Moderátoři: Vedouci resortnich tymu, Resortni tym Socialni
Tak tady je odpověď snadnáto vidím, ale nevím - a ptám se - ve kterém okamžiku z toho co uvádí, to podle tebe měla oznámit. V průběhu první návštěvy 19.11? Po návštěvě nové klientky 5.1.?
Na druhém sezení 3. prosince hovoří o otci, výpověď má silný emoční doprovod, strach z otce - šeptá, když o něm mluví, objímá mne, musím se jít podívat na chodbu, jestli tam není.
Zdroj: http://plzen.idnes.cz/psycholozka-trpi- ... zpravy_mav
Tak jistě že nahlásit. Nemusí jít o dítě zneužívané,ale týrané. A nemusíš se toho bát,policie většinou postupuje citlivě,když je to na ní.Ondra.kl píše:Takže už při zjištění (extrémního) strachu z otce nahlásit podezření na zneužívání? To bych si osobně netroufl. Každopádně díky za odpověď.
To není přesné. Ony děti odebrat nemohou,tak matky přemlouvají a vydírají,ať je odevzdají dobrovolně sami. To není konspirace,u toho jsem byl. Navíc na mě to zkoušeli taky,abych se svého syna vzdal. Šest let války se státem,než se mi povedlo zvítězitDavid.Michal píše:Ono v Norsku jsou fyzické tresty děti nelegální. A Michálková to jaksi po česku nerespektovala. Odebrání dětí je drsné, ale tak to tam holt mají.
Mimochodem bití dětí je legální toliko v 10 zemích Evropy, četl jsem.
Každopádně v Česku je problém asi mnohem rozsáhlejší. Jedná se zde o cca 3000 dětí ročně odebraných z rodin. A z toho až 2/3 zřejmě pouze pro chudobu rodičů. Což už Ústavní soud zakázal, přesto paní Zubaté ze sociálek stále odebírají.
Výzkum 2014-
Shrnutí – hlavní výzkumná zjištění
A) Co přinesla novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí?
Pozitivní vnímání změny
• Pracovníci NNO změnu vítají. Přes chaotičnost a nedostatečnou připravenost ji chápou jako příležitost.
Nejasnosti v uzavírání dohod a ve financování služeb
• Pěstouni nebyli často o uzavírání dohod dostatečně informováni, nerozuměli smyslu uzavírání dohod.
• Není dosud jasné, co vyplývá z uzavření dohody pro financování služeb pro pěstounské rodiny, pokud dohoda není uzavřena přímo s organizací poskytující služby.
Podpora MPSV
• Pracovníci NNO vnímali v červnu 2013 (tedy ještě před změnou vlády) MPSV jako oporu v procesu změny a v reformním úsilí.
Změna přístupu pracovníků OSPOD k pěstounské péči
• Zvýšil se zájem pracovníků OSPOD o pěstounskou péči.
Omezení při rozvoji přechodné pěstounské péče
• Kraje nepřistupují k přechodné pěstounské péči koncepčně, nezvyšují počty přechodných pěstounů.
• Mezi zájemci o přechodnou pěstounskou péči se často objevují sociálně slabé rodiny, jejichž motivace je pouze finanční.
• Není řešena návaznost na přechodnou péči (ani sanace biologické rodiny ani hledání trvalé náhradní rodinné péče).
Odmítání povinného vzdělávání ze strany pěstounů
• Na povinnost vzdělávání reagují příbuzenští pěstouni zprvu odmítavě, není jim srozumitelná.
• Nepříbuzenští pěstouni mívají špatnou zkušenost se vzděláváním při přípravě na pěstounskou péči.
Problematické podmínky příbuzenské pěstounské péče
• Nová zákonná úprava ne zcela přiměřeně sjednocuje profesionální nároky na příbuzenské a nepříbuzenské (profesionální) pěstouny.
