Fórum Pirátské strany

Koloniální sny českých vlastenců

V akademických i veřejných diskusích, vyvolaných migrační krizí, „válkami o pomníky“ a protirasistickými bouřemi v USA, často zaznívá názor, že českých zemí se žádný z těchto problémů nedotýká, neboť jejich obyvatelé se na koloniální expanzi nepodíleli. Skutečnost byla ale výrazně komplikovanější.

Spektakulární výboje Portugalců, Španělů, Francouzů nebo Angličanů, podrobování mocných říší, rozdělování jejich bohatství, mapování dobytých území, to vše sledovali obyvatelé českých zemí vesměs na dálku, byť s velkým zájmem. Jistě i někteří Češi a Moravané překročili hranice známého. Ať už se jednalo o pobělohorského exulanta Augustina Herrmanna/Heřmana, autora první mapy anglické kolonie Virginie, nebo o jezuitské misionáře šířící katolickou víru či kult sv. Jana Nepomuckého od Kalifornie po Ohňovou zemi. Z pozdější doby lze zmínit botanika Tadeáše Haenka a jeho výzkumy v Bolívii (Vesmír 82, 564, 2003/10), případně odvážné cestovatele 19. a počátku 20. století – Emila Holuba, Enriqua Stanka Vráze či Alberta Vojtěcha Friče.

Skrze tyto dodnes připomínané postavy jako bychom se i my, jejich krajané pozdějších generací, podíleli na pozitivních stránkách zámořských objevů, na obohacování pokladnice vědění a šíření evropských civilizačních výdobytků. Zároveň ale panuje přesvědčení, že za stinné stránky koloniální expanze rozhodně neneseme vinu; že se naši předkové v zámoří ani neobohatili, ani nepotřísnili krví.

I pokud necháme stranou skutečnost, že Augustin Heřman se předtím, než se jako respektovaný kolonista usadil v Marylandu, živil jako korzár a obchodník s otroky, takové nahlížení na českou (ne)účast v koloniálních procesech opomíjí jejich komplikovanou povahu. Dopisy obíhající v jezuitských refektářích nebo mezi osvícenskou vědeckou komunitou, případně černý sluha, jenž na dvoře některého z českých šlechticů plnil roli odznaku moci a společenského statutu, byli spíše symbolickými odlesky velkého světa. Důležitější je skutečnost, že také české země byly mezi 16. a 19. stoletím vtaženy do systému ekonomických a kulturních transferů.

…

Vzhledem k dlouhodobému soupeření Čechů s Němci nepřekvapí, že se spory přenášely také do diskusí o zámořské kolonizaci. Český tisk halasně pranýřoval bezpráví páchaná německými kolonisty na obyvatelích Afriky a nepřímo naznačoval paralely s „útlakem“ česky mluvícího obyvatelstva na domácím území. K výpadům proti německé kolonizaci se připojily dokonce i české noviny vydávané krajany v USA. „Němci prý provozují v Africe otrokářství,“ referoval v roce 1890 chicagský Duch času. „Jen v Africe? Vždyť jinde po světě, kde se domnívají býti pány situace, také!“

…

V českých zemích se protagonisté národního obrození od začátku snažili prokázat vyspělost Čechů a jejich schopnost plně se začlenit mezi civilizované národy. Hlavním symbolickým i reálným soupeřem pro ně samozřejmě zůstávali Němci, všeobecně ale usilovali o to, stanout jako rovní s rovnými „v řadách národů evropských“. Odtud již byl jen krok k přijetí přezíravého pohledu na zámořské divochy, protipól civilizovaného Evropana.

…

Svědectvím nevyjádřených koloniálních ambicí se stalo také Náprstkovo muzeum, založené roku 1874 jako České průmyslové muzeum. Jeho prvotním posláním bylo demonstrování vývoje lidského umu a postupného osvobozování ducha z břemene manuální práce. Samotné zřízení muzea, „chrámu vědění“, potvrzovalo civilizovanost Čechů, stojících po boku kultivovaných evropských národů. Exotické exponáty a „primitivní technologie“ poskytovaly účinný kontrast k obrazu vyspělého českého průmyslu a mimoto demonstrovaly odvahu a průbojnost českých cestovatelů. Symbolické ovládnutí, spoutání „divochů“ v rámci muzejních sbírek stvrzovalo jejich podřadné postavení. Sousloví „vědecká kořist“ se objevuje velmi často v soukromé komunikaci i v novinových článcích referujících o akvizicích nových sbírek pro Náprstkovo muzeum.

