Jako je to zhruba srovnatelné s korespondenčním hlasováním, které je v podstatě (teoreticky) zneužitelné zhruba obdobně. Nedělám si iluze, že zapečetění a hlídání konvenčních volebních uren je za všech okolností neprolomitelné, nezfalšovatelné, apod. Je velká otázka, jak by lidé důvěřovali korespondenčnímu hlasování, kdyby takových hlasů byla nějaká drtivá většina... korespondenční hlasování čelí popravdě velkému problému, velmi podobnému tomu, který se projevuje u elektronického.
Myslím, že to není velké riziko na obecní úrovni, kde se při velmi malém počtu hlasujících a při tom, že se navzájem znají, stejně špatně zajišťuje, že to hlasování se nějak výrazně odlišuje od otevřeného hlasování aklamací.
Poblém paranoii ze zmanipulování hlasů v tajném hlasování, vs. paranoii ze zmanipulování voliče u hlasování veřejného, je v podstatě psychologický a není "objektivně" řešitelný, resp. nejbližší aproximací je právě volební komise, hlídání přístupu za plentu, sčítání hlasů komisí, apod.
V podstatě je to psychologicky pokaždé ten samý druh paranoii: to, co se odehrává, když se nekoukám (tedy vydírání voličů, co při aklamaci hlasují jinak, či manipulace hlasů v urně) se pokaždé odehrává v "nevědomí" voliče-pozorovatele: prostě nevidím to, není to vědomá informace, ale mozek spekuluje, co by se tak asi mohlo dít, když se zrovna nekouká. Problém je, že strach při aklamaci může být "objektivnější" faktor než to zmanipulování: prostě jedinec se bojí, co by se stalo, kdyby nešel s davem, tedy vzepřel se vůli kolektivu okolo (který se dívá) nebo vůli "vůdce" (který hlasování předsedá a dívá se, kdo pro něj zvedl ruku). Ten strach tam pořád bude, i když k němu objektivní důvod nebude existovat.
Tajné hlasování je proti tomu nutné skutečně zmanipulovat fyzickým zásahem, což se u toho papírového s urnou a komisí dělá špatně, protože manipulace je zřejmá i malému dítěti ("proč muselo být přes noc ve škole zhasnuto?"). Naproti tomu u toho elektronického hlasování jsou kryptografické mechanismy srozumitelné jen hrstce expertů (ostatní jim slepě věří) a i těm kryptografickým expertům je možné předložit triviální protipříklad s obchodováním s hlasy (pravda, maximálně na úrovní korespondenčního hlasování).
Zajímavá možnost, která mi napadá, zahrnuje mezi anti-Piráty tak oblíbené kamery: proč by vlastně činnost volebních komisí nemohla být sledována kamerami, které bude veřejně přítupné?
jsou to elektronické volby naruby, ale podstatné je, že pokud někdo pochybuje o činnosti komise, měl by nyní možnost celou dobu se na to koukat a u komise tak sedět (zajímavé je, že jeden člověk, který se rád účastní volebních komisí, je stejný, kterého bych rád přesvědčil, aby jeho činnost jako systémového administrátora byla auditovatelná
a Auditoři byli nejobávanější živočišný druh i ve vesmíru Terryho Pratchetta...)
Zajímavá by byla možnost, kdy zaregistrovat se pro korespondenční či elektronické hlasování by měla jen malá část zájemců, kteří (z jakýchkoliv důvodů) projeví zájem v dostatečném předstihu. Jinými slovy - je to jakýsi virtuální okrsek, ve kterém se hlasuje vždy pouze v relevantních volbách, ale je zjevné, že zmanipulování nemůže vyvolat zásadní průser (tedy, že poštoprostor/kyberprostor je místo, kam se smí odstěhovat jen nejvýše, co já vím, 20% oprávněných voličů)
Víceméně, ponechání určité exkluzivity pro korespondenční a elektronické hlasování by asi bylo prozatím nejlepší řešení. Případně by šlo zjednodušit podmínky, za jakých volební komise donese urnu k člověku domu (např. by to mohlo být možné za mírný poplatek, a objednat a zaplatit by to šlo online...)
Představa, že hlasy z kybeprostoru budou nějaký "hlas Boží" a zachrání demokracii, zatímco nudné hlasy ze starého školo-prostoru, které sčítají nudné důchodkyně, jsou nějak prašivé (protože paranoidní progresivní vysmaženci mají stíhu z toho vylézt z bytu a jít mezi lidi?
, je samozřejmě úsměvně naivní.
