Problematika listopadového převratu 1989
Napsal: 10 lis 2014, 12:23
S blížícím se výročím čtvrt století od 17.listopadu 1989 nabízím prostor pro dotazy, diskusi, či vzpomínky pamětníků.
Bohužel povědomí mladých lidí o těchto událostech je poměrně nízké, popř. ovlivněné a v posledních dnech se objevují naprosto absurdní vyjádření, ze kterých mám pocit, že jsem žil v nějakém odlišném světě.
Např. jsem se dozvěděl, že "západní země a USA neměly absolutně zájem na rozpadu sovětského bloku a tzv. socialistického tábora, dokonce se mu snažily zabránit, na území ČR neoperovaly zpravodajské služby USA, Sovětského svazu a západoevropských zemí, disidenti v ČR nebyli financováni ze zahraničí, ani nebyla finančně i jinak podporována protirežimní činnost aktivních imigrantů."
Vlákno by tedy mělo být určeno zvídavým jedincům mladších ročníků, kteří nejasně cítí jakési rozpory v jim prezentovaném podání historie...a které vzdělávací systém a společnost nějak zapoměl seznámit s jevy jako například:
- události po 17.11. byly odstartovány prapodivnou provokací - prezentování údajného ubití jednoho ze studentů veřejnosti (student Šmíd - agent STB Zifčák)
- Václav Havel nebyl první "demokratický" prezident ČSSR, ale poslední "komunistický", který byl jednohlasně zvolen komunistickým Federálním shromážděním, stejně tak, jako Gustav Husák před ním. Že to muselo být na befel z Moskvy chápou jen tehdy žijící...
- první porevoluční zákonodárný orgán byl ustaven zcela nedemokraticky, tzv. kooptací, tedy prostým dosazením osob, které "byly náhodou ve správný čas na správném místě". Ve stejném duchu byla vytvořena i vláda.
- tento aparát následně přijímal zcela zásadní a zajímavé zákony pro budoucnost, např. jako prvním zákonem byla círvím poskytnuta víceméně garance dalšího financování, plus možnost přijímat neomezený počet "zaměstnanců" a pobírat pro ně od státu plat, náhrady a příspěvky, což jim umožnilo 23 let pokojně "vyčkávat" na tzv. "církevní restituce."
- nějakou "shodou okolnosti" nebyl v ČR za ten "brutální komunistický režim" a 40 let zločinů nikdo potrestán...s vyjímkou chudáka Štěpána...
- jedna z prvních věcí, co se následně stala byla "ztráta" 5 000 nejdůležitějších svazků STB, zejména na politiky, prominenty, podnikatele a aparátčíky, kteří se s námi táhnou a vládnou od 1989 dodnes... obávám se, že pokud by se dnes svazky našly, tak zítra v ulicích teče krev.
Doba 25 let je už dostatečně dlouhá, aby začínalo (a dle mého skutečně začíná) docházet k těmto jevům:
- někteří aktivní účastníci jsou už celkem staří lidé, kteří budou mít tendenci "promluvit" a trochu ulehčit svědomí. Viz. třeba dříve Waltr Komárek.
- malinko opadá zuřivost vyznavačů kultu osobnosti Václava Havla a roste počet lidí, co požadují seriozní hodnocení jeho role
- lidé začínají kriticky konfrontovat tehdejší "přání" a nynější "skutečnost"...A získávají pocit, že nynější stav země nemusí být "nedopatřením", ale záměrem.
- stoupá agresivita jedinců, kteří mají z tehdejších dob "máslo na hlavě" a hystericky se bojí seriozního zkoumání minulosti a nějakého "provalení" jejich role a činnosti. Obzvlášť je to znát u různých propagandistů, kteří se uchylují už opravdu k zoufalým projevům.
- lidé už naprosto odmítají přijímat legitimitu a právo na existenci současného režimu pouze na argumentu, že "ten předchozí byl špatný."
Bohužel povědomí mladých lidí o těchto událostech je poměrně nízké, popř. ovlivněné a v posledních dnech se objevují naprosto absurdní vyjádření, ze kterých mám pocit, že jsem žil v nějakém odlišném světě.
Např. jsem se dozvěděl, že "západní země a USA neměly absolutně zájem na rozpadu sovětského bloku a tzv. socialistického tábora, dokonce se mu snažily zabránit, na území ČR neoperovaly zpravodajské služby USA, Sovětského svazu a západoevropských zemí, disidenti v ČR nebyli financováni ze zahraničí, ani nebyla finančně i jinak podporována protirežimní činnost aktivních imigrantů."
Vlákno by tedy mělo být určeno zvídavým jedincům mladších ročníků, kteří nejasně cítí jakési rozpory v jim prezentovaném podání historie...a které vzdělávací systém a společnost nějak zapoměl seznámit s jevy jako například:
- události po 17.11. byly odstartovány prapodivnou provokací - prezentování údajného ubití jednoho ze studentů veřejnosti (student Šmíd - agent STB Zifčák)
- Václav Havel nebyl první "demokratický" prezident ČSSR, ale poslední "komunistický", který byl jednohlasně zvolen komunistickým Federálním shromážděním, stejně tak, jako Gustav Husák před ním. Že to muselo být na befel z Moskvy chápou jen tehdy žijící...
- první porevoluční zákonodárný orgán byl ustaven zcela nedemokraticky, tzv. kooptací, tedy prostým dosazením osob, které "byly náhodou ve správný čas na správném místě". Ve stejném duchu byla vytvořena i vláda.
- tento aparát následně přijímal zcela zásadní a zajímavé zákony pro budoucnost, např. jako prvním zákonem byla círvím poskytnuta víceméně garance dalšího financování, plus možnost přijímat neomezený počet "zaměstnanců" a pobírat pro ně od státu plat, náhrady a příspěvky, což jim umožnilo 23 let pokojně "vyčkávat" na tzv. "církevní restituce."
- nějakou "shodou okolnosti" nebyl v ČR za ten "brutální komunistický režim" a 40 let zločinů nikdo potrestán...s vyjímkou chudáka Štěpána...
- jedna z prvních věcí, co se následně stala byla "ztráta" 5 000 nejdůležitějších svazků STB, zejména na politiky, prominenty, podnikatele a aparátčíky, kteří se s námi táhnou a vládnou od 1989 dodnes... obávám se, že pokud by se dnes svazky našly, tak zítra v ulicích teče krev.
Doba 25 let je už dostatečně dlouhá, aby začínalo (a dle mého skutečně začíná) docházet k těmto jevům:
- někteří aktivní účastníci jsou už celkem staří lidé, kteří budou mít tendenci "promluvit" a trochu ulehčit svědomí. Viz. třeba dříve Waltr Komárek.
- malinko opadá zuřivost vyznavačů kultu osobnosti Václava Havla a roste počet lidí, co požadují seriozní hodnocení jeho role
- lidé začínají kriticky konfrontovat tehdejší "přání" a nynější "skutečnost"...A získávají pocit, že nynější stav země nemusí být "nedopatřením", ale záměrem.
- stoupá agresivita jedinců, kteří mají z tehdejších dob "máslo na hlavě" a hystericky se bojí seriozního zkoumání minulosti a nějakého "provalení" jejich role a činnosti. Obzvlášť je to znát u různých propagandistů, kteří se uchylují už opravdu k zoufalým projevům.
- lidé už naprosto odmítají přijímat legitimitu a právo na existenci současného režimu pouze na argumentu, že "ten předchozí byl špatný."