Pavel Moravec píše:Chápu obavu z našeho možného "ušpinění se" od vedle sedící Peake či Babáka. Ale:
1) Na jaké voliče my cílíme? Opravdu na ty co si jen na základě dojmu "pirát sedí vedle té korupčnické báby Peake" řeknou že jsme jako LIDEM? Anebo na ty co používají i hlavu k přemýšlení a řeknou si "Tak Piráti sedí vedle Peake? Co prosazují? Protikorupční věci? Jo, to na Piráty sedí, ale co tam dělá ta Peake s nevyjasněným příjmem z domu?". Podle mne náš potenciální volič je jen z té druhé skupiny, kterému "sezení Pirátů vedle Peake" nevadí.
Není to poprvé, co jsem tady já osočován, že se rozhoduji na základě "dojmologie," a tento "dojem" z jednání konkrétních lidí je tu prezentován jako jiný výraz pro hloupost.
jedna z definicí slova dojem: Dojem je výsledek vnímání, pozorování, hodnotícího uvažování, rozmýšlení, zdání.
Jde o celkový víceméně neurčitý pocitový obraz skutečnosti zřízený podle zkušenosti a vnímání určitých předmětů nebo jevů. První dojem vzniká při prvním setkání situací, jevem, člověkem, často ale obsahuje nesprávné postřehy a vytváří předsudky. Je jakoby složený z více dílčích zkušeností, např. oči pozorovaného nám připomínají otce, jeho čelo zas našeho učitele, hlas konkrétního herce a pod. Chyby prvního dojmu spočívají v tendenci zjednodušovat (haló efekt), přisuzovat vlastní chyby posuzované osobě a zprůměrňuje pozorovaného.
V mém případě se zcela jistě nejedná o tzv. první dojem, ale zcela jistě o výsledek vnímání, pozorování, hodnotícího uvažování, rozmýšlení.
Řekl bych, že jsem naopak velmi tolerantní při posuzování konkrétních jednání politiků a nikdy jsem netvrdil, že se nějaký politik se nemůže vzepnout k mimořádnému výkonu, případně může schválit nebo udělat dobrou věc i tak nějak mimoděk, případně vytvořit tzv. nechtěný následek.
Nicméně vždycky existuje určitá míra, dle které se dá jednání či důvody jednání odhadnout. Jestliže někdo založí svou volební kampaň na příslibu velkých změn, boji proti dynosaurům ... a pak s nimi tři roky sedí ve vládě, opakovaně vyhrožuje demisí a stejně si nakonec vždy spolehlivě nechá nasrat na hlavu, tak je samozřejmě nutné se ptát, proč to dělá. Protože VV a následně LIDEM nikdy nic pozitivního neprosadily a vždy vyměnily jakýkoliv názor za místo ve vládě, není tvrzení o jejich pokrytectví výsledek dojmu, ale výsledkem ZKUŠENOSTÍ.
Rád bych připomenul, že ačkoliv Karel Schwarzenberg se po celou dobu své kampaně snažil tvářit, že nemá s Kalouskem nic společného, dokonce se Kalousek načas ztratil z veřejného prostoru, stejně mu to většina voličů neuvěřila. A nepomohla mu ani mediální masáž.
I kdybychom měli ten nejlepší program, až na pár výjímek jej voliči číst nebudou. Tím nechci říct, že jej nemáme mít, nemáme na něm pracovat, ale jsou to dokumenty spíše pro členy. A jenom se členskou základnou ve volbách nevystačíme. Pro volby potřebujeme spíše jednoznačné postoje. Bohužel, naším spojenectvím, /můžete to nazývat klidně podporou, ale lidé si to přeberou po svém/, s lidmi, kteří svou kampaň postavili na slibu měny a pak jej klidně vyměnili za placené posty ztrácíme jakoukoliv věrohodnost. Budeme jenom další v řadě uchazečů o teplá místečka. Problém české politiky je totiž dlouhodobě založen nikoliv na souboji idejí, ale na absenci idejí. Když pak někdo nějakou ideu vytáhne, dopadne to tak, že se na ní vyveze, a pak se chová úplně stejně, jako ti před ním. Jediný rozdíl je v tom, že staří mazáci v politice se ani netváří, že jim na lidech záleží, což je paradoxně dělá pro voliče věrohodnějšími, než politické rychlokvašky.
A teď k fakticitě "závazků a podpisů" politiků. Jakýkoliv závazek nějak hlasovat je nevynutitelný. A mě, jako právníka, deklarace nezajímají. Ze stejného důvodu např. tvrdím, že koaliční smlouvy jsou blbost. Už jsme zažili, že poslanci podepisovali i dlužní úpisy, že budou něco podporovat. Mimochodem, je dobře, že taková ujednání jsou neplatná, protože život je příliš pestrý. A co se vlastně naši "rekonstruktéři" zavázali podpořit? Zavázali se hlasovat pro zcela jednoznačné, konkrétní znění zákona? Ne, zavázali se podpořit jakési názvy. Takže v obsahu mají zcela volné ruce. Kolikrát už jsme to zažili, pak následuje pokrčení rameny: "chtěl jsem, ale..." K tomu bych rád připojil nikoliv svůj dojem, ale zkušenost. Málokdo vám bez mrknutí oka podepíše skoro cokoliv, jako zkušení podvodníci. Všelijakých dlužních úpisů, splátkových kalendařů, narovnání, uznání dluhu co jsem od některých lidí viděl ... a peníze nikdy. A tyhle typy jsou samozřejmě nejrozhořčenější, když je dáte k soudu nebo do exekuce. A je to pořád ta samá písnička, dyť já ten dluh nepopírám, už dvacekrát jsem slíbil jej zaplatit, klidně to udělám znovu, tentokrát i podpis ověřím. Já jsem k němu tak vstřícný a on mě žene k soudu!
Ve skutečnosti volič nic jiného než věrohodnost politika či strany posuzovat ani nemůže. Do hlavy mu nevidí, do účtů už teprve ne.
Byl jsem skutečně zaražen rozpočtem této akce. To si jako tato akce potřebuje platit PR, nebo na co je tolik peněz určeno? Mám vždycky velké pochybnosti, když si někdo na něco, co má patřit do oboru "občanské cti a statečnosti" musí založit spolek, který mu má někdo jiný financovat. A už vůbec nemám rád právníky, kteří se tváří, že pracují pro bono a ve skutečnosti si za to nechávají platit. To si s našimi normálními občanskými postoji opravdu neumíme poradit jinak, než se nechat "zastupovat?" Moji prarodiče a jejich vrstevníci zdaleka neměli takové informační možnosti jako my, ani zdaleka od života neočekávali tolik jako my, jejich požadavky jak na životní úroveň, tak na "osobní" svobodu byly skoro směšné. Dokázali se smířit se svým místem ve společnosti. Nepletli se "vrchnosti" do jejích záležitostí každodenně, jejich největším přáním v tomto ohledu bylo, aby si jich nikdo nevšímal. Ale když je něco opravdu zatlačilo do kouta, dokázali se tomu postavit bez i bez advokáta a byli ochotni přijmout následky. Takže ten nejhlubší rozbor "občanských postojů mého dědečka, který mi předal, bylo: "Zavřít můžou, pustit musí."
Pročež už to nebudu dál rozebírat, ať si každý dělá co chce, jenom ať pak neříká, že to vlastně myslel jinak. Já se řídím zkušeností, obsaženou v "lidové moudrosti:" Když se někdo obléká jako kurva a když se někdo chová jako kurva, nejspíš bude kurva."