Budoucnost státních financí aneb predikce vývoje faktorů ovlivňujících finanční zdroje státu

[MirekS]

Co však zamrzelo, že pan profesor dostatečně nezdůraznil, že nyní a v blízké budoucnosti budeme mít problém s dluhem díky tomu, že byl dluh z minulosti po současnost použit z valné části nikoliv na efektivní investice ale na spotřebu. A z toho vyplývá, že není čím dluh zaplatit než dalším dluhem (a tak pořád do nabalujícího se kolečka díky dalším a dalším ekonomickým krizím).

Nebo se dluh zaplatí z přebytku rozpočtu, ale k tomu se nikdo v podstatě neměl a ani v blízké budoucnosti nebude mít. Správně odhadujete, že tato alternativa by byla pro současnost a budoucnost státu zdravější. A to by měl být zájem voličů, zvláště těch mladších.

[MirekS]

Ne, je vyjádření nesouhlasu s celkovým vyzněním blogu profesora Václava Hořejšího https://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-h ... emid=40753.

...že když si někde stát půjčí, tak to musí vrátit a nakonec „nula od nuly pojde“.

Je pravda, že když si stát půjčí, tak to musí vrátit. Při neschopnosti dluh splatit se hovoří o tzv. státním bankrotu. Zde však vystupuje do popředí jedna skutečnost, totiž půjčit si na splacení minulého dluhu. Většinou (i když ne pravda vždy) však za podmínky vyššího úroku. Úrok z dluhu nakonec vyvrací tezi, že "nula od nuly pojde" neboli stát se v budoucnosti omezuje ve svých výdajích právě na úkor tzv. obsluhy dluhu kromě toho, že musí dluh splatit v určitém termínu.

Většina bankovních investičních úvěrů je ale založena na "virtuálních" penězích, které mají banky na základě licence centrální národní banky povoleno "vytvořit ze vzduchu" a půjčovat je na úrok klientům. Tento virtuální dluh se pak umořuje splátkami dlužníka, až nakonec zmizí a přibydou ty úroky.

Mám za to, že použití slova "virtuální" (ve smyslu virtuálních peněz a virtuálního dluhu) není úplně přiléhavé, neboť jde o reálnou formu peněz i dluhu. Ty peníze (i umoření dluhu) jsou "kryty" budoucími nově vytvářenými hodnotami dlužníka. Zcela jistě tam cítíte ono riziko, které podstupují obě strany, že by tomuto příslibu nebylo učiněno za dost. Možnosti eliminace rizika, je, zdá se, spíše na straně věřitele než dlužníka.

Pokud jde o to splácení našeho údajně hrozivého státního dluhu (mimochodem v relaci k HDP stále ještě jednoho z nejnižších v EU) – hodně lidí vystrašených některými politiky a novináři si představuje, že jednoho dne ti věřitelé bouchnou do stolu a řeknou našim vnukům „a do roka nám to musíte splatit“. A pak nastane ta některými zvěstovávaná katastrofa.

Tady pan profesor zavádí řeč, kam snad ani nepatří. Ta hrozivost státního dluhu není daná relací k HDP, nýbrž tím na co byla převážně použita (tj. na spotřebu), přičemž víme, že splatit dluh včetně úroků může kombinace efektivních státních investic, zlepšený výběr daní nebo zvýšení daní. Jako daňoví poplatníci asi upřednostníte před zvyšováním daní efektivní státní investice a zlepšený výběr daní. Pan profesor se k dluhům vyjadřuje tak, jakoby snad neexistovaly termíny jejich splátek. Zvěstovaná katastrofa pak klidně může nastat, posune-li se celkové zadlužení státu nad hranici dluhové brzdy a doposud stát neschopný vytvářet přebytky státního rozpočtu se tak ze zákonného důvodu bude muset tak začít chovat. Jaké že to asi bude mít sociální dopady...?

Moderní monetární teorie vede k závěru, že když si stát ve spolupráci s příslušnou centrální bankou "vykouzlí" peníze na pokrytí části státního rozpočtu, může tyto peníze použít na financování svých výdajů ve vlastní měně, a nic hrozného se nestane.

