Namet: Pomerne vnitrostranicke volby

[Mikulas.Ferjencik]

Co vím (a zřejmě bych to jako "prominentní" člen Pirátů skutečně věděl, kdyby se to dělo), tak zákulisní koaliční dohody o složení předsednictva u Pirátů proběhly naposledy v roce 2010.

Zásadní rozdíl mezi Piráty a Zelenými je v tom, že Piráti nemají delegátský systém. Právě delegátský systém razantně zvyšuje tlak na vytváření koalic. Řadoví členové nemají žádný důvod poslouchat svého krajského předsedu v otázce jak volit a krajský předseda je zase nemá jak přesvědčit, že by měli volit tak jak chce on (s výjimkou síly argumentů).

Podobně mají řadoví členové tendenci volit do kontrolních orgánů vnitrostranickou opozici, jakkoli se to vedení strany nemusí líbit.

Tzn. zavedení poměrného systému stojí za úvahu, ale zrušení delegátského systému je mnohem důležitější. Předsednictvo u nás navíc nespravuje evidenci členů a o financích rozhoduje mnohem omezeněji než u Zelených.

[Peter Zbornik]

Zásadní rozdíl mezi Piráty a Zelenými je v tom, že Piráti nemají delegátský systém.

jo, to je velmi důležité a velmi se mi to líbí.

Řadoví členové nemají žádný důvod poslouchat svého krajského předsedu v otázce jak volit a krajský předseda je zase nemá jak přesvědčit, že by měli volit tak jak chce on (s výjimkou síly argumentů).

No, tady se dokazují představit několik případy, kde řadoví členové důvod mají poslouchat svého krajského předsedu, alespoň zprostředkovaně.
Uvádím fiktivní příklad z Prahy (ze které však mám zkušenosti, kteří jsou velmi podobné tohoto příkladu).
V Hl. m Prahy se budou konat volby, jak do magistrátu hl. m. Prahy tak do zastupitelstev městských části.
Je tedy potřeba uspořádat primární volby na kandidátní listině.
Koalice vlivných osob v Praze, např. předsedové základních organizací a vedení krajské organizaci (asi máte v Pirátech jiné názvy) se domluví na navolení sami sebe na kandidátce do magistrátu, ale někteří vyměňují i podporu této koalici za podporu při kandidování do celostátního vedení.
Vlivné osobnosti potom přemlouvají řadové členové aby volili lidé z koalici (vyzvedávají jejich klady a házejí špínu na protikandidáti).
Řadové členové obvykle netuší nic.

Stejná koalice postupuje stejně při volbě celostátního vedení.
Jelikož Praha mezi Piráti zřejmě je velmi vlivná, obdobně jako v jiných stranách není problém se dohodnout na obdobnou strategie při volbě celostátního vedení.
Toliko mé spekulace, ale to je jen k vysvětlení jak to ve zkutečnosti může vypadat.

Tzn. zavedení poměrného systému stojí za úvahu, ale zrušení delegátského systému je mnohem důležitější.

S tím velmi souhlasím. Snad se vám podaří udržet tento princip i když třeba budete mít 10.000 členů (SZ má 1.300 členů cca, kolik mají Piráti?), třeba to půjde přes videokonferencích, nebo velmi velkých jednacích místnostech. Čistě z praktického hlediska je problém jen s přidělením času k diskusích apod., ale to už jsou detaily a asi spíše starosti o budoucnosti.

Nicméně neodstraní přímé volby (bez delegáty) problémy, které jsem výše uvedl.
Nemusí se jednat o záměr, může se prostě jednat o tom, že těsná většina prostě z čísté náhody navolí všechny mandáty a těsná menšina nezíská nic.
Ale třeba tato situace u Pirátech nenastává.

