Fórum Pirátské strany

Pavel Cisar píše:2. Zamykání vláken. Se lidi domluvte ne? A když si náhodou v cvrkotu dupnete na nárt, tak si to vyříkejte, poučte se a jedeme dál. Lidi nejsou blbci a učí se rychle, jen je někdy nutné být důrazný

To se snadno řekne. Ale třeba na Petra Kopace chodí stížnosti kvůli moderaci pořád dokola (a od různých lidí) od chvíle, co moderátorské pravomoci dostal. A doteď ho za to pořád ještě nikdo přes prsty nepraštil. Jediná odpověď na moje stížnosti bylo oznámení jeho nadřízeného, že "nebude trestat aktivní lidi jen za to, že jsou aktivní." Někteří lidi prostě nemají elementární soudnost a podobné pravomoci jim vůbec nepatří do ruky. Jak se pak má člověk bránit, když jeho nadřízený to řešit nechce a RK by nejspíš rozhodla, že mu žádné předpisy tohle zneužívání pravomocí nezakazují?

3. Odbory jsou servisní organizace (nevěřím že by ti někdo z odboru tvrdil něco jiného), a protože v nich pracují Piráti, tak mají i právo na iniciativu (jako každý Pirát). Nemůžeš přece jinému Pirátovi upřít jeho základní právo Piráta jen proto že je v nějakém orgánu. Pokud to nekoliduje s výkonem povinností, ať si dělá co chce. Pokud koliduje, dá se to vykomunikovat, nač tím svinit stanovy. Taky nevím proč by nemohl postupovat nejefektivnější cestou. Ty si snad dobrovolně vybíráš objížďky? Asi ne, tak proč by měl někdo jiný? A otevřenost tu snad je, nebo ti snad někdo upřel nějakou informaci? A že není někde na očích nic neznamená - když chci něco vědět a nikde to nenajdu, tak se zeptám. Odpověď dostanu.

To je nedorozumění. Člen orgánu samozřejmě bude mít právo na iniciativu. Ale bude mít právo na iniciativu z pozice člena strany, ne z pozice člena orgánu. To je pro mě ten podstatný rozdíl. A smyslem té vynucené objížďky pro členy odboru je donutit odbor, aby tu objížďku co nejvíc zkrátil.

2Petr Vileta: Už to skoro chápeš, ale fakt jen skoro, takže ti to vysvětlím jak to jinde funguje.

1. Funkce vzniká tím, že ji prostě někdo začne dělat protože je to třeba dělat. V našem případě se to týká jen nových věcí, které jaksi organicky vyplynou z toho co se děje (třeba jednou budeme mít funkci regionálního koordinátora nebo co já vím). Už existující funkce (MO, AO atd.) už někdo dělá, existují a jsou obsazené, takže si je nikdo nemůže jen tak sebrat.
2. Pokud chce někdo dělat v nějakém odboru, orgánu atd. tak jsou dvě možnosti: a) začne dělat na nějakém úkolu který daný orgán vyvěsí b) orgán kontaktuje a nabídne pomoc. Orgán už ho nějak zapojí dle situace.
3. Jakmile se někdo začne podílet na činnosti odboru/orgánu, je už de facto jeho členem, byť periferním, neoficiálním atd. Čím víc se na činnosti podílí, tím víc zná, tím víc ho znají ostatní, zkrátka se přirozeně zaintegruje do týmu.
4. Předávání vedení je pak přirozený proces mezi kolegy v týmu kteří se na tom prostě dohodnou, na načasování, formě atd. Výhodou je, že se to děje plynule a bez zásadních turbulencí a dopadů na chod odboru/orgánu.
5. Kdokoliv má připomínky k funkci orgánu (např. ho štve způsob moderování apod.) má dvě možnosti: a) vykomunikovat si změnu b) přidat se a dělat to tak jak si myslí že je to správně. Pokud má pravdu tak přirozeným výběrem (zákon volby nohama) se jeho metoda stane preferovanou až třeba jedinou.
6. Pokud se osazenstvo odboru/orgánu rozprchne, tedy uvolní se z jakéhokoliv důvodu všechny pozice, tak jsou obsazeny jednoduše všemi kdo to chtějí dělat. Pokud je jen jeden, tak stejně není co řešit (někdo to dělat musí), pokud je jich více tak není třeba řešit kdo je lepší, kdo má lepší plán atd. Oni si to mezi sebou vykomunikují sami, 1. budou hledat konsenzus 2. mohou vyzkoušet různé metody a ono se ukáže co je nejlepší. 3. oni to dělat chtějí, a ne proto že je v tom nějaká moc (není, obzvláště když nemají možnosti někoho řídit a platí zákon hlasování nohama), ale protože jsou přesvědčeni že mají co nabídnout. Takže co je má co kdo posuzovat (volbami), když to sám dělat nechce, ani nemusí mít žádný vlastní plán, natož aby nad tím hlouběji přemýšlel, nebo ho to třeba vůbec nezajímá.

