Fórum Pirátské strany

eskA2látor 2
Marta Martinová

Tweet
„Piráti po Marvanové tokají s dalším politickým zombíkem,“ hlásal před Vánoci titulek na internetových stránkách ekonomického týdeníku Faktor S, za nímž stojí Empresa Media, vydávající časopisy Týden či Instinkt. Ilustrační fotografie Vlastimila Tlustého dokládala, o jakou politickou mrtvolu se jedná. Přesvědčení, že jde o podvrh, vystřídalo zděšení, když se ukázalo, že se Tlustý skutečně na seznamu pirátských lobbistů objevil. V současné chvíli ještě není uzavřeno první kolo vnitrostranického hlasování o odvolání místopředsedy Ivo Vašíčka, který s Tlustým jednal na základě patrně čistě pragmatického rozhodnutí předsednictva: šlo o to vytáhnout z bývalého ministra financí rozumy o jeho variantě nepodmíněného základního příjmu. Už teď je ale jisté, že kauza pomůže znovu rozdmýchat pirátské spory mezi levým a pravým názorovým křídlem a může se stát záminkou, jak odstranit z čela strany nepohodlného „sluníčkáře“.

Organizaci DBaS (Digitální bezpečnost a soukromí), která stojí za peticí protestující proti novele, ovšem vadí podle nich vágní termín „technické prostředky”. Varují, že zákon rozvědce umožní instalovat „černé skříňky“ do sítí poskytovatelů internetu, což umožní plošný odposlech, a bude jim k tomu přitom stačit pouhý souhlas vlády. Také prý není jasné, jak instalace technických prostředků ovlivní služby poskytovatelů internetového připojení. Navíc se obávají, jak bude rozvědka se získaným daty nakládat.

S argumenty v petici souhlasí i předseda Pirátské strany Ivan Bartoš. „Ten zákon je formulován velice laxně. I způsob, jakým si pak rozvědka žádá o potvrzení zásahu k soudu, je vágní,“ uvedl Bartoš s tím, že soudy budou vyhodnocovat žádosti bez toho, aby měly potřebné technické znalosti. Navíc prý vyřizují tolik žádostí, že je schvalují jako na běžícím pásu.

„Sondy, které chce vojenská rozvědka poskytovatelům internetu zapojovat, mají aktivní charakter, takže v důsledku mohou i měnit data v konkrétním počítači, a to tak, že ta změna nebude dohledatelná,“ dodal. V případě zneužití by pak do počítače mohly být přidány i soubory, které by v důsledku ohrozily jeho majitele.

Zákon, který nechává prostor pro fantazii
Při plošném monitorování internetu, tedy při hledání nějaké zvýšené činnosti, která by byla znakem takzvané podezřelé aktivity, by rozvědka podle Bartoše ve finále musela sledovat toky dat na úrovni jednotlivých komunikací mezi stanicemi. Navíc pořízení technických prostředků pro rozvědku podle něj zatíží státní kasu. „Českou republiku to bude stát velké peníze, protože stát bude investovat a ty infrastrukturní prvky do sítě poskytovatelů internetu bude instalovat na své náklady,“ uvedl další argument Bartoš.

7 Jan 2017 Lidove noviny Jan Klesla

Hledá se nový Marx

Zn.: Populismus a dobře skryté levicové myšlení velkou výhodou. Spěchá!

Lid miluje historii a výročí. Loni jsme oslavili 240 let od vydání bible liberální ekonomie Bohatství národů od Adama Smithe, ale také osm dekád neméně proslulé Obecné teorie Johna Maynarda Keynese. Letos se posunujeme do roku stopadesátého výročí Marxova a Engelsova Kapitálu. Troje volby v klíčových evropských zemích pak napovědí, zda bude posun víc než symbolický.

Po loňském vítězném tažení populismu a porážce liberálů se dostala do defenzivy i liberální ekonomie se svými mantrami o volném obchodu a trhu, které si nese právě už od Smithe. Keynesiánské zásahy státu do ekonomiky jsou přijatelné často i pro pravicové politiky, přičemž loňští a pravděpodobně i letošní vítězové se masám přibližují myšlenkami, za které by se nestyděli ani Karel s Bedřichem.

