Volební program - vzdělávání

[Pavel.Nazarsky]

Ahoj. Ještě si zde, s dovolením, ohřeju svojí polívčičku ohledně individuálního tempa vzdělávání v jednotlivých předmětech. Dnes náš pan ředitel cestou busem náhle zahlásil: Ono by to vlastně šlo už teď. Když se má slabým žákům vypracovávat individuální vzdělávací plán, proč by vlastně nemohli mít IVP všichni?
(pro ty, co zaregistrovali moje předchozí vstupy)

[Vaclav.Fortik]

Ano, možným cílem Inkluze bude IVP pro všechny a v tom případě by to byl ideální výsledek. Do volebního programu bych to nedával, nejde to na pár řádcích vysvětlit - chystám se sesmolit text o "mé ideální představě o fungování vzdělávací soustavy".

[Pavel.Nazarsky]

Ano, možným cílem Inkluze bude IVP pro všechny a v tom případě by to byl ideální výsledek. Do volebního programu bych to nedával, nejde to na pár řádcích vysvětlit - chystám se sesmolit text o "mé ideální představě o fungování vzdělávací soustavy".

Ano, tohle je odborně relevantní přístup: Individuální vzdělávací plán pro všechny. Jako programový bod by to zrovna mohl být tahák, stačilo by vysvětlit, že se nejedná o přiznání nedostatečnosti inteligence a schopností, ale naopak o svobodný výběr šíře a hloubky vzdělávání. IVP může přece mít i geniální dítě a postupovat naopak rychleji než ostatní.

[Vaclav.Fortik]

Jenže je to za současného stavu PPP nerealizovatelné a tedy nám to kdokoli kdo zná praxi omlátí o hlavu - lze to dát jako cílovou vizi, nikoli jako programový bod na následujícíc 4 roky.

[Pavel.Cisar]

Ano, možným cílem Inkluze bude IVP pro všechny a v tom případě by to byl ideální výsledek. Do volebního programu bych to nedával, nejde to na pár řádcích vysvětlit - chystám se sesmolit text o "mé ideální představě o fungování vzdělávací soustavy".

Ano, tohle je odborně relevantní přístup: Individuální vzdělávací plán pro všechny. Jako programový bod by to zrovna mohl být tahák, stačilo by vysvětlit, že se nejedná o přiznání nedostatečnosti inteligence a schopností, ale naopak o svobodný výběr šíře a hloubky vzdělávání. IVP může přece mít i geniální dítě a postupovat naopak rychleji než ostatní.

1) Z pohledu letitého praktika v mnoha rolích (učitel, ředitel, výchovný poradce, psycholog, rodič) mám námitky: Žádný IVP není užitečný, když nejsou podmínky pro jeho naplňování. Co to je? Především vhodný poměr žáků a pedagogů - ne 1 učitel na 30 žáků, ale ani 30 žáků v jedné místnosti s 1 učitelem a 3 asistenty. Co hlavně chybí? Peníze, někde i prostory. Dokud se tohle nezmění, je IVP jen další byrokratická blbost a alibismus.
2) Další věc, která zásadně chybí, je důvěra v kompetentnost učitelů. Jistě, někteří jsou na facku, ale asi bychom měli raději dělat něco pro to, aby těch několik přestalo kazit nejen pověst těch ostatních, ale hlavně duševní zdraví dětí, místo toho, aby se ve jménu dnes tak módní presumpce viny udělali ze všech pedagogů neschopní blbové. Protože dle mých zkušeností vyšetření z poradny bylo ve většině případů jen potvrzením toho, co už jsme dávno věděli. A doporučovali nám něco, co jsme už dávno dělali. Ale bez papíru to bylo ilegální, taky nebyly prachy ani asistent, byl-li potřeba. Občas bylo povinné kolečko přes poradnu vyloženě škodlivé. ("Já jsem dyslektik, tak mě stejně nemůžete dát pětku. A úkoly psát nemusím, já jsem integrovanej...")
Tím chci říct, že idea, že všichni by měli mít možnost vzdělávat se svým tempem, nejlépe i stylem, je super. Nakonec jsme to dali i trochu jinými slovy do programu. Ale děsí mě představa, že by všechno muselo být "vypapírováno".

Dovolím si osobní výlet do minulosti: Do školy jsem šla v roce 1967. Uměla jsem tak nějak všechno, takže jsem se nudila a prý i poněkud vyrušovala, každopádně kazila morálku... Učitelka se někde zmínila, do školy za mnou přišel párkrát takový hodný pán, dali jsme řeč (žádné testové baterie), v pololetí se zeptali našich, jestli by jim nevadilo, kdyby mě šoupli do druhé třídy... A tak jsem tam byla. A nebyla jsem jediná, kdo "přeskakoval". Po 50 letech to takto snadno nejde. Tedy, dokonalé to nebylo, možnost skákat po 1 celém ročníku je taková nepružná. Lepší by bylo, kdybych třeba matiku mohla dělat dva ročníky za rok, ale ruštinu ročník za dva roky...

