Pozornosti hodné články

[Mikulas.Ferjencik]

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/j ... 5566723007

Zákon o Registru smluv. Jednoduchá norma, 11 paragrafů, které ve zkratce říkají, že tam, kde jsou utráceny veřejné peníze, se tak má dít veřejně. Každá smlouva, kterou uzavírá stát, kraj, obec, jimi zřízené nebo ovládané organizace se považuje za existující, až když je zveřejněna. Aby byly peněžní toky viditelné do detailu, je navrženo zveřejňovat i objednávky a faktury. Tak jednoduchá norma, v zahraničí vyzkoušená, a v České republice přitom její prosazování trvá užrok...

[Petr.Vileta]

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/j ... 5566723007

Zákon o Registru smluv. Jednoduchá norma, 11 paragrafů, ...

Ačkoliv jsme v minulosti proti Farskému vystupovali, tentokrát by si zasloužil naši veřejnou podporu.

[Dalibor.Zahora]

Ve španělské vesnici má práci každý, kapitalismus je jim cizí — Ekonomika — ČT24 — Česká televize
http://www.ceskatelevize.cz/.../228528- ... -jim-cizi/

[Martin.Shanil]

Ve španělské vesnici má práci každý, kapitalismus je jim cizí — Ekonomika — ČT24 — Česká televize
http://www.ceskatelevize.cz/.../228528- ... -jim-cizi/

opravuji odkaz
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonom ... -jim-cizi/

[Janek.Wagner]

Export, nebo lidská práva? Čeští zbrojaři chtějí více vyvážet

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci ... e-vyvazet/

[Petr.Vileta]

Velmi poučný článek.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/r ... emid=20039

[quote]V prostorném opičím domku žije pět opiček: Míla, Fíla, Kadla, Madla a Julie. U stropu visí trs banánů, pro které lze vyšplhat po přistavených štaflích. Opičky si vesele pochutnávají na banánech, dokud sadistický experimentátor nevstoupí do děje a nevnese do systému další prvek. Ten spočívá v tom, že kdykoliv některá opička začne lézt na štafle, spustí se na všechny hnusná prudká studená sprcha. Opičky vyzkoušejí všechny varianty a zjistí, že sprcha je decimuje bez milosti, ať se ke štaflím přiblíží kterákoliv z nich. Rezignují tedy na banány a živí se těmi blafy, které dostávají do korýtek. Když některá podlehne mlsnotě, zatouží po lahůdce a přiblíží se ke štaflím, ostatní opičky jí nabančí a od štaflí ji odženou. Štafle jsou prostě tabu.

Ošetřovatel odstěhuje Mílu a místo ní přidá do domku Alžbětu. Ta je inteligentní, spatří banány a chystá se na ně. Dostane se jí však od ostatních důrazného poučení (z krizového vývoje; to je poznámka pro pamětníky) a čtvrtý pokus už vzdá. Ošetřovatel vystěhuje Fílu a přidá Josefa. Ten při snaze o ochutnání banánů získá stejnou zkušenost jako Alžběta, ale banán ani omylem. Stěhování pokračuje, lekce z chování také a nakonec v domku už nebydlí žádná z jeho původních obyvatelek, ale pět zcela jiných opiček.

Ošetřovatel – patrně stěhovací obsedant – přesídlí Alžbětu za Mílou a jejími kamarádkami a do domku vstrčí místo ní Dorotku. Dorotka se vydá za banány a všechny čtyři opičky, které nikdy neudělaly zkušenost s hnusnou prudkou studenou sprchou, ji nemilosrdně od štaflí zaženou. Tak funguje SYSTÉM. Funguje, bez ohledu na to, že nikdo z jeho účastníků, už neví proč. Chybí zpětná vazba.
[/quote]

[Dalibor.Zahora]

25.5. Právo: Založit politickou stranu je snadnější než kandidovat do zastupitelstva
autor: Josef Koukal

K zaregistrování nezávislé kandidátky totiž musí uchazeč v komunálních volbách předložit podpisy sedmi procent dospělých obyvatel dané obce vypočítaných ale z celkového počtu obyvatel. Zákonodárci tak už počátkem 90. let ve volebním zákoně výrazně znevýhodnili nestraníky v boji o místní samosprávy.

