Ondrej Profant píše:
Jinak ono jde o to, že my se bavíme o rozdílu na ose: osobní svoboda-autoritářství, což je ta druhá osa. S levicí a pravicí nemá nic společného. Stejně jako totalitní a silně autoritativní systémy.
Asi bych měl předeslat, že jsem autorem onoho včerejšího příspěvku od „návštěvníka“. Chci jenom říct, že s výše citovaným názorem nemohu souhlasit a v tom je jádro pudla. Jsem opravdu hluboce přesvědčen, že mezi oběma tzv. osami panuje jistá souvztažnost. Jednoduše řečeno: jisté formy ekonomického uspořádání mohou vytvářet podmínky, které autoritářství nebo dominanci neomezují, ale naopak vytvářejí.
Tématem levice, aspoň jak já ji rozumím, vždy bylo odstraňování hierarchií, struktur dominance, autoritářství. Tento moment levice sdílí s liberalismem, který se zrodil ze snahy eliminovat arbitrární moc panovníka. Levice téma liberalismu rozšířila tím, že si uvědomila, že dalším zdrojem autoritářství a dominance kromě politické moci je i moc ekonomická. Moderní levice se posunula ještě dál v tom, že kritizuje vztahy dominance a autoritářství v takových otázkách, jako jsou gender, enviromentalismus atd. Jinými slovy: moderní levice netvrdí, že ekonomická dominance je jedinou nebo hlavní formou dominance (jak tvrdil Marx), ale chápe ekonomickou dominanci a ekonomickou moc jako jednu z mnoha forem dominancí, které ohrožují naši svobodu. Krásně se to dá ukázat na problematice rovnosti mezi pohlavími. Máme tvrdá sociologická data, která ukazují, že ve státech EU žena na stejné pozici ve stejné firmě vydělá zhruba o 15-30% méně než muž. To jsou fakta, která si můžete snadno ověřit. Problém je v tom, že to znamená, že osobou, která bude v rodině (velmi) pravděpodobně mít menší příjem je žena. I kdyby pracovala na stejné úrovni jako její muž, vydělá si zhruba o 15-30% méně. K tomu musíme ještě přičíst to, že ženy obecně dosahují nižšího vzdělání, jejich kariérní a profesní růst je zpomalen nebo zastaven mateřskou dovolenou a péčí o dítě atd. Zkrátka to znamená, že žena se může stát tím, že hlavním zdrojem přijmu v rodině je muž, ekonomicky závislou a z této její závislosti může pramenit dominance a autoritářství. Odstranění dominance vyžaduje například redistribuci, aby žena nebyla ekonomicky závislá. Na tomto příkladu je krásně vidět, jak se obě osy spojují a vzájemně podmiňují.
Pro ty, které jsem nepřesvědčil (a předpokládám, že jich bude mnoho), námět k zamyšlení: Jak je možné, že země s největší ekonomickou svobodou a nejpravicovějším pojetím hospodářského života jako třeba Chile za Pinocheta či USA v 50. letech (rasová segregace, mccarthismus atd.), mají špatné skóre v oblasti lidských práv, a naopak země s nejvyšší mírou přerozdělování jako je např. Švédsko a další severské země mají nejvyšší standardy dodržování lidských práv?
Svoboda internetu je podle mě levicovým tématem, protože jej chápu jako pokračování emancipačního boje proti dominanci a autoritářství.
Má otázka k zamyšlení netvrdila, a netvrdil jsem to nikdy, že přerozdělování se rovná dodržování lidských práv. Tvrdil jsem pouze a zatím si stojím, a k tomu směřovala i moje otázka, že opravdu solidní standardy lidských práv vyžadují mimo jiné i přerozdělování.