next_ghost píše:To se snadno řekne. Ale třeba na Petra Kopace chodí stížnosti kvůli moderaci pořád dokola (a od různých lidí) od chvíle, co moderátorské pravomoci dostal. A doteď ho za to pořád ještě nikdo přes prsty nepraštil. Jediná odpověď na moje stížnosti bylo oznámení jeho nadřízeného, že "nebude trestat aktivní lidi jen za to, že jsou aktivní." Někteří lidi prostě nemají elementární soudnost a podobné pravomoci jim vůbec nepatří do ruky. Jak se pak má člověk bránit, když jeho nadřízený to řešit nechce a RK by nejspíš rozhodla, že mu žádné předpisy tohle zneužívání pravomocí nezakazují?

Můžu tě ujistit že žádné předpisy ještě nikdy nic doopravdy nevylepšily. Snaha vylepšit něco předpisy vede jen k tomu že se vrší a komplikují až do naprostého kolapsu systému. Řešení je nutné vždy hledat jinde, a to v lidech. Lidé jsou neuvěřitelně důmyslní a vždy si cestu najdou, jen je třeba jim vtlouct do hlavy že realitu nezmění předpisy (ty by měly být jen pomůckou, kompasem když bloudím, nikoliv zákonem který svazuje) a že je nelze použít jako zkratku k požadovanému výsledku.

K problému zamykání. Když domluva selže, tak se musí najít někdo kdo to bude dělat jinak. Ale ne tak že se někdo určí, ale prostě se zvedne a bude to dělat jinak. Tak někdo zvedněte zadek a přidejte se do týmu k Petru Kopáčovi. Když si rozdělíte práci fifty fifty bude rázem o 50% případů zamykání míň (a to za to stojí). Jenže to se evidentně nikomu nechce jít touhle cestou. Tak si najděte jinou. Třeba nový systém za fórum. Pokud je zamykání takový problém, uděláme nový systém BEZ možnosti zamykání (nejlépe tak, aby ho vůbec nebylo potřeba). Třeba čím víc naštvaných lidí na zamykání tím rychleji nový systém vznikne

To je nedorozumění. Člen orgánu samozřejmě bude mít právo na iniciativu. Ale bude mít právo na iniciativu z pozice člena strany, ne z pozice člena orgánu. To je pro mě ten podstatný rozdíl. A smyslem té vynucené objížďky pro členy odboru je donutit odbor, aby tu objížďku co nejvíc zkrátil.

Já ti nechci brát nadšení, ale tyhle sociálně architektonické pokusy o plánování reality jsou jak eugenika. Na papíře to vypadá hezky, cíl je velkolepý, ale výsledky jsou jen málo kdy uspokojivé a důsledky (nezamýšlené) jsou takřka vždy katastrofální.

Pavel Cisar píše:4. Předávání vedení je pak přirozený proces mezi kolegy v týmu kteří se na tom prostě dohodnou, na načasování, formě atd. Výhodou je, že se to děje plynule a bez zásadních turbulencí a dopadů na chod odboru/orgánu.

A tohle se mi ale vůbec nelíbí. Na mě to dělá na první pohled dojem, že někdo svou funkci předá kámošovi a ostatní do toho nemají co kecat.

Pavel Cisar píše:5. Kdokoliv má připomínky k funkci orgánu (např. ho štve způsob moderování apod.) má dvě možnosti: a) vykomunikovat si změnu b) přidat se a dělat to tak jak si myslí že je to správně. Pokud má pravdu tak přirozeným výběrem (zákon volby nohama) se jeho metoda stane preferovanou až třeba jedinou.

