Budete letos volit Piraty?

[Michael.Polak]

tak to je ale musíte nechat hrát.

Tobě někdo brání hrát? Mi třeba vadí, když někdo fauluje vlastní spoluhráče. Si vem, že ten trenér ho prostě nechá sedět na lavičce, než mu to dojde. Ale paralela s fotbalem mi moc nesedí. Přínos fotbalové hry pro společnost - extra nic moc.

mně ne. mám vlastní píseček.

plážový volejbal? na ten máme málo Pirátek... tak snad leda angažovat egypťanky v burkinách

[Dalibor.Zahora]

Jinak ještě gratulace Mikuláši Peksovi ke zvolení (čest nezvoleným). Ale teda chlape, myslím, že je to spíš za trest

A k anketě, mě udivuje kolik lidí teď ví, že bude volit Piráty a tak málo hlasuje pro nevím, já se nakonec rozhoduju až těsně před. Vždyť se může stát spousta věcí do té doby.

[Pavel.Moravec]

Na jak dlouho to odhadují, než začnou Piráty volit?
Budou vůbec někdy Piráty volit?
Budou vůbec někdy kohokoliv volit?
Proč se vůbec o něco snaží, když ve volbách za sebe nechají rozhodovat jiné?

Nabídnu ti jednoduchou, mrazivě logickou odpověď: jeden ze způsobů, jak vyjádřit nesouhlas s vedením nějaké politické strany a dosáhnout jeho výměny, je mít možnost poukázat na neúspěch tohoto vedení ve volbách. Logické fungování demokracie více stran je takové, že strana roste, roste, získává preference, skrz opozici se propracuje do vlády, potom se zúčastní vlády, tím preference dosáhnout maxima a zklamaní či prostě jen znudění voliči se ohlédnou po něčem jiném. Strana odejde do opozice, pak dojde ve straně k nějaké výměně vedení, protože pro to členové budou mít pádný argument, a nové vedení se bude snažit zaujmout voliče jinak a lépe a celý proces se bude opakovat.

"Problém" odpůrců současného vedení je, že preference prakticky od momentu založení strany jsou nahoru, a to vedení se zatím současně nedokázalo nějak opravdu efektivně a jednoznačně zdiskreditovat (v nedávné době snad s vyjímkou Ivo Vašíčka... ale že mu to trvalo!). To znamená, že vlastně jediným způsobem, jak za stávající situace dosáhnout v Pirátech podpory pro výměnu vedení, je poctivě nechodit k volbám či u nich dokonce nevolit Piráty - a výsledky současného vedení tím zhoršovat...

Samozřejmě, "normální" člen politické strany se bude identifikovat se "značkou" a volit Piráty třeba i v případě, že by si ve vedení a tím (obvykle) i na vedoucích místech kandidátek přál trochu jiné osobnosti. Tohle je takový mainstreamový, přímočarý, neintrikánský přístup k parlamentní demokracii na bázi politických stran. Pokud ale někdo uvažuje rozmáchleji a více za roh a například fakt je pro něj důležitá přímá demokracie a stranické aparáty a "karierní politiky" spíše odmítá - inu, pak samozřejmě, bude mít problém se současnou "stranickou linií" a tím pádem i s podporou kandidátů strany ve volbách.

Otázka je, jestli jsme v roce 2009 vážně zamýšleli stát se "karierními politiky" nebo zda nám prostě šlo o vytvoření a udržení alternativy. Někteří lidi totiž neusilují o úspěch v soutěži za každou cenu, a jde jim spíše o osobní a občanskou integritu - možnost vyslovit nesouhlas s něčím, co se děje, je pro ně sama o sobě hodnotou, a nepotřebují ale současně nutně přebírat odpovědnost za to, že kromě vyslovení nesouhlasu vytvoří životaschopnou alternativu, se kterou by někdo mohl vyslovit souhlas.

Tohle je složité: prostě máš několik kategorií.

- rozbíjení struktur. Tam patří anarchisté, antikapitalisté - ale na druhé straně spektra také třeba také odpůrci Evropské Unie. rozbíjejí, ale nenabízejí alternativu. Toto lze označit jako radikalismus. Piráti v některých bodech jsou ochotni být radikální a rozbíjet - ale jsou to věci prostému občanu nesrozumitelné (copyright, patenty, z jiného konce třeba válka s drogami...). Špatně se s tím spojují ty bořitelské a ničitelské emoce, které lidi potřebují vybít. Do podvracení systému lze ale započítat i recesi, pokud to bude fakt hardcore trolling nade všechny meze.