Takže pro opakování. Problémy většinových voleb jsou následující:
1) Při přijetí rozhodnutí ve voleném orgánu nemusí většina voličů být zastoupená. Jinými slovy: většinové volby vedou k rozhodování zástupců menšiny. Poměrné volby vedou k rozhodování zástupců většiny. Je zvláštní, že nikdo by asi netoleroval referendum, kde velká část voličů by nesměli hlasovat, protože patří do "menšiny" a druhá část těsné většiny voličů by uspořádala referendum mezi sobě. Nicméně je to exaktně, co se stává při většinových volbách opakovaně.
2) Pokud někteří členy jsou podreprezentované, nebo nejsou reprezentované, tak může se stát, že nejen na veřejnost ventilují svou nespokojenost, ale taky, že prostě ze strany odejdou. Při příští volbě de dřívější většina opět rozdělí do většiny a menšíny a zase odejdou členové, až nakonec zůstávají pár členové.
3) Strana nevyužívá celý potenciál svých členů. Upředňostňuje rivalitu před spolupráci. Hlasovací právo není rovné, protože někteří členové nejsou zastoupení. Piráti kážou jednu věc na veřejnost (striktně poměrné volby) a ve straně prosazují opačné principy (většinové volby).
4) Většinové volby, tím, že podněcují uzavírání koalic, dělí členů na "vítězové" a "bezmocní", a staví členové proti sobě, podporuje inherentně frakcionalizaci ve straně a vytváření silné rivality.
5) Většinové volby vyžadují, aby zvolení drželi dohromady, aby mohla být znovuzvolená, tím se sníží názorová rozmanitost a zvýší riziko skupinového myšlení (http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_sk ... 1len%C3%AD), které vede k špatným až katastrofálním rozhodováním.

Prostě poměrné volby jsou férovější, než většinové v mých očích.
Členové jsou vnímány jako "důležité" (všichni) a proto je zvolený orgán vytvářen jako (komprimovaný) obraz těchto členů.

[Peter Zbornik]

Možná jsem to vůbec nepochopil. Poměrný systém pro mě znamená, že když má nějaká strana ve společnosti podporu 30%, bude mít v parlamentu zastoupení 30% poslanců.
Analogicky když má nějaká osoba ve straně podporu 30%, bude mít v předsednictvu 30% zastoupení, čili bude tam levá ruka, hlava a část trupu.... jde to vůbec? Co bude tou dobou dělat zbytek té osoby?

Ta analogie nesedí. Kdyby měla tato osoba podporu 51%, tak by byla zvolená i podle volebního systému Pirátů, ale každopádně by půlka jeho těla chyběla.
Poměrné volby fungují obvykle tak, že každá osoba, která má větší podporu, než Kvóta, která činí "počet hlasů" děleno "počtem mandátů + 1" je zvolen (někdy se i používá kvóta "počet hlasů" děleno "počtem mandátů". Pokud volíme tedy tři mandáty poměrnou volbou, tak je Kvóta "počet hlasů" / (3+1)= 25% ze všech hlasů a osoba s 30 % podporou je zvolená.
Prozatím se ve SZ nikdy nestalo, že kandidát měl nižší podporu (tj. voliče, které preferovali kandidáta před zvolením nikoho), než 40 %, i když kvóta často byla 1/6 např.

Uděláme si ve straně frakce, místo lidí budou ve vnitrostranických volbách kandidovat frakce. A pak frakce, která získá 30% hlasů, bude mít 30% zastoupení ve vedení. Fajn. Kdo to bude? Lidi, kteří budou na kandidátce uvnitř frakce a prošli pre-primárkama.
Ale ty pre-primárky.... není to náhodou většinová volba? Takže i volby uvnitř frakcí musí být poměrné, čili se musí vytvořit subfrakce a na kandidátce frakcí mít poměrné zastoupení subfrakcí....
kde se to zastaví?