Například v případě moderování a zamykání to ale nemůže fungovat. Když už se vezmu do huby Petra Kopače ale já mu to řekl i osobně a to mnohokrát , tak on bude moderovat a zamykat, kdežto ten, co to chce dělat líp (dále jen TEN), to chce dělat tak, že nebude dělat nic Takže pokud by to TEN opravdu chtěl dělat jinak než P.K. a byl s ním ve stejné skupině, musel by fakticky každý zásah P.K. anulovat.
P.K. zamkne, TEN odemkne.
P.K. zmoderuje, TEN zmoderování smaže.
P.K. rozdělí vlákno, TEN ho opět sloučí.
Nehledě na to, že něco z toho je technicky nerealizovatelné, je to "na palici"

A ještě k tomuto i k předchozímu bodu. Může být, že si osobu X umím představit jako člena odboru nebo místopředsedu (něčeho), ale ne jako vedoucího odboru nebo předsedu (něčeho). Prostě dobrý na vedlejší pozici, nepřijatelný/neschopný jako šéf. A pokud takové mínění bude mít hodně členů, dnes to mohou vyjádřit při volbě a osoba X se šéfem nestane, ani kdyby se na hlavu stavěla a ušima odstrkovala. Nicméně může být na nižší pozici mnoho let a velmi užitečná.
A tím předáváním bez souhlasu ostatních (bez voleb) budou pouze vznikat iniciativy na odvolání toho či onoho, ale vzhledem k délce takového jednání už dotyčný může napáchat dost škod, ačkoliv třeba neúmyslně.

Petr Vileta píše:

Pavel Cisar píše:4. Předávání vedení je pak přirozený proces mezi kolegy v týmu kteří se na tom prostě dohodnou, na načasování, formě atd. Výhodou je, že se to děje plynule a bez zásadních turbulencí a dopadů na chod odboru/orgánu.

A tohle se mi ale vůbec nelíbí. Na mě to dělá na první pohled dojem, že někdo svou funkci předá kámošovi a ostatní do toho nemají co kecat.

Ano, přesně tak, nemají do toho co kecat, a ještě jednou zdůrazňuji kecat. Ale kdokoliv se může zapojit a dělat to líp když si myslí že ostatní to dělají blbě. To je ten zásadní rozdíl oproti volbě. Volič kecá do toho jak by to podle něho mělo být, a rozhoduje o tom kdo je hoden jeho důvěry že to bude dělat "dobře", ale jinak svoji ctěnou prd*l nezvedne aby se to co chce stalo realitou (max. se obtěžují dojít k těm urnám). Ano, přejít na systém volby nohama a rukama s mnohým nelíbí, protože z toho bolí ruce a nohy, a je jim jedno že de facto tím získávají řádově větší vliv na konečný výsledek, než když se jednou za čas doplazí k urnám.

Petr Vileta píše:

Pavel Cisar píše:5. Kdokoliv má připomínky k funkci orgánu (např. ho štve způsob moderování apod.) má dvě možnosti: a) vykomunikovat si změnu b) přidat se a dělat to tak jak si myslí že je to správně. Pokud má pravdu tak přirozeným výběrem (zákon volby nohama) se jeho metoda stane preferovanou až třeba jedinou.

Například v případě moderování a zamykání to ale nemůže fungovat. Když už se vezmu do huby Petra Kopače ale já mu to řekl i osobně a to mnohokrát , tak on bude moderovat a zamykat, kdežto ten, co to chce dělat líp (dále jen TEN), to chce dělat tak, že nebude dělat nic Takže pokud by to TEN opravdu chtěl dělat jinak než P.K. a byl s ním ve stejné skupině, musel by fakticky každý zásah P.K. anulovat.
P.K. zamkne, TEN odemkne.
P.K. zmoderuje, TEN zmoderování smaže.
P.K. rozdělí vlákno, TEN ho opět sloučí.
Nehledě na to, že něco z toho je technicky nerealizovatelné, je to "na palici"

Jenže paradoxně, kdyby se našel někdo kdo by Kopáčovi dělal přesně tohle co jsi popsal, tak do měsíce Kopáč přestane zamykat úplně, nebo se naučí rozpoznat co zamykat aby mu to zase neodemkli. Pokud se pletu, tak sním talíř polívky z tvých ponožek. Nikdo nechce dělat zbytečnou práci. Lidi se učí většinou rychle, jen některé je třeba učit důrazněji než jiné.

