chtěl bych to ještě chvíli držet na úrovni brainstormu
ad množstvi vyrobku - těžko říci, popravě řečeno nemám představu o ceně (v materialnich nakladech stejně jako člověkohodinach) jednoho testu. Česká obchodní inspekce, instituce jako
http://www.dtest.cz/ nebo
http://www.tuv.cz/ nebo testy notebooku v časopisech stejně velké množství testů provádí, navíc jejich testy jsou často duplicitní - úhrná cena všech těchto testů nemůže být výrazně nižší než by byla cena jednotného státního testu. Naklady se dle mého nazoru vyrazně sniží pokud se testuje serie vyrobků na stejné objektivní parametry (do jisté míry to pak jde automatizovat). A určitě by nebylo nutné testovat všechno - je např. možné a smysluplné testovat 10 značek mleka, nebo šamponu, těžko ale >100 druhů notebooku, natož pak nepřeberné množství různého oblečení. Navíc u výrobků jako oblečení by šlo o dost subjektiví kriteria, které takový státní test nemůže postihovat. V tomhle bodě uznávám, že by bylo výrazně jednodužší, kdyby se rozhodnutí co se bude a nebude testovat ponechalo na soukromých organizacích (které by se řídily zájmem nakupujících), protože pokud by to mělo být státní muselo by se o tom asi rozhodovat nějakou vládní vyhláškou nebo dokonce zákonem což by bylo strašlivě těžkopádné, složité a nabízelo prostor pro korupci.
ad státní vs. soukromé testy - Na státních testech nijak netrvám. Obojí má sve pro a proti. Pokud by však testy měly být soukromé považuju za důležité aby:
- byla jejich manipulace trestně postižitelná
- existovala jednotná norma/protokol, případně státem spravovatelná jednotná databáze, která by všechny testy integrovala, aby se s těmito daty dalo dále pracovat. tj. aby se jednalo pokud možno o strojově spracovatelné data, které by bylo možné nějak rozumě a přehledně zorganizovat a publikovat na jednom místě, aby spotřebitel získával skutečně snadno přehled o celém trhu.
- Otázka je co by pak soukromé fimy motivovalo testy na vlasní náklady provádět. Např. u časopisů pokud by neměly výhradní právo na publikaci jejich výsledků by hlavní motivace testů odpadla. Hrozba trestního postihu by také moc motivační nebyla.
Jako velký problém dTestu považuju to, že aby zajistil svou nestranost je placený (docela hodně 700 kč/rok ). To jak bude výhodný pro jednotlivého zákazníka závisí značně na tom kolik má celkem zákazníků (analogie s placenou dálnicí či železnicí). Testy stojí pořád stejně ať si je přečte 100 nebo 1000 000 lidí. Takže čím bude mít více zákazníků, tím více informací (více a důkladněji a častěji otestovaných výrobků) každý jednotlivý zákazník dostane za svůj poplatek. Státní testovací intituce bude mít automaticky 10 000 000 zákazníků.
U státních testů vidím dále tu výhodu, že je mnohem snáze trestně stíhat jakoukoliv manipulaci ze strany firem - tj. přijetí peněz od nějaké firmy se u státní instituce nebo jakéhokoli zaměstance se rovná úplatku. Zatímco u soukromé firmy (časopisu) je těžké nazývat úplatkem pokud nějak spolupracuje s jinou firmou. Nejsem přesvědčen o tom, že obava o sovu pověst je dostatečnou zárukou nestranosti soukromých testů ala
http://www.tuv.cz/ nebo
http://www.dTest.cz, zvláště tehdy pokud není s čím výsledky jejich testů porovnat, ale možná se mýlím. Ano, docela dobrou zárukou by to bylo v případě, že by existovalo vícero soukromých vzájemě nezávisých organizací, které testy provádějí a konkurují si - pak by jedna kontrolovala druhou, a zvláště v kombinaci se zákonem postihujícím nestranost testu by to mohla být kontrola velmi účiná (tj. v případě výrazně rozdílných výsledcích různych testovacích organizacích by to bylo podezřelé a vyšetřované, takže by se testující firmy musely mít napozoru). Ale myslím si, že velikost trhu testování (tj. balík peněz o který by takové nezávislé testovací organizace v konkurenci soutěžily ) prostě není dost velký aby to uživilo několik firem duplicitně provádějící stejné testy ještě za tak přísných podmínek, kdy by se značně omezila jejich ziskovost tím, že by musely testy agregovat do společné databáze, a že by se nemohly nechat ovlivňovat producenty.
