Předpis o lobbingu vs. ochrana whistleblowerů

[Vaclav.Fortik]

Vážená RK,
Jakub mě odkázal sem, že mám položit předběžnou otázku.

Ocitl jsem se v situaci, kdy bych podle Předpisu o lobbingu měl rozhodně napsat záznam o schůzce, ovšem ten člověk je zároveň whistleblower a je v jeho (ochrana) i našem (informace) zájmu podrobnosti o schůzce včetně jména nezveřejňovat. Respektive záznam může být zaevidován, ale nesmí být veřejně přístupný. Jakub mi navrhl, abych na Redminu zřídil podprojekt "schůzky", kam by se takto citlivé lobby kontakty evidovaly a který by měl viditelnost nastavenou např. jen pro členy volebního štábu. Prosím o oficiální posvěcení tohoto postupu nebo o návrh jiného řešení.

Děkuji!

[Lukas.Novy]

Myslim, ze by sis mel najit, co to znamena whistleblowing. Protoze tohle uz od pohledu whistleblowing neni a tedy ochranu nepotrebuje. Registr lobokontaktu je verejna databaze a jenom v takovem rezimu dava smysl a je ucinnym nastrojem.

[Jiri.Ulip]

Rozhodčí komise není v řízení o předběžných otázkách oprávněna posuzovat konkrétní případy. Zkusím napsat svůj pohled na věc, třeba mě někdo doplní nebo bude s něčím nesouhlasit, ale aspoň to bude nějaký výstřel. Obecně je podle mého názoru možné uvést následující:

1) Rozhodčí komise posuzuje všechny případy podle tzv. rozhodného práva, které je vyloženo v rozhodčím řádu

§ 3 Rozhodné právo

Rozhodným právem jsou obecně závazné předpisy účinné v České republice, vnitřní předpisy strany a její politický program, jemuž se tímto přiznává právní síla vnitřního předpisu, a v jejich mezích také zavedené právní zvyklosti a zásady spravedlnosti.

Je tedy vidět, že rozhodné právo má velmi různorodé zdroje (prameny práva), které mohou mluvit o stejné věci různě, ale jako celek by měly dávat dohromady jednotlivé právo. To je cílem jak tvorby práva jednotlivými orgány strany, tak cílem výkladu či aplikace práva rozhodčí komisí.

2) Podstatné je, že nejvýše stojí stanovy, které umožňují celostátnímu fóru přijímat předpisy a ukládají republikovému výboru jako vrcholnému orgánu zákonodárné moci tyto předpisy upřesňovat. Není totiž dost dobře možné, aby každý hlasující na celostátním fóru byl expertem na tu kterou konkrétní odbornou či politickou otázku (v tomto případě např. úprava whistleblowingu a zveřejňování schůzek). Je naopak dobré, aby celostátní fórum schvalovalo jen ty nejdůležitější zásady, kterým všichni členové bez dalšího rozumí, a úpravu podrobností nechalo voleným zástupcům.

Čl. 8 Celostátní fórum (...)

(6) Celostátní fórum dále

a) schvaluje další předpisy k úpravě vnitrostranických poměrů, (...)

Čl. 9 Republikový výbor

(1) Republikový výbor upřesňuje předpisy přijaté celostátním fórem, připravuje podklady pro celostátní fórum a rozhoduje o některých dalších, zejména odborných záležitostech.

3) Otázka se týká toho, zda je povinnost v registru kontaktů zveřejňovat i whistleblowery. Z rozhodného práva tu je zásadní předpis o lobbingu:

§ 1 Předmět úpravy

Tento předpis upravuje zveřejňování lobbistických kontaktů.

§ 2 Lobbistický kontakt

Lobbistickým kontaktem se v tomto předpise rozumí komunikace, která je vzhledem k okolnostem způsobilá vyvolat dojem, že je jejím cílem využít vliv představitele strany nebo ovlivnit jeho rozhodnutí ve prospěch zvláštního zájmu ve věcech politiky strany nebo veřejné politiky, a také organizování, návod nebo pomoc k takové komunikaci.

§ 4 Zveřejňování lobbistických kontaktů

(1) Představitelé strany mají povinnost zveřejňovat na systémech strany pro širokou veřejnost informace o svých lobbistických kontaktech, nestanoví-li tento předpis jinak (§ 5). (...)

§ 5 Výjimky ze zveřejňování lobbistických kontaktů

Povinnost zveřejňovat lobbistické kontakty se nevztahuje na

a) komunikaci probíhající v souladu se zvláštními předpisy (jednání orgánů strany a orgánů veřejné moci, vnitrostranická diskuse, žádosti, stížnosti, petice, veřejné zakázky a soutěže, připomínkování předpisů a jiné),
b) komunikaci s úředními osobami v souvislosti s jejich úřední činností ve straně nebo při výkonu veřejné moci,
c) komunikaci, která je zveřejněna jiným způsobem (hromadné sdělovací prostředky, veřejné shromáždění, stávka a jiné).

§ 6 Provedení

Tento předpis provede republikový výbor.

