Česko jako dědictví PPF
Je vcelku symptomatické, že téměř 99% vlastník skupiny PPF přišel o život během přeletu soukromou helikoptérou na lyžařské svahy,
kam se často ani ti movitější příznivci skialpinismu nedostanou. Notabene v době, kdy si ČR prochází nejtragičtější fází pandemie na svém území.
Bilance nad životem Petra Kellnera je bilancí nad polistopadovým vývojem Česka. A fakt, že život nejbohatšího Čecha tragicky skončil během adrenalinového lyžování pro vyvolené, zatímco se většina Čechů potýká s následky pandemie, ať už zdravotními, anebo sociálními, symbolizuje dramatický rozdíl mezi životem nejužší české elity a životem většinové české společnosti. Skutečnost, že se Petr Kellner pravidelně věnoval
charitativní činnosti, na tom těžko něco změní.
Málokdy v dějinách ČR měl možnost jeden člověk ovlivnit situaci v zemi do takové míry jako právě Petr Kellner. Home Credit skupiny PPF vyrostl na exekuční a insolvenční legislativě, jaká nemá v Evropě obdoby a která dodnes
enormní měrou vystihuje strukturální problémy širší střední vrstvy v Česku a spoluutváří podobu pracovního trhu v zemi.
Právě teď je vhodné si připomínat nejenom to, že se Česko nevypořádalo se skutečností, kvůli níž u nás bylo možno neregulovaně exekvovat. Hlasovací mašinérie, jejíž páteř tvoří poslanci ANO a ODS, dodnes
sabotuje zásadní reformy exekučního řádu. Samozřejmě, že ani dnes nelze říci, že to byl sám Petr Kellner, kdo nachystal legislativní změny schválené na sklonku vlády Miloše Zemana. Byly to ale zisky pramenící z této legislativy a celý zvrácený systém – kdy si poskytovatel půjček budoval pozici věřitele de facto už v momentě uzavírání úvěrových smluv – který tuto
mašinérii v její nejagresivnější podobě po dlouhé roky držel při životě.
Obdobně i privatizace České pojišťovny je dnes příkladem, kdy se ze státu stal nástroj zájmu jedné vlivové skupiny. Je možné, že na začátku to
nebylo myšleno jako do detailů připravené schéma, ale exkluzivní přístup k vládě Václava Klause tu příležitost z privatizačních procesů udělal. Legislativa v kombinaci s kontakty a nachystaným kapitálem se stala klíčem k získání majetku také u velkých insolvencí nejenom skupinou Petra Kellnera, ale i jeho následovníky, zejména Andrejem Babišem či Danielem Křetínským.
…
Takový přístup k zákonům symbolizuje i
aktivity PPF a klausovskou éru, ze které vzešla. Zákony tu jsou pro silnějšího, aby je dokázal využít ve svůj prospěch. Petr Kellner a PPF jsou tak nejenom ztělesněním éry ideologie 90. let v Česku, ale zároveň jsou také jejím velkým paradoxem. V tržním prostředí utvářeném vymahatelnou a prediktivní legislativou se PPF málokdy prosadila.
Svých největších úspěchů dosáhla PPF na trzích kupříkladu v Číně, kde se poskytovatel služeb musí přizpůsobit vůli vládnoucí moci. A to je taky dědictví, jež PPF ztělesňuje, a směr, který bude Kellnerův následovník zřejmě i nadále sledovat, má-li PPF udržet v současné podobě pohromadě. Tedy pokračovat ve
stírání rozdílů mezi politikou a byznysem, vycházet se státními představiteli s autoritářskými tendencemi, jako je Si Ťin-pching v Číně, anebo v Evropě Aleksandar Vučić či Janez Janša, který nedávno přežil hlasování o nedůvěře a navzdory kritice liberální opozice a za znepokojení celé Evropy bude na podzim z pozice premiéra Slovinska předsedat EU.
Otázka je, zda takovým následovníkem může být
Ladislav Bartoníček, který v minulosti dal opakovaně najevo ochotu vidět v Číně
především obchodní příležitost. Anebo zda dojde ke sbližování se strategickými obchodními partnery PPF, jako je J&T a zejména EPH. Právě EPH v čele s Danielem Křetínským je rozkročena v několika unijních zemích a sám Křetínský svou mimořádně činorodou aktivitou připomíná superministra Havlíčka (který je ovšem určen pro plavbu v českém rybníčku).
Pro demokracii v Česku, ale i v širším regionu, pro vymahatelnost práva, oživení hospodářství a hlubší ukotvení v unijních strukturách by bylo lepší, kdyby se PPF začala rozpadat a kdyby tento proces zasáhl i další oligarchické struktury s kořeny v devadesátých letech – anebo struktury vyrostlé z firem s kořeny v devadesátých letech, a aby jejich místo zaujaly méně centralizované společnosti ze západní části EU. Zdaleka ale není jasné, zda se tak stane, anebo zda na smrti Petra Kellnera naopak vydělá právě zmiňovaný Daniel Křetínský, kterému tato situace
hraje až neuvěřitelně do karet.
Albín Sybera
29. března 2021
Britské listy