Re: TZ: ČPS požaduje rozšíření Ústavy ČR
Napsal: 31 říj 2009, 00:34
Repost k ústavě:
Souhlasím, že právo na informace je v listině již obsaženo. Listina totiž hovoří o absolutním právu na svobodu projevu a práva na informace, které nelze zrušit nebo zakázat, nanejvýš omezit v nezbytných případech. Proto by jakýkoliv předpis, který umožňuje odpojení od internetu bez soudu hrubě porušuje svobodu šíření informací, presumpci neviny, právo vyjádřit se k důkazům a samotné neústavní odpojení může mít za následek faktické zrušení řady dalších svobod. Pokud pomineme nemístný způsob odpojení bez soudu, lze ad absurdum "trest odpojení" přirovnat k zákazu mluvení nebo slyšení potom, co někdo řekne pár sprostých slov. Podle české ústavy nelze výkladem právních norem oprávnit ohrožení základů demokratického státu (čl. 9/3) a není tak pochyb o tom, že obdobný předpis, ať už vydaný českým parlamentem nebo evropským společenstvím, bude zrušen ústavním soudem.
Výchozí ideologické stanovisko: Být připojen k internetu je jako se hýbat, dýchat nebo mluvit! Samozřejmě, že pirát nemůže připustit úplné omezení tohoto práva, ale jen částečné a důvodné. Je možno zakázat pobyt v některém místě či extrémně dokonce omezit pobyt na některé místo, rovněž jsou zákazy na některé nadávky a výroky (lež u soudu, třeba), ale nikdy není možné úplné odebrání práva -- to zasahuje samotnou podstatu přirozených práv.
V souvislosti s ústavou bych upozornil na teď debatovanou Listinu základních práv Evropské unie. Bez komentáře k názvu tohoto dokumentu, který svědčí o mimořádné blbosti překladatele, k obsahu:
Článek 17
Právo na vlastnictví
1. Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.
2. Duševní vlastnictví je chráněno.
Pokud by se tato Listina měla stát skutečně závazným předpisem i pro vnitrostátní zákonodárství (jakkoliv to sama popírá, je zjevné, že k tomu bude mít ambice), trvám na tom, že zásadně porušuje ustanovení české listiny o svobodě šíření informací a právu na přístup ke kulturnímu bohatství. Český občan rázem přichází o svá práva; krátce, skutečně se jedná o práva, která má Unie. Česká listina totiž vůbec s duševním "vlastnictvím" nepočítá, české právo obecné pojem používá pouze okrajově a promiscue. Ačkoliv i naše listina má mouchy, evropská listina je svým pojmoslovím (bruselština: nedotknutelnost osoby, politiky Unie,....), absencí mezí a neurčitými politickými deklaracemi mimořádně nekvalitní dokument, který lze označit za právní jen s velkými výhradami.
Souhlasím, že právo na informace je v listině již obsaženo. Listina totiž hovoří o absolutním právu na svobodu projevu a práva na informace, které nelze zrušit nebo zakázat, nanejvýš omezit v nezbytných případech. Proto by jakýkoliv předpis, který umožňuje odpojení od internetu bez soudu hrubě porušuje svobodu šíření informací, presumpci neviny, právo vyjádřit se k důkazům a samotné neústavní odpojení může mít za následek faktické zrušení řady dalších svobod. Pokud pomineme nemístný způsob odpojení bez soudu, lze ad absurdum "trest odpojení" přirovnat k zákazu mluvení nebo slyšení potom, co někdo řekne pár sprostých slov. Podle české ústavy nelze výkladem právních norem oprávnit ohrožení základů demokratického státu (čl. 9/3) a není tak pochyb o tom, že obdobný předpis, ať už vydaný českým parlamentem nebo evropským společenstvím, bude zrušen ústavním soudem.
Výchozí ideologické stanovisko: Být připojen k internetu je jako se hýbat, dýchat nebo mluvit! Samozřejmě, že pirát nemůže připustit úplné omezení tohoto práva, ale jen částečné a důvodné. Je možno zakázat pobyt v některém místě či extrémně dokonce omezit pobyt na některé místo, rovněž jsou zákazy na některé nadávky a výroky (lež u soudu, třeba), ale nikdy není možné úplné odebrání práva -- to zasahuje samotnou podstatu přirozených práv.
V souvislosti s ústavou bych upozornil na teď debatovanou Listinu základních práv Evropské unie. Bez komentáře k názvu tohoto dokumentu, který svědčí o mimořádné blbosti překladatele, k obsahu:
Článek 17
Právo na vlastnictví
1. Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.
2. Duševní vlastnictví je chráněno.
Pokud by se tato Listina měla stát skutečně závazným předpisem i pro vnitrostátní zákonodárství (jakkoliv to sama popírá, je zjevné, že k tomu bude mít ambice), trvám na tom, že zásadně porušuje ustanovení české listiny o svobodě šíření informací a právu na přístup ke kulturnímu bohatství. Český občan rázem přichází o svá práva; krátce, skutečně se jedná o práva, která má Unie. Česká listina totiž vůbec s duševním "vlastnictvím" nepočítá, české právo obecné pojem používá pouze okrajově a promiscue. Ačkoliv i naše listina má mouchy, evropská listina je svým pojmoslovím (bruselština: nedotknutelnost osoby, politiky Unie,....), absencí mezí a neurčitými politickými deklaracemi mimořádně nekvalitní dokument, který lze označit za právní jen s velkými výhradami.