Petr Vileta píše:A ještě k tomuto i k předchozímu bodu. Může být, že si osobu X umím představit jako člena odboru nebo místopředsedu (něčeho), ale ne jako vedoucího odboru nebo předsedu (něčeho). Prostě dobrý na vedlejší pozici, nepřijatelný/neschopný jako šéf. A pokud takové mínění bude mít hodně členů, dnes to mohou vyjádřit při volbě a osoba X se šéfem nestane, ani kdyby se na hlavu stavěla a ušima odstrkovala. Nicméně může být na nižší pozici mnoho let a velmi užitečná.
A tím předáváním bez souhlasu ostatních (bez voleb) budou pouze vznikat iniciativy na odvolání toho či onoho, ale vzhledem k délce takového jednání už dotyčný může napáchat dost škod, ačkoliv třeba neúmyslně.

Jenže chápeš že to že si někoho ve funkci představit dovedeš a někoho zase ne, jsou jen tvoje představy a názory? Naprosto subjektivní, a vůbec se nemusí zakládat na realitě. Třeba jsi vedle jak ta jedle, nikdo není neomylný ani dokonalý. A ten koho ty bys preferoval může být naprosto s přehledem tou nejhorší možnou volbou (objektivně). Jak se popereš s touhle možností? Přirozený výběr v terénu a "bojem" je mnohem lepší než akademické "plánování" od stolu s chybami napravovanými dalším akademickým plánováním od stolu.

Názorů má každý za šesták pytel. Obzvláště názorů na ostatní a jak by měly věci fungovat aby to bylo správně = aby to dotyčnému vyhovovalo. Volby nejsou nic jiného než organizovaná soutěž v popularitě takových názorů. Já říkám strčte si (mě nevyjímaje) tyhle názory a volby za klobouk a jděte s nimi k Brdečkům. Buď se zvedněte a postarejte se aby byly věci takové jaké je chcete (i kdyby to mělo být jen tak že si najdete někoho kdo to za vás udělá), nebo prostě běžte z cesty, a bez poznámek. Ti co dělají - dávají (svoji práci), a tudíž plným právem rozhodují o tom co, kdy a jak udělají. Ti co berou - berou, je fajn když alespoň slušně poděkují. Ale brblat že bych radši jablko když jsem dostal rohlík, a přitom jsem nic neudělal aby to bylo jinak? Hnus velebnosti. A ne, dojít k urně nepovažuji za dostatečné "něco" pro to aby to bylo jinak. To je alibismus, a forma zbavování se skutečné odpovědnosti, nic jiného. Každý volič si zcela zaslouží svého "zastupitele".

Pavel Cisar píše:Jenže chápeš že to že si někoho ve funkci představit dovedeš a někoho zase ne, jsou jen tvoje představy a názory? Naprosto subjektivní, a vůbec se nemusí zakládat na realitě.

Tak já psal o sobě, ale v podstatě jsem myslel něco jako většinu. Tedy většina strany se volbou vyjádří, že člen X jako místopředseda dobrý, jako předseda nee. Vileta jako vedoucí FO dobrý, jako vedoucí TO nee. Možná je většina úplně mimo, ale přece se obvykle rozhodujeme podle kandidátské řeči a již vykonané práce, takže já bych kolektivní inteligenci zas tak nepodceňoval.

A abych tady propral v příkladu zase jiný odbor. Na vedoucího ZO budou kandidovat X a Y. X oznámí, že se chce orientovat výhradně na spolupráci s PPI a PP-DE, kdežto Y oznámí, že PPI chce víceméně ignorovat a orientovat se především na spolupráci s PP sousedících států (PL, AU, DE) a okrajově i na další evropské PP. Každý to podloží nějakými argumenty a "volič" se rozhodne, který směr je mu bližší. Možná namítneš, že kdokoliv může vstoupit do ZO a jeden spolupracovat s PPI a jiný s těmi ostatními. Jenže, co když spolupráce s PPI bude pro nás vysloveně škodlivá? Je to jen příklad

Že vám mluvím do toho ZO - někde by mělo viset (anglicky) napsáno: "pokud něco chcete po českých Pirátech, oslovte XYZ". Dotyčný XYZ by měl umět alespoň elementárně anglicky, být k dispozici a mít kapacitu pomoct případným zahraničním partnerům. Není možné, aby na stránkách visely kontakty na 20 lidí, z nichž půlka na dotaz neodpoví a druhá půlka zrovna nemá čas nebo není schopná problém řešit.

