I. Hoffman 22.1. laický rozbor 7.odp. O ČPS
Napsal: 09 úno 2010, 22:25
http://uloz.to/3850070/07-j-nohavica-a-cps.mp3
7) od posluchače - jaká je šance aby přišli do politiky noví lidé.
IH: Můžu odpovědět příběhem? Před několika měsíci jsem moderoval koncert na kterém vystupoval Jarek Nohavica. Já ho mám rád je to kamarád a protože se teda známe ještě z minulých dob tak neformálně v šatně se mně najednou ptá "Ivane teď nám ještě řekni koho máme volit? Tím mně teda zaskočil byly jsme mezi svými v šatně. Ja mu říkám Jarku já nevím, ale mně je asi tak nejsympatičtější momentálně ta pirátská strana, oni mají takové to desatero, mají tam pár těch bodů co zní racionálně rozumně, ještě jsem od nich neslyšel blbost. Navíc na nějaký míting zvaly lidi s takovým nápadem, že nabízely setkání se slyčnými pirátkami. Říkám no není to krásný. On se tak zamyslel a státotvorně říkal, počkej Ivane tak my bychom byly rádi kdyby dostanou oni těch pět procent aby se dostali do parlamentu? Já mu říkám "Tak asi né". Jarek Nohavica tak my bychom chtěli, aby nás tam někdo zastupoval v tom parlamentu. A já mu říkám "Jarku ty si myslíš, že je zajímáš? Ty si myslíš, že oni pro tebe něco udělají? Že tam jdou, aby tam zpravovaly veřejné věci vždyť oni tam jdou jen kvůli sobě" Teď zustalo ticho teď bylo vidět jak on mě nemá rád, naštval se na mně malinko myslím malinko, ale protože jsme kamarádi tak mi to odpustí. A to je ta modelová situace.
amatérský rozbor PB: I.Hoffman zde používá smyšlenou událost jako pohádkový příměr svých životních zkušeností a závěrů ke kterým následně po zralém uvážení dospěl. J.Nohavica je zde jakýmsi imaginárním nerozhodnutým voličem inteligentním, zodpovědným, ale zmateným z dnešního politického kolotoče. Také by chtěli jít rovně. Ptají se zkušeného a zodpovědného člověka, kterému věří na cestu. Jenže z jízdy na kolotoči mají tak zamotanou šišku, že nemohou jít rovně mají slabá kolena a nejde jim uvěřit doporučovanému, nevěří ještě, že se netočí svět okolo nich, ale je to jen zmatek v jejich hlavách. Nedaří se jim uvěřit argumentům, že je kolotočáři nevozí pro radost, ale proto, aby je zas a znova a jako už mnohokrát převezli. Stejně jako v životě se potom tito zmatení a nejistí s rozhoupaným žaludkem ze všech kliček obratů a přemetů naštvou na toho kdo jim chce poradit. Jak by přece mohli uvěřit takovému nesmyslu, že je země kulatá? Vždyť jim vždy tvrdili, že je plochá a na konci světa je nekonečná propast. Oni přece nemohou jen tak uvěřit něčemu novému, to by bylo od nich nezodpovědné.
IHoffman v tomto příběhu rozvíjí i druhý plán, ve kterém radí nám pirátům - neříkat hlouposti, být mladí neotřelí, nadšení, prostě přitažliví jako hezké pirátky, osobní setkávání, mítinky s nápadem a nábojem lákavého očekávání, je tady možností pro voliče zúčastnit se být součástí živých událostí a spolutvořit je s nadějí a zvědavostí co přijde.
Ještě mám za to, že jméno Jar. Nohavici nám mělo naznačit, že svobodomyslní umělci by mohli být našimi prostředníky k váhavým voličům, nebo mladým lidem, kteří ještě necítí osobní zodpovědnost za další čtyři roky naší společné budoucnosti.
doplňuji k rozboru :
- Neměly bychom zapomínat jak významnou roli před rokem 89 hráli umělci a hlavně muzikanti, často pouhými zmínkami, náznaky, vtípky na svých koncertech.
- Po rozpadu OF však společnost jistý dříve neznámý a nepolitický člověk přesvědčil, že politika je pouze věcí politických stran a hlavně jejich chefa. Potom mu z jeho dříve kolegy vyrostl opoziční chefo, aby si hned po lítém souboji padli okolo krku.
- Politika je ze své podstaty správou věcí veřejných a proto je věcí naprosto veřejnou, je absurdní a naprosto nedemokratické kohokoliv vylučovat. Pokud chce někdo redukovat svojí účast na tomto dění na pouhé zvolení svých vyslanců jednou za čtyři roky je to jeho věc.
- Politické strany by neměly být v žádném případě snadným výtahem k moci, ale naopak velmi jemným sítem, kterým neprojdou lumpové a rošťáci.
- Práce strany je garantovat voličům důvěryhodnost svých zástupců.
- Naprostou samozřejmostí by mělo být odvolávání nezodpovědných jedinců, poškozujících náročnou práci ostatních členů vstoupivších do strany.