No to je, byť nevědomky, popis frakční charakter, ne poměrných voleb, ale většinových voleb. Většina si navolí své lidé. Menšina (např. 49 % voličů) je bez zastoupení, a odejde ze strany. Při dalších volbách je menšina ze zbylé většiny členů opět bez zastoupení a odejde. Při dalších voleb je menšina ze zbylé vetšiny většiny bez zastoupení, a opět odejde.
Tím, že je výhodné uzavírat koalice při většinových volbách, a tím, že volební systém přirozeně vede k tomu, že někteří členové "mají veškerou moc" a jiní jsou bezmocní, tak je to nejlepší a nejrychlejší cesta jak v dříve jednotné straně vytvářet několik nešvářené a nemiřitelné frakce. Viděl jsem to vlastními oči, a vypadá to skutečně hrozně, až bizarně.

Není potřeba uspořádat primárky před primárkami. Volební systém jednoho přenosného hlasu totiž umožňuje, aby každý volič sám sestavil svou "kandidátní listinu" tak jak se mu to líbí. Případné boje o mandát mezi lidmi, které mají obdobné voliče, se konají přímo ve volbě. Pokud jeden kandidát dostane více prvních preferencí, na hlasovacích lístcích než druhý kandidát, a pokud zároveň oba kandidáti jsou preferované před ostatními kandidáti, tak jsou hlasy druhého kandidáta přenášené ve volbě prvnímu kandidátovi. Tj. není potřeba se předem dohodnout na pořadí v rámci nějáké frakci. Voliči můžou (a často taky to dělají) hlasovat úplně divoce, přes všech frakčních hranic, čímž se strana stmeluje, a frakce pomalu zaníkají.

Asi stojí za to se zmínit o tom jak se ve volbě hlasuje. Volič dostane na hlasovacím lístku (v ideálním případě) vytisknuté seznam kandidátů a následující instrukce k hlasování:
"Kandidátům, jejichž zvolení podporujete, přidělte preference v podobě po sobě jdoucích čísel tak, že ke kandidátovi, kterého upřednostňujete nejvíce, napíšete “1„, ke kandidátovi, kterého upřednostňujete jako druhého v pořadí, napíšete “2„ atd. U kandidátů, jejichž zvolení nepodporujete, neuvádějte žádné číslo.
Hlasovací lístek je platný, pokud přidělené preference tvoří vzestupnou řadu po sobě jdoucích přirozených čísel počínaje „1“, nebo pokud je přidělena preference „1“ pouze u jediného kandidáta, nebo pokud není přidělena preference u žádného kandidáta."

[Mikulas.Ferjencik]

U Pirátů se do předsednictva příliš nevolí podle názorových frakcí, ale mnohem víc podle odvedené činnosti a osobní historie kandidáta.

V prvním kole volby u nás navíc každý má tolik hlasů, jako je kandidátů, takže názorově blízcí kandidáti se navzájem neoslabují.

Členů máme teď cca 360, ale němečtí Piráti jich mají 20 000 a stejně delegáty nemají. My je také zavádět nehodláme, naopak zřejmě ze stanov vyškrtneme možnost omezit sjezd na delegáty.

Osobně jsem poměrnému systému nakloněn, ale pořád si nejsem jistý jak ho institucionalizovat ve chvíli, kdy nejsou zřetelné názorové frakce. Uměl bych si představit poměrné volby do republikového výboru, kde by se volilo 10 lidí a kandidovaly by skupiny po 10 členech s jasným programem. Zavádění poměrnosti přes volby jednotlivců mě úplně nepřesvědčuje.

[Peter Zbornik]

V prvním kole volby u nás navíc každý má tolik hlasů, jako je kandidátů, takže názorově blízcí kandidáti se navzájem neoslabují.

