Průmysl

[Pavel Prchal]

Toto mi dnes přišlo mailem. Cukrovar postavený v 70. letech s technologií ne více jak 10 let starou. Prodáno, zdemolováno. Nevěřil jsem vlasním očím. Budeme mít místo soběstačného a diverzifikovaného průmyslu jen pár obřích automobilek? Seženou lidi mimo velká města vůbec práci?
http://www.stormencounter.com/2009_01_01.html

[Martin Broz]

A nebyl prvni ani posledni.

[Jana.Syrovatkova]

Budeme mít místo soběstačného a diverzifikovaného průmyslu jen pár obřích automobilek?

Pokud klesá celosvětově spotřeba cukru, je to smutné, ale holt cukrovary krachují. A rozličné přelozličné dotace zajišťující, že když něco vyrobím ve státě A za nějakou cenu a ve státě B za cenu výrazně vyšší, tak jsou lidé ze státu B výrazně konkurenceschopnější, protože je přikrmí stát (tedy my všichni) je pitomost. A dokud to nejdůležitější pro lidi bude koupit co nejlevnější sójové párky či škroburty (jogurt ze škrobu) a k tomu co nejhezčí fáro, aby sousedi záviděli, tak budou všude automobilky. Koneckonců nic nového pod sluncem - dříve tu byl zase samý těžký průmysl.

Seženou lidi mimo velká města vůbec práci?

Práce je a bude - vždy se dá něco dělat. Bohužel to, aby lidé "sehnali" práci ve smyslu zaměstnání znamená, že musí existovat adekvátní počet lidí ochotných někoh zaměstnat. Pokud budou úředníci mimo velká města házet firmám klacky pod nohy, tak tam firmy nebudou - a aktivní lidé ochotní podnikat se přestěhují i s firmou do velkého města (znám takové případy, každý druhý rok daňová kontrola kontrolující skutečně každý doklad a tázající se u každé knihy, jakým způsobem tuto knihu potřebují pro podnikání - podotýkám většina knih byla učebnicí a byly podtrhaná zvýrazňovači). Lidé si jen musí zvyknout na to, že majitelé firem nejsou oškliví a zlí buržousti, ale ti, co jim dají práci - nebo se mají stát sami těmi, co si práci budou takto aktivně hledat a budou se ptát, co že druzí potřebují a to jim nabídnou.

[Petr.Vileta]

Hezky jsi to Jano shrnula, chtel jsem napsat neco podobneho. Jen jeste dodam, ze kdyz nekdo proda cukrovar zahranicnimu majiteli s vidinou okamziteho zisku a neuvedomi si, ze existuji nejake kvoty na produkci a ze se muze jednat o tzv. nepratelske prevzeti (zlikvidovat konkurenci), tak se pak nemuze divit. Nekdo si prost nevidi ani na spicku nosu a planovat dokaze maximalne do pristich voleb.

[Jana.Syrovatkova]

Ale vždyť ten prodej byl za docela slušné ceny (vezmu-li že bez státní intervence byla výroba ztrátová) a ti, co prodávali k demolici, věděli, do čeho jdou. Takže jediný, kdo to "odnesl" byli zaměstnanci. Ale to už je holt osud zaměstnanců - buď musí začít podnikat na sebe (a být závislí na svém úspěchu) nebo si zvyknout, že jsou závislí na úspěchu svého zaměstnavatele. A zastávám názor, že čím víc do tohoto kecá stát či ti, kterých se to netýká, tím je to horší. Stát se má umět postarat o ty, co chtějí a opravdu nemůžou (staré, postižené,...) případně těm, kteří nejsou natolik inteligentní, schopní a "draví", pomoci. Jenže bohužel mám dlouhodobý pocit, že o postižené se lépe starají různé nadace a jiné podobné organizace, o méně inteligentní či méně dravé se nestará nikdo a stát se stará o ty, kteří jsou schopní dost nahlas křičet. Jenže kdo je schopen nahlas křičet, je zpravidla schopen i ledasčeho jiného, jen chtít.