- Standart by měl být, aby ten kdo selže odstoupil sám a neprodleně.
7) od posluchače - jaká je šance aby přišli do politiky noví lidé.
IH: Můžu odpovědět příběhem? Před několika měsíci jsem moderoval koncert na kterém vystupoval Jarek Nohavica. Já ho mám rád je to kamarád a protože se teda známe ještě z minulých dob tak neformálně v šatně se mně najednou ptá "Ivane teď nám ještě řekni koho máme volit? Tím mně teda zaskočil byly jsme mezi svými v šatně. Ja mu říkám Jarku já nevím, ale mně je asi tak nejsympatičtější momentálně ta pirátská strana, oni mají takové to desatero, mají tam pár těch bodů co zní racionálně rozumně, ještě jsem od nich neslyšel blbost. Navíc na nějaký míting zvaly lidi s takovým nápadem, že nabízely setkání se slyčnými pirátkami. Říkám no není to krásný. On se tak zamyslel a státotvorně říkal, počkej Ivane tak my bychom byly rádi kdyby dostanou oni těch pět procent aby se dostali do parlamentu? Já mu říkám "Tak asi né". Jarek Nohavica tak my bychom chtěli, aby nás tam někdo zastupoval v tom parlamentu. A já mu říkám "Jarku ty si myslíš, že je zajímáš? Ty si myslíš, že oni pro tebe něco udělají? Že tam jdou, aby tam zpravovaly veřejné věci vždyť oni tam jdou jen kvůli sobě" Teď zustalo ticho teď bylo vidět jak on mě nemá rád, naštval se na mně malinko myslím malinko, ale protože jsme kamarádi tak mi to odpustí. A to je ta modelová situace.
amatérský rozbor PB: I.Hoffman zde používá smyšlenou událost jako pohádkový příměr svých životních zkušeností a závěrů ke kterým následně po zralém uvážení dospěl. J.Nohavica je zde jakýmsi imaginárním nerozhodnutým voličem inteligentním, zodpovědným, ale zmateným z dnešního politického kolotoče. Také by chtěli jít rovně. Ptají se zkušeného a zodpovědného člověka, kterému věří na cestu. Jenže z jízdy na kolotoči mají tak zamotanou šišku, že nemohou jít rovně mají slabá kolena a nejde jim uvěřit doporučovanému, nevěří ještě, že se netočí svět okolo nich, ale je to jen zmatek v jejich hlavách. Nedaří se jim uvěřit argumentům, že je kolotočáři nevozí pro radost, ale proto, aby je zas a znova a jako už mnohokrát převezli. Stejně jako v životě se potom tito zmatení a nejistí s rozhoupaným žaludkem ze všech kliček obratů a přemetů naštvou na toho kdo jim chce poradit. Jak by přece mohli uvěřit takovému nesmyslu, že je země kulatá? Vždyť jim vždy tvrdili, že je plochá a na konci světa je nekonečná propast. Oni přece nemohou jen tak uvěřit něčemu novému, to by bylo od nich nezodpovědné.
IHoffman v tomto příběhu rozvíjí i druhý plán, ve kterém radí nám pirátům - neříkat hlouposti, být mladí neotřelí, nadšení, prostě přitažliví jako hezké pirátky, osobní setkávání, mítinky s nápadem a nábojem lákavého očekávání, je tady možností pro voliče zúčastnit se být součástí živých událostí a spolutvořit je s nadějí a zvědavostí co přijde.
Ještě mám za to, že jméno Jar. Nohavici nám mělo naznačit, že svobodomyslní umělci by mohli být našimi prostředníky k váhavým voličům, nebo mladým lidem, kteří ještě necítí osobní zodpovědnost za další čtyři roky naší společné budoucnosti.
doplňuji k rozboru :
- Neměly bychom zapomínat jak významnou roli před rokem 89 hráli umělci a hlavně muzikanti, často pouhými zmínkami, náznaky, vtípky na svých koncertech.
- Po rozpadu OF však společnost jistý dříve neznámý a nepolitický člověk přesvědčil, že politika je pouze věcí politických stran a hlavně jejich chefa. Potom mu z jeho dříve kolegy vyrostl opoziční chefo, aby si hned po lítém souboji padli okolo krku.
- Politika je ze své podstaty správou věcí veřejných a proto je věcí naprosto veřejnou, je absurdní a naprosto nedemokratické kohokoliv vylučovat. Pokud chce někdo redukovat svojí účast na tomto dění na pouhé zvolení svých vyslanců jednou za čtyři roky je to jeho věc.
- Politické strany by neměly být v žádném případě snadným výtahem k moci, ale naopak velmi jemným sítem, kterým neprojdou lumpové a rošťáci.
- Práce strany je garantovat voličům důvěryhodnost svých zástupců.
- Naprostou samozřejmostí by mělo být odvolávání nezodpovědných jedinců, poškozujících náročnou práci ostatních členů vstoupivších do strany.
- Standart by měl být, aby ten kdo selže odstoupil sám a neprodleně.