V druhém kole volíte systémem, kde volič má tolik hlasů kolik je volených mandátů, kde zvoleni jsou ti, kteří dostanou nejvíce hlasů (nemusí to ani být většina hlasů) - viz popis zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Plurality-at-large_voting. To znamená, že pokud máme dva "názorově blizcí kandidáti", tak může se stát, že si mezi sebou rozdělí voliči a není zvolen nikdo z nich.
Příklad: Volíme jeden mandát a jsme v druhém kole do kterého postoupili kandidáti Adam, Bára, Cecilie. Voliči Báry preferiji Cecilie před Adamem, Voliči Cecilie preferuji Báry před Adamem. Hlasy padnou takto:
Adam: 40 hlasů
Bára: 35 hlasů
Cecilie: 25 hlasů
Zvolen je Adam. Voliče Báry a Cecilie se předem nedomluvili na jednotného kandidáta, takže to dopadlo tak, že nikdo z nich nebyl zvolen, přestože dohromady měli 60 % hlasů.
Pokud by se volilo jedním přenosnym hlasem, tak by po vyřazení nejslabšího kandidáta, Cecilie, připadly hlasy Cecilie Báře, která by tím získala 35+25=60 hlasů a byla by zvolená bez potřeby paktování.
Tedy pro volbu, kterou Piráti nyní používají, dostávají frakce a zákulisní dohody větší prostor, protože zlepší šance pro zvolení kandidáta, která paktuje. To čistě z konstrukci toho volebního systému.

Osobně jsem poměrnému systému nakloněn, ale pořád si nejsem jistý jak ho institucionalizovat ve chvíli, kdy nejsou zřetelné názorové frakce. Uměl bych si představit poměrné volby do republikového výboru, kde by se volilo 10 lidí a kandidovaly by skupiny po 10 členech s jasným programem. Zavádění poměrnosti přes volby jednotlivců mě úplně nepřesvědčuje.

Poměrný volební systém jednoho přenosného hlasu přímo odbourává potřebu mít frakce. Neznám žádný případ strany, která praktikuje poměrných voleb (a těchto stran znám poměrně hodně) a mají "institucionalizované" frakce.

Zřejmě se jedná o nedorozumění. Poměrný volební systém jednoho přenosného hlasu (STV) se liší od poměrného volebního systému založeno na kandidátní listiny jak ho známe ze sněmovních a evropských voleb. Ten rozdíl je ten, že ve volebním systému jednoho přenosného hlasu určí volič sám podobu "kandidátní listiny", tj. svého hlasovacího lístku. On a ne nějáká "frakce", určí koho nejvíce preferuje, preferuje na 2. místě atd. Jinými slovy: poměrný volební systém jednoho přenosného hlasu dává voliči větší svobodu a možnost hlasovat tak jak sám si myslí a ne tak, jak někdo mu říká, že má hlasovat.

Mohu i postovat prezentace k poměrnému volebnímu systému jednoho přenosného hlasu, jestli by to někoho zajímalo.

[Martin.Kucera]

Příklad: Volíme jeden mandát a jsme v druhém kole do kterého postoupili kandidáti Adam, Bára, Cecilie. Voliči Báry preferiji Cecilie před Adamem, Voliči Cecilie preferuji Báry před Adamem. Hlasy padnou takto:
Adam: 40 hlasů
Bára: 35 hlasů
Cecilie: 25 hlasů
Zvolen je Adam. Voliče Báry a Cecilie se předem nedomluvili na jednotného kandidáta, takže to dopadlo tak, že nikdo z nich nebyl zvolen, přestože dohromady měli 60 % hlasů.

Nabízí se ovšem otázka, proč voliči Báry a Cecílie nehlasovali v 1. kole jen pro tyto dvě, ale někteří (aspoň 11) i pro Adama (anebo nejméně 21 dalších voličů hlasovalo v 1. kole pro Adama a v 2. kole nehlasují vůbec, ale proč by to takhle dělali?).

Nicméně důležité je říct, že Piráti volební systém přenosného hlasu nezavrhují, ba naopak, AFAIK je s ním počítáno pro vyvíjenou samostatnou platformu pro jednání a hlasování. Ale zatím mnoho jednání a hlasování probíhá zde na fóru, a to hlasování systémem přenosného hlasu neumožňuje.

