Euro jako společná měna je peněžní systém, který byl vytvořen pod falešnými záminkami a je od základu špatně. Místo toho, abychom od začátku vytvářeli efektivní a funkční měnu, plnily se od začátku zejména požadavky největších ekonomiky Evropě – konkrétně Německa. To vedlo k tomu, že euro převzalo podstatné rysy marky. Zpočátku to vypadalo jako dobrý nápad, protože euro je stabilní měna, která přežila turbulence finančního trhu.
Později se však ukázalo, že euro přijalo nejen pozitivní vlastnosti německé marky, ale také některá její negativa. Ty se obvykle objeví, když ekonomika, která vydává peníze, prochází recesí. Nicméně euro je jedinečný a bezprecedentní případ. Neexistuje žádná centrální banka, která by zajištovala dostatečné množství peněz v oběhu. Evropská centrální banka je zodpovědná za tisk peněz a sestává se z centrálních bank všech 28 členských států EU. Ne všechny z těchto bank patří těm zemím, jejichž jména nesou. Zde je třeba zmínit zejména řeckou centrální banku, která patří k těm soukromým. Stejnojmennému státu patří jen její malá část. Řecká centrální banka nemusí ani zveřejnovat jména svých akcionářů, kteří drží menší než 5 % podíl.
To znamená, že centrální banku, která plánuje úvěrové a měnové podmínky a podle vlastního uvážení určuje ostatním bankám povinné minimální rezervy včetně zlata, můžou vlastnit a kontrolovat ostatní banky. Před zavedením € měla řecká centrální banka výhradní právo na tisk bankovek.
Je zjevné, že Evropská unie má vážný problém s ekonomickým růstem. Všeléky minulosti již zjevně nefungují. Bohužel politici, kteří mají řídit osud Evropy, myslí stále ve starých kolejích. Jsou zkostnatělí se svými názory v tomto stále rychleji se měnícím světě. Problém je rozsáhlejší, než zde publikované detaily a projevuje se v každé zemi jinak.
V současnosti je produktivita Řecka nízká. Problém při tom neleží v tom, jak hluboko klesnou minimální platy a důchody. Problémem jsou daňové úniky u nejbohatších, klesající výběr DPH, práce na černo, přebujelá a neefektivní byrokracie, neexistence fungujícího systému klasifikace daní, extrémně pomalý soudní systém (procesy s daňovými úniky trvají 5-10 let), korupce, zejména při zacházení s občany, a nerovnosti mezi veřejným a soukromým sektorem. To vše stojí Řecko, podle výroku Evropské komise (2013), 25% jeho hrubého domácího produktu. To znamená o 25 % nižší daňové příjmy.
Jaká opatření dosud Řecko přijalo s cílem vyřešit tyto problémy? Vláda zvýšila daně lidem s nízkými a středními příjmy, aniž by zároven vytvořila možnost tyto daně skutečně vybírat nebo vymáhat. S tím, jak padaly mzdy těchto příjmových skupin, které utrácí větší podíl svých peněz, ještě více klesaly spotřebitelské výdaje. Ve skutečnosti nebylo dosaženo vůbec ničeho. Stát zachází se svými občany jako se zloději, a oni se pak začínají tak chovat: vyšší a vyšší daně vedou k dalším danovým únikům.
Můžeme tento problém, který Evropa a zbytek světa s Řeckem mají, shrnout jednou větou:
V globalizované ekonomice s neomezeným pohybem peněz, ve které lze se s pomocí technického pokroku dosahovat stále vyšších zisků, je zároveň obtížnější, aby z těch peněz měli také něco občané díky zvýšení svých disponibilních příjmů.
Jsme přesvědčeni, že řecký, a tím také evropský, problém nelze řešit zaváděním úsporných opatření pro občany, zatímco se stovky miliard investují do růstových opatření, z nichž nic neteče zpět k lidem. Úvaha, podle které lze generovat peníze pro všechny pomocí dluhů, je zcestná.
Věříme, že v technicky velmi rozvinuté společnosti je zapotřebí méně lidí k uspokojení potřeb obyvatelstva. V takové společnosti je zbytečné uměle vytvářet pracovní místa pro rostoucí populaci. Co potřebujeme, je nový způsob, jak distribuovat příjmy nebo jak rozdělit mizející pracovní místa při zachování stejného platu. Cílem je umožnit všem lidem žít důstojně a bez bídy.
Další možností by přirozeně bylo stát se společností technofobních rozbíječů strojů.