V tomhle příspěvku si několikrát protiřečíš.Petr.Vileta píše:Šmarjápano, už je to tady.To jsem si myslel, že pro Piráta je na první místě svoboda, na druhém místě svoboda rozhodnutí a na třetím místě svoboda rozhodnout se i blbě.
Já nejsem doktor, ale snad jde odborným vyšetřením zjistit, jestli člověk kouří, chlastá, bere kokain, konzumuje moc cukru, nebo se přežírá bůčkem. Pokud je to takový problém, že ti zhýralci odčerpávají z našeho skvělého zdravotnictví nepřiměřeně vysoké částky, pak ať si každá zdravotní pojišťovna stanoví nějaký "koeficient zdravého životního stylu" a pacient si pak doplácí třeba na léky, nebo na související jednodušší zdravotní zákroky. Ale daň ze slazených nápojů mi přijde naprosto zrůdná.![]()
Celý život mám rád sladké, neslazené nealko mi žízeň nezažene, nesportuji asi tak od 18 let a na svou výšku 185 cm vážím necelých 95 kg. Podle téhle kalkulačky mám mírnou nadváhu, ale nejsem obézní. A takových lidí je spousta. Budeme tedy zdaňovat spotřebu cukru bez ohledu na to, jestli to těm lidem opravdu zdravotně "ubližuje"? Co zdaníme příště?
Že neujdu denně alespoň 5 km, nebo že nejezdím na bicyklu, nechodím plavat?
Jaká svoboda, když mi bude doktor koukat přes rameno do talíře a když zjistí, že jsem si včera zapálil, tak mi napaří nepřímo přes pojišťovnu pokutu? V tom žádnou svobodu nevidím, naopak v tom vidím obrovský prostor a motivaci pro šmírování.
A co když se ten doktor blbě vyspí a interpretuje nějakou hraniční hodnotu jakože jsem kuřák jen protože se pohybuju mezi kuřáky?
Takovéhle šmírování je prostě humus.
A co alkoholici, kterým to neubližuje? Můj děda 50 let chlastal jak dobytek a v 70 měl játra naprosto v pořádku (zabily ho cigarety)
Spotřební daně z problematických látek jsou o dost spravedlivější - přispíváš do systému přesně podle míry konzumace a růstu rizika. Tak přesně to nemáš šanci nastavit žádným jiným způsobem.
