Marek Dluhos píše: Analýzou jsme dospěli k závěru, že tehdy bylo za co bojovat, lidé státu a jeho smyslu věřili.
Ono taky bylo "proti komu bojovat" - nacismus byla tak absurdně brutální ideologie, že opravdu nešlo nepodpořit kohokoliv, kdo se mu postavil na odpor (nakonec to spojilo i západní kapitalismus a demokracii se Stalinovou mutací původního leninismu/bolševismu, ve Španělsku anarchisty s Trockisty, apod.). Připomínám, že samotná otázka německého obyvatelstva v Sudetech by byla větší problém, kdyby toto obyvatelstvo nebylo zfanatizována směrem k podpoře otevřeně antidemokratického, antiliberálního a násilně rasistického režimu: nějaká forma demokratického sjednocení Německa s Rakouskem (ke kterému se Němci v Sudetech fakticky původně hlásili, spíše než k pruskému Německu) by bývala pro ČSR znamenala daleko větší problém (na druhou stranu, původní plán být "něčím jako Švýcarsko" nebyl tak špatný)
Není samozřejmé, že nepřítel, proti komu by si chtěl lidi poslat se bránit, bude reprezentovat tak čisté zlo, jako byli nacisté a Hitler. Jinak miniválky, které nově vzniklá ČSR vedla krátce po svém vzniku, byly v podstatě teritoriální spory s Polskem (a pokud vím i Maďarskem) a v obou případech šlo o to udržet si tradiční historické území, kde žije nějaká národnostní menšina.... což striktně vzato není zas tak vznešený cíl, jako odpor proti nacismu.
Předchozí války v Evropě byly mlhavější, co se motivů týče, a především až do světových válek se předpokládalo, že cílem je hlavně nepřítele vyděsit a zastrašit, svést pár bitev terénu spíše symbolického významu a uhrát soutěž kontrolu nad v podstatě neporušenou civilní infrastrukturou.
Po uplynulém 20.století a v éře jaderných velmocí je takový přístup naprosto naivní. Uprostřed Evropy si navíc dnes lze stěží představit omezený regionální konflikt typu spor UK a Argentiny o Falklandy (za éry Thatcherové). Nevím, jestli si někdo představuje, že Polsko opět bude chtít obsadit Těšínsko či Hlučínsko, ale v éře EU a Shoengenského prostoru mi toto přijde spíše absurdní.
V Evropě má cenu bavit se s ostatními malými národy, že se už opravdu nechceme nikdy nechat zatáhnout do velkých válek mezinárodních paktů kvůli mocenským ambicím Francie, Německa, Ruska... v dnešní době pravdě podobně i USA. Tzn. řešením je diplomacie. I kdyby nedej bože k nějaké válce došlo, tak nějací odvedenci s flintama, co někam napochodují na povel, jsou dnes to poslední, co může něčemu pomoci. Ve většině případů by šlo o nějakou formu asymetrického konfliktu, kdy protivník by nebyl tím, čím se zdá být, navenek by se prezentoval jako nějaká strana občanské války a soutěžilo by se o mediální prezentaci toho konfliktu (viz Ukrajina vs. Rusko)
"Branná povinnost" daná občanům ze zákona tedy získává stále mlhavější podobu. Fakticky není o tom, že by občané měli popadnout flinty a jít někam nesmyslně střílet (rozuměj: jít "odsunovat" z teritoria státu Němce, Maďary, Poláky..) ale spíš o tom, že v případě ohrožení a válečného stavu (nejzažší možnost, kterou si v Evropě nikdo neumí představit, že by nastala - min. je to ekonomicky neúnosně nákladně, ve srování s procesy v době nominálního míru) by občané prostě museli držet hubu a krok a poslouchat rozkazy (což vám potvrdí každý voják). "Pirátského" by na takovém stavu nebylo vůbec nic - vyjímečný či válečný stav by ve skutečnosti byl po všech stránkách pravým opakem stavu svobodné společnosti, kterého chtějí Piráti dosáhnout.