[Mikulas.Ferjencik]

ještě jedna poznámka

k úspěchu v volbách s přenosným hlasem stačí zákulisní koalice s 30% silou, která prosadí svého kandidáta, zatímco ve většinovém systému musí mít sílu 51 %, to je rozdíl.

Jinak opakuji, že bych poměrnou volbu zavedl pro RV, pro předsednictvo to imho není potřeba a navíc vidím jako problematické, když celou stranu zastupuje silná osobnost s menšinovou podporou. Myslím si, že hranice 50 % podpory je ve volbě předsednictva dobrá a ve finále generuje konsenzuální postup celé strany (lidé se smíří s tím, že aby bylo funkční předsednictvo, zvolí raději "menší zlo" současně ale mají možnost zabránit tomu, aby v předsednictvu nebyl někdo, koho skutečně nechtějí (třeba Bursík či Stropnický, když jsme u SZ).

[Peter Zbornik]

ještě jedna poznámka
k úspěchu v volbách s přenosným hlasem stačí zákulisní koalice s 30% silou, která prosadí svého kandidáta, zatímco ve většinovém systému musí mít sílu 51 %, to je rozdíl.

Zvolená osoba s 30 % podporou přeci o ničem nerozhoduje sám ve volenem organu.
Orgán se rozhoduje se prece tim, ze se usnese vetšinove.

Poměrny volební systém je volební systém ktery zajistí majoritní rozhodování v pripade, když rozhoduji voliči neprimo, skrze svých volených zastupců.
Majoritní volební system tuto vlastnost nemá a umožnuje mensinové rozhodování, v připadě, když ve voleném orgánu nejsou rozhodnutí prijaté konsensualně.
Jak jsem již opakovaně psal v této diskusi: většinové volby umožňuje rozhodování menšiny nepřímo skrze svých zástupců, což u poměrných voleb tak není.

Jinymi slovy; poměrné volba je ekvivalentem referenda, v případě když hlasují voleni zastupci voliců.

Jak rikal Victor Considerant pred 150 let: Je důležité rozdelovat "volby" a "rozhodovani".
Větsinové rozhodování je korektní způsob rozhodování.
Poměrné volba je korektní zůusob volby.
K tomu dodávám: ...protoze pomerne volby realizuji většinové rozhodování v případeě, když voliči rozhodují nepřímo, tj. skrze svých zastupců (tj skrze osob kterým volbou delegovali sve rozhodovaci pravo - od toho máme slovo "delegat").

Příklad: volíme pět mandátů. V tomto případě stačí 1/6 hlasů pro zvolení. To však neznamená, že stačí 1/6 hlasů pro přijetí rozhodnutí ve voleném orgánu. Naopak je při poměrných volbách potřeba mít zastoupení alespoň 50 % voličí (pro přijetí rozhodnutí je potřeba souhlas třech z pěti členů a tři členy zastupují alespoň polovina voličů: 3 * 1/6=1/2).
I kdyby ve většinových volbách byly zvoleni všechny pět mandátů stejnou většinou 51% (stanovy Pirátů umožňuje i zvolení menšinou), tak by nebyla zajištěné zastoupení většiny při přijetí rozhodnutí ve voleném orgánu. Každý zvolený mandát by tedy zastupoval cca 50 % / 5 = 10 % voličů. Při přijetí rozhodnutí 3 mandáty ku 2, tak by právě byly pouze zastoupeni ony 30 % voličí o kterém píšete. Tj. většinový volební systém zajišťuje vlády menšiny voličů přes svých zástupců.

