? Pokud ano, tak nám NATO asi moc nepomůže, protože všechny okolní státy jsou členem stejné aliance. Ohrožuje nás nad nějaký vzdálenější stát? Myslím třeba Čína, Írán ... Nebo má někdo jiný pocit, že tyto státy ohrožují jejich zájmy - nikoliv území - a potřebují naši podporu pro svoje válčení ve světě?

Pohádku o strašlivém Rusku jsem už slyšel mockrát a mimochodem, už asi tak 30 let s námi nemá hranice.

Co je myšleno tím rovným přístupem ke službě v armádě? To jsem fakt nepobral. Jako že jsme v ní měli málo Němců?

[Petr.Vileta]

Vileto, tebe ten komunismus fakt zdevastoval, vystup z té ohrádky.

No tak jinak. Všechno, co mi na minulém režimu vadilo, se podařilo odstranit. Já jsem spokojen.

Pohádku o strašlivém Rusku jsem už slyšel mockrát a mimochodem, už asi tak 30 let s námi nemá hranice.

Putin několikrát veřejně prohlásil, že "Českou republiku považuje za blízké zahraničí", jednou dokonce použil termín "příhraničí". Možná přeřek, možná ztraceno v překladu, možná záměrná provokace. Rusové měli vždycky imperiální ambice, protože jejich stát je velký (rozlohou) a mají velikášskou národní povahu (car puška, car kolokol, bolšoj těatr ...). Za komoušů se na to dělali vtipy, jak všechno sovětské je největší. No a není horší frustrace, než mít největší stát na světě a fakticky nebýt velmocí.

[Pavel.Moravec]

To je pořád dokolečka. Vůči komu zajišťuje NATO naši bezpečnost? To srovnávání s první republikou absolutně nesedí. Protože tehdy nás ohrožovaly státy, se kterými sousedíme? Ohrožují nás tyto státy i dnes? Pokud ano, tak nám NATO asi moc nepomůže, protože všechny okolní státy jsou členem stejné aliance. Ohrožuje nás nad nějaký vzdálenější stát? Myslím třeba Čína, Írán ... Nebo má někdo jiný pocit, že tyto státy ohrožují jejich zájmy - nikoliv území - a potřebují naši podporu pro svoje válčení ve světě?

Pohádku o strašlivém Rusku jsem už slyšel mockrát a mimochodem, už asi tak 30 let s námi nemá hranice.

Co je myšleno tím rovným přístupem ke službě v armádě? To jsem fakt nepobral. Jako že jsme v ní měli málo Němců?

Kromě toho, že postavení Němců a Slováků v ní bylo takový komplikovaný (kde teda mít miliony občanů který se nepovedlo integrovat je docela zásadní problém) tak v ní měli obrovský náskok a protěžování legionáři, zatímco loajalisti vesměs z armády zmizeli, legionáři taky působili jako dost specifická kasta i s vlastním politickým vlivem.
Sousední státy s námi kooperují z velké části proto, že jsme součástí stejných organizací a případné spory tak neřešíme nebo řešíme na jejich půdě. A naše ochota se v tomhle účastnit velmi pomohla tomu rozšíření, byť už narazilo na limity svých možností teď a musí se obě organizace přestavit.
Jinak třeba Čína i Rusko mají stejně jako Írán dost jiné zájmy než my, no. Ke strašení Ruskem doporučím návštěvu Ukrajiny, stejně jako v našem zájmu není rozdrobená a nejednotná Evropa, v ní jsme v mnohem horší pozici. Čistá ukázka z poslední doby pak je třeba čínská přestavba internetu a jeho smyslu jako něco, co se šíří po světě a čemu musíme odporovat už úplně z podstaty základních ideí (https://www.politico.eu/article/china-e ... sidelines/). A jiné zájmy má třeba i USA, kde právě jednání na úrovni EU - USA mají šanci nadiktovat i pro náš obchod mnohem lepší podmínky než bilaterální smlouva ČR - USA.