• Současně novela vytváří pro příbuzenské a nepříbuzenské pěstouny nerovné podmínky, co se týče finanční podpory.
Nedostupnost podpory pro adoptivní rodiny
• S rodiči-osvojiteli se neuzavírají žádné dohody o výkonu péče, a tudíž na podporu adoptivních rodičů nedostávají organizace žádné „systémové“ peníze.
• Dožadují-li se adoptivní rodiče pomoci, jsou odmítáni (navzdory tomu, že někdy potřebují dokonce specializovanou podporu).
- 256 -
B) Potřebná podpora pro (náhradní a biologické) rodiny a pro děti v náhradní rodinné péči
Výběr náhradních rodičů
• Výběr pěstounů ani adoptivních rodičů není založen na jasně a srozumitelně stanovených kritériích. Vhodnost či nevhodnost zájemců o náhradní rodinnou péči tak není výsledkem transparentního posuzovacího procesu s jasným závěrem, ale stává se součástí hry s neprůhlednými pravidly.
• Děti se tak někdy dostávají do rodin, které pro ně nejsou nejvhodnější.
• Jindy pracovníci OSPOD nepovažují již schválené zájemce o poskytování péče za vhodné podle svých vlastních kritérií (např. že mají žadatelé malé děti nebo že je žadatelka rozvedená, z důvodu věku apod.) a používají zdržovací strategie („děti nejsou“), případně rovnou takové zájemce odmítají.
• Není určeno, v jakém ohledu a kdy je adopce vhodnější než pěstounství.
Příprava náhradních rodičů
• Příprava pěstounů je mnohdy nekvalitní. Obsahuje příliš mnoho přednášek na témata velmi vzdálená praxi pěstounské péče (genetika, imunologie apod.).
• P řínosnější pro přípravu by bylo poskytování přiměřených informací a propojení se zážitkovou formou.
• Zážitkově zaměřená příprava může sama o sobě přispívat ke kompetentnímu rozvažování a rozhodování zájemců o tom, zda se skutečně mají stát pěstouny.
Párování dětí a náhradních rodičů
• Hledání co nejvhodnějších náhradních rodičů naráží na tradiční koncept párování, kdy se vyhledávají děti vhodné pro rodiče, aby náhradní rodiče byli spokojeni. Hledat by se však měli naopak pěstouni vhodní vzhledem k potřebám dítěte.
• Možnosti párování jsou omezeny dosavadní faktickou neexistencí celostátního registru dětí a pěstounů. Párovat děti s náhradními rodiči je možné pouze v rámci kraje.
• Při párování dětí s náhradními rodiči je téma zdravotního postižení spíše potlačované, aktéři s ním neumějí zacházet (dochází k nedostatečnému informování o problémech, zatajování informací, není přihlíženo k možnostem a schopnostem náhradních rodin). Přitom efektivní párování předpokládá pravý opak: informování náhradních rodičů, zhodnocení jejich možností se o takové dítě starat, zohledňování dostupnosti služeb v místě, kde náhradní rodina žije.
Podpora dětí v pěstounské péči
• Podpora dětí spočívá někdy hlavně v práci s pěstouny (např. když uplatňují na dítě nepřiměřené nároky ve vzdělávání nebo když ho nepřiměřeně a úzkostlivě kontrolují).
• Děti v náhradní péči mají malý nebo žádný prostor pro vlastní vyjádření. Jejich hlas (podle pracovníků NNO) není příliš zohledňován orgánem sociálně-právní ochrany dětí, např. se ho nikdo neptá, jak je v rodině spokojeno.
- 257 -
• Měla by se zvýšit pozornost pracovníků OSPOD k samotnému dítěti, k ochraně zájmů dětí by mohlo přispět zřízení institutu nezávislého dětského ombudsmana.
Podpora dospělých dětí po odchodu z pěstounské péče
• Legální hranice ukončení pěstounské péče (18 let) neodpovídá potřebám mladých dospělých. Je tedy potřeba zvážit, zda by pěstounská péče neměla v nějaké podobě fungovat i po dosažení plnoletosti dítěte v péči.