celý článek Založení politické strany s celostátní působností je v České republice mnohem pohodlnější počin než ucházet se jako nezávislý kandidát o členství v zastupitelstvu malé obce.
K zaregistrování nezávislé kandidátky totiž musí uchazeč v komunálních volbách předložit podpisy sedmi procent dospělých obyvatel dané obce vypočítaných ale z celkového počtu obyvatel. Zákonodárci tak už počátkem 90. let ve volebním zákoně výrazně znevýhodnili nestraníky v boji o místní samosprávy.
Ti přitom tradičně uspívají v komunálních volbách s drtivou převahou proti členům zavedených stran. Často však právě kvůli diskriminačnímu ustanovení zákona raději kandidují na volebních seznamech partají.
Ty by na druhou stranu kvůli slabé členské základně čistě stranickou kandidátku v mnoha obcích nebyly schopny vůbec sestavit. "Ta věc má původ už někdy v letech 1990 až 1992," říká politolog Zdeněk Zbořil. "Zákonodárci se tehdy na samosprávu dívali přísněji než na parlamentní zastupitelství. Což se po letech neosvědčilo," podotýká politolog.
Pro příklad není třeba chodit daleko. Před časem požádal na ministerstvu vnitra o registraci pro novou politickou stranu podnikatel a senátor Tomio Okamura. K založení celostátního subjektu s názvem Úsvit pro přímou demokracii mu stačilo shromáždit 1000 podpisů.
S takovým počtem podporovatelů by se nemohl jako nezávislý zúčastnit ani komunálních voleb třeba v Brandýse nad Labem. Tam musí mít 1238 podpisů.
Okamura sice oznámil, že pro jistotu oslovil víc než dvojnásobek podporovatelů, aby při ověřování pravosti podpisů nenastaly potíže jako při jeho nedávné kandidatuře v prezidentské volbě, disproporce mezi komunální a celostátní politikou se tím však nijak nezmenšuje. "Byl bych pro snížení nutného počtu hlasů pro volbu do orgánů samosprávy, na to není třeba upravovat ústavu, vše ošetřuje volební zákon," míní i politolog Zbořil.
Proti snadnosti, s jakou lze v ČR založit celostátní stranu, ovšem nic nenamítá. "Možnost založit stranu má být co nejširší. Jedinou překážkou by měl být její případný protidemokratický program, což ovšem hlídá ministerstvo vnitra," podotkl politolog.
Na téma usnadnění kandidatury nezávislých v komunálních volbách by Zbořil uvítal širší debatu, a to nejen v rámci period předvolebních kampaní.
Nestraníci jsou v komunálních volbách nejúspěšnějšími kandidáty. Už v roce 1994 obsadili 73 procent všech křesel v samosprávách, v roce 2010 dokonce 81 procent. Většinou však kandidují na seznamech politických stran, aby se vyhnuli diskriminační podmínce sedmiprocentní podpory.

---

Ta věc má původ už někdy v letech 1990 až 1992 Zdeněk Zbořil, politolog

[Janek.Wagner]

25.5. Právo: Založit politickou stranu je snadnější než kandidovat do zastupitelstva
autor: Josef Koukal

K zaregistrování nezávislé kandidátky totiž musí uchazeč v komunálních volbách předložit podpisy sedmi procent dospělých obyvatel dané obce vypočítaných ale z celkového počtu obyvatel. Zákonodárci tak už počátkem 90. let ve volebním zákoně výrazně znevýhodnili nestraníky v boji o místní samosprávy.

Neuvěřitelné...

[Dalibor.Zahora]

25.5. MFD: Když křesťané nesmějí milovat
autor: Jan Jandourek

(...) Dnes již katolická církev dospěla do bodu, že samotnou orientaci nepovažuje za hříšnou, ale pouze to, když se dotyčný podle ní sexuálně chová. Homosexuály neodsuzuje, jen je volá k pohlavní abstinenci. Neumí však vysvětlit, proč by mělo být hříchem konat podle nehříšného založení.
Obecně lze říci, že vývoj v českém katolictví je o několik desetiletí zpožděn za tím, co se děje na Západě, a tak problém sexuálních menšin u nás katolická církev příliš neřeší. Stejně tak nemusela reagovat na rozsáhlé pedofilní skandály mezi katolíky v Irsku, USA a jinde, protože v naší utlačované církvi prakticky žádné zneužívání nebylo.
Odpor proti homosexualitě je tak výsadou radikálních tradicionalistů, kteří v ní vidí totální morální prohnilost. Právě z těchto kruhů zazněla podpora prezidentu Zemanovi, který však "čte" situaci v církvi dosti nepřesně a netuší, že kritikou sexuálních menšin si křesťany nezíská, zejména když se chová v katedrále tak, jak se tam chová.
Církev zkrátka udělala za pár posledních desetiletí značný krok vpřed, a politici by jí neměli vnucovat zpátky středověk.

celý článek:
Prezidenta Zemana s dvouletým zpožděním pohoršilo, že se literární historik Martin C. Putna hlásí ke katolictví i k tomu, že je gay. Ačkoli se po staletích odsuzování v posledních letech mění postoj katolictví k homosexualitě, v církvi nadále existují zastánci
středověkých postojů. Miloš Zeman se jim pokusil vyjít vstříc, snad aby si "vyžehlil" své neuctivé vystupování ve Svatováclavské kapli.

