Hynek.Polasek píše: ↑21 pro 2024, 12:26
Tomas.Zivny píše: ↑21 pro 2024, 11:34
To, co píšete – ač si to asi neuvědomujete, „zavání“ totalitou. Mají-li být církve odděleny od státu a spravovat své věci samostatně, pak je na státu, aby jim to umožnil. Svoboda vyznání je jeden ze základů demokratického právního státu.
Ano, jde to udělat i dost jinak... třeba v Německu jsou velké církve subjekty veřejného práva. V USA jsou církve od státu odděleny ještě víc, ale pak stát nereguluje to, co reguluje ČR. Ano, má to i svůj historický vývoj, který nelze „odpárat“... Žel, v ČR je zkušenost s pronásledováním křesťanů ještě dost živá a nedávná.
Jakoze kdyz nebude smlouva se svatym stolcem, tak tu bude totalita? Tedy jaka smlouva ted resi, ze tu totalita neni? A jak jestli je, tak jak nas ta smlouva z ni vyvede? Ja nejak nevidim rovnitko mezi "cirkev je jiny pravni suplik nez zajmovy spolek obcanstva" = "je tu totalita". Dokud je u nas dovoleno vse, co neni zakazano, tak vlastne nevim, co by branilo zajmovemu spolku si cirkev rikat a na cirkev si hrat.
Vy jste v komentáři šel poněkud za rámec debaty o smlouvě, tak jsem to komentoval... To je reakce na tu myšlenku o odstranění „církevní povahy“ církví v českém právu.
A nesnažte se mě vmanipulovat do pozice, že bych chtěl tvrdit, že když nebude smlouva, tak bude totalita! UŽ VÝŠE JSEM PSAL, ŽE TU SMLOUVU VNÍMÁM JAKO SILNĚJŠÍ POJISTKU (to myslím je i intence toho, proč by se měla uzavřít).
Znovu: Ta smlouva řeší mnohem více tzv. kategoriální / sektorální pastoraci: duchovní služba ve vězení / nemocnici či armádě (teď nově u policie). Tato služba má v ČR unikátní ekumenickou (až i mezi-náboženskou) povahu, že zástupce jedné církve ji koná pro všechny ostatni... a je povoláván všemi společně. Jenže spirituální péče něco stojí, a v budoucnu by mohl někdo zase zachtít šetřit právě tady (Třeba v Armádě to požadují dokonce standardy NATO; v nemocnicích požadavky mezinárodních akreditací atp.), jak to tu tak čtu... říkám si, že ta vyšší garance je skoro na místě.
Cílem bylo, aby ta smlouva byla co nejméně kontroverzní a zakotvila vlastně jen to, co už vlastně je a funguje – pojistka současného stavu.
To, „kam to uhnulo“, má v zásadě dvě možná vysvětlení: Buď je za tím právní komplikace mezi českým právem a právem, jímž se řídí Svatý stolec, neboť tyhle dva právní řady jsou „z jiného těsta“ a věci pojmenovávají jinak; anebo konspiračněji uvěřím (!), že česká římskokatolická církev se tam snažila propašovat nějakou „levárnu“, čemuž nahrává pošramocená pověst církvi (té katolické zvlášť) v české společnosti.
-- Lucie Spáčilová
