Fórum Pirátské strany

Řecké referendum je vítězstvím demokracie.
Poprvé referendum k přijetí podmínek věřitelů navrhl v roce 2011 Jorgos Papandreu, referendum se mělo konat 4.prosince. Návrh referenda věřitele vyděsil a vyvinuli příslušný tlak. J. Papandreu odstoupil, a referendum se nekonalo. Do pozice premiéra byl dosazen víceguvernér Evropské centrální banky Lukas Papadimos. Tehdejší řešení finanční krize ordinované věřiteli zemi uvrhlo do krize ekonomické a nezaměstnanost vzrostla nad 25%.
Není proto divu, že na začátku roku 2015 vyhrála volby strana Syriza, která přislíbila odmítnutí vyděračských podmínek věřitelů. Nyní plní svúj volební program.
Řecko není jedinou zemí v Eurozóně, která má problémy se splácením dluhů. Základní problém spočívá v „nadřazenosti“ finanční lobby nad politikou. Vlády států jsou svázány fiskální politikou systému centrálních bank a spekulativním hodnocením ratingových agentur. Různé přímé a nepřímé vlivy silných finančních uskupení způsobily, že vlády evropských států hájí více zájmy finančního byznysu, než zájmy občanů.
Nyní vyhlášení referenda už "banksteři"nemohli zabránit. Proto se snaží alespoň vyděsit - Evropská centrální banka nařídila řeckým bankám technické opatření, které je donutilo omezit provoz. Jednání ECB lze označit jako zneužití pozice k vyvolávání napětí a strachu. Svým konáním způsobili značné ekonomiké škody v důsledku omezení trhu.
I přes nátlak bank amédií (drtivá většina řeckých médií propagovala ANO) a „napomínání“ politiky z jiných zemí Řekové podmínky věřitelů odmítli a posíli mandát současné vlády k dalšímu postupu.
Konání i výsledek referenda lze označit za vítězství demokracie, kterou se podařilo po čtyřech letech i přes odpor nakonec prosadit.
Řecko je dnes kromě Maďarska jedinou zemí, která se dokázala požadavkům finančních uskupení vzepřít. Souběh růstu bankovních zisků se zadlužováním zemí je v Evropě celkem zřejmý. Státy jsou formou dluhopisů „privatizovány“ a věřitelé si dosud byli jsti svým pravidelným výnosem. Nyní se ze státních dluhopisů stává rizikové aktivum, stejně jako jiné dluhopisy.
Řecké NE by mělo být důraznou pobídkou ke změnám v přístupu k finančním institucím obecně. Řekové se zachovali svobodně, navzdory přání většiny vlád evropských zemí a institucí. Politici se však občanů neptali, zda souhlasí s tím, aby tímto způsobem hájili zájmy soukromých věřitelů.
Řecký postup je do značné míry živelný. Pokud nezačnou evropské vlády situaci řešit, hrozí riziko podobných scénářů i v dalších zemích. Snad už je dnes zřejmé, že cesta hájení zájmů finančního sektoru může být společensky neakceptovatelná. Proto je nejvyšší čas přejít od sociálních a důchodových refeorem, které redukují tento druh „nákladů“, ke změnám ve vztahu k finančním institucím. Mnohem výhodnější by mohl být koordinovaný postup v rámci Evropy. Otázkou je, zda jsou takové změny myšlení současně zvolení politici schopni.
Zdroje k tvrzením
Návrh referenda: http://www.kurzy.cz/tema/detail/rekove- ... 55573.html
Zrušení referenda a Papanndrea: http://zpravy.tiscali.cz/papandreu-musi ... eho-106500
Nástup nového koně
http://zahranicni.ihned.cz/evropa-slove ... ranny-plan
bankéř:
http://www.kurzy.cz/tema/detail/profil- ... 21535.html

Chtěl jsem psát, že v Evropě se stalo Řecko a další zadlužené státy odbytištěm zvýšené produkce Německa, čímž se Německo vyhnulo Japonskému scénáři. Když jsem však začal analyzovat ekonomická fakta, byl jsem překvapen. Produktivita práce rostla před vypuknutím dluhové krize nejvíce v Řecku (ze zemí EU), v Německu naopak produktivita práce klesala (např . v letech 1998-2003 narostla produktivita v Řecku o 10,1% a v Německu klesla o 4,3%). Vysvětlením jsou německé zahraniční investice, které ve stejném období významně rostly. V mnoha zemích, včetně Řecka proto vzrostla produktivita (tedy i produkce) v německých firmách. Německé (i francouzské a další) banky půjčily peníze, které jim umožnila emitovat ECB, německým firmám, aby investovaly v „evropských koloniích“. V Řecku následně půjčili i státu a lidem, aby si zvýšenou produkci mohli koupit.