Poprosil bych všechny zákonodárce, aby si před hlasováním o rozpočtu na rok 2021 přečetli následující článek a zamysleli se, zda schodek státního rozpočtu ve výši 800 mld.Kč za roky 2020 a 2021 a podpora protikoronavirových opatření za to opravdu stojí. Zamyslete se, zda a nakolik tím prodloužíte život, komu a o kolik let. Co ještě má smysl a co ten smysl postrádá. Ještě před rokem se na toto téma dala vést debata, dnes je ta debata zakázána, respektive ta konstruktivní, bez znesvářených táborů a nálepkování, se nevede.
Cena lidského života: 1,2 milionu ročně Stát si určil hranici, kolik je ochoten zaplatit za lék. Některé země takový postup zakazují
Hana trpí rakovinou plic v posledním stadiu. Lékařka jí doporučila nový biologický lék, který jí pomohl. Stojí však 100 tisíc měsíčně a pojišťovna ho odmítla proplácet. Musela se tak s ní soudit a při nakonec vyhrála.
O tom, které léky mohou být uhrazeny, rozhodují především ekonomické parametry. Tedy poměr mezi náklady na daný přípravek a tím, co pacientům přináší. Přínos pro pacienta vyplývá z klinických studií, kde se sleduje prodloužení doby přežití anebo prodloužení období, během kterého se pacientův zdravotní stav nezhoršuje.
Na jejich základě Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) určil maximální hranici, do jaké může být nový lék standardně hrazen pojišťovnami. „Hodnota lidského života je při vstupu přípravku na trh stanovena ze strany státních orgánů na 1,2 milionu korun za rok,“ řekl LN právník Jan Strnad z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners.
Problém je však v tom, že Evropskou komisí podporované sdružení vědců Echoutcome vydalo doporučení, které parametr roku života v plné kvalitě (QALY, z angl. quality-adjusted life year) označilo za nevědecký a navrhlo ho opustit. Má totiž řadu problematických vlastností.
Nejde jenom o skandál, že fakticky opatřuje člověka cenovkou jako zboží, ale i o některé paradoxní výsledky. Jeho hodnota je například stejná, pokud matce dítěte, která umírá na rakovinu prsu, prodlouží lék život o dva roky na 50 procent plného zdraví nebo o čtyři roky na 25 procent plného zdraví. Jenže z pohledu matky rozhodně nebudou mít obě možnosti stejnou váhu.
SÚKL ovšem upozorňuje, že daný postup mu předepisuje zákon. „Nám ekonomicky příbuzné státy visegrádské čtyřky mají tuto hranici dokonce nižší než Česko,“ dodala mluvčí úřadu Barbora Peterová. Například na Slovensku je to zhruba 600 tisíc korun.
Zásadní problém je rovněž v tom, že před hodnotou roku života v plné kvalitě (QALY) si nejsou všichni rovni. Vzhledem k očekávané délce života totiž upřednostní ženy před muži, mladé před starými a zdravé před chronicky nemocnými. Lze tak říci, že je v rozporu se zákazem diskriminace.
Mnozí odborníci proto upozorňují, že hodnocení by v Česku mělo být komplexnější a mělo by zahrnovat nejen ekonomické, ale také sociální, právní a politické dopady. Jenže zatím se to neděje. „V současné době nejsou metodiky, které by do nákladů byly schopny zahrnout také sociální náklady, tedy například skutečnost, že pacient bude moci ještě několik dalších let plně pracovat, anebo snížení délky a počtu hospitalizací, a tedy snížení výdajů z rozpočtu veřejného zdravotního pojištění,“ potvrdil LN advokát Jan Strnad z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák& Partners.
Je přitom jasné, že pokud se hodnocení netýká jen úzkého pohledu plátce, ale berou se v potaz i celospolečenské náklady, tak lze dospět k jiným výsledkům. Pokud by například nějaký lék přinesl rok života navíc za tři miliony navíc oproti dosavadním dostupným terapiím, tak by úhradu od pojišťovny standardně nyní nezískal. Mohl by však, pokud by hodnocení zahrnulo také fakt, že daný lék prodlužuje lidský život v průměru o dvacet let a po tuto dobu může léčený jedinec přispívat svou prací na hrubý domácí produkt stovkami tisíc ročně.
Problém vzácných nemocí
Jedním z případů, kdy pouze ekonomické hodnocení nefunguje, jsou vzácná anebo velmi vzácná onemocnění. V takovém případě je možné využít paragraf 16, tedy žádost o výjimku na základě toho, že léčba představuje jedinou možnou terapii.
Tímto způsobem se nyní k pacientům dostávají léky už za více než miliardu korun ročně, což se nelíbí ministerstvu zdravotnictví. To chce ještě letos předložit novelu, jež by pravidla úhrady léků na vzácné choroby a vysoce inovativních léčivých přípravků změnila.
„Nechceme posuzovat jejich nákladovou efektivitu, protože víme, že léčba jednoho pacienta může stát až desítky milionů ročně. Chceme vytvořit kolektivní rozhodovací orgán, který dá jasné stanovisko, jestli lék je účinný a jestli zvyšuje kvalitu pacientova života,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO).
