Tomas.Zivny píše: ↑18 lis 2024, 19:27
Sorry za tu změť otázek... ale je to komplex, na který se musí fakt opatrně.
Ne ty otázky jsou zákonitě na stole a souhlasím naprosto, že to není jednoduché téma o to víc pro totálního laika jako jsem já. Já jen nastínil základní premisu toho, jak by se to líbilo mně (důraz na svobodu, ale zároveň i na odpovědnost). Detailní parametrizace toho systému jako celku by musela projít hodně podrobnou diskuzí. Samozřejmě by to nesměla být jehla v kupce sena, ale mělo by to vycházet z celkové koncepce řízení státu tak, aby ta symbióza do dalších odvětví byla co největší.
ad1) Slovo nejde moc nemám rád, v našem prostředí, kdy se šulí kde co, bude asi každý systém náchylný, dokud tady nebude fungovat rychlá, nezávislá a spravedlivá vymahatelnost práva.
ad2) Nebylo by potřeba, já bych šel dokonce ještě dál a všechna pojištění bych nastavil jako dobrovolná, s jasnou definicí toho, co Vám placená výše ve veřejném zdravotnictví pokryje. V případě, že si nebudete platit ani korunu, nemáte nárok na ošetření, pokud si jej neuhradíte (chápu, že toto by bylo dosti kontroverzní a zřejmě v současných podmínkách nerealizovatelné, ale jako vize by se mi to líbilo). Opět to ale vysoce záleží na dalších aspektech, především ekonomických, kdy bez vyšší životní úrovně, které by bylo opět dosaženo určitou revolucí v řízení státu, toto zavést nelze.
ad3) Pokud trh nabídne lepší podmínky pro zaměstnance v jiných oborech, než jsou náročné práce, očekával bych přesun zaměstnanců do tohoto sektoru, čímž by mělo dojít k zvýšení jejich životní úrovně, což by vedlo k možnosti participovat na systému popsaném výše. Předpoklad je i ten, že zároveň přesunem zaměstnanců do atraktivnějšího sektoru, bude nucen sektor náročných profesí reagovat (nastavit stejné, spíše lepší podmínky, nebo tu práci více automatizovat), obě varianty jsou + pro stát jako celek. Opět je zde vysoce důležitý další faktor a to strategie, jak rozvíjet trh práce tzn. podpořit (né nutně finančně) vznik pracovního trhu s mnohem vyšší přidanou hodnotou - jako zdravou konkurenci pro odvětví náročných (fyzicky/psychicky) profesí.
ad4) Tady je důležité si definovat, kdo je tou sociálně slabou skupinou. Jsou to lidé, kteří se systematicky vyhýbají práci, jsou společensky nepřizpůsobiví (typicky dlouhodobá definice), nebo Ti, s nimiž se život jak se říká nemazlí (typicky zdravotně znevýhodnění) opět dlouhodobě. Nebo Ti, kteří spadli do nějaké těžké situace, ale mají snahu se z ní vyhrabat. Zde by stát měl rozhodně fungovat jako podpora, nicméně ne jako doživotní samaritán. Opět by zde měl být nastaven dostatečně motivační systém, který člověku v těžké životní situaci podá pomocnou ruku, tak, aby byl člověk schopen se dostat z nejhoršího, nicméně není možné donekonečna opakovaně tuto ruko podávat lidem, kteří toho zneužívají. Opět půjde o dost citlivou otázku a opět bude potřeba umět zapojit do řešení (především u dlouhodobých příkladů) další odvětví státu, především školství, právní systém a nepochybně zřejmě značně reformovaný sociální a zdravotní systém.
ad 5) Souhlas, vše se dá ale v 21. století diagnostikovat a nějakým způsobem reagovat.
ad6) Tak samozřejmě je to špatně, stát tím nejspíše sanuje ostatní odvětví, což je špatně.. Za mě jednodušší varianta je, nezatěžovat jakýkoliv produkt vyšší daní, ale opět spíše tlačit na osobní odpovědnost jedince viz můj předcházející post.
ad7) Rozhodně ano.
ad8) Souhlasím, možnost nadstandardu by měla být zachována, určitě nechci bránit někomu, pokud na to má si nejlepší možnou péči uhradit.
