Rezignace na mandát v RV
Napsal: 20 dub 2014, 23:18
Ahoj Piráti,
rozhodl jsem se začít svou druhou pirátskou pětiletku rezignací na mandát, který jste mi svěřili a který mi umožňoval podílet se na činnosti RV Pirátské strany. Pro optimisty realisticky uvádím, že Pirátská strana měla 5 let. Z úspěšnějších stran jsou před námi už jen KSČM, ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Zelení. Všichni ostatní úspěšnější (tedy TOP09, ANO, VV nebo Úsvit) vznikli později než my...
Na podzim loňského roku jsem měl vizi, že společně dokážeme táhnout ze jeden provaz, nicméně jsem velmi záhy pochopil, že mnoho členů strany chápe stranu jako prostředek pro realizaci svých politických a ideologických cílů a dogmat a nerozumí tomu, že stále hrají hru v druhé lize namísto toho, abychom naše umění demokratické destrukce dokazovali v lize první (pokud už je nám tedy demokratická konstrukce cizí). Vyslovená důvěra ani historicky projevená loajalita ihned po zvolení přestala cokoliv znamenat, nevázaný diskusní sport se zaměřil na pochybení nových papalášů. Mé časté volání po nutnosti nalézání kompromisů napříč stranou nebylo bohužel nikdy rádoby revolučně naladěnými piráty vyslyšeno a naděje, že se to před těmito eurovolbami (s ohledem na výše v prvním odstavci uvedené) změní, pohasla.
Demokracie není vláda většiny, vláda většiny je vnucování svých představ menšině, je to bolševismus. Často mnozí vstupují do politiky s představou, že svůj názor s podporou většiny protlačí proti odporu významné menšiny. Někdy i pouze demonstrativně pro manifestaci své osoby a představy politické kariéry jako boje o moc a tedy deklasování protivníků naleznou téma, u kterého očekávají většinovou podporu a snaží se toto témat straně vnutit jako zásadní a členy menšinového odporu jako zpátečníky nebo ty, kteří zákonitě musí odpadnout. Takovýchto epizod jsem musel za 5 let zažít bohužel nespočet. Naštěstí musím kvitovat s povděkem fakt, že své ideologické a obstrukční experimenty realizují tito dogmatici v lize, ve které nejde o lidské osudy a štěstí (nejedná se jen o spor o barevné peníze, ataky na integritu členů RV začaly ihned po zvolení a celý problém má podstatně širší záběr). Poučné pro mne je, že rektální aparát člověka je pod zjevně větší volní kontrolou než aparát mentální. Samozřejmě je výrazně starší a evidentně také v tomto ohledu zkušenější a efektivnější. Neztrácí totiž čas ani motivaci zbytečnými, i když navenek odvážnými, úkony.
Bohužel, má životní role mi nadále neumožňuje vyhrazovat čas pro tuto hru. Na tom co udělám závisí osudy nejen mé rodiny, ale také lidí kteří pro mne pracují a analytický modus, který mi umožňuje rozhodovat se správně v běžném životě není kompatibilní s destruktivní babylónskou šablonou fungování pirátské strany. Troufám si řící, že jsem za pět let našel ve straně spoustu přátel a osob, za které jsem schopen dát do značné míry ruku do ohně, nebo minimálně správně předvídat jejich chování a motivaci. Tyto osoby pro mne byli zárukou toho, že se strana nezprotiví svému poslání. Tyto, často nešablonovité a vzdorovité osoby s úžasnou vnitřní energií bohužel stranu často opouští, opustili nebo se opustit chystají, v mnoha ohledech jsou demotivováni nesmyslným dogmatismem a pravdoláskařstvím. Místo nich nastupují jako placebo rigidní předpisy a skvělé funkce (hrající roli potěmkinových vesnic) a skutečná vláda a moc se překlápí k byrokratům a rádoby právníkům a diskuse se mění na hádky o správný výklad právních tezí (ze kterých se mylně odvozuje morální opodstatněnost postojů) a penaltový rozstřel před kontrolními orgány strany.
To bohužel nadále nemůže být můj svět ani moje liga. Ve straně je spousta kritiků RV, kteří jistě svou břitkou a občansky odvážnou kritikou zaujali členstvo a moje místo zaplní.