- vyjádření nesouhlasu se strukturami. To je takové to "pod tímto nejsem podepsán", "ne v mém jménu", apod. Toto lze označit za disidentství. Většinou s tím jde ruku v ruce rezignace na možnost změny, je to spíš otázka osobní identity: stojím mimo systém, nechci nést vinu za to, co systém dělá - ale nemám dost energie aktivně se mu postavit a ani necítím odpovědnost za to, vytvořit k němu fungující alternativu. Nicméně, struktura, se kterou nesouhlasím, není nutně rozbíjena (protože co kdyby přeci jen...). Identita účastníků je vymezena negativně, vzhledem k tomu, s čím nesouhlasí, nikoliv pozitivně. Malá mimoparlamentní politická strana, která se doopravdy nikam moc necpe a nepodbízí se voličům, je na něco podobného ideální. Systémem tolerované disidentství do jisté míry pomáhá systém legitimizovat, protože vytváří pocit, že alternativy přece existují (i když to nemusí být pravda) - akorát je vlastně nikdo nechce. A disidentství by do určité míry mohlo mít i formu recese - pokud by to nebyla recese vysloveně destruktivní, ale měla spíš formu politické satiry (touhle cestou se mimochodem asi bude snažit jít současná ODS, i když zatím je to spíš tragikomedie, přijde mi...)

- budování revolučního hnutí. Toto se částečně může překrývat s radikalismem, protože revoluce se většinou rozbíjení struktur nijak neštítí, nicméně je zde větší důraz na vymýšlení alternativ k systému a na snahu ho kromě zrušení nahradit něčím jiným. Revoluční hnutí se současně nespokojí s disidentstvím, protože moc chce reálně uchopit a je k tomu připravené, tak říkajíc: všemi prostředky. Piráti mají v programu několik myšlenek, které jsou vysloveně revoluční - spíše než základní příjem, který má vysloveně disidentský status (téměř nikdo z většinové společnosti ho moc nechce či se ho přímo bojí a navíc si lze představit kombinace dávek, které kdyby nahradil, tak jisté vybrané skupiny v podstatě poškodí), je u Pirátů revolučním požadavkem podpora přímé demokracie (zjevně na úkor moci té zastupitelské) a požadavek radikální transparentnosti všeho, za čím stojí veřejný sektor (toto může v případě státem vlastněných firem diskutabilně ale teoreticky vést až ke strategickému znevýhodnění tohoto typu "veřejného podnikání" a jeho další likvidaci...). V zásadě, my Piráti se nemůžeme rozhodnout, jestli jsme jen hnutím radikálním či disidentským, které chce mocenské mechanismy rozbíjet či neidentifikovat se s nimi - nebo zda jsme hnutím, které tu moc nechce tak úplně rozbít, aby jí mohlo převzít (a využívat jí nějak lépe, radostněji, atakdál, jako vždykcy v historii). A jeden malý detail - revolucionáře poznáte podle toho, že většinou nemívají smysl pro humor.

- 50 odstínů šedi. Pragmatismus. Aneb "státotvorné", konstruktivní hnutí, ať už v opozici, nebo u moci. Je velká záhada, jak vlastně někdo někdy chtěl cílit na voličskou základnu kolem dvacítky a nabízet jim tohle. Vlastně ani není jisté, zda naopak spíš politici kolem dvacítky někdy nechtěli předstírat před staršími voličskými skupinami tohle, ale ve skutečnosti se věnovat něčemu z výše uvedených tří bodů (boření, disidentství nebo revoluční převzetí moci). Každopádně, tahle poslední možnost zahrnuje všechy ty ohavné a nudné věci, jako karierní politiky, politický marketing, debaty o lhaní či nelhaní voličům, dodržování zásad, které máme v programu a které hlásáme, ve vlastní vnitoranické politické praxi, apod. Každopádně, i tohle karierní politické BDSM se zřejmě dá dělat buď nějak opravdu na úrovni (luxusní prostituce - spíše politické kurtizány, než pouliční šlapky) nebo se to dá dělat se sebeironií, nadhledem a v podstatě min. částečně jako recese (to vyžaduje ale rozeznat, co z úloh politiky je smrtelně vážná věc a co z čeho se dá dělat ta legrace). Problémem ale je, že rozlišit legitimní "karierní politiku" od situace, kdy je někdo jen nástrojem lobbyingu, je prakticky nemožné. Ideová východiska nejsou voličům srozumitelná... ti řeší spíše povrchní "zmrdologická" kritéria. V praxi pragmaticky před volbami předstírají nějaké ideové zásady, ale po volbách se stávají jen (dobře placenými) "pí ár mluvčími pro nevyhnutelné" a dělají (naštěstí?) většinou plus-minus středovou politiku, protože dělat příliš velké změny by většinou nutně zahrnovalo velkou část toho boření, případně i té revoluce.

