Diskriminace pri verejne soutezi

[Lukas.Novy]

Kontrolni komise musi vysetrit stiznost, u ktere stezovatel slozil zalohu na naklady rizeni. A i kdyby, dle meho nazoru by musela KK stiznost odlozit usnesenim, coz neudelala.

Tohle je už absolutní výsměch. Upozorňuji RK, že pokud se touto stížností začne zabývat, budu nucen zvážit své další působení ve straně, protože takováto forma neustálého napadání orgánů při řádném výkonu jejich funkce je extrémně odporná.

Kez bys jednou svuj slib dodrzel.

[Rostislav.Reha]

Muj nazor:
- Adam je offtopic, moderator by mel zasahnout.
- Krtek neni dle predpisu v pravu, odlozenim bylo toto rizeni ukonceno.
- Predpisy jsou v tomto nedokonale a potencialne nespravedlive, nebot neexistuje navaznost rozhodciho radu na jednaci rad KK (protoze ten neexistuje vubec). Rozhodnuti o odlozeni tohoto rizeni bylo provedeno a realizovano pouze jednim clenem KK.

[Roman.Kucera]

Dávám palec Sansomovi.

[Vojtech.Pikal]

IMHO aktuálně existuje mechanismus, kdy pokud stěžovatel připraví stížnost a složí Jistinu, KK se věcí musí zabývat a návrh předložit RK (klidně i návrh na odložení), ale musel bych si to prostudovat.
To k té potencionální nespravedlnosti. Jinak souhlas.

[Ivan.Bartos]

Jen aby to nezapadlo... Lukáš Nový, jako správný pirát vyhrožuje v jiném vlákně, že na dodavatele, který vyhrál výběrové řízení, pošle konrotlu na software a finančák. To je docela "echtPirátské" no ni:-) Komedie. Sharing is caring! Ale my takový členy rozhodně chceme!!! BTW dodavatel sleduje naše forum a se zveřejnním všech údajů souhasil. Vizitka echtipirátů v přímém přenosu.
https://www.youtube.com/watch?v=E90d0y07c9E

Napominam pisatele za offtopic v podatelne.

[Jakub.Michalek]

Jak vyplývá z čl. 13 stanov, má stížnost vyšetřovat nejprve kontrolní komise. Teprve pokud kontrolní komise tuto svou povinnost poruší a dopustí se nečinnosti, může ingerovat rozhodčí komise, a to až na základě domněnky stanovené pro případ nečinnosti kontrolní komise (dle § 15 odst. 1 písm. a) rozhodčího řádu). Stěžovatel ve své stížnosti, že kontrolní komise byla nečinná, ale údajně bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, které zde nikdo neodkázal. Nečinností se obecně v rámci rozhodčího řízení rozumí průtah v délce 30 dnů (§ 16 rozhodčího řádu). Není na rozhodčí komisi, aby dokazovala za účastníka řízení (§ 17 rozhodčího řádu). Proto prosím toho, kdo to ví, aby doplnil odkaz na rozhodnutí rozhodčí komise.

Co se týče příslušnosti k rozhodování, pak podle § 15 odst. 2 k nedůvodné stížnosti kontrolní komise návrh nevydává. Opatřením ji odloží, čímž řízení končí (§ 14 odst. 2 rozhodčího řádu). Podle § 23 odst. 2 rozhodčího řádu za komisi může v každé záležitosti jejím jménem jednat zpravodaj, ledaže tento předpis nebo jednací řád komise stanoví jinak. Zpravodaj zejména vede spis, vydává opatření, připravuje návrhy, zasílá písemnosti účastníkům řízení a přiměřeně je poučuje o postupu v řízení. Z uvedeného vyplývá, že zpravodaj kontrolní komise může stížnost odložit, neboť podle stanov se rozhodčí komisi postupují pouze důvodné stížnosti. Je vyjádřením dělby moci, že kontrolní komise má pravomoc odložit stížnost. Pokud je totiž připuštěna soukromá stížnost a kontrolní komise by vše musela postoupit rozhodčí komisi, byla by rozhodčí komise přehlcena, nedocházelo by k rovnoměrnému rozložení práce a zároveň by byla prakticky všemocná. V současném uspořádání, kde je rozhodčí komise jednoinstanční orgán je třeba, aby existovali i jiní aktéři, kteří do sporu vstupují a moc rozhodčí komise přirozeně omezují. Zárukou proti nečinnosti kontrolní komise je pak domněnka návrhu, že není třeba hájit veřejný zájem.