A ne tak dávná minulost: Coby učitelky jsme reagovaly na to, co jsme viděly, co bylo pro které dítě nejlepší. Třeba na tzv. nápravy (pro dys-) mohl jít každý, kdo to zrovna potřeboval. Byla "stálá klientela" s papíry, ale občas potřeboval speciální péči i někdo bez papírů. Tak proč ne?

Proto se přimlouvám, abyste zapomněli na jakékoli formulace, kde se vyskytuje IVP a podobné záležitosti. Prostě chceme vytvořit takové podmínky ve školách, aby zcela přirozeně mohly žákům poskytovat vzdělávání, které bude formou i tempem odpovídat jejich osobním potřebám, schopnostem, zaměření. Ale v zásadě to v programu je.

[Ondrej.Kalis]

Když se má slabým žákům vypracovávat individuální vzdělávací plán, proč by vlastně nemohli mít IVP všichni?

Ano, z tohoto úhlu pohledu máme vlastně všichni speciální vzdělávací potřeby. A někteří máme to „štěstí“, že jsou exaktně diagnostikovatelné, přičemž u ostatních jde „pouze“ o vlastní zájem, priority, motivaci a tempo…
Nicméně přes „IVP pro všechny“ to podle mě nepůjde. IVP nemohou mít všichni, protože je vázán na diagnostikovaný HANDICAP, případně mimořádné nadání. Navíc úpravy výstupů v ŠVP (o což, předpokládám, v tomto pohledu jde) jsou možné pouze v rámci tzv. 3. stupně podpory, který je nastaven pro žáky s LMP a PAS. Vše kolem inkluze a integrace je zkrátka založeno na začleňování handicapovaných dětí do hlavního vzdělávacího proudu, kde mohou požívat různých výjimek a podpor pro to, aby v tomto proudu mohli být.
Svobodná vzdělávací cesta by neměla být výsledkem vyšetření, potvrzení, žádostí a povolení, nýbrž PRÁVEM školy (jít vlastní cestou – ať už tradiční, anebo punkovou – bez byrokratického sekýrování), právem rodiče (zvolit si z různých alternativ, anebo to vzít úplně na sebe – bez byrokratických bariér) i právem žáka (mít vlastní zájmy, priority a tempo – bez přifackovávání ke státním testovým úlohám). Vzdělávání „na míru“ musí být tedy umožněno jinou cestou než inkluzí do inkluze. A může se začít klidně malými kroky – např. tím, že alternativním školám (čímž nemyslím pouze alternativy z doby před 100 lety) nebudou házeny byrokratické klacky pod nohy ve jménu neochvějného přesvědčení státu o tom, co je pro všechny žáky zaručeně to nejlepší.

[Ludek.Blaha]

Věřím, že jednou lidé pochopí, že jediná smysluplná cesta ke kvalitnímu vzdělávání je zrušení povinné školní docházky.
Školu tvoří učitel a jeho žáci. Jestli forma bude státní, družstevní, skupinová, individuální, soukromá, domácí nebo žádná není zase až tak podstatné. Na střední, popřípadě vysokou školu by měl být přijat každý, kdo vyhoví podmínkám přijímacího řízení, aniž by kdy do nějaké certifikované vzdělávací instituce docházel. Nechme občanům více odpovědnosti za kvalitu jejich života. V ideálním případě jim tu odpovědnost nechme komplet.
Většina volání po různých vzdělávacích alternativách je spíš ozvěnou představy možného byznysu, včetně hojného počerpávání evropských fondíků v pestré směsici s vyvedením dětí z mnohdy ne příliš utěšeného inkluzivního prostředí a vyhovění požadavkům oné aktuálně módní sebestředně bezmantinelové výchovy nevýchovou s výraznými prvky poněkud pokřiveného vnímání světa zpravidla směrem k prominentním dítkám.

[lubos.lisner]

Většina volání po různých vzdělávacích alternativách je spíš ozvěnou představy možného byznysu, včetně hojného počerpávání evropských fondíků v pestré směsici s vyvedením dětí z mnohdy ne příliš utěšeného inkluzivního prostředí a vyhovění požadavkům oné aktuálně módní sebestředně bezmantinelové výchovy nevýchovou s výraznými prvky poněkud pokřiveného vnímání světa zpravidla směrem k prominentním dítkám.

Dost zúžený pohled.

[Ludek.Blaha]

Dost zúžený pohled.

Normálně... zkušenosti.

[Ludek.Blaha]

Aha.