Podle předpisu o lobbingu se zveřejňují všechny lobbistické kontakty s výjimkou těch, které jsou z něho výslovně vyloučeny. Není však samozřejmě pravda, že by každý kontakt s občanem byl sám o sobě lobbistickým kontaktem a že by bylo informace o všech takových kontaktech nutné zveřejňovat. Jak jsem uvedl při představení předpisu v členském podnětu:

Ten seznam není mířený na schůzky se studenty, to by byl administrativní opruz. Je mířený na styky s lidmi z byznysu, různých podivných občanských sdružení a profesionální lobbisty, kteří je zastupují, pokud je tématem kontaktu politika Pirátů.

Registr kontaktů je tedy mířen typicky na lobbisty a představitele zájmových skupin, kteří nás kontaktují za účelem, aby z nás přiměli k určitému politickému rozhodnutí (např. hlasování o politice strany). To je jejich zvláštní zájem ovlivnit naši politiku, který stojí v centru všech důvodů, proč kontakty, které mají tuto lobbistickou povahu, zveřejňujeme (viz zde). Předpis neupravuje, kdy se informace mají zveřejňovat. Předpis nenutí představitele strany, aby uváděli např. konkrétní dohodnuté strategie, jejichž předčasné prozrazení by mohlo stranu poškodit.

4) Jak jsem uvedl v bodě 1, rozhodčí komise musí zároveň také přihlédnout při výkladu předpisu k politice Pirátské strany týkající se whistleblowingu. Např. v programovém bodě svoboda projevu, který je podle výše uvedeného závaznou součástí rozhodného práva, se píše:

Pirátská strana požaduje právní ochranu pro občany, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor a upozorní na korupci (whistleblowing).

Tatáž teze je rozpracována ve volebním programu pro sněmovní volby 2013, který je nepochybně také součástí politiky strany, a tedy i rozhodného práva. V programovém bodu Internet se dále uvádí:

Pirátská strana uznává přirozené právo na důvěrnost komunikace, její anonymitu a šifrování. Informace, které se ukládají o konkrétních uživatelích by měly být poskytnuty dále pouze se souhlasem uživatele nebo na základě rozhodnutí soudu.

Přirozenou mezí, na které se stýká právo na informace a ochrana soukromí (anonymita) je hranice mezi veřejným sektorem (politickým, úředním apod.) a soukromým sektorem, zejména základními občanskými právy. Kontakty s lobbisty, sponzoring politických stran a další aktivity se typicky řadí spíše k veřejnému sektoru, neboť ho bezprostředně ovlivňují. Jak vyplývá z programového bodu o svobodě projevu, Pirátská strana požaduje právní ochranu pro whistleblowery (což je pravidlo tím pádem dopadající na všechny členy) a jde tedy o zvláštní ustanovení, kdy může docházet k utajení informací ve veřejném zájmu. Je bez jakýchkoliv pochybností, že určité informace veřejného sektoru je třeba utajovat (např. přístupová hesla, údaje soukromého sektoru získané v souvislosti s jeho vrchnostenskou správou vzniklé bez dalšího přičinění veřejného sektoru, některá rozhodnutí, kde by předčasné zveřejnění zhatilo jejich výkon apod.).

Stejně tak je bez jakýchkoliv pochybností, že ochrana whistleblowera může v konkrétním případě vyžadovat jeho dočasnou nebo trvalou anonymitu a že je nejen v zájmu Pirátské strany tak učinit (neboť z toho pramení zdroj cenných informací), ale zároveň je dokonce povinností člena, aby se zdržel všeho, co by efektivní ochranu whistleblowera v konkrétním případě zhatilo. To platí pochopitelně i o podáních např. uvnitř Pirátské strany, které mohou oznámit podezření kontrolní komisi či jinému orgánu. Tento orgán oznámení prověří, ale bez dalšího není oprávněn zveřejnit totožnost oznamovatele (ledaže by v oznámení uvedl např. křivé obvinění či oznámení samo o sobě bylo jinak protiprávní). Ruku v ruce s tím musí jít skutečnost, že takové oznámení je pouze podnět pro daný orgán a skutečnosti musí nezávisle prověřit a případné rozhodnutí opřít o takové důkazy, se kterými se může druhá strana seznámit, případně proti nim uplatnit námitky (výjimečně by šlo uvažovat i o utajeném svědkovi). Skutečnosti, na něž se vztahuje mlčenlivost i ve vztahu k účastníkovi řízení, jsou ve spise vedeny odděleně.

Z výše uvedeného lze učinit závěr, že lobbistické kontakty se zásadně zveřejňují, přičemž povinnost zveřejnit kontakt s whistleblowerem bude dána pouze za předpokladu, že půjde o lobbistický kontakt ve smyslu předpisu o lobbingu a že tím zároveň nebude ohrožena ochrana whistleblowera. Primární odpovědnost za toto posouzení má ten, koho whistleblower oslovil, a v případě pochybností se může poradit s příslušným předsednictvem.

V případě, kdy by byla ohrožena ochrana whistleblowera, se jako rozumný kompromis, který zachovává auditní stopu, jeví, aby byl údaj do registru kontaktů sice zanesen, ale jako utajený (viz možnost soukromé poznámky na redmine) s tím, že po uplynutí dostatečné doby může být zveřejněn a že ke všem těmto utajeným údajům bude mít přístup kontrolní komise (§ 7 odst. 1 statutu kontrolní komise, viz zde).