• Chybí následná péče po péči náhradní (jak po pěstounské, tak ústavní). Podporu dětí po ukončení pěstounské péče nevyřeší pár ojedinělých intervencí, nýbrž dlouhodobá kontinuální práce zaměřená na oblasti vztahů s lidmi, zaměstnání, bydlení, kontakt s biologickou i pěstounskou rodinou, rodinná výchova, finanční gramotnost, dluhové poradenství apod.
Podpora náhradních rodin
• Pro náhradní rodiny je základní potřebou sdílet svoji zkušenost s profesionály i s dalšími pěstouny.
• Pěstouni a adoptivní rodiče dětí se zdravotním postižením potřebují zajistit další podpůrné služby: odlehčovací služby, osobní asistenci, pomoc dobrovolníků např. při doprovodu na kroužky nebo při pobytových akcích náhradních rodin, pomoc odborníků na konkrétní zdravotní postižení, kontinuální psychoterapeutickou podporu.
• Osvědčuje se dlouhodobé provázení pěstounských rodin v jedné organizaci, s podporou téhož sociálního pracovníka, pokud možno již od výběru a přípravy náhradních rodin.
• Ne/spolupráce pěstounských rodin s rodinami biologickými bude v budoucnu pro sociální práci v náhradní rodinné péči jedním ze zásadních témat. I v této oblasti budou tedy pěstounské rodiny potřebovat podporu.
• Podporu pěstounských rodin je potřeba zaměřit i na vlastní děti pěstounů, které mohou po příchodu nového dítěte do rodiny zažívat trauma ze změny vlastní pozice v rodině. Nabízí se např. organizování svépomocných skupin pro biologické děti pěstounských rodin.
Sanace biologické rodiny
• Sanace biologických rodin v ČR zatím téměř nefunguje. Orgány sociálně-právní ochrany dětí na sanaci nemají kapacitu a do sanačních programů neziskových organizací se rodiny dostávají příliš pozdě – ve stavu, kdy už je změna prakticky nemožná.
- 258 -
C) Spolupráce nestátních neziskových organizací a orgánů sociálně-právní ochrany dětí a jejich místo v systému náhradní péče o děti.
Spolupráce při uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče
• V roce 2013 docházelo k rozdělování „trhu“ s dohodami mezi subjekty, které v náhradní rodinné péči působí. Procesy vyjednávání o tom, která organizace má uzavírat jaké dohody, se liší místo od místa. Někde jsou neziskové organizace obecními či krajskými OSPOD k uzavření dohod vybízeny, jinde naopak OSPOD pověřeným neziskovým organizacím v uzavírání dohod brání, v některých místech probíhá rozdělování dohod bez většího napětí. Při přetahování o klienty může docházet i k nátlaku na pěstouny.
Kompetence NNO a OSPOD
• Pracovníci OSPOD někdy vnímají potřeby rodin a dětí v pěstounské péči velmi naléhavě, přičemž sami mají málo prostředků k jejich řešení. Obracejí se proto na NNO s velkými a někdy nesplnitelnými očekáváními.
• Zatímco NNO jsou především poskytovateli služeb, OSPOD disponují navíc pravomocemi, které NNO nemají. Není však zcela zřejmé, v čem přesně se jejich role liší ve vztahu k pěstounům. (Měly by být NNO důsledně pomáhající a OSPOD kontrolní?)
• Není jasné, co z nestejné role NNO a OSPOD plyne pro jejich spolupráci a vzájemné vztahy v náhradní rodinné péči: mají mít OSPOD řídicí či koordinační roli? Do jaké míry?
• To, že NNO mohou uzavírat dohody, přináší také nový druh odpovědnosti za dopady podpory pěstounů na kvalitu výchovy dítěte.