Je zajímavé, že zde pan profesor nezmínil, čím takto "vykouzlené" peníze by byly kryty? Cítíte dobře, že jedině efektivními investicemi. Jenomže my máme co dočinění s dluhem vytvořeným převážně spotřebou.

[MirekS]

Jestliže jsem psal v úvodním příspěvku, že vliv na státní rozpočet mají energetické komodity, pak je to tady. Ceny těchto komodit jdou nahoru a není ještě vidět obzor, kde to skončí. Hodně se mluví o tom, jak krutá bude nadcházející zima. Každopádně stát bude profitovat z odpovídajícího růstu daňového objemu v konečných cenách. Proti tomu však může jít snížené množství nákupů těchto komodit konečnými spotřebiteli. A co více zdražení energií má a bude mít dopad na zdražení zboží a služeb, čím větší je jejich energetická náročnost. A tak lze odhadovat, že nastalé zvýšené inflaci nebude konec ani při zvyšování úrokových měr centrálními bankami, resp. že centrální banky budou muset zvyšování úrokových měr v dohledné době opakovat. Zde je pro mě překvapivý poměrně zdrženlivý postoj FEDu, když inflaci zatím považuje spíše za přechodnou záležitost a o zvyšování úrokové míry uvažuje jestli tak nejdříve v roce 2022. I když jde o myšlenkový posun (původně bylo zvažováno zvyšování úrokové míry až v roce 2024), je adekvátní současné situaci?

[MirekS]

Tak tohle Alena Schillerová nečekala! ČNB i přes její nabádání, ať to nedělá, zvedá úrokovou míru a hned o 75 bazických bodů. Chtělo by se vzkázat: "A to ještě není všem dnům konec!". Dá se říci, že dost dlouhou dobu ČNB zvýšení úrokové míry odkládala s ohledem na covid, přestože vývoj inflace začal nabírat na obrátkách. Nyní ale se již nedalo otálet. Což by státní pokladnu mělo vést k tomu, aby si utáhla opasek v dalších choutkách si půjčovat anebo další půjčky věnovat na vysoce výnosné investice. Očividně s takovýmto vývojem návrh rozpočtu na rok 2022 a další roky nepočítal.

[MirekS]

V tiskové zprávě uvádí MF ČR, že stát již druhé čtvrtletí za sebou snižuje státní dluh celkově o 82 mld. Kč, čímž se dostává opět na nižší relativní zadlužení 39,1% HDP než bylo relativní zadlužení v roce 2013 - 40,6% HDP. Vysvětluje to tím, že s ohledem na očekávané změny ve výši úrokových sazeb ze strany ČNB dluh relativně výhodně předfinancoval. Jde jistě o chvályhodný počin, i když s relativním dopadem. A to že před sebou valí dluh, jehož splácení se naopak v brzké budoucnosti prodraží, nehledě na výhled předpokládaných hospodaření v letech 2022-4, které naplní-li se, nejenže způsobí vyšší relativní zadlužení než v onom roce 2013, ale nebezpečně přiblíží zadlužení na úroveň dluhové brzdy.

[MirekS]

Zde docela rozumný příspěvek k využívání finančních zdrojů státu: https://blog.aktualne.cz/blogy/michal-s ... emid=41103.

[MirekS]

Ač se dosavadní vyjádření vlády, premiéra či jednotlivých ministrů k problematice státních financí dá vesměs posuzovat pozitivně (v obecné rovině), jedno je jisté už teď, a to moc pozitivní není, a tím je fakt, že vládní strany nemají nic systémového připraveno "v šuplíku", co by de facto okamžitě mohly uvádět v život. V důsledku toho současná vláda není připravena již teď reagovat na výzvy dotýkající se současnosti (zejména energetická krize, zvrat v inflačním chování předešlé vlády), natož blízké či vzdálenější budoucnosti (protiinflační chování současné vlády, systémové řešení fiskální politiky včetně reformy důchodového systému). V kontextu toho se dá již nyní předpovídat, že jestli nějakých systémových změn tato vláda bude schopna dosáhnout, bude to pravděpodobně až ve třetím roce jejího vládního angažmá.

