@Václav Fořtík:
ad moje "Pirátství je spojeno s otevřeností/upřímností."
Já to vidím tak, že otevřenost/upřímnost je esence Pirátství.
Mluvíme o otevřené politice. Ta ale nebude nikdy dostatečně otevřená, dokud nebudeme otevření mezi sebou.
Ono to totiž znamená prakticky hlavně to, že bychom:
- žádný výstup či projev člena nefiltrovali (ale můžeme příjemci nabízet silné filtrovací nástroje, které může libovolně používat)
- každý sám za sebe sděloval motivaci a aktivitu - co chci, dělám/budu dělat a proč
Pak se teprve můžeme bavit o otevřenosti strany a o otevřené politice. Do té doby jsme z mého pohledu příliš vzdáleni od toho, co hlásáme (včetně mě).
Dokonce si myslím, že bychom o větší otevřenost neměli usilovat pouze v rámci strany, ale i mimo stranu ve všech jiných záležitostech, protože každý pirát je vysílač
Otevřenost je jen výhodná, protože má pozitivní vliv na:
- méně komunikačních chyb a nedorozumění
- větší objektivitu (nutná podmínka k vyšší autonomii členů)
- důvěryhodnost (otevřenost je brána jako podstupování rizika, tím se ale podporuje otevřenost směrem zpět)
- bezpečné prostředí (upřímnost o svých motivech a aktivitách dává menší možnost pro konspirace a strach)
- sdílení
- schopnost dosahovat konsensu
- spolupráci
- porozumění
- respekt
- integritu
- zodpovědnost
- svobodu
- ...
Každé byť i sebemenší přispění otevřenosti či zpřístupnění jakékoliv informace je proto pro stranu posun směrem k našim cílům.
A informací myslím jakoukoliv informaci. Máme tendenci informace soudit podle užitečnosti a podle jejich smyslu, ale to jsou všechno jen subjektivní hodnocení objektivně neporovnatelných informací.
A myslím tím i třeba vulgární urážky,
protože to je informace o tom, že je člověk nasraný. Ve chvíli, kdy je člověk nasraný, tak mu něco chybí, nebo má pocit, že jej něco ohrožuje. Informace, že je nasraný, může vést k takové reakci skupiny, že mu s tím problémem pomůže - nastolí porozumění a vyřeší spor nějakou vhodnou strategií, která bude přijatelná pro všechny. Protože to neumíme (nejsme na tento přístup zvyklí), řešíme nasrání ostatních jako něco, co se musí odsuzovat a moderovat, což problém nasraného absolutně neřeší, spíše naopak - začne se řešit pouze forma.
Místo toho, abychom člověku s jeho problémem pomohli, tak jej označíme nějakou sociálně vylučující generalizující nálepkou (supergeneralizačně pak škodič jména strany) a chceme jej umlčet. Jenže ti, co na to reagují dalším nasráním jsou vlastně ve stejné pozici, jen je podnětem k jejich nasrání nasrání někoho jiného.
@Helena Jarolímková:
ad: "nepřekvapil mi Tomáš - introvert, filozof, intelektuál, anarchista, v osobním jednání nekonfliktní. Není mi jasné, jak moc je radikální, ale také řekl svůj názor 
"
introverze vs. extroverze (dle Junga, který to poprvé pojmenoval) je víceméně jen o tom, odkud čerpáme energii / podněty. Jsem často mylně považován za introverta,
protože mám dominantní funkci Ne - extrovertní intuici, ale málo v osobním styku ve větších skupinách používám svoji Te - extrovertní myšlení, protože nikomu nechci skákat do řeči a spíše lidi vyslechnu, než reaguji já sám - režim vnímání a reagování, než akce.
Každý, kdo mě lépe zná, ví, že jsem schopen se bavit o čemkoliv a dlouho, jen prostě nechci nikomu skákat do řeči, ubírat prostor a sebe ochudit o další zajímavé podněty
Když totiž nemám podněty od lidí, nejsem schopen dělat nic smysluplného a užitečného. Introverti potřebují zase klid na podněty ze sebe samého. Schopnost mluvit před lidmi není dobrý indikátor povahy, protože má různé příčiny než jen I nebo E.
Radikální jsem určitě ohledně otevřenosti, kterou považuji za podstatu celého pirátství
ad rozdělení na piráty politiky a piráty aktivisty
Ve skupině se lidi ve svém vnímání a prožívání doplňují, proto jsou oba názorové proudy jak si je pojmenovala potřeba
Dává mi smysl, že strana, která prosazuje nejliberálnější a nejpokrokovější věci, bude při aplikování těch pokrokových principů u sebe pociťovat větší propast kvůli zažitým zkušenostem ze světa mimo stranu a ideálním světem, kterého chceme jako skupina dosáhnout.
K tomu porozumění je znovu nutné, abychom byli všichni více otevření. A myslím, že
porozumění může hodně pomoci, když si každý o sobě zjistí jakým způsobem vnímá a prožívá svět a jak svět vnímají a prožívají ostatní.
), tak prostě nelze spoléhat, že se někdo ozve a už vůbec nelze připustit, že se neozve nikdo.