Petr Vileta píše:

Pavel Cisar píše:Jenže chápeš že to že si někoho ve funkci představit dovedeš a někoho zase ne, jsou jen tvoje představy a názory? Naprosto subjektivní, a vůbec se nemusí zakládat na realitě.

Tak já psal o sobě, ale v podstatě jsem myslel něco jako většinu. Tedy většina strany se volbou vyjádří, že člen X jako místopředseda dobrý, jako předseda nee. Vileta jako vedoucí FO dobrý, jako vedoucí TO nee. Možná je většina úplně mimo, ale přece se obvykle rozhodujeme podle kandidátské řeči a již vykonané práce, takže já bych kolektivní inteligenci zas tak nepodceňoval.

1. Aha, a podle kterého přírodního zákona se většinová suma subjektivních názorů stává jedním objektivním? Rád se nechám poučit.
2. To co popisuješ není kolektivní inteligence. Kolektivní inteligence má např. včelí roj, a je to emergentní jev vzájemné interakce při činnosti členů roje. Pokud si celý roj v úlu sedne a bude diskutovat a hlasovat na kterou louku letět protože má nejvíc a nejlepších květů, rozhodnou dobře/blbě se stejnou pravděpodobností jako když o tom rozhodne jedna náhodně vybraná včela. Protože potvrdit že volba byla správná lze jen tím že na tu louku doletí. Protože si to odhlasují jako rozhodnutí celku, letí všechny a ono pak třeba nic.

Představ si, že předešlá zkušenost říká, že na louce A je vždy hodně květů, ale jsou nepotvrzené zprávy že louka B je ještě lepší ale je daleko. 80% je pro A (konzervativci v populaci vedou) a 20% je pro vyzkoušet B. Roj tedy bude lítat na A, přitom B má třeba opravdu potenciál uživit dvakrát tak velký roj a tedy umožní růst. To se ale nikdo jen tak nedoví, protože konzervativců je víc a na B se neletí (hra na jistotu), alespoň dokud bude A dávat výnos. Přitom není žádný problém nechat těch 80% letět na A a 20% na B. jasně že pokud se zprávy z B nepotvrdí, tak bude chybět 20% denní produkce, ale pokud se potvrdí, pak je potenciální zisk velký, jenže to se dá zjistit jen tak že se to zkusí. Nemluvě o tom, že když se to nezkusí tak těch 20% co většina donutí letět na A bude velmi nespokojených a jejich produktivita bude stát za starou belu.

Petr Vileta píše:A abych tady propral v příkladu zase jiný odbor. Na vedoucího ZO budou kandidovat X a Y. X oznámí, že se chce orientovat výhradně na spolupráci s PPI a PP-DE, kdežto Y oznámí, že PPI chce víceméně ignorovat a orientovat se především na spolupráci s PP sousedících států (PL, AU, DE) a okrajově i na další evropské PP. Každý to podloží nějakými argumenty a "volič" se rozhodne, který směr je mu bližší. Možná namítneš, že kdokoliv může vstoupit do ZO a jeden spolupracovat s PPI a jiný s těmi ostatními. Jenže, co když spolupráce s PPI bude pro nás vysloveně škodlivá? Je to jen příklad

Hm, a jak to víš že spolupráce s PPI bude pro nás škodlivá pokud se to nezkusí? Je to jen tvůj/majoritní odhad, třeba i kvalifikovaný a podložený zkušenostmi, ale jen odhad. Třeba je to naopak ta nejlepší možnost, nebo třeba jen momentálně nevýznamná věc, ale která se ukáže jako velmi podstatná až za delší dobu, a nebo to prostě nebude nic proti ničemu, ani dobré ani špatné? Nezkusíš = nevíš. Nemá smysl někomu bránit když to chce na vlastní triko zkusit a s plnou zodpovědností vůči celku, a proces je nastaven tak, aby to nemohlo nikterak zásadně uškodit (transparence, většina problémů se podchytí včas než narostou, někteří z těch co nesouhlasili budou bedlivě sledovat - protože tak lidé fungují - a "zakročí" kdyby něco)?