- Vyslovený podraz. Cthulu. Skutečné, prokazatelné, větší zlo. Něco mimo kteroukolikv z výše uvedených kategorií, i když samozřejmě - zlo zahrnuje všechno výše uvedené (snad kromě disidentství, se kterým asi nemá potřebu ztrácet čas): boří tehdy, když to je v souladu s vlastními zlými cíli, je samo o sobě revolucí, pokud předchozí řád věcí, který nahrazuje, byl čirou náhodou dobrý a samozřejmě, i zlo ke svému fungování nakonec potřebuje fungující, nudnou byrokratickou rutinu (Vogoni). Existuje varianta, že někdo je natolik emo a psychopat, že chce být záměrně zlý v podstatě z recese, protože ho to prosotě baví

Myslím, že v každé straně nakonec nutně členové začnou směřovat podle své povahy k těmto pólům, a stejně tak jejich voliči. Pouze opravdový pragmatický intrikán ale dokáže vědomě cílit na jinou ze skupin, než je ta, ke které sám patří - tímto pak vzniká potenciál skutečné komedie, když bude nudný, byrokratický pragmatik například cílit na radikály s chutí bořit či na revolucionáře (pak ovšem mohou vzniknout situace typu inženýrský pojatý odstřel starého továrního komína, který je nutné předem pečlivě propočítat, i když ve výsledku vypadá jako náramně působivá destrukce... já v tomto opět ale patřím spíš ke skupině, která ač svojí metodou je normálně spíše bořitelská, tak by ten komín - v tomto případě např. parlamentní demokracii - raději prohlásila za chráněnou kulturní památku, než aby ho buď živelně, nebo nějak metodicky bourala).

Každopádně, existuje tu zatím nevyužitý recesistický potenciál např. v kombinacích, kdy bychom předstírali, že jsme hrozně zlí, ale ve skutečnosti bychom až tak zlí nebyli. K tomuto název Piráti přímo vybízí. A tady je třeba podotknout, že pokud třeba Trump nabral voliče na zeď, ale potom si najde nějakou výmluvu, proč tenhle hrozivý slib nemohl dodržet, tak to v podstatě otevírá v politice nový rozměr: recesisticky prezentovaný pragmatismus, který se tváří drsně a sbírá hlasy psychopatických voličů, ale pak je kanalizuje nějak konstruktivně (ovšem toto si o různých fašismech a nacismech jejich voliči taky historicky mysleli, že to tak bude, a ono to pak tak občas nebylo...)

[Petr.Vileta]

Já nikdy nejsem tam, kde se mi nelíbí

Protoze ses srab.

Hrdinů jsou plné hřbitovy Ne, vážně, proč být někde, kde se mi nelíbí, pokud nemusím? Nejsem duševní masochista.

když už někde jsem, tak tu komunitu podporuji.

Coz delam.

[Petr.Vileta]

tak to je ale musíte nechat hrát.

Samozřejmě, ale za nezavázanou tkaničku je žlutá karta a za shrnuté podkolenky rovnou červená. A pokud by snad někdo měl na kopačkách špunty o 1 mm delší, než povoluje FIFA, tak celý tým rovnou postřílet.

[Pavel.Moravec]

IMHO xChaos má pravdu v tom, že Piráti nevolící Piráty tak činí proto, že chtějí změnit vedení strany (které po neúspěchu ve volbách nebude znovuzvoleno, dle jejich teorie). Jenže IMHO tuto situaci jsme zde už jednou měli (eurovolby) a vedení zůstalo prakticky stejné.

Podle mne je chybou hodnotit vedení strany podle toho, jak dopadneme ve volbách, kor jedněch konkrétních. A proto tuto premisu "Pirátů - nevoličů Pirátů" neuznávám. Proč je to chybou? Protože to vede právě k politikaření a dělání naschválů "aby se ty volby nevyhrály a já tím vyhrál". Podívejte se na ČSSD, tam je takových evidentních kudel v zádech několik.