Jinak opakuji, že bych poměrnou volbu zavedl pro RV, pro předsednictvo to imho není potřeba a navíc vidím jako problematické, když celou stranu zastupuje silná osobnost s menšinovou podporou. Myslím si, že hranice 50 % podpory je ve volbě předsednictva dobrá a ve finále generuje konsenzuální postup celé strany (lidé se smíří s tím, že aby bylo funkční předsednictvo, zvolí raději "menší zlo" současně ale mají možnost zabránit tomu, aby v předsednictvu nebyl někdo, koho skutečně nechtějí (třeba Bursík či Stropnický, když jsme u SZ).

Je pravda, že poměrný volební systém předpokládá, že všechny zástupci voličů dokážou spolupracovat. Volební systém Pirátů umožňuje, aby předseda strany byl zvolen menšinově v druhém kole, pokud do 2. kole postupují např. tři kandidáti, pokud jsem to korektně rozuměl. Volební systém ve SZ vždy vyžaduje většinovou podporu pro zvolení předsedy. Zvolení předsednictva a předsedy a místopřesedy lze výborně kombinovat s STV.

Jsou dva různé postupy:

1. Volí se všechny členy předsednictva jednou volbou. Ze zvolených se potom volí (může se jen opakovaně sčítat hlasy) množina předsedy a místopředsedové poměrně, aniž by bylo určeno která osoba dostane kterou funkci. Nakonec se přidělují jednotlivé funkci mezi osob zvolených do množiny předsedy a místopředsedy (může se i opět jen opakovat sčítání hlasů). Taková metoda se nazývá "bottom-up" a zajistí největší poměrnost ve voleném orgánu.

Příklad:
Volíme pět mandátů, ze kterých jeden se stane předsedou, jeden první místopředsedou a jeden druhý místopředsedou.
Nejdříve se volí všechny pět mandáty poměrně.
Následovně z těchto pěti se volí tři mandáti, kteří budou obsazovat funkce předsedy, 1. místopředsedy a 2. místopředsedy, aniž by byly přímo zvoleny do těchto funkcí.
Následovně je jeden z těchto třech osob volený jednomandátovou volbou jedním přenosným hlasem (kde je potřeba více než 50 % hlasů ke zvolení) a stane se předsedou, druhá osoba je zvolená dvoumandátovou volbou jedním přenosným hlasem, kde se nejdříve zajistí volby předsedy. Tj. 1 místopředseda je zvolen poměrně k předsedovi. Obdobně je 2. místopředseda zvolen poměrně k předsedovi a 1. místopředsedovi.

Tento volební systém je nejférovjější v tomto smyslu, že zajištuje tím nejrovnější rozdělení moci pro jednotlivé voliči. Na druhé straně existuje teoretická (však v praxi krajně nepravděpodobná) chance, že předseda nebude mezi třemi osobami, kteří budou předseda, 1. místopředseda a 2. místopředseda. Jinými slovy může se stát, že jednomandátová volba volba zvolí jiného předsedy, než tato volba protože volební systém "bottom-up" upředňostňuje poměrnost v celé orgánu a na vrcholných pozic před "poměrném" zvolením předsedy.

2. Volba "top-down" Volí se nejdříve předseda jednomandátovou volbou jedním přenosným hlasem (tj. je potřeba více než 50 % hlasů ke zvolení). 1. místopředseda je zvolen dvoumandátovou volbou jedním přenosným hlasem, kde se nejdříve zajistí (opakované) volby předsedy.
Tj. 1 místopředseda je zvolen tím nejvíce poměrně k předsedovi.
Obdobně je 2. místopředseda zvolen poměrně k předsedovi a 1. místopředsedovi.
Nakonec jsou zbylí dva mandáty voleny poměrně k předsedovi, 1. předsedovi a 2. místopředsedovi.
Tuto volbu používáme ve SZ při volbě 2. a 3. místopředsedové a 3 řadových členů předsednictva SZ.
Má tu nevýhodu, že obětuje trochu poměrnost, aby zajistila zvolení vrcholných funkcí, na druhé straně se nemůže stát, že předseda by byl zvolen v jednmandátovou volbou ale nebyl by zvolen v poměrném systému.