Chápu že někteří lidé pro svůj duševní komfort potřebují dlouze vážit a ujišťovat se a diskutovat a hlasovat než udělají krok, aby se náhodou nezřítili do propasti. To nic nemění na faktu že jako strategie pro nezřícení se do propasti je to poměrně neúčinné, což je historicky bambilionkrát potvrzený fakt, ale lidi to prostě stejně dělají, protože jim to dává falešný pocit bezpečí. Navíc je to velmi pomalý způsob jak postupovat kupředu. Optimální je nebát se jít stále vpřed, ale opatrně. Vážně, tyhle hry na "co když" mě už hrát nebaví.

Pavel Cisar píše:Protože si to odhlasují jako rozhodnutí celku, letí všechny a ono pak třeba nic.

Ty popisuješ zásadně případy, kdy je možné současně dělat to i to. Ovšem jsou případy, kdy si musíš zvolit buď a nebo.

Pavel Cisar píše:Nemá smysl někomu bránit když to chce na vlastní triko zkusit a s plnou zodpovědností vůči celku ...

Ano, ta zodpovědnost je důležitá, jenže už jsme měli případy, kdy někdo byl zvolen do funkce a pak najednou neměl čas, zapomínal, nekomunikoval. A to prosím před volbou sliboval, co všechno bude dělat a přesto se na to nezodpovědně vybodnul. Když nebude třeba volby, klidně se může stát, že některá důležitá funkce zůstane delší dobu neobsazená. Nebo naopak, že dva lidé budou dělat protichůdné kroky a navenek budeme vypadat, že pravá neví, co dělá levá. Jeden vydá stanovisko, že "XXX rozhodně nepřipustíme", druhý v ten samý moment vydá stanovisko, že "XXX se nám líbí, ale ...". Například v komponentě Energetika, jeden říká "Atom ano, ale za přísných kontrol", druhý říká "Atom v žádném případě" a třetí říká "Je nutné omezit spotřebu i výrobu elektřiny". Dokud se tyhle názory mezi sebou nedohodnou, nesmí ven prostě nic, jinak jsme za blbce. A od toho je garant, který jediný má právo to pustit ven jako oficiální názor.

EDIT: Konkrétní příklad. Pokud projde náš nový volební řád tak

§16 Dohled nad volební spoluprácí

Republikový výbor smí

a) zakázat jednání o volební spolupráci,
b) zakázat uzavření smlouvy o volební spolupráci a
c) zrušit volební spolupráci.

Když se do RV bude moci přidat každý sám, tak se třeba složitě dosáhne vnitrostranická shoda, že v Ústí uzavřeme koalici s hnutím XYZ, pak se 10 dnů před zákonným termínem podání kandidátek 30 Jihomoraváků a 50 Pražáku během dvou dnů nacpe do RV, odhlasují zrušení této koalice a RV zase opustí. O stejné věci se nějakou dobu nesmí hlasovat znovu, takže jejich rozhodnutí může zvrátit pouze CF, což se do voleb nestihne. Přitom třeba původní hlasování CF dopadlo tak, že 80 bylo proti a 110 pro koalici.

Petr Vileta píše:

Pavel Cisar píše:Nemá smysl někomu bránit když to chce na vlastní triko zkusit a s plnou zodpovědností vůči celku ...

Ano, ta zodpovědnost je důležitá, jenže už jsme měli případy, kdy někdo byl zvolen do funkce a pak najednou neměl čas, zapomínal, nekomunikoval. A to prosím před volbou sliboval, co všechno bude dělat a přesto se na to nezodpovědně vybodnul.

Aha, takže volba tě neuchrání před tím, aby se do funkce dostal nezodpovědný člověk? Takže v čem je tedy lepší? Když je třeba volit a neodstoupí sám, je třeba ho odvolat a pak najít náhrdníka/ky a volit. Spousta promarněného času. Bez voleb by nebylo třeba nikoho odvolávat, jen vyzvat lidi kdo se toho ujme (v podstatě najít kandidáty), a ti se toho hned chopí.

Petr Vileta píše:Když nebude třeba volby, klidně se může stát, že některá důležitá funkce zůstane delší dobu neobsazená.

