Marek Necada píše:Vit Hnilica píše:Marek Necada píše:
Ach jo. Doporučuji zjistit, co to je komunismus. Ve 20. století v Evropě rozhodně komunismus jako zřízení nikde neexistoval. Žel Bohu se při úrovni českých medií nelze podobným nesmyslům divit.
ja myslim ze je celkem trapne vyzadovat aby se rikalo diktatura komunistickych stran, kdyz kazdej rozumnej clovek to pochopi. (to same u fasismu)
Možná je to "trapné", ale je potřebné se přesně vyjadřovat. Navíc "rozumných lidí" je menšina. Většina lidí nemá ponětí, co to vlastně fašismus nebo komunismus je.
No, třeba fašismus se zdiskreditoval v podstatě až krvavou invazí do Etiopie v roce 1935 (a i tu se snažil ještě ospravedlňovat "zrušením otroctví".. až na to, že dekrety o zrušení otroctví pravidelně znovu vydával každý předchozí habešský císař, akorát bez valného účinku). Do té doby byl spoustou lidí na Západě pokládán za docela rozumnou alternativu... mluvím o <i>fašismu</i> italského typu - ne o rasistickém a xenofoboním nacismu. Fašismus se byl v podstatě odvozený od korporativismus, kterému zase položily základy některé osoby původně blízké anarchistickému či odborovému hnutí... v době kolapsu spekulativně fungujících finančních trhů po roce 1929 a před rozvojem nejhorších excesů (u nacismu domácích, u klasického militaristického fašismu obvykle zahraničně-koloniálních) po roce 1935 mohla myšlenka "třídního smíru" výměnou za určitou regulace nejhorších excesů divokého kapitalismu při zachování jeho výhod vypadat docela lákavě a rozumně... nezapomínejme, že 1. světová válka byla střetem demokratických národů (Německo i Rakousko měly parlament a všeobecné volební právo, byly tedy konstitučními monarchiemi úplně stejně, jako Británie, která navíc měla kolonie !), a demokracie nebyla v té době vnímána v nejlepším světe: jejím heslem tehdy ještě nebyla lidská práva jako dnes - ale naopak spousta demokratických zemí měla buď kolonie a s vyjímkou těch nejvyspělejších ještě stále chyběla spousta základních prvků dnešního sociálního státu - fašismus byl napůl "sociální" hnutí, sliboval odstranit excesy v nerovnosti třídní spoluprácí.
Naopak s komunismem je to úplně jinak. Původní marxistický "komunismus" už v 19. století evolvoval v sociální demokracii, která je dnes např. nejmocnější silou v západní Evropě !!! Tento socialismus, který tolik vadí Václavu Klausovi, si nikdy neušpinil ruce se stalinismem - nicméně, radikálními leninisty a stalinisty byl vždycky opovrhován, jako příliš měkké a kompromisní řešení. (Kdyby mi jako podnikateli nechtěli sociální demokraté pořád jen zvyšovat daně, aniž by nabízeli jakýkoliv další pro mě přínosný program, tak budu možná po filosofické stránce sociálním demokratem...Masaryk to měl hozené podobně...)
Jako zbylý komunismus nám tedy zbývá anarchokomunismus, který se odštěpil už od 1.internacionály - ten zahrnuje směs postojů zdaleka nejradikálnějších i těch zkrátka tradičně individualisticky-anarchistických, které spojuje víceméně jen to, že spolu nikdy nepřestali diskutovat a nepřijali marxismus jako jedinou zcela nezpochybnitelnou ideologii. Anarchisté se mezi sebou vždycky pohádají - ale nejspíš ne do krve. A já jsem anarchokomunismus jsem nucen akceptovat jako určitou formu náboženství, kterou má každý právo vyznávat, pokud to činí nenásilnými prostředky a nenutí k tomu ty části společnosti, které tuto vizi nesdílí.
Takže zbývají různé odnože bolševického komunismu. Tady víceméně neexistuje žádná dostatečně reformní odnož, kterou by bylo možné tolerovat: po intelektuální stránce je možná akceptovat snad jen trockistky, ale to jsou magoři... a dále určité mravní opodstatnění mohla mít ve své době snad jen osvobozenecká hnutí v Latinské Americe, protože diktatury které tam byly odstraňovány, byly často neméně brutální, než komunismus samotný. V řadě zemí se ostatně komunismus uchytil proto, že představa demokracie tam neměla filosofické zázemí a tradici (Čína) - takže šlo o spor různých druhů totalit mezi sebou, a komunismus se dostal k moci díky svým rovnostářským prvkům.
Já osobně dávám přednost při popisu totalitních forem komunismu slovům "bolševismus", "stalinismus" nebo "maoismus" abych poukázal na různé druhy excesů, od kterých se distancuju. Slovo "komunismus" víceméně nepoužívám, a pokud ano, tak jako významově neutrální - jako označení požadavku rovnosti ve společnost, ne jako označení vražedného totalitního systému. Systém před rokem 1989 označuju nejčastěji jako "reálný socialismus" či "normalizační socialismus", případně "nedemokratický socialismus" (demokratický socialismus mají např. ve Švédsku).
Stejně tak ale když jako liberál mluvím o ekonomice na bázi volného trhu, tak nepoužiju slovo "kapitalismus": to obvykle používá jako nadávku právě levice, která sama sebe pro změnu nikdy neoznačí za "bolševiky".
Souhrn postojů levice, která se odmítá vzdát násilného třídního boje, bych navrhoval označovat jako "neobolševismus" (po vzoru "neofašismu"). (Toto slovo jsem mimochodem neviděl používat nikoho jiného, než sebe)