Onemocnění se dnes považuje za vzácné, pokud postihuje méně než jednoho člověka z 2000. Odborná literatura popisuje něco mezi 6000 a 7000 vzácných onemocnění, z nichž většina má genetický původ. U přípravků na tyto nemoci by se ve větší míře posuzoval také širší celospolečenský pohled. Některé z nich přitom úhradu od pojišťoven mají už dnes, a to třeba i na základě dohod o sdílení nákladů a rizik mezi pojišťovnou a výrobcem léku.
Mezi extrémně drahá léčiva patří například Spinraza, kde terapie pro jednoho pacienta přijde ročně na zhruba 15 milionů korun. Jde o lék určený k zmírnění spinální muskulární atrofie (postupné ubývání svalstva včetně dechového), která se v Česku týká asi 200 pacientů. Astronomické výše pak dosahují léky pro hemofiliky, z jejichž řad byl loni vůbec nejdražší pacient. Za jeho roční léčbu zaplatila VZP více než 74 milionů.
Proti je i americký Kongres
Omezování péče na základě nákladů na jeden rok života v plné kvalitě ve světě zakázal například německý ústavní soud či americký Kongres.
V Evropě kromě Německa už hodnotu QALY nepovoluje Estonsko, Lotyšsko, Švýcarsko a nově ani Španělsko. Asi devět dalších zemí umožňuje použít alternativně jinou hodnotu, a to počet získaných let (LYG – life years gained), bez ohledu na kvalitu prožití těchto let, protože tento parametr je považován za příliš subjektivní.
SÚKL ovšem upozorňuje, že přestat používat hodnotu roku života v plné kvalitě není jen tak a že i jiné metody mají své mouchy. „Pokud by se následoval příklad jiného státu, který QALY nepoužívá, nestačilo by pouze přestat používat QALY, ale bylo by nezbytné převzít i jiné postupy a nástroje, které daný stát místo toho používá (na příkladu Německa lze ukázat, že kvalita života je i přesto jedním z klíčových parametrů) a které jistě také mají své nedostatky, pro které by se musela hledat řešení,“ uvedla mluvčí úřadu Barbora Peterová.
Podle zastánců parametru roku života v plné kvalitě objektivnější systém pro hodnocení nových léků zatím nebyl vynalezen. Navíc poskytuje jasná pravidla pro všechny zúčastněné, což je oproti dřívějším kategorizačním komisím jasný posun vpřed.
Nejdražší pacienti v Česku
Klienti Všeobecné zdravotní pojišťovny, za jejichž léčbu
vydala loni pojišťovna nejvíce peněz
1. muž (43 let), Jihomoravský kraj
74 123 190 Kč (hemofilie)
2. muž (77 let), Ústecký kraj
37 330 486 Kč (hemofilie)
3. žena (44 let), Ústecký kraj
18 781 807 Kč (primární plicní hypertenze)
4. muž (8 let), Karlovarský kraj
17 588 344 Kč (svalová dystrofie)
5. muž (15 let), Středočeský kraj
14 600 633 Kč (svalová dystrofie)
6. muž (48 let), Plzeňský kraj
14 288 701 Kč (pompeho choroba)
7. muž (16 let), Středočeský kraj
13 616 648 Kč (mukopolysacharidóza)
8. muž (63 let), Praha
13 155 683 Kč (hemofilie)
9. muž (34 let), Pardubický kraj
12 939 128 Kč (hemofilie)
10. muž (63 let), Středočeský kraj
12 724 201 Kč (hemofilie)
Pozn.: Data jsou jen z VZP, která měla loni
nejdražšího pacienta v Česku. Na další
místa by v celorepublikovém žebříčku
pronikli i pacienti jiných pojišťoven.
Život v procentech Z analýzy správních řízení o vstupu nových léků na český trh vyplynulo, že v 97 procentech případů je poměr nákladů a přínosů nižší než 1,2 milionu korun za jeden získaný rok života v plné kvalitě.
Naproti tomu jde statistika ministerstva zdravotnictví
Průměrný věk zemřelých pacientů pozitivních na COVID-19 je 79-80 let a
český statistický úřad nám sděluje, že průměrná délka dožití je 76,33 let u můžů a 82,10 let u žen (v průměru 77,16 po započtení poměru narozených chlapců a děvčat - 100/95).
Žijeme ve státě,kde se sbírají víčka od PET flašek, aby se malým dětem dostalo adekvátní péče v našem zdravotnickém systému. Přišel rok 2020 a svět byl obrácen vzůru nohama. Já neříkám, že se nemělo a nemá dělat nic. Ale říkám, že některá, možná většina opatření a nákladů těchto opatření pro společnost, jsou v ostrém kontrastu s tím, jak jsme vnímali hodnotu lidského života doteď. Veďme debatu, jak nastavit novou laťku v této ošemetné otázce. A chápu i ty, co budou říkat, že cena života se nedá vyjádřit penězi. Podle mne ta laťka bude vždy narážet na meze výše zdravotního pojištění. Jestli o další diskuzi mezi sebou máte chuť, založte si vlákno.
Můžete si tam mezi sebou psat, že třeba celá síť rychlovlaků měla stát 650mld.Kč a podobné nesouměřitelné věci s lidským životem. Mezitím, svět se párkrát otočí. Tohle mělo sloužit jako podnět k zamyšlení pro @poslanci , co vidí i ten les a nejen pouhé stromy.
Mimochodem, zeptejte se lesníků, co se stane se mladým smrkům, když jim poškodíte terminální pupeny. Něco podobného nyní děláme našim dětem.