…

Togo se nakonec stalo mandátním územím Spojených národů pod správou Francie. Neuspěly ani plány na vybudování československých osad v Habeši (Etiopii) vyhlašované ve stejné době. Civilizační ambice si Češi částečně plnili na Podkarpatské Rusi, na jejíž obyvatele opět byly aplikovány stereotypy „divochů“, jež je třeba vzdělávat a trestat, aby se jim otevřela cesta k alespoň částečnému překonání zaostalosti, špíny a pověrčivosti. Svým biologickým ustrojením nedosahují úrovně vyspělých Evropanů.

…

Markéta Křížová
Vesmír 99, 592, 2020/10

Zreznou tchajwanské linky na roušky ve skladu? Češi si přehazují vzácný dar jako horký brambor

Bylo to jedno z posledních poděkování Tchajwanců za cestu šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS) na ostrov. Soukromá tchajwanská firma Autoland Technology oznámila tamním novinářům, že Česku zápasícímu s koronavirovou pandemií dá darem pět výrobních linek na roušky a respirátory. Vystrčil se to dozvěděl v den odletu ze země na konci srpna a 16. září se na jeho žádost konala společná schůzka s českým premiérem Andrejem Babišem a ministry Petříčkem a Havlíčkem, kde byl převoz daru s kapacitou jednoho milionu roušek týdně jedním z témat.

…

Předseda Senátu tvrdí, že je to úkol pro exekutivu - a ta tu podle něj selhala. “Na schůzce 16. září premiér řekl, že linky chceme a že se o to postarají ministři Petříček a Havlíček,” tvrdí Vystrčil. “Za to, že jsme se neposunuli, může vláda. Stejně jako selhala u covidu, selhala i tady. Není schopná to normálně manažersky řídit,” dodal pro Respekt.

Ministerstvo zahraničí tvrdí, že do věci vnesl zmatek Senát. “My jsme nabídli pomoc, například s přípravou darovací smlouvy nebo certifikátu o proclení linek,” tvrdí šéf diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD). “Už pár dní po videokonferenci ale senátoři napsali, že jednají s ministerstvem průmyslu a obchodu a nás zatím nepotřebují. Tak jsme v ničem nepokračovali,” dodává.

Autorem oné zprávy, e-mailu ze 24. září, byl senátor Lumír Kantor (za lidovce) pověřený koordinací linek. “Pouze jsem napsal, že dokumenty k převozu linek není potřeba teď řešit a že ve spolupráci s paní náměstkyní Martinou Tauberovou (na MPO, pozn.red.) se snažíme vytipovat vhodného českého příjemce. Nebyla to výzva ‘nic nedělejte’,” namítá senátor Kantor.

…

K zatím nejvýraznější akci přiměl Havlíčka uživatel na Twitteru, který se ho 11. října poměrně jadrnými slovy zeptal, jestli se vláda zdráhá podepsat darovací smlouvu s Tchaj-wanem z politických důvodů, kvůli Číně a jejím spojencům v Česku. Havlíček na to reagoval téměř okamžitě a zodpovědnost hodil na Senát. “Senátoři přivezli zatím jen ústní příslib,” napsal ministr. Dar by navíc podle něj mohl konkurovat českým výrobcům roušek. “Musíme dbát na nenarušení hospodářské soutěže,” dodal.

To zvedlo ze židle předsedu Senátu Vystrčila. “Byla to ze strany ministra Havlíčka lež,” říká. “Dopis šéfa Autoland Technology, kde písemně potvrzuje dar pěti linek, jsem poslal 14. září jako podklad pro naši schůzku o dva dny později,” pokračuje Vystrčil, který následně dopis Tchajwance zveřejnil. Proč Havlíček tvrdil, že senátoři přivezli jen ústní příslib, bylo mezi dotazy Respektu, na které MPO neodpovědělo.

…

Kateřina Šafaříková
16. října 2020
Respekt