Navrhuji tento podnět k úvahám jak budeme schopni začleňovat další nové technologické možnosti do našeho běžného života.
Budou totiž přicházet další výzvy a to už jich jistě mnoho čeká na své znovuobjevení. Stejně jako svého času, čekaly ukryté ve zdi jeho domu myšlenky a dílo Leonarda da Vinci.
Nejcennější a nejkřehčí na naší planetě je podle mého mínění lidský život, přesto ti nejsilnější z nás považují svůj život za tím cennější, čím více zdevastují životy a životní podmínky jiných lidí. Žijeme v době ubohých Gigamiliardářů, kterým k uspokojení jejich potřeb nestačí ani násobné další zisky. Často na úkor hladových a zubožených, kteří jsou bohatí už když mají trochu chleba a trochu vody na den o protože jsou schopni se o ně podělit.
Proč se přes všechno vzdělávání stále neumíme přirozeně učit z minulosti a dneška pro lepší život nás a našich dětí? Proč neumíme neopakovat pořád stejné chyby a společenská euforicko-manická období stále znovu střídají období těžkých depresí a chození v bludných kruzích? Kam se hrabeme se všemi našimi technologiemi na přírodní národy s jejich schopnostmi vzájemného soužití a sdílení času a prostoru jejich života. Naše dětinská západoevropská povýšenost signifikuje pubertální nejistou našich lidských životních hodnot. Chybí nám pokora, úcta i zodpovědnost vůči sobě i mezi lidmi, národy, náboženstvími navzájem. Život nám přirozeně přináší velké výzvy a je na nás jestli k nim budeme přistupovat pokorně, vstřícně nebo arogantně se snahou dál a víc uboze jimi kořistit na slabších. Naboženství stovky let přejímají do svých věrouk mnohé lidské generacemi přirozeným vývojem získané zkušenosti a dál jednají jako by na tyto měly patent. Následně si jejich přínosy sobecky přivlastňují a chtějí za to desátky, stejně jako dnešní moderní výběrčí výpalného jakými jsou OSA,Dilia, IFPI a mnohá další. Před pár dny jsme vzpomínaly, tedy aspoň někteří, památky mistra Jana Husa, ač o jeho učení obecně víme jen střípky. Stejně však nevíme skoro nic o geniovy Janu Amosi Komenském a jeho světově uznávaném díle a stejně jako i mnozí začínající studenti FF UK nevědí zhola nic o geniovi Janu Patočkovi. Žijeme v troskách odkazu osviceneckého díla několik jednotlivých umělců literátů a nadšených obroditelů, kteří pro nás resuscitovali naši mateřskou řeč a poté i český stát v moderním projektu Československé republiky. Z díla Tomáš G. Masaryka se však stala jen maska pro dnešní zločince a jejich bezohlednou mnohaletou zlo-činnost. Skutečně se až fyzicky stydím za generace zbabělců, pokrytců a poslušných hlupáků, kteří se nezmohou na nic víc než ubohé přežívání za jakýchkoliv podmínek a jakýchkoliv obětí cizí krve. Tím víc jsem hrdý na statečné a nesobecké hrdiny schopné svou skoromností odvahou vytrvalostí, náš národ a to bez hloupého nacionalizmu, proslavit po celém světě. Je jich totiž mnoho ač v třídách našich škol hledí děti místo na ně, na karierního úředníka nevalné pověsti a sporné minulosti.
Kde zůstává odvaha a opravdovost našich předků? Copak opravdu neumíme být dobří, aspoň tak jako byli oni? Dnes k tomuto přece máme mnohem lepší možnosti prostředky a životní podmínky. Proto opakuji náše životy jsou naše úkoly a poslání jak s nimi naložíme.
Je na tedy naší zodpovědností jak budeme zacházet s tím co máme a ještě můžeme mít k dispozici a co budeme podporovat.
DIDO: tisíckrát rychlejší a revoluční bezdrátový systém
PS:
jestli na mě zase někdo vyrukuje, že mám být stručný a že tohle přece všichni vědí, tak se asi neudržím a pošlu ho stručně do ...