Většina teologů v dějinách křesťanství považovala homosexuální chování za něco, co je nemorální, hříšné a nepřirozené. Proč?
Rozhodně ne proto, že to, co je staré, je ohledně sexuálních záležitostí "prudérní". Řecký filozof se mohl stýkat s krásným mladíkem a projevovat mu náklonnost. Za časů starověkého Říma bylo pro muže zcela normální, aby věnoval svou něžnou náklonnost chlapcům. Nicméně mít sex s mladíkem ze svobodných vrstev bylo nezákonné. Pouze chlapci-otroci směli sehrát roli pasivního sexuálního partnera.

Čtyři hlavní hříchy

Křesťanství bylo však ohledně pohlavní morálky poměrně přísné. V prvním listě Římanům píše v prvním století apoštol Pavel: "Proto je Bůh nechal klesnout do hanebných vášní. Jejich ženy totiž zaměnily přirozené obcování za protipřirozené a podobně i muži nechali přirozeného styku se ženou a rozpálili se náklonností k sobě navzájem. Muži páchali nestoudnosti s muži a tak zakusili sami na sobě zasloužený trest za svoje poblouznění."
Křesťanství tady navazuje na tradici Starého zákona, z něhož katolická morální teologie odvodila čtyři "do nebe volající hříchy": vraždu, sodomii, utlačování chudých, vdov a sirotků a zadržování zasloužené mzdy. Z toho je zřejmé, o jak vážné provinění se podle tehdejších myslitelů jednalo.
To, čemu se od 19. století říká homosexualita, nazývali křesťané sodomie. Ke svému jménu přišlo toto jednání, kterým se později označovalo mnoho činů od homosexuality až po pohlavní styk se zvířaty podle starozákonní knihy Genesis. Ta líčí v 19. kapitole, že Bůh poslal do Sodomy dva anděly v podobě mladíků. Místní muži, když je viděli, chtěli s nimi mít pohlavní styk. (Přestože na to nedošlo, Boha si pochopitelně nenaklonili.) V církevní terminologii pak pojem sodomie na dlouho zdomácněl.
V tomto duchu pokračovali i autoři dalších staletí. Svatý Augustin (354 až 430) vidí v sodomii provinění proti přirozenosti člověka a je třeba takové jednání odsoudit, "i kdyby tomuto hříchu propadly všechny národy, všechny by byly stejným způsobem hříšné před zákonem Božím, oním zákonem, jenž prostě lidi nestvořil tak, aby se spolu takto stýkali". Příroda se tak podle něj "znečišťuje zvráceným chtíčem".
Dodnes však není zcela jasné, nakolik byl vůči homosexuálům tolerantní středověk. Sodomie byla odsouzena papežem Lvem IX. v roce 1049. Za neřest proti přirozenosti považuje homosexualitu i Tomáš Akvinský ve 13. století.

Kamenem úrazu bylo "neplození"

Tady je třeba udělat malou odbočku, proč vlastně homosexualita vždycky tak vadila. Když necháme stranou běžný mechanismus, že lidská společenství vyrábějí ze svých členů obětní beránky na základě snadno identifikovatelných znaků (fyzický vzhled, nápadné jednání), jde v tomto případě o vztah dřívějších civilizací k plodnosti. Jak připomíná sociobiologie, v dobách vysoké úmrtnosti, kdy k přežití skupiny byla zapotřebí každá ruka, uvalovalo společenství sankce na každého, kdo úspěšné plození ohrožoval. Proto ten zamítavý postoj k masturbaci, kde se plýtvá sexuální energií na potěšení, místo aby se nasměrovala k oplodnění a porodu. Proto ale také relativně shovívaný postoj k prostituci ve starověku i ve středověku, protože se mělo za to, že tady o děti tak jako tak nejde, a aspoň návštěva lehké ženštiny neohrožuje manželství. Nikdo to nechválil, ale na druhou stranu se k tomu vládci i církev stavěli poměrně rezignovaně, zvlášť když mnozí vysoce postavení patřili mezi klienty těchto služeb.
Františkán Bernardin ze Sieny kázal: "Jak to ale děláš ty, ty čertovský sodomito? Pomstu, volají děti, které nesměly přijít na svět." Ohnivý mnich Savonarola koncem 15. století chtěl viníky rovnou upalovat.