No není to jednoduché to hned všechno pochopit, protože kolem poměrných a většinových voleb a rozhodování existuje hodně zmatku.
Mě to trvalo tak pět let.

[Peter Zbornik]

Příklad: Volíme jeden mandát a jsme v druhém kole do kterého postoupili kandidáti Adam, Bára, Cecilie. Voliči Báry preferiji Cecilie před Adamem, Voliči Cecilie preferuji Báry před Adamem. Hlasy padnou takto:
Adam: 40 hlasů
Bára: 35 hlasů
Cecilie: 25 hlasů
Zvolen je Adam. Voliče Báry a Cecilie se předem nedomluvili na jednotného kandidáta, takže to dopadlo tak, že nikdo z nich nebyl zvolen, přestože dohromady měli 60 % hlasů.

Nabízí se ovšem otázka, proč voliči Báry a Cecílie nehlasovali v 1. kole jen pro tyto dvě, ale někteří (aspoň 11) i pro Adama (anebo nejméně 21 dalších voličů hlasovalo v 1. kole pro Adama a v 2. kole nehlasují vůbec, ale proč by to takhle dělali?).

Voliči Báry a Cecilie by v 1. kole považovali zvolení Adama za přijatelné, tj. lepší, než nezvolení nikoho.

Preference voličů Báry a Cecilie by tedy byly (číslo 1 u nejpreferovanější, 2 u druhý nejpreferovaňější, 3 u třetí nejpreferovanější kandidát, jehož zvolení je více preferované, než zvolení nikoho).
35 hlasů: 1. Bára, 2. Cecilie, 3. Adam
25 hlasů: 1. Cecilie, 2. Bára, 3. Adam

Kdyby však uměli paktovat a taktizovat, tak by k tomu nedošlo, ale potom by třeba ani Bára ani Cecilie se nedostali do 2. kola, protože nikdo z nich by nezískal většinovou podporu. Kdyby voliči Cecilie nepodpořili Báru, ale voliči Báry podpořili by Cecilie v 1. kole dostala by se do 2, kola Cecilie a ne Bára, která by potom získala mandát, i když Bára měla silnější podporu.

Vítejte do světa volebního taktizování, kde volební systém jednoho přenosného hlasu výhody a možnosti taktizovat snižuje na minimum na rozdíl od volebního systému Pirátů, který to naopak podporuje.

Jediné štěstí Pirátů je, že vypadá, ze máte ve strane (na rozdil od SZ) málo technologů moci, tj. politologů, kteří touží po moci a vědi jak jí získat, protože pět let se učili síly a slabiny politického systému, včetne voleb a rozhodováni a tuto komparativní výhodu, tj. "umět volby" v politické soutěži samozřejmě svým soupeřům nesdelí.

[Mikulas.Peksa]

Přečetl jsem si to a konstatuju, že jde o zajímavou diskusi a myšlenka STV se mi líbí, při volbách do sněmovny "tak určitě!", při zavádění u Pirátů souhlasím se svým jmenovcem já si asi v rozporu s většinou Pirátů nemyslím, že co je dobré a funkční pro stát je dobré a funkční i pro politickou stranu. Já bych chtěl mít pestrou sněmovnu složenou z názorově vyhraněných stran a ne se uměle snažit velmi rozdílné názory sdružovat pod hlavičku stejné strany.

Mám jedinou faktickou poznámku a to, že navzdory většinovému volebnímu systému byly u Německých Pirátů donedávna obě "hlavní frakce" v předsednictvu reprezentovány, což jim umožnilo se úspěšně pohádat "před kamerami". Teprve na posledním sjezdu byla slabší frakce vymetena (protože situace se hodně zpolarizovala) a začala vyvíjet snahu se formálně zorganizovat.