Tátové-co jim odpovědět?

[Jana.Syrovatkova]

S Vaškem souhlasím, přidávám pár svých poznámek:

1. Souhlasíte s tím, že dítě by pokud možno mělo být vychováváno oběma svými rodiči?
Ano a to i za cenu pomoci dané rodině. Dítě v Dětském domově je dražší než cílená sociální pomoc. Složité je jak ošetřit onu cílenost a zabránit zneužívání.

2. Jaké konkrétní kroky chcete prosadit proti vysoké rozvodovosti a častým rozpadům rodiny? (U nás se rozvádí přibližně každé druhé manželství.)
Rozvodovost souvisí s rozpadem tradiční rodiny, která byla nutná pro přežití jednotlivce. V okamžiku, kdy stát supluje v mnoha případech tuto širší rodinu (sociální služby, důchod, ne-podpora rodin pečující o své blízké, preference umísťování do ústavů místo pomoci rodině s péčí...), není na lidi kladen tlak spolu zůstávat. Na druhou stranu je otázkou, zda je dobře, že když spolu lidé nevychází, hádají se, není lepší, když se rozejdou. Protože jinak jsou možné kroky spíše ekonomické - např. povinné výživné nejen na děti, ale i na partnera, který rozvod nezavinil (v nějaké obdobě je v Německu).

3. Jak chcete podpořit, aby v případě rozpadu rodiny byly děti i nadále vychovávány oběma rodiči ve společné, případně střídavé péči?
Společnou i střídavou péči vidím jako možnou (znám případy), ale v mnoha případech velmi problematickou. Vše je o lidech - a nedělám si iluze, že dříve to bylo lepší. Jen možná muž více viděl svého syna jako pokračovatele rodu a řemesla, ženu případně vyhodil a o dítě pečovala jeho matka. Ale pokud je střídavá či společná peče možná, pak proč ne - pak je ale podporou ukázání lidem, že to vůbec lze, nabídka konzultací, veřejná známost tohoto faktu.

4. Jak chcete odstranit diskriminaci otců při rozhodování o svěření dítěte do péče? (Celých 92 % dětí je po rozvodu svěřováno do výlučné péče matek, přestože více než polovina otců žádá soudy o jejich svěření do své péče nebo o péči společnou či střídavou.)
Zde by možná pomohlo více soudců (mužů). Slyšela jsem hlasy, že většinu takovýchto soudů soudí soudkyně, které v podstatě automaticky svěřují dítě matce.

Bohužel znám více případů, kdy otec o své dítě takřka nejeví zájem, neplatí na něj peníze a sem-tam dítěti naslibuje, že přijde (a kašle na něj dál). Pro děti složitější než kdyby tatínek zájem nejevil vůbec a zapomněly na něj docela. Čili i v této věci (lepší vymahatelnost alimentů) by bylo třeba udělat kus práce - ono to možná souvisí - vymáhat alimenty i kontakt s dítětem.

[Jiri.Demel]

1. Ano
2. rozvodovost a rozpady manželství jsou následkem vývoje mezilidských vztahů a ekonomické situace daných rodin.
3.zajištění střídavé péče je opět otázka domluvy - tudíž opět mezilidské vztahy.
4.tato otázka již byla "částečně" řešena, ovšem ne úplně.Je mnoho otců,kteří mají zájem o své děti a naopak takoví,kteří se zbavují jakékoli odpovědnosti.

Reaguji na toto téma,jelikož se mne ve větší míře dotýká a budu ji muset řešit.
Vychovával/ám dosud/ své dva syny od plínek/mladší měl 2 měsíce,když mi žena zemřela/a nebýt pomoci blízkých,nevím jak by vše dopadlo.Budu si tedy muset prosadit alespoň odpočet let při odchodu na důchod jako u žen....a pod.