Fórum Pirátské strany

V sobotu 8. února se na VŠE v Praze konala konference Otvírejme radnice,
která si kladla za cíl poskytnout odborné zázemí a zkušenosti pro aktivity týkající se zprůhlednění místní politiky využitelné (nejen) v (a po) komunálních volbách 2014. Konferenci pořádal Fond Otakara Motejla a svými postřehy do něj přispěli nejen odborníci z neziskových organizací a akademici z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE, ale i zastupitelé a radní měst, kterým se daří jejich radnice otvírat. Kromě aktivistů z neziskových organizací a zastupitelů měst nemohli chybět v publiku ani Piráti, kteří se dlouhodobě snaží o zprůhlednění jak komunální, tak vrcholové politiky.

V úvodních panelových diskusích se hovořilo především o důvodech, “proč je na radnicích zavřeno” a co je vlastně očím běžných smrtelníků utajeno. Jedním z témat bylo územní plánování jako něco netransparentního, co mění stavební parcely a co umožňuje komunálním politikům (majitelům pozemků) zbohatnout (Arnika: http://www.zmenyprahy.cz/). O různých typech vyvádění veřejných peněz pohovořil Ondřej Vondráček, legislativní právník Evropské komise. Po vylíčení nejobvyklejších podvodů svůj projev uzavřel tím, že nejlepším řešením by bylo uzákonit povinnost zveřejňovat vlastníky firem získávajících veřejné peníze a zpropagoval svůj web http://www.korupcejakoparazit.cz/.

Martin Kameník z Oživení upozornil na to, že ačkoliv se za posledních několik let udělal v transparentnosti velký pokrok, stále existuje několik palčivých problémů, mezi nimi to, že zveřejněná data často nejsou strojově čitelná (nedohledatelnost), že městské firmy se necítí povinné informace zveřejňovat či že koneční příjemci veřejných peněz veřejnosti běžně nejsou známí. Zkušenost publika se projevila již v prvních otázkách, které směřovaly na rizika spojená s novými formami vlastnictví (svěřenský fond) a na problém vztahu radnice se zpřátelenou firmou. Stav české legislativy dobře vystihl Ondřej Vondráček, když na otázku, zda je příslušná legislativa na dostatečně dobré úrovni, odpověděl, že není, neboť v České republice nefunguje tvorba zákonů, protože zákony ve svých důvodových zprávách často neuvádějí, který společenský problém chtějí řešit.

Jedna ze současných českých ikon boje za svobodu informací, Oldřich Kužílek, předvedl svůj koncept hry s otevřenými a skrytými kartami. Zatímco hra se skrytými kartami je podle něj podobná klasické divadelní hře, kde je omezené množství informací, nedostatečná participace diváků a především neschopnost reagovat na jakoukoli změnu (pes vběhne na jeviště), hra s otevřenými kartami počítá naopak s velkým množstvím informací, se zúčastněním obecenstva a díky schopnosti improvizovat se dokáže rychle přizpůsobit. Ani jeden z těchto dvou pohledů na teorii her ale podle něj nelze pokládat za bezvadný - v praxi je žádoucí jejich kombinace. Svůj úvodní projev k druhému panelu zakončil tím, že ve hře s otevřené společnosti by neměla převažovat zátěž (šikana úředníků, strach) nad pomocí.

Záhy Oldřich Kužílek představil naslouchajícím rozlišení mezi tzv. levnými a drahými informacemi, které existují v pomyslné informační krajině. Drahé informace se od těch levných liší tím, že jejich obsah může někoho z nějakého důvodu dehonestovat (ztrapnit), přivést do vězení, nebo dát obchodní výhodu. Připustil, že úroveň přístupu k informacím za poslední roky významně narostla, upozornil ale na to, že jde zejména o levné informace. Pro naši informační krajinu je pak podle něj typické, že v jiných zemích levné informace se u nás zařazují pod drahé. Za kulturu otevřenosti lze pak označit snahu o snižování rozdílu mezi těmato dvěma typy informací.

Mezi základní pilíře informované společnosti Kužílek označil:
transparentní rozhodování
svobodný přístup k informacím
účast na veřejném rozhodování
svobodné šíření informací

Další zajímavý příspěvek měl Jakub Mráček z FOM s názvem Jednoduše a bezbolestně: otevřená data i radnice. Tím se pokusil poslední váhající zastupitele přesvědčit o tom, že zveřejňování dat není nic, čeho by se měli bát, je pouze nutné s daty lépe pracovat. Za stěžejní označil otevřená data (apriorní zveřejňování ve velké databázi dat), častou aktualizaci dat, jejich elektronická dohledatelnost a právo všech je využívat (např. s licencí Creative Commons).

Janek Kotecký z Oživení ukazoval příklady dobré a horší praxe v agendě zveřejňování ve vícero oblastech (smlouvy, veřejné zakázky, rozklikávací rozpočty, dokumenty atp). Zajímavé byly konkrétní příklady (jsou v zápise).

Pokračoval opět Oldřich Kužílek tentokrát s příspěvkem věnovaným radničním novinám. Novela zákona v této oblasti posílila možnost opozice vymoci si v radničních novinách prostor.

Posledního bloku se účastnili komunální politici, někteří opoziční, jiní po převzetí otěží.

Debata se točila kolem dokumentu Protikorupční desatero - http://www.bezkorupce.cz/desatero/

Zajímavé tipy pro nás:

1) Je potřeba mít dopředu připravenou strategii co dělat, jakmile v zastupitelstvu budeme
2) Je potřeba mít dopředu stanovené hranice kompromisu, který ještě stojí za to a který ne
3) Pravidla, která si sami stanovíme (zveřejňování schůzek, sdílení podkladů atp. chrání především nás) - “etický kodex”
4) Zásadní je soustředit se na konkrétní věci
5) V řadě oblastí je možné obrátit se na odborníky a získat od nich příklady dobré praxe.
6) Je strašně důležité, jakým způsobem se věci dotáhnou (nedotáhnou) do konce
7) Volby nejsou konec, ale začátek

V rámci konference jsem se potkal s lidmi z Prahy 10 (aliance občanských sdružení, která chce kandidovat na radnici, je tam moje sestra, o Piráty mají zájem), s Petrem Vobořilem z iure.cz , s Milanem Hammerským, asistent poslance Zlatušky ANO), ze sdružení Lepší Kladno (mají zájem o spolupráci). Pozdravil jsem se s řadou známých z neziskového sektoru a krátce po skončení konference se mi přihlásila příznivkyně Pirátů z Prahy, která nám chce pomáhat na Praze 9.

Stálo to za účast