ad9) Tady záleží na efektivitě toho, jak celý systém zdravotnictví funguje. Nevidím do něj, každopádně stát (když už to tak musí být) jako vlastník veřejných zdravotnických zařízení by tyto provozní náklady měl být schopen nést, nicméně chce se to podívat detailně na celkové fungování toho zdravotnického molochu, odmítám tezi, že by nešlo celý systém zdravě zefektivnit, jde to v soukromé sféře, mělo by to jít i v té státní. Aktuální záplatování nedostatků ve financích (typicky platy zdravotníků a ostatních zaměstnanců ve zdravotnictví) je jen trapné divadlo, které se bude nejspíše za rok opět opakovat, je to nedůstojné a děsně přízemní. Cílem by mělo být vybudovat špičkovou sít zdravotnických zařízení, která by nabízela kvalitní služby a to nejen domácím obyvatelům, ale lákala by soukromý kapitál z Evropy, případně i světa. Na závěr se jen zmíním, že by mi vůbec nevadilo, postupně celý systém zprivatizovat a vytvořit zde co nejvíce konkurenční prostředí, které by přineslo kvalitu a dostupnost.
ad10) V každém systému se najde někdo, kdo propadne na úplné dno. Tohle je asi nejtěžší otázka, ale trochu jsme se o ní otřel už v bodě 4. Systém by měl správně a ve správnou dobu umět zachytit lidi, kteří se z různých důvodů ocitnou ve spatné situaci a umět s nimi pracovat s cílem, pomoci jim postavit se zpět na vlastní nohy. Bohužel je mi jasné, že ta úspěšnost nikdy nebude 100%, vždy se někdo najde. Poslední instancí, jak by stát mohl zkusit podobné "hříšníky" přesvědčit, že život mimo ulici je lepší než na ní, by bylo zřízení komunitních center, kde by se s podobnými lidmi dalo dále pracovat, například participací na veřejných pracích, které by zajišťovalo minimální příjem pro hrazení jejich života v takovémto centru, v ideálním případě by díky tomuto příjmu byl financován, alespoň částečně i chod celé sítě těchto center. Cílem samozřejmě je, dostat toho jedince zpět do normálního života, čili ta strategie jeho pobytu v daném zařízení by měla být i tak nastavena. Nicméně, i k tomuto musí být ochota na straně jedince, který se do této situace dostal, Pokud tam ta ochota není, tak dle mého, není pomoci a takovýto člověk skončí opět mimo společnost. Pokud opakovaně odmítá participovat na rozvoji společnosti, odmítá se svou prací podílet na nákladech chodu státu, nemůže očekávat ochotu státu postarat se o něj v těžké (zdravotní) situaci, takovýto jedinec bohužel nemůže (i opakovaně) využívat ochoty a péče lidí ve zdravotnictví, bohužel. Existuje šance, že se o podobné jedince bude chtít postarat někdo mimo stát, v takovém případě bych rozhodně tomuto nebránil, věřím, že společnost, kde bude kladen důraz na vysokou životní úroveň postupem času vygeneruje i jedince, nebo organizace (nestátní), které se z čistě dobrosrdečných úmyslů o tyto nepřizpůsobivé jedince postarají (ve smyslu nenechají je zemřít na ulici) bez ohledu na efektivitu. Nicméně znovu opakuji, celý systém by měl být nastaven tak, že stát se maximálně vynasnaží, aby takovýchto případů v konečném důsledku bylo co nejméně.
ad11) Co se týče soukromých pojišťoven, tam bych nereguloval nic, je to čistě jejich věcí, co za kolik nabídnou. Přiznám se, že do systému veřejných zdravotních pojišťoven nijak extra nevidím, takže na to pohlížím opět jako naprostý lajk. Důraz na tržní stránku u veřejné služby nevnímám jako ten nejdůležitější, důležité pro mě je (když už nějaká státní zdravotní pojišťovna musí být), aby peníze, které vybere, dokázala co nejefektivněji využívat k tomu, k čemu byly určeny. Stát by tedy měl hlídat pouze toto, co se týče nějaké regulace, pokud bude veřejná zdravotní pojišťovna sloužit k tomu, viz výše, nevidím moc důvod k nějakým regulacím. Regulace mimo veřejný sektor určitě ne.
ad12) Není to nic proti ničemu (viz nadstandardy), pokud na to člověk má a chce své peníze tímto stylem investovat, stát by mu rozhodně v cestě překážet neměl.
ad)13 Opět volba placení pojistky by byla čistě soukromá věc. Podmínky pro to, aby každý kdo chce si pojištění mohl dovolit musí vycházet z důrazu na životní úroveň každého jedince tedy i doktoranda, viz body výše. Otázka doktorandů, jakožto celkového systému vzdělávání, vědy a výzkumu, by byla opět rozsáhlá a určitě ne jednoduchá.