Jako volič jedné z vládních stran jsem již teď, bohužel, naplněn skepsí, že tato vláda dosáhne skutečného naplnění záměru "zkrotit státní finance". Vedou mě k tomu informace, které zatím vláda či její členové stačili "utrousit". Předně je otázkou, co si vládní činitelé představují pod tímto záměrem. Z mého pohledu zkrocení státních financí znamená zvýšit rozpočtové příjmy a pokud možno snížit rozpočtové výdaje, a to tak aby se státní rozpočet stal alespoň v části doby konjunktury přebytkovým a aby přebytek byl použit k umazávání státního dluhu. Již v této chvíli lze uvést, že myšlení státních činitelů se v tomto duchu neubírá a kdo ví, jestli bude mít dostatek sil na reálnou snahu o zmírnění inflačního chování předchozí vlády. Některé náznaky tomu totiž vůbec nenasvědčují. Zmiňme zde zvyšování výdajů na investice (až 10% HDP), na obranu (na úroveň 2% HDP), na kulturu (na úroveň 1% HDP), ale i zvyšování platů pedagogů na úroveň 130% průměrné mzdy, platů ostatních státních zaměstnanců či ústavních činitelů (a to nemluvím o valorizacích důchodů, popř. sociálních dávek, a zvýšení výdajů z titulu obsluhy současného stavu státního dluhu a inflace) a naopak dalšího podsekávání příjmů do SR v podobě návrhu snížení plateb do důchodového systému ze strany firem o 2%. Suma sumárum zde chybí systémové a komplexní pojetí, jak vybřednout ze spirály hromadícího se státního dluhu, která u nás působí prakticky od začátku novodobé historie našeho státu.

[MirekS]

4.1.2022 jsem se opět, tentokrát v pořadu "Jak to vidí" na ČRo 2 od ekonoma Lukáše Kovandy, doslechl mezi ekonomy poměrně rozšířený názor, že není až tak problematická výše našeho státního zadlužení jako spíše tempo zadlužování v poslední době. S druhou částí názoru souhlasím, první části si dovolím oponovat.

Proč je problémem i výše státního zadlužení? Odpověď by se dala jednoduše shrnout do tvrzení, že stát není prakticky schopen státní dluh snižovat v absolutní rovině. Výjimkou tohoto směru byl akorát rok 2016, kdy došlo k poměrně výraznému snížení státního dluhu o víc jak 60 mld. Kč, viz. zde. Nelze tak považovat za úspěch relativní snižování státního dluhu v konjunkturálních letech 2014 - 2019, když toto počínání zcela vymazalo současné tempo zadlužování. Stát, resp. vlády ČR, se tak uchylují k taktice odsouvání splácení dluhu směrem do budoucnosti (splácením stávajícího dluhu novými půjčkami). Je to fér vůči převážně budoucím generacím (daňových poplatníků)? Není, dokonce si troufnu tvrdit, že je to vůči nim podlé.

Jistá naděje možností splácení státního dluhu by byla v případě, kdyby stát "věnoval" deficity na pořízení efektivních investic, které by se v budoucnu zaplatily (včetně nákladů na obsluhu státního dluhu) a ještě by přinesly do státního rozpočtu něco navíc. V tomto směru by tedy byla zajímavá nejen průběžná statistika návratnosti výdajů na takové investice, ale už i jen statistika poměru kapitálových (investičních) výdajů k deficitům v jednotlivých letech. Bohužel v tomto směru se mi nepodařilo najít lepší datový zdroj než výše uvedený odkaz na vývoj státního dluhu a na vývoj kapitálových (investičních) výdajů ze státního rozpočtu zveřejněný zde. Porovnání těchto datových zdrojů naznačuje, že zejména v krizových letech nejsou deficity zcela využívány na ony investice (o zjišťování jejich efektivnosti se dá pochybovat, že se děje), ale i na spotřebu. Jinými slovy vytvářené deficity "projídáme" bez schopnosti dluh splácet v konjunkturálních letech. A právě v tom je skryta ona neodpovědnost vůči budoucnosti.