Pokud tedy zaznívají návrhy na to, že by měla o každé stížnosti rozhodovat kontrolní komise v plénu, nejde o úvahy podle platného rozhodného práva, kterým je rozhodčí komise vázána (§ 3 rozhodčího řádu), ale jde o legislativní požadavky. Protože jde zároveň o krok, který generuje novou práci, kterou by někdo musel vykonat, nezbývá než doporučit řešit tyto legislativní požadavky vlastní kandidaturou do funkce v kontrolní komisi, která si může vyhradit určitou pravomoc (např. rozhodovat o odložení stížnosti) ve svém jednacím řádu. Takové rozhodnutí o odložení je pochopitelně vždy přezkoumatelné celostátním fórem, čímž se liší od nepřezkoumatelnosti pouhého prostého vyřízení podnětu, které není formální.

[Rostislav.Reha]

Jakub: Predpokladam, ze jsi mel na mysli rozhodnuti kontrolni komise:
post415872.html#p415872

[Jakub.Michalek]

Děkuji za doplnění.

Z toho vyplývá, že stížnost byla vyřízena kontrolní komisí jako nedůvodná. Není pravomocí rozhodčí komise přezkoumávat správnost rozhodnutí kontrolní komisí o odložení, neboť předpis nic takového nestanoví. Kontrolní komise je při výkonu této své působnosti vrcholným orgánem strany (jinak je tomu po postoupení stížnosti rozhodčí komisi, kdy je pouze jednou stranou se zásadně rovným postavením). Rozhodnutí zpravodaje o odložení může přezkoumat jen kontrolní komise v plénu k podnětu libovolného člena (přezkum pro nezákonnost, srovnej analogicky příslušný rozhodčí nález v úvodní části o podmínkách změny pravomocného rozhodnutí; pokud tak může učinit u plenárního rozhodnutí, tím spíše tak může učinit u rozhodnutí zpravodaje).

Proti rozhodnutí kontrolní komise o odložení pro nedůvodnost nelze podat řádný opravný prostředek, lze podat pouze žádost o mimořádný přezkum k celostátnímu fóru. Stěžovatel se poučuje o čl. 8 odst. 5 písm. h) stanov:

Celostátní fórum ve výlučné působnosti mimořádně přezkoumává rozhodnutí orgánu strany, pokud to pětina členů strany navrhne předsedovi do dvou týdnů od právní moci rozhodnutí; od toho okamžiku se vykonatelnost rozhodnutí pozastavuje. Celostátní fórum může do dvou týdnů od pozastavení rozhodnutí zrušit. Jinak se rozhodnutí vykoná.

Aby bylo poučení věcně správné, je třeba dovysvětlit, co se rozumí okamžikem právní moci. Popíšu to poněkud rozvláčně. Komu to vadí, nechť si přečte jen závěr. Právní mocí se rozumí okamžik, kdy se rozhodnutí stává součástí práva, je konečné (s výjimkou mimořádných opravných prostředků) a závazné. V České pirátské strany jsou právní akty (rozhodnutí) v zásadě všeobecné a abstraktní (rozhodnutí celostátního fóra a republikového výboru o vnitřních předpisech, rozhodnutí orgánu strany o vydání vyhlášky) a právní akty individuální a konkrétní (rozhodnutí republikového výboru o vetování člena odboru, rozhodnutí o vykázání z internetového fóra, rozhodnutí hospodáře, předsednictva či schvalujícího orgánu o schválení záměru, rozhodnutí personálního odboru o nezpůsobilosti člena být průvodcem nováčka, rozhodnutí předsednictva o zrušení registrace příznivce, rozhodnutí předsednictva o odmítnutí přihlášky, rozhodnutí rozhodčí komise o vyloučení člena či o omezení jeho práv apod.). Tento výčet se může zdát složitý, ale v podstatě neznamená nic jiného, než že se v rámci strany neuplatňuje moc svévolně, ale v přesně definovaných podobách, která si demokraticky členové schválili (zásada legality). České právo ještě rozlišuje vrchnostenská a fiskální rozhodnutí (čímž v důsledku znemožňuje veřejnosti účinně kontrolovat nakládání s veřejným majetkem), nicméně takové rozlišování není ve vnitrostranické demokracii vhodné a ani určující.