Možná jsem naivní, ale moje logika je následující: jsem členem Pirátů, protože chci prosadit takové změny ve společnosti, které (papírově) prosazuje tato strana (resp. programový průnik je zdaleka největší oproti jiným stranám). Věřím, že členové na kandidátkách takový program chtějí prosadit. Někteří kandidáti nebo vedení se možná vždy nechovají dle toho co hlásají, pak mají být za tyto konkrétní přečiny zodpovědní. Takže vedení by se mělo vyměnit za tyto své skutky, a ne za to, že neuspějeme ve volbách. Takže úsilí vyměnit vedení má být směřováno ke kritice konkrétních kroků, a ne k výsledkům projektového managementu jedné akce zvané "volby". Kde popravdě možnosti vedení ovlivnit výsledek voleb jsou do určité míry limitující - stačí, když Babiš slíbí a rozdá Vodňanské kuře za každý hlas a jen tím přiláká tolik voličů, kolik jich my budeme mít celkově.

Nebo z jiného pohledu: u voleb mám 3 možnosti: volit Piráty, volit jinou stranu nebo nevolit (čímž jako bych volil "průměrným hlasem" z 30% Babiše, z 20% Sobotku, z 15% KSČ(M) atd.). A dohnáno do extrému, já budu stokrát radši, když v PSP bude Bartoš, než kdyby tam byl Babiš.

Možná se mýlím, a Piráti - nevoliči Pirátů mají pro svůj krok jinou motivaci. Pak by mne ta motivace celkem dost zajímala - proč nevolením Pirátů chci podpořit jiné politické strany, které jsou mému světonázoru více vzdálené. Jaká motivace toto ospravedlňuje? (věřím, že je, ale já ji nerozumím/neznám).

[Ludek.Blaha]

budu stokrát radši, když v PSP bude Bartoš, než kdyby tam byl Babiš.

A ze všeho úplně nejvíc nejhorší je Bartobiš.

Jak kdysi psal Jiří Suchý.
Chtěl pro nevěstu zvláštní svatební květinu, a tak křížil koniklec a pampelišku, aby vznikla koniliška.
A vyrostl mu pampeklec.

[Petr.Bajgar]

Možná se mýlím, a Piráti - nevoliči Pirátů mají pro svůj krok jinou motivaci. Pak by mne ta motivace celkem dost zajímala - proč nevolením Pirátů chci podpořit jiné politické strany, které jsou mému světonázoru více vzdálené. Jaká motivace toto ospravedlňuje? (věřím, že je, ale já ji nerozumím/neznám).

clenske-ankety-f637/budete-letos-volit- ... ml#p504166
clenske-ankety-f637/budete-letos-volit- ... ml#p504065

nevolit (čímž jako bych volil "průměrným hlasem" z 30% Babiše, z 20% Sobotku, z 15% KSČ(M) atd.).

To jednak neni pravda kvuli D'Hondtovi a druhak odevzdani hlasu znamena, ze ta strana dostane potencialne penize za muj hlas (prekroceni 1.5 %) a tez potencialne, ze muj hlas zpusobi prekroceni 3 % a pak strana dostane jeste dalsi balik penez. Uz jenom vzhledem k tomu, jak neumime dodrzovat zasady programu v kontextu nakladani s ukradenymi penezi obcanu, nemam jinou moznost nez nevolit.

[Petros.Michailidis]

Ja to treba mam tak, ze mym cilem je naplnit program, ale uspech ve volbach beru jen jako jeden z moznych prostredku ne jako cil.

[Petr.Vileta]

nevolit (čímž jako bych volil "průměrným hlasem" z 30% Babiše, z 20% Sobotku, z 15% KSČ(M) atd.).

To jednak neni pravda kvuli D'Hondtovi a druhak odevzdani hlasu znamena, ze ta strana dostane potencialne penize za muj hlas (prekroceni 1.5 %) a tez potencialne, ze muj hlas zpusobi prekroceni 3 % a pak strana dostane jeste dalsi balik penez. Uz jenom vzhledem k tomu, jak neumime dodrzovat zasady programu v kontextu nakladani s ukradenymi penezi obcanu, nemam jinou moznost nez nevolit.

Dobře, tak Babiš dostane 32%, Sobotka 14%, KSČM svých tradičních 15% a bude tam KDU (ti jsou tam vždycky) a Okamůra ... a možná, když Příroda dopustí, tak ještě ODS.

No a za druhé ... chceš tedy škodit. No ještě že jsi to alespoň přiznal.