Současná vláda sice vyhlašuje cosi o zkrocení státních financí, avšak již teď se dá usuzovat, že bez valného koncepčního záměru s pozitivním dopadem vůči odpovědnosti směrem k budoucnosti. Na hodnocení úspěšnosti jejího počínání si však počkejme.

[MirekS]

Jak už jsem uvedl v jednom z předchozích příspěvků, zvýšené ceny energií způsobí zvýšený příjem z jejich zdanění. Dle mě je principiálně rozumnější, na co se v případě problémů s cenami energií současná vláda zaměřila - pomoci adresně těm, kteří se ocitli v energetické chudobě. Je ovšem otázkou, kdy tato pomoc dotčeným (myšleno domácnostem) skutečně přijde a jak tito řeší nastalou situaci teď. Co je však v této souvislosti zajímavé, že je ze strany vlády tzv. ticho po pěšině z hlediska cenotvorby v této oblasti. Z pohledu odběratelů energií (a tedy i daňových poplatníků) není v ČR vyvážený stav, v němž zákazníci odebírají energie za "evropské ceny" (což se dá ještě pochopit v případě dováženého plynu, ale v případě tuzemské výroby elektrické energie, schopné ji i vyvážet, již méně), avšak z hlediska svých příjmů evropské úrovně mnohdy nedosahují, což se, dá říct, výrazně projevilo zejména u domácností v režimu DPI. Stálo by tedy za to, se na tento režim podívat z právního hlediska. O tom však vláda, pokud je mi známo, mlčí. Zatím?

Cílem nejen této vlády, ale i vlád budoucích, by měla totiž být taková obhajoba svých daňových poplatníků, aby nutnost takových zásahů jako je výše uvedený, byla principiálně minimální.

[oxley]

Jak už jsem uvedl v jednom z předchozích příspěvků, zvýšené ceny energií způsobí zvýšený příjem z jejich zdanění. Dle mě je principiálně rozumnější, na co se v případě problémů s cenami energií současná vláda zaměřila - pomoci adresně těm, kteří se ocitli v energetické chudobě. Je ovšem otázkou, kdy tato pomoc dotčeným (myšleno domácnostem) skutečně přijde a jak tito řeší nastalou situaci teď. Co je však v této souvislosti zajímavé, že je ze strany vlády tzv. ticho po pěšině z hlediska cenotvorby v této oblasti. Z pohledu odběratelů energií (a tedy i daňových poplatníků) není v ČR vyvážený stav, v němž zákazníci odebírají energie za "evropské ceny" (což se dá ještě pochopit v případě dováženého plynu, ale v případě tuzemské výroby elektrické energie, schopné ji i vyvážet, již méně), avšak z hlediska svých příjmů evropské úrovně mnohdy nedosahují, což se, dá říct, výrazně projevilo zejména u domácností v režimu DPI. Stálo by tedy za to, se na tento režim podívat z právního hlediska. O tom však vláda, pokud je mi známo, mlčí. Zatím?

Cílem nejen této vlády, ale i vlád budoucích, by měla totiž být taková obhajoba svých daňových poplatníků, aby nutnost takových zásahů jako je výše uvedený, byla principiálně minimální.

Jen poznamka, jak si predstavujete, ze by mela ta pomoc vypadat, jak dlouho by mela trvat a co kdyz energie pujdou jeste vice nahoru a postupne do te chudoby spadne pulka naroda ?
Ja myslel, ze stat chce setrit a ne vydavat na podporu 'chudym', kterych muze byt vetsina.
Je treba resit pricinu a tou je spatna organizace nakupu a prodeju energii, burza atd. Vlada s tim nic nedela a nejspis ani neplanuje.