Děkuji CF, že mou rezignaci bere na vědomí, nechci držet mandát, který nemám chuť vykonávat a na jehož výkon mi tedy nezbývá čas.
rozhodl jsem se začít svou druhou pirátskou pětiletku rezignací na mandát, který jste mi svěřili a který mi umožňoval podílet se na činnosti RV Pirátské strany. Pro optimisty realisticky uvádím, že Pirátská strana měla 5 let. Z úspěšnějších stran jsou před námi už jen KSČM, ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Zelení. Všichni ostatní úspěšnější (tedy TOP09, ANO, VV nebo Úsvit) vznikli později než my...
Na podzim loňského roku jsem měl vizi, že společně dokážeme táhnout ze jeden provaz, nicméně jsem velmi záhy pochopil, že mnoho členů strany chápe stranu jako prostředek pro realizaci svých politických a ideologických cílů a dogmat a nerozumí tomu, že stále hrají hru v druhé lize namísto toho, abychom naše umění demokratické destrukce dokazovali v lize první (pokud už je nám tedy demokratická konstrukce cizí). Vyslovená důvěra ani historicky projevená loajalita ihned po zvolení přestala cokoliv znamenat, nevázaný diskusní sport se zaměřil na pochybení nových papalášů. Mé časté volání po nutnosti nalézání kompromisů napříč stranou nebylo bohužel nikdy rádoby revolučně naladěnými piráty vyslyšeno a naděje, že se to před těmito eurovolbami (s ohledem na výše v prvním odstavci uvedené) změní, pohasla.
Demokracie není vláda většiny, vláda většiny je vnucování svých představ menšině, je to bolševismus. Často mnozí vstupují do politiky s představou, že svůj názor s podporou většiny protlačí proti odporu významné menšiny. Někdy i pouze demonstrativně pro manifestaci své osoby a představy politické kariéry jako boje o moc a tedy deklasování protivníků naleznou téma, u kterého očekávají většinovou podporu a snaží se toto témat straně vnutit jako zásadní a členy menšinového odporu jako zpátečníky nebo ty, kteří zákonitě musí odpadnout. Takovýchto epizod jsem musel za 5 let zažít bohužel nespočet. Naštěstí musím kvitovat s povděkem fakt, že své ideologické a obstrukční experimenty realizují tito dogmatici v lize, ve které nejde o lidské osudy a štěstí (nejedná se jen o spor o barevné peníze, ataky na integritu členů RV začaly ihned po zvolení a celý problém má podstatně širší záběr). Poučné pro mne je, že rektální aparát člověka je pod zjevně větší volní kontrolou než aparát mentální. Samozřejmě je výrazně starší a evidentně také v tomto ohledu zkušenější a efektivnější. Neztrácí totiž čas ani motivaci zbytečnými, i když navenek odvážnými, úkony.
Bohužel, má životní role mi nadále neumožňuje vyhrazovat čas pro tuto hru. Na tom co udělám závisí osudy nejen mé rodiny, ale také lidí kteří pro mne pracují a analytický modus, který mi umožňuje rozhodovat se správně v běžném životě není kompatibilní s destruktivní babylónskou šablonou fungování pirátské strany. Troufám si řící, že jsem za pět let našel ve straně spoustu přátel a osob, za které jsem schopen dát do značné míry ruku do ohně, nebo minimálně správně předvídat jejich chování a motivaci. Tyto osoby pro mne byli zárukou toho, že se strana nezprotiví svému poslání. Tyto, často nešablonovité a vzdorovité osoby s úžasnou vnitřní energií bohužel stranu často opouští, opustili nebo se opustit chystají, v mnoha ohledech jsou demotivováni nesmyslným dogmatismem a pravdoláskařstvím. Místo nich nastupují jako placebo rigidní předpisy a skvělé funkce (hrající roli potěmkinových vesnic) a skutečná vláda a moc se překlápí k byrokratům a rádoby právníkům a diskuse se mění na hádky o správný výklad právních tezí (ze kterých se mylně odvozuje morální opodstatněnost postojů) a penaltový rozstřel před kontrolními orgány strany.
To bohužel nadále nemůže být můj svět ani moje liga. Ve straně je spousta kritiků RV, kteří jistě svou břitkou a občansky odvážnou kritikou zaujali členstvo a moje místo zaplní.
Děkuji CF, že mou rezignaci bere na vědomí, nechci držet mandát, který nemám chuť vykonávat a na jehož výkon mi tedy nezbývá čas.