Předně stanovy vycházejí z koncepce toho, že strana má vnitřní právní řád, který je měněn rozhodnutími příslušných orgánů. To je odlišnost proti složitějšímu systému státu, jehož zákony jsou měněny jinými zákony a v případě zákonů se mluví o platnosti a účinnosti. Tyto kategorie jsou dobře vymezené pro předpisy, a tudíž platí i pro vnitřní předpisy České pirátské strany. Jinak je tomu u usnesení, kterými se předpisy schvalují nebo mění. Zákony státu jsou rovněž schvalovány usneseními komor Parlamentu, nicméně výsledný efekt na právní řád má až schválený novelizační zákon. Jakmile se novela promítne do právního řádu, ztrácí svojí obsahovou samostatnost a nelze rozpornost jejího obsahu napadnout (doktrína Ústavního soudu o normativní neexistenci novely). Tento právní přístup nese velké nebezpečí, že Ústavní soud vykousne vždy část platného právního řádu a následně již neplatí nic. Ústavnímu soudu tak nečiní problém např. vypustit celou jednu část občanského soudního řádu a vytváří tak tlak na zákonodárce, aby přijal novou úpravu, ale zároveň poněkud hazarduje s tím, že zákonodárce novou úpravu nepřijme a v důsledku těchto okolností bude lidem znemožněna obrana jejich práv u soudu. Proto se stanovy České pirátské strany přiklonily k jinému pojetí, a to možnosti napadnout konkrétní právní akt (např. novelu vnitřního předpisu provedenou usnesením), takže se tím právní stav pokud možno vrací do původní podoby před přijetím přezkoumávaného rozhodnutí. Po tomto expozé se už objasňuje, že nelze mluvit o právní moci předpisů samotných (neboť předpisy jsou všeobecné akty, a tak nemají právní moc, ale mají platnost a účinnost), ale lze mluvit o právoplatnosti či právní moci rozhodnutí (usnesení), kterými jsou předpisy, jejich změny a zrušení přijímány. Tato rozhodnutí jsou konečná a závazná již vyhlášením, kdy nabývají platnosti (§ 14 a 18 jednacího řádu celostátního fóra), byť by účinnost schvalovaného předpisu byla odložena. Okamžikem vyhlášení rozhodnutí tedy počíná běžet právní moc rozhodnutí.

U rozhodnutí, která se týkají individuálních právních poměrů osoby (viz výše) je situace odlišná. Rozhodnutí je sice konečné okamžikem svého vydání (s výjimkami uvedenými výše), nicméně ze zásad spravedlnosti vyplývá, že nelze po nikom požadovat něco, aniž by o tom nemohl vědět. Zatímco předpisy se musí zveřejňovat a každý má možnost o nich vědět, nelze bez dalšího vyloučit, že se individuální rozhodnutí nezveřejnění (např. z výše citovaných rozhodnutí rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, rozhodnutí o vykázání z internetového fóra), byť v naprosté většině případů se tak běžně děje. Narozdíl od předpisů účastník řízení o vydání individuálního aktu nemá povinnost a typicky ani možnost sledovat všechny možné individuální akty. V takovém případě nelze než trvat na tom, že individuální rozhodnutí nabude právní moci vůči tomuto individuálnímu účastníkovi okamžikem doručení (tzv. relativní právní moc) a doručením všem účastníkům řízení nabude (absolutní právní moci). Vzhledem k tomu, že stanovy dávají právo podat podnět k tzv. mimořádnému přezkumu skupině členů, která může být zcela nezávislá na účastníkovi řízení, nezbývá než dospět k závěru, že počátek běhu lhůty podle čl. 8 odst. 5 písm. h) stanov se řídí absolutní právní mocí individuálního rozhodnutí, tj. okamžikem, kdy bylo rozhodnutí doručeno všem účastníkům řízení. Rozhodnutí je doručeno zpravidla soukromou zprávou nebo jiným uznávaným způsobem. Tím okamžikem se zpráva dostane do dispozice účastníka řízení a lze na něm spravedlivě požadovat, aby se podle ní zachoval. Doručení by měl orgán evidovat a v případě potřeby prokázat, resp. na žádost adresáta mu vystavit potvrzení o okamžiku doručení. Pokud byla zpráva dodána a adresát prokáže, že se s jejím obsahem nemohl seznámit např. z důvodu pobytu v nemocnici v bezvědomí, stanoví orgán jako okamžik doručení ten okamžik, kdy se se zprávou mohl seznámit. Pro účely čl. 8 odst. 5 písm. h) stanov tedy platí, že rozhodnutí o individuálních právních poměrech, které je konečné a musí se doručovat, nabývá právní moci doručením poslednímu účastníkovi řízení. Ostatní konečná rozhodnutí nabývají účinnosti vyhlášením.