ad Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce - myslím že do značné míry mohou tento úkol plnit tyto instituce bez velkých modifikací. Jako jediné podstatné modifikace vitím toto:
- Aby byly výsledky testů dostupné snadno a přehledně na internetu, a existovaly také v nějaké veřejně přístupné strojově spracovatelné databázi, kterou by mohly potom snadno využít ve svých článcích media (časopisy, televize). Na současná podoba prezentace/formátu ( http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/vysledky-kontrol/ ) se mi příliž nelíbí - není příliž přehledná, těžko se vní vyhledává, tenjsou ze komplexnější srovnání vice výrobků mezi sebou. Prostě človek se zní snadno neudělá přehled.
- Myslím že tyto instituce mohou kromě jejich primárního ukolu (tj dohlížení nad tím že se neporušuje zákon (jedovate latky, klamave oznaceni atd.) ) podávat informace i nejakých základní objektivních parametrech. Např. už kdyby existovala tabulka kolik saponatu prací prášk skutečně obsahuje, nebo kolik masa obsahuje kozerva vepřového výrazně by to zlepšilo přehled spotřebitele (samozřjmě - ono je te možné často přečíst si i na etiketě, ale je těžké to všechno přehledně porovnat - tento postrpocessing informaci do přehledné formy považuju za důležity). Podobně když si člověk vybírá notebook na stránkách a chce znát přibližně jeho hrubý výpočetní výkon, může si u každého notebooku vypsat jaký používá processor, pa pak zi ho vyhledat třeba zde http://www.cpubenchmark.net/ nebo tu http://browser.primatelabs.com/geekbench2/1602497 , ale je to pro jednotlivého zákazníka neskutečně složité a otravné a málo kdo to bude dělat. Samozřejmě, byla tu byla i možnost donutit výrobce zákonem či vyhláškou aby podobné srovnání objektivních kriterii poskytovali sami, nebo aby byly jejich tabulky vyvěšeny na regálech supermakrů. To mi příjde ale trochu jako buzerace. Jiná možnost je aby stát poskytoval svým občanům tyto informace sám. Nemyslím že by to vyžadovala zas tak vysoké náklady.
Hybridní model - Jako nejsmysluplnější mi příjde to, aby základní testy objektivních parametrů prováděla státní instituce, a jejich výsledky poskytovala v kvalitní strojově spracovatelné databázi. Soukromé časopisy by pak mohly tyto data využít jako základ pro vlastní články, kde by je mohly doplnit o více "subjektivní" ktritéria, a napsat na základě nich čtivější a přístupnější článek pro spotřebitele. Časopisy by tak měly jednak podstatně nižší vlastní náklady na získáni těchto dat, než kdyby testy samy prováděly, a tyto data by měly všechny standartizovaný objektivní základ. Přitom by byla využita i soukromá iniciativa a kontrolní role svobodných nezávislých soukromých medií, které by jednak poukazovaly na nedostatky ve státních testech, a jednak by je doplňovaly o vlastními silami získané informace (případně i vlastní testy doplňkových parametrů). Díky nižším nákladům věřím že by se navíc toto odvětví "publicistiky" více rozvinulo, a stalo se pro čtenáře mnohem dostupnější.