Ondrej Profant píše:Dalibor: Jistě mít Nobelovku je pozitivní, ale:
1) Za mír a pseudonobelovka za ekonomii dost stráží jejich hodnotu (v tomto směru).
2) Není cena za matematiku a jiné opravdu výrazné obory.
Proto zejména nelze očekávat, že věda bude kdy stabilně financována za své "ideální" výkony, podle kritérií, která si sam stanoví. (Jako jsou financování sportovci) Vždy to bude především z důvodu minimálně příslibu aplikovatelnosti.
Ondrej Profant píše:
3) Např. informatika má velmi problematickou teoretickou část - je v ní odvedeno hodně práce, ale velmi nesystematicky, sdíleně etc. Čili je zde málokdo jeden člověk (či úzký tým), který by završil nějakou práci a bylo by vhodného za něj ocenit. Na druhou stranu se zde hodně dělá "praxe" - např. u nás vyvíjí Red Hat a další firmy, které opravdu nejsou outsidery a tvoří celkově docela značnou část celé informatiky (co se týče programové výbavy).
Teď budeme lehce mluvit každý o něčem jiném. Informatika prožívá úžasný rozvoj jako součást statistické fyziky. Tam přispívá k úplně novému pohledu na fyziku, fyzikální chemii, biologii a experiment obecně. V tomto směru v ČR existuje malý tým na FJFI (Petr Jizba), moc se o něm u nás neví, ale je to skutečně jeden z deseti, které si člověk na první ránu vygooglí. Bohužel týmy, které existovaly v 60. letech na FEL (Havrda, Charvát...) komplet emigrovaly.
Samozřejmě vývoj, např. programovacího prostředí (o čemž byla řeč zhora) patří do firem nebo do part nadšenců. Svým způsobem ale i to je ideální svět typu soukromých vědců, kteří za peníze vydělané nějak jinak dělají práci, k níž jsou do značné míry jaksi vnitřně nuceni.
Ondrej Profant píše:
4) ČR nikdy nebude tak atraktivní jako Oxford či lepší univerzita v USA - prostě proto, že nikdy nebude tak silně nezávisle propagována na správných místech. Prostě mnohdy je to mnohem víc záležitost politiky a atraktivity.
S tím spojením je to pravda. MFF by ty ústavy v pohodě integroval, nicméně problém je, že jsou zde obory, které mají výrazně větší ústavy než samotnou mateřskou fakultu na UK a okamžitá integrace by nedopadla úplně dobře. To je problém těch radikálních návrhů okolo české vědy.
Před 20 lety ta šance byla. Tehdy se tu otáčely party Američanů a vynikající emigranti v plné síle se ptali, co pro svou vlast mohou udělat. Dnes jsme jedna z divných zemí Evropy, která si opakovaně sama dělá ostudu, emigranti jsou v pozdním důchodu (a noví znají své Pappenheimské) a dostali co proto. Nejspíš musíme úplně padnout na záda než se něco změní, do té doby se budem pořád obávat "příliš radikálních řešení". No jasně, když je šéfovi 62, nebo taky 75, tak je skoro všechno radikální.
Ehrgeiz is der Tod des Denken. Ludwig Wittgenstein: Vermischte Bemerkungen