Praskne to ve zpovědnici

Homosexualita tedy byla zjevným plýtváním plodnou silou a bylo třeba zasáhnout. Podle III. lateránského koncilu klerik, který se provinil sodomií, měl být vyloučen z duchovního stavu a případně poslán do kláštera. Laik nesměl ke svátostem. Problém trochu dělalo, že akty mezi osobami stejného pohlaví se děly ve skrytosti, a pokud nebyl někdo přistižen, dozvěděla se to na něj církev nejspíše až ve zpovědi a kněz pak musel vymýšlet pokání. Teolog Jean Gerson varuje v návodu pro zpovědníky před tím, aby nedošlo k opačnému efektu. O tom, že takové věci lze dělat, by se jinak nevinný kajícník mohl dozvědět z neopatrných otázek zpovědníka.

Změna přišla před 30 lety

Jenže doba se od středověku změnila. Společnost získala od 19. století nové poznatky. Tvrdit, že masturbace vede k šílenství a neplodnosti už nebylo lékařsky udržitelné.
Stejně tak se nezdálo, že by lidstvo spělo k vyhynutí. Církev sama za papeže Pia XI.
učinila ústupek a uznala, že sex (samozřejmě v manželství) neslouží jen k plození, ale také k "vzájemné podpoře" manželů a připustila metodu využívání neplodných dnů k zabránění početí.
Jinak ale byly církevní orgány pomalé.
Nové církevní právo z roku 1983 už homosexualitu nepovažuje za trestný čin, ale je i tak hříchem proti šestému přikázání, především kdyby se někdo dopustil homosexuálního jednání s osobou mladší šestnácti let.
K postupné změně postoje přispělo zjištění, že osob s náklonností ke stejnému pohlaví je více, než se čekalo. Zda jde o orientaci vrozenou či získanou, popřípadě kombinaci obojího, o to se vede spor. V roce 1975 vatikánská Kongregace pro nauku víry vyhlásila: "Podle objektivního morálního řádu představují homosexuální vztahy chování, jež bylo zbaveno svého podstatného a nezbytného určení." A Kongregace pro výchovu v roce 1983 používá ohledně homosexuality výrazy jako: "Nedostatek citu, nezralost, pudová posedlost, svod, společenská izolace, úpadek morálky, přílišná velkorysost v oblasti showbyznysu a literatury."
Dnes již katolická církev dospěla do bodu, že samotnou orientaci nepovažuje za hříšnou, ale pouze to, když se dotyčný podle ní sexuálně chová. Homosexuály neodsuzuje, jen je volá k pohlavní abstinenci. Neumí však vysvětlit, proč by mělo být hříchem konat podle nehříšného založení.
Obecně lze říci, že vývoj v českém katolictví je o několik desetiletí zpožděn za tím, co se děje na Západě, a tak problém sexuálních menšin u nás katolická církev příliš neřeší. Stejně tak nemusela reagovat na rozsáhlé pedofilní skandály mezi katolíky v Irsku, USA a jinde, protože v naší utlačované církvi prakticky žádné zneužívání nebylo.
Odpor proti homosexualitě je tak výsadou radikálních tradicionalistů, kteří v ní vidí totální morální prohnilost. Právě z těchto kruhů zazněla podpora prezidentu Zemanovi, který však "čte" situaci v církvi dosti nepřesně a netuší, že kritikou sexuálních menšin si křesťany nezíská, zejména když se chová v katedrále tak, jak se tam chová.
Církev zkrátka udělala za pár posledních desetiletí značný krok vpřed, a politici by jí neměli vnucovat zpátky středověk.

O autorovi:

Jan Jandourek, Sociolog, spisovatel a esejista. Vystudoval katolickou teologickou fakultu a fakultu sociálních věd. Působil jako kněz v duchovní správě v Pardubicích a Praze (v letech 1993–1995 v kostele Nejsvětějšího Salvátora), v současné době je jedním ze starokatolických kněží v Praze. Založil nakladatelství Tartaros. V současnosti je redaktorem týdeníku Reflex.

[Janek.Wagner]

Po usmrcení britského vojáka v Londýně chce ministryně vnitra cenzurovat internet

http://blisty.cz/art/68656.html

Tim Stevens, spoluautor významné studie z roku 2009 o tom, jak bojovat proti internetové radikalizaci, varoval, že se od jeho analýzy nic nezměnilo. Z analýzy vyplývá, že veškeré pokusy pouze cenzurovat internet by byly hrubé, nákladné a kontraproduktivní.