Petr.Vileta píše: ↑06 říj 2020, 15:31
Blanka.Charvatova píše: ↑06 říj 2020, 14:43
Ty jo, projela jsem par listu zpatky a zenu abys v diskusi pohledal.
No vidíš.
Pak mají být ženy v politice, v řídících funkcích a bůhvíkde ještě, když ani nedokážou napsat pár řádek do vlákna o feminismu.
No tak jsem se to pokusila celý přečíst, ale moc mi to nejde, je toho moc. Takže to napíšu za sebe s ohledem, co jsem si tu přečetla. Já si myslím, že feminismus byl třeba, protože bez statečných žen bychom ještě teď jenom stály u plotny a čekaly, až přijde manžel z práce, aby nám udělal desátý dítě. A do práce by nás pustili jen tehdy, když by zase narukovali na frontu a nebyl by nikdo, kdo by to odmakal (je to hodně zjednodušený, přiznávám). Já sama se považuju za ženu silnou, která nepotřebuje kvoty ani žádné jiné postrkování. Když něco mám dokázat, tak to chci dokázat jako já. A je jedno, co mi narostlo nebo nenarostlo mezi nohama. Ano, mám to na rozdíl od vás trochu složitější, protože jsem matkou a ještě ke všemu samoživitelkou, mající nemocné rodiče, kteří se o děti zvlášť za časů korony postarat nemůžou. Ale tak je na mě, jak se s tím poperu. Ano, potřebuju, aby prostředí, ve kterém se pohybuju, bylo babyfriendly, protože prostě někdy ty děti s sebou vzít na schůzi musím. Ale to není nic, co by nešlo řešit a nemá vlastně nic společnýho ani s feminismem, protože i muž přeci někdy může mít potřebu vzít s sebou dítě. Já zkrátka chci pracovat a chci mít dobrou práci a chci ji mít teď. Nechci mít práci na poloviční úvazek, vynášet někde koše a čekat, až děti odrostou. Takže by mě i naštvalo, kdyby mě zaměstnavatel nechtěl jenom proto, že buď a) můžu otěhotnět a odejít na RD b) mám dítě a budu se o něj muset starat, když onemocní.
Z mých zkušeností žena vracející se po mateřské má mnohem lépe zvládnutý time management a je mnohem lépe motivovaná k práci, než ten, který v té rutině jede pořád. Navíc tato žena je i vděčná a když je ji umožněno skloubit mateřské a pracovní povinnosti, tak to může v reálu být mnohem větším přínosem pro zaměstnavatele, než kdyby ji vyhodil/nepřijal jenom proto, že je žena.
Jen tomu chce uzpůsobit podmínky - já jsem třeba metodik, analytik, v reálu to znamená, že většinu svýho pracovního času koukám do dvou monitorů, tahám data ze SAPu a pak je nějak zpracovávám. Je úplně jedno, kde to dělám. Je přežitek trvat na osmihodinový pracovní době a hlídat každou minutu strávenou za turniketama. Takže jaký je pak problém v tom, že jsem žena a mám děti? Nevidím ho.
Takže vlastně nevím, o čem se tu pořád bavíme
. Je důležité, abychom byli opravdu babyfriendly stranou, která umožní větší zapojení rodičů s dětmi - jsem předsedkyní našeho MSka a chodím třeba na pravidelné koordinační schůzky. A tuhle (když se ještě scházelo offline) jsme tam tak ve středu vpodvečer seděli, byla jsem tam já a Petra z Prahy 4 a zbytek byli muži. Nic proti vám, kluci, mám vás ráda, ale čím to je? Takže za mě je třeba víc než řešit, jak více a úspěšněji zapojovat rodiče s malými dětmi do procesu. Samozřejmě jim nikdo nebrání, reálně to ale pořád nějaký překážky má. Teď jde jenom o to to pojmenovat a posunout se.
A obecně si myslím, že jsme snad stranou bez předsudků a podporujeme všechny bez rozdílu (to k té anketě).
A k Petrovi - ženy makaj a nemaj čas