Počet postižených školáků prokazatelně roste

[Pavel.Nazarsky]

S nárůstem postižení typu závažných poruch chování, poruch řeči a autismu se v praxi na ZŠ setkáváme už řadu let. Jejich neustále se zvyšující počet jednak závažně narušuje výuku, celkové klima ve třídách a v mnohých případech samu bezpečnost dětí. Je třeba pomoci oběma skupinám dětí. Dětem zdravým, které mají právo na bezpečné prostředí ve škole a přirozenou kvalitu vzdělávání, a samozřejmě i dětem postiženým, které potřebují pro svůj zdárný rozvoj dostatek speciálních tříd a pedagogů.
Mnozí "odborníci" tento stav bagatelizují, domnívají se, že stačí zavést do škol pár asistentů a tomu říkat inkluze, laická veřejnost naopak podléhá naivní představě, že se jedná o ojedinělé případy, jinak by se vše už dávno řešilo.
Zpracoval jsem tabulky ze statistických ročenek ministerstva školství. Tyto tabulky jsou každoročně tvořeny stejnou metodikou, tedy je lze vzájemně velmi dobře srovnávat.

Žáci Základního vzdělávání podle druhu postižení 2006 - 2016.odt

(67.32 KiB) Staženo 122 x

Pro přehlednost jsem vygenereval i grafy, doporučuji pozornost zaměřit zejména na ty červené (rolujte -vložený dokument je vícestránkový).

[Lenka.Wagnerova]

Nezlobte se na mě, ale mě se zdá, že se tam minimálně změnila metodika hodnocení. Celkový počet hendikepovaných žáků je v podstatě stejný resp. se jedná o minimální rozptyl. Pak jsou kategorie mentálního postižení, která klesá na polovinu a naopak poruch řeči, autismus a poruchy chování rostou. Raději bych to ověřil. Jinak s dětmi pracuje celá naše rodina a rozdíly oproti dřívějšku se nám zdají malé. Manželka doplnila, že neroste počet dětí s vadou řeči, ale je více dětí, jejichž rodiče to neřeší.

[V__]

Manželka doplnila, že neroste počet dětí s vadou řeči, ale je více dětí, jejichž rodiče to neřeší.

Odhaduji, že podobně to bude s poruchami chování a některými případy "autismu" (v závorkách je to záměrně). Rodiče musí koukat na TV seriály a pravidelně kontrolovat SMS a Fejsbůk, na vlastní děti už nezbývá čas. Navíc světonázor rodičů je dokonce proti jakékoliv výchově, protože to je přece brutální potlačování práv dítěte.

[Pavel.Nazarsky]

Nezlobte se na mě, ale mě se zdá, že se tam minimálně změnila metodika hodnocení. Celkový počet hendikepovaných žáků je v podstatě stejný resp. se jedná o minimální rozptyl. Pak jsou kategorie mentálního postižení, která klesá na polovinu a naopak poruch řeči, autismus a poruchy chování rostou. Raději bych to ověřil. Jinak s dětmi pracuje celá naše rodina a rozdíly oproti dřívějšku se nám zdají malé. Manželka doplnila, že neroste počet dětí s vadou řeči, ale je více dětí, jejichž rodiče to neřeší.

Dovoluji si reagovat:
Začnu tím, že pracujete oba s dětmi. Vyrozumívám z toho, že možná ne jako učitelé na ZŠ. Pokud vedete třeba skautský oddíl nebo nějaký kroužek, nebo trénujete nějaký sport a podobně, je jasné, že rozdíly oproti dřívějšku se vám zdají malé (jsou malé, ale jsou, že?). Rodiče autistických dětí nebo zejména dětí s poruchami chování podléhají až beznaději, protože snaha pedagogů i jejich se míjí účinkem. A tím se dostávám k začátku tvého příspěvku, protože tě chci ujistit, že se jedná o opravdická onemocnění, s jasnou diagnózou, a neumím si představit, že by se metodika měnila každý rok, aby se to mohlo projevit pravidelným meziročním nárůstem 10%. Pokles mentálních onemocnění já osobně přičítám stále lepší předporodní diagnostice, a je to bezesporu významný medicínský úspěch.
S tím, že by se to mělo ověřit, naprosto souhlasím. Proto jsem zde dal tento podnět a děkuji ti za první reakci.

[Pavel.Nazarsky]

Manželka doplnila, že neroste počet dětí s vadou řeči, ale je více dětí, jejichž rodiče to neřeší.

Odhaduji, že podobně to bude s poruchami chování a některými případy "autismu" (v závorkách je to záměrně). Rodiče musí koukat na TV seriály a pravidelně kontrolovat SMS a Fejsbůk, na vlastní děti už nezbývá čas. Navíc světonázor rodičů je dokonce proti jakékoliv výchově, protože to je přece brutální potlačování práv dítěte.

Petře, často lidem v této souvislosti splývají dva pojmy: Zanedbané děti a postižené děti. Že přibývá dětí se zanedbanou výchovou, je také pravda (životní styl rodiny). Takové děti jsou samozřejmě oproti standartu (který ovšem také plíživě klesá) opožděné (ve vývoji řeči, v sociálních dovednostech, obratnosti...), ale nejsou postižené, a lze změnou režimu, nastavením pravidel a hlavně zájmem o ně samé dosíci poměrně rychlých pokroků. Ale ani s nimi to nemají rodiče a učitelé vůbec lehké. Bohužel musím z pozice učitele konstatovat, že neúnosně přibývá jak zanedbávaných a opožděných, tak nervově postižených dětí.

[V__]

Na doplnění: Manželka pracuje v MŠ, což si myslím, je relativně blízké problematice ZŠ. A já skutečně pracuju s dětmi ve fotbale, takže mě jste odhadl správně.
Co se týče dat, tak to překlopení je skutečně zajímavé. Jako když jeden rok začnete kategorizovat "postižení" jinak. Ti starší však zůstávají ve své škatulce jen pomalu odcházejí dále na střední školy, takže úbytek je velmi vyrovnaný a pozvolný. Právě mě zaráží, že ta data vykazují tento trend. Proto je třeba se na to podívat.
Jinak si myslím, že není primární problém v dětech. Dokonce ani tolik v rodičích, ale ve školství, kterému ujel vlak. Z mezinárodních srovnání vyplývá, že nás díky dřívější tamní reformě Tuskovy vlády přeskočilo Polsko, které bylo dlouho hodně daleko za námi.

[Lenka.Wagnerova]

Tohle je problém, který se nedá strčit do jedné přihrádky.
1) Fildez má určitě pravdu v tom, že velice záleží na metodice, jíž se poruchy diagnostikují. Ty se mění, mění se i měřítko toho, co je označováno za patologické. Dalším faktorem je nastavení rodičů a celé společnosti. Díky lepší informovanosti se rodiče nesmíří s tím, že mají "blbé" dítě, ale žádají přesnou diagnozu a odpovídající péči.
2) Celková atmosféra ve společnosti, která je k jakémukoli postižení mnohem vstřícnější než před lety, snižuje odpor rodičů k označení dítěte za postižené, ba naopak, často přímo vyžadují nějakou nálepku.
3) Trh řádí všude, takže když je poptávka, je i nabídka. Psychologové a další odborníci si často nelajsknou rodičům nevyhovět (zvláště klinici, ať na pojišťovnu či bez), takže se snaží něco najít a kdo hledá, ten obvykle najde. Pozor, tohle není paranoia, někdy je to až humorné (nebýt to tragické), co vše jsou schopni kolegové najít, jen aby vyhověli... Zvláště, když jde o to dokázat těm blbým učitelkám, že jsou ještě blbější a dítěti ubližují. Sice pro školu jsou závazné posudky školských poradenských pracovišť, ale málokdy poradna nebo SPC nepotvrdí závěr klinika.
4) Pavel Nazarský argumentuje tím, že pokles mentálních postižení může být důsledkem lepší prenatální diagnostiky. S tím si dovolím nesouhlasit. Jediné postižení, které je dnes diagnostikováno díky plošnému screeningu cca ve 12 týdnu těhotenství, je Downův syndrom, což je záležitost genetická a projeví s v krevních testech, které se při pozitivním výsledku potvrdí nebo nepotvrdí na základě následné genetické analýzy. Rodiče potom mohou zvolit interrupci. Podíl Downova sy v souhrnu mentálního postižení ale není rozhodně převažující. Ostatní příčiny rozumového zaostávání se prenatálně diagnostikovat nedají. Naopak narůstá počet dětí, které se rodí extrémně předčasně a přežívají. Což je super, ale pravděpodobnost nejrůznějších postižení a oslabení spolu se snižujícím se týdnem porodu rapidně stoupá.
Osobně vidím pokles % mentálních postižení v rovině "politické". Dříve se někdy o pár bodů někdy výsledek testu podhodnotil, když bylo zřejmé, že např. kombinované postižení nebo hraniční intelekt ve spojení s nepodnětnou rodinou (všichni jsou blbí) dítěti tak komplikuje situaci, že je pro ně praktická škola požehnáním (netrápí se, zažívá úspěch, má reálnou šanci vyučit/zaučit se a získat práci). A bez toho správného čísílka v posudku by to nešlo a muselo se dál trápit v normální škole. Dneska si to nikdo nedovolí, protože žaloba na ČR kvůli romským dětem...
Ještě dříve se moc neřešila ani ta čísílka, ale dalo se na odborný názor psychologa, pedagoga, poradu s rodiči... A dítě šlo tam, kde mu bylo nejlíp. Jenže to je nekorektní...
5) Poruchy autistického spektra. To je zvláště citlivé téma. Před 35 lety byl autismus něco téměř exotického. Potom se najednou a autisty různého druhu vyloženě protrhl pytel. Tím nechci zlehčovat závažnost problematiky. Je dobře, že se společnost snaží těmto lidem pomoci. Bohužel se diagnoza z autistického spektra někdy užívá marnotratně. Není úplně snadné odlišit příznaky poruchy a chování narušeného nevhodným přístupem vychovatelů, především matky. Komplikované je to i tím, že stále není zcela jasné, jak je to s dědičností. Pravděpodobnost výskytu autistických projevů u dítěte, jehož rodiče, hlavně matka, tyto projevy má taky, případně má rizikové osobnostní rysy, je významně vyšší, než u dětí rodičů bez problémů. Do jaké míry jde ale o dědičnost genetickou a do jaké míry o vliv "zvláštních" rodičů ve výchově, to myslím dosud nikdo neví. I lajk pochopí, že tyto projevy nemusí být vždy poruchou, ale i důsledkem nevhodného působení sociálního prostředí.
Jenže - když jde o poruchu, je třeba tolerance ke zvláštním reakcím atd. Když jde o výchovný problém, nejlépe pomůže změna působení vychovatelů. Někdy rodinná terapie, někdy terapie problematického rodiče, někdy důslednost a behaviorální "terapie" třeba i jen ve škole, někdy v rámci skupinové práce...
Bohužel společenský tlak vyžaduje respektovat, respektovat... Což části dětí s "postižením" vyloženě ubližuje. O učitelích, kteří to mají vydržet a zvládnout nemluvě.
6) Inkluze "počesku" nebo taky "povalachovsku" je paskvil. Záležitost, která z podstaty vyžaduje individuální přístup a citlivost všech zúčastněných k jemným nuancím nastavení a potřeb konkrétního dítěte, je řešena tabulkami, standardizovanými formuláři a co největší centralizací. Nejen, že je to blbost, ale ještě to sežere skoro všechny peníze, které by mohly být použity ke skutečnému prospěchu dětí (postižených i bezproblémových) i pedagogů, kteří jsou dnes pod neúměrným tlakem, kdy mají plnit něco, co je nesplnitelné.

Závěr:
- Počet postižených žáků prokazatelně statisticky roste. jak je to reálně, to si říci nedovolím.
- Asi i roste a poroste, protože přežívají i děti, které by dřív nepřežily. A diagnostikujeme i to, nad čím by se dříve mávlo rukou.
- Ať je to tak či onak, individualizace vzdělávacího procesu je nanejvýš žádoucí. A nejen u diagnostikovaných poruch, ale obecně. Každé dítě je jiné, na nadané víceméně kašleme... a přicházíme o talenty, vyrábíme lidi frustrované, neurotizované. Současný způsob "inkluze" k negativům víc přispívá, než by je eliminoval.

- Dokud budou o vzdělávacím systému rozhodovat úředníci a politici bez pořádných znalostí a zkušeností, lepší to nebude.
- Náš koncept vzdělávání má potenciál hodně z toho vyřešit. Jen je potřeba, aby ti, kteří mají moc a možnosti, naslouchali těm, kteří mají znalosti.

[V__]

Pravděpodobnost výskytu autistických projevů u dítěte, jehož rodiče, hlavně matka, tyto projevy má taky, případně má rizikové osobnostní rysy, je významně vyšší, než u dětí rodičů bez problémů.

Nedávno jsem slyšel takový vtip, nebo bonmot, nebo snad vědecký fakt?

Česká hysterická kráva bude mít "autistické" dítě, i kdyby ho adoptovala z Afriky.

[Janek.Wagner]

Lenka měla problém s otevření souboru, takže ještě několik poznámek:

• Metodika se změnila a zřejmě došlo i k "přelití" z jedné kategorie (Mentální postižení) do jiných (např. Vývojové poruchy chování).
• Počet žáků celkem v posledních letech vzrostl, podíl žáků s postižením celkově se tedy snížil.
• Opticky počet žáků s SVP stoupá i díky inkluzi, žáci zůstávají v 1. a 2. třídě zablokováni a přecházejí do speciálních škol obtížněji a se zpožděním.
• Ministerské statistiky je třeba interpretovat velmi obezřetně.

[Pavel.Nazarsky]

Narozdíl od vás nevyvozuju své postřehy z čísel, ale z praxe. Vytahal jsem ta čísla z ročenek, abych skutečnými daty doložil vlastní zkušenost s reálným propadem dovedností a schopností žáků na 1. stupni ZŠ. Ale asi se to děje jen a jen na té jedné jediné škole, kde učím.
No nic. Nevadí. Hledáte všichni všemožné důvody, jak ta čísla zpochybnit. Klidně to téma zvednu znova za rok. Určitě se i letos změní "metodika" a díky tomu postižených žáků na základních školách zase o pár tisíc přibude.