Nepodmíněný populismus

Lid také miluje, když mu někdo rozdává peníze, nebo to alespoň slibuje. A zrovna tady se z oblíbené historie rozhodně jen tak nepoučí. Nejen západní intelektuálové tak dnes horlivě diskutují o veskrze socialistických myšlenkách, jako je takzvaný základní nepodmíněný příjem pro všechny, ale i právo na práci. Představa, že budeme dostávat všichni peníze od státu jen tak, je samozřejmě neuvěřitelně líbivá a mediálně vděčná. Ale pokud nežijeme v ropných či daňových rájích, také naprosto nerealizovatelná.

Stačí si přitom oživit myšlenky pravicového exministra za ODS Vlastimila Tlustého, který před více než deseti lety navrhoval garantovaný příjem šest tisíc korun na hlavu měsíčně a dnes něco podobného počítá pro Pirátskou stranu. Tehdy to bylo o něco méně než třetina průměrné mzdy a zhruba tisícovku pod mzdou minimální. Dnes by tomu tedy odpovídala částka mezi devíti a deseti tisíci korunami. Prostým násobením se však dostaneme na částku dosahující výše všech příjmů celého našeho přebytkového státního rozpočtu.

Podobně byla otázka pracovních míst a jejich návratu z Asie do USA středobodem úspěšné kampaně Donalda Trumpa. Jeho boj o americká místa pro Američany tak do budoucna napovídá veskrze levicové zásahy do svobodného trhu z pera republikánského prezidenta. K právu na práci už je jen pověstný krůček.
Obě populistické utopie mají jako společného jmenovatele strach z nezaměstnanosti, již způsobí nahrazování lidí chytrými stroji. A obě mají jen jediné řešení, o kterém se nemluví: prudké zvýšení daní nebo přímo znárodnění majitelů těchto robotů, slovy Marxe „vlastníků výrobních prostředků“. A to z rukou papírově pravicových politiků.

Piketty to nebude

Zatím největším adeptem na nového masového ekonomického ideologa robotického věku byl před dvěma lety francouzský ekonom Thomas Piketty se svým dílem Kapitál ve 21. století. Jenže předpovědi drtivého tažení tehdy populární levice, jako byli španělští Podemos a řecká Syriza, se nevyplnily. Především se ale úplně nehodí ideologie postavená na zvětšující se nerovnosti mezi bohatými a chudými. Ne vládě miliardáře, jehož kabinet bude mít v součtu jmění větší než spodní třetina Američanů, kterým povládne.

Pro levici zkrátka není dobrá doba. Namísto lidového Bernieho Sanderse se do Bílého domu stěhuje miliardář z reality show a na cestě do čela Francie, Nizozemska a možná i Německa jsou populističtí politici s podporou velkých korporací a monopolů. Podle Eurobarometru je přitom ekonomika třetí největší problém, který tíží Evropany. Jenže zatímco v USA přinese chudších 40 procent společnosti jen 16 procent národního příjmu, v rovnostářštější trojici evropských zemí s fungujícím a přerozdělujícím sociálním systémem je to skoro čtvrtina.

Nerovnost je tedy v Evropě ještě menší téma, a její řešení tak těžko povýší Thomase Pikettyho na Marxe 21. století. Je už jen symbolické, že prvního ledna navždy odešel jeho mentor a otec celé disciplíny ekonomie nerovnosti Anthony Atkinson.

Digitální vykořisťování

Zaklínadlem dneška je ale rozhodně hospodářský růst. Produktivita práce přitom přese všechny technologie klesá, a ekonomové se tak zase snaží najít nějaké nové vysvětlení, paradigma, ke kterému se mohou upnout. Do budoucna se musí vypořádat s dosud neznámými problémy jako sdílené vlastnictví a využívání aut, bytů, domů nebo právě robotů.

Je přitom několik cest, kterými se dá vydat. Někteří hledají oporu v Darwinovi a teorii neviditelné ruky evoluce namísto trhu. Populární je snaha matematickou ekonomii přiblížit člověku a jeho chybám pomocí moderní psychologie. Zajímavé je pak i popisování moderní ekonomiky přes sociální sítě, které mezi lidmi existují nejen online, ale i v reálném světě.

A nakonec jsou i tací, kdo se vracejí k původnímu, bolševiky neohnutému Marxovi. Kdoví, třeba bude Marxem digitálního věku sám Karel Marx.