Tykání je skutečně takové "rodinné", nicméně co čekat od slovanských jazyků (v jihoslovanských jazycích dokonce otrok = dítě)... otrokářství bylo ve slovanské kultuře vlastně o přijetí dalších členů do rodiny (které se ovšem logicky podřizovaly autoritě). Ne náhodou si různé mafie také říkají "rodiny" - proto také současná slovanská despocie ruských oligarchů navenek připomíná západním pozorovatelům mafiánské praktiky...Libor Spacek píše:Ten Dubček byl teda hrozná subinka. Chce se mi z něho zvracet. Celý ten hovor bossovi Brežněvovi uctivě vyká: "soudruhu Leonide Iljiči", nebo "soudruhu Brežněve", zatím co on mu tyká: "Sašo".
Dubček se v tomto choval v souladu s nějakou západní diplomatickou etiketou - akorát ji naivně doplnil komunistickým titulem a zdvořilou ruskou formou oslovení. Víceméně svým stylem komunikace se naopak hlásil k západní demokratické a diplomatické kultuře, což je naprosté minimum, co od svých státníků očekáváme, a těžko mu to budu vyčítat.
Tak samozřejmě, bylo to divadlo: rozhovor mafiánského bosse se svým poskokem. Problém je, že ruská varianta komunismu, s udržením tradiční nutnosti na veřejnosti jednoznačně vyjadřovat souhlas a přitakání nezpochybnitelné autoritě, prostě nemohla vytvořit žádné jiné mocenské mechanismy: autorita, která je naprosto nezpochybnitelná ale současně se nedědí, se získává jen zbývajícími dvěma způsoby: kooptací (stávající autorita jmenuje následníky) a zákulisním bojem o moc a intrikami. Vzhledem k tomu, že zákulisní intriky nejsou vidět a "biologická" motivace gerontokratů vychovat a jmenovat si své následníky není zas až tak velká (nikdo nechce být doopravdy odstaven od moci ještě zaživa, že), tak samozřejmě Brežněv představoval úpadkovou fáze východního bloku, během které přišel i o podporu většiny zbytku západních levicových intelektuálů. (dokonce i těch, co zkousli Stalina min. kvůli jeho vítězství ve 2.světové válce) (jediná diskutabilní vzepětí SSSR za celou dobu jeho historii popravdě představovali Chruščov a Gorbačov, přičemž Gorbačov byl skutečně zábavný v tom, že vše přežil, moc si neudržel, a konspirační teoretici západu i východu jsou dodnes schopni označit jeho perestrojku za studenoválečnou intriku, kterou uměle vytvořila protistranaLibor Spacek píše: To vůbec nebyl rozhovor dvou rovnoprávných partnerů, i když Brežněv se to snažil předstírat. Dubček: "Leonide Iljiči, prosím Vás, řekněte, co mám dělat?" to asi tak celé shrnuje. Vtip je v tom, že nemohl dělat nic, co by Brežněva od invaze opravdu odradilo. Já všechno tehdy četl a nic protisovětského se netisklo. Mluví o jednom konkrétním článku!? Mimo to, v Brežněvově argumentech zeje černá díra: pořád opakuje, že nás do ničeho nenutili, že to ti naši sami navrhli a zavázali se udělat určitá opatření (vyhazovy a cenzúru), jako kdyby Rusům to bylo jedno, ale přitom sám jmenuje konkrétní lidi (Krýgl, Pelikán, atd.) a trvá na jejich okamžitém vyhození. Čili jeho pozice nezní věrohodně.
)) )
Z Hlasu Ameriky, nebo ze Svobodné Evropy...??? 