A na to jsi přišel jak? Naopak, pokud existuje potenciální kandidát, tak se funkce obsadí hned, nemusí se projít min. dvoudenní volbou. Za současných předpisů trvá IMHO 3-5 dní (ne-li víc) než se instaluje náhradník, který může být ještě větší lempl než ten předchozí. Kde je tedy ta výhoda voleb? To mi fakt vysvětli.

Petr Vileta píše:Nebo naopak, že dva lidé budou dělat protichůdné kroky a navenek budeme vypadat, že pravá neví, co dělá levá. Jeden vydá stanovisko, že "XXX rozhodně nepřipustíme", druhý v ten samý moment vydá stanovisko, že "XXX se nám líbí, ale ...". Například v komponentě Energetika, jeden říká "Atom ano, ale za přísných kontrol", druhý říká "Atom v žádném případě" a třetí říká "Je nutné omezit spotřebu i výrobu elektřiny". Dokud se tyhle názory mezi sebou nedohodnou, nesmí ven prostě nic, jinak jsme za blbce. A od toho je garant, který jediný má právo to pustit ven jako oficiální názor.

Když dělá funkci víc lidí, tak navenek vystupují jako jeden tým, to je přece samo sebou. Nelze aby jeden hot a druhý čehý. Jde o to, že si to vyjasní mezi sebou, tak aby výsledek byl co nejlepší a aby jim to vyhovovalo (konsensus). Ne že jim do polívky bude foukat celá strana.

Petr Vileta píše:EDIT: Konkrétní příklad. Pokud projde náš nový volební řád tak

§16 Dohled nad volební spoluprácí

Republikový výbor smí

a) zakázat jednání o volební spolupráci,
b) zakázat uzavření smlouvy o volební spolupráci a
c) zrušit volební spolupráci.

Když se do RV bude moci přidat každý sám, tak se třeba složitě dosáhne vnitrostranická shoda, že v Ústí uzavřeme koalici s hnutím XYZ, pak se 10 dnů před zákonným termínem podání kandidátek 30 Jihomoraváků a 50 Pražáku během dvou dnů nacpe do RV, odhlasují zrušení této koalice a RV zase opustí. O stejné věci se nějakou dobu nesmí hlasovat znovu, takže jejich rozhodnutí může zvrátit pouze CF, což se do voleb nestihne. Přitom třeba původní hlasování CF dopadlo tak, že 80 bylo proti a 110 pro koalici.

To je přeci ale úplná pitomost. RV přece o tom nebude rozhodovat volbama ale hledat 100% konsensus. Tohle jsou ZÁSADNÍ rozhodnutí s potenciálem rozštěpit stranu, a měla by být jednohlasná jako u velké poroty. Takže žádná možnost "unést volby" účelovým rozšířením elektorátu hrozit nemůže, protože žádné volby. Volby jsou občas potřebné, ale je to vždy až ta poslední (špatná) možnost, a vždy by měly být co nejširší (tedy CF) a vyladěné situaci. Vybudovat organizaci kde se každý spor/rozhodnutí řeší volbami a každá důležitá pozice v org. struktuže je volená sice lze, ale je to organizace nepružná a neustále zmítaná vnitřními tlaky. Každým hlasováním štěpíš skupinu na frakce, přičemž pokaždé alespoň jedna prohraje, tedy naprosto průserový systém "vítěz bere vše" který vede ke korupci, machinacím a silové politice. Takhle se zdravá a akceschopná organizace vystavět prostě nedá, to je historicky bambilionkrát potvrzený fakt. Proto taky žádná organizace která z principu své funkce musí byt efektivní a akceschopná není postavená na vnitřní demokracii pomocí voleb (armáda, policie, záchranná služba atd.). To ale neznamená, že není ani trochu demokratická (na stejné úrovni velení je až na výjimky standardní demokracie). Když nevolíš kvůli každému rozhodnutí, tak nikdo nepracuje stylem powerplay aby si prosadil svoje hledisko, protože není pravda, že vítěz vezme vše. Vždy je možné najít nějaký kompromis. Teprve když to fakt nelze je možné se uchýlit k nějaké formě voleb. Lidem obecně nejde o to vyhrát nad ostatními (až na výjimky), ale aby jejich potřeby nebyly opomíjeny a byly zohledněny v řešení. Když volíš, nutíš lidi aby se snažili dosáhnout maximální zisk, protože jinak nezískají nic.