Našim lesům a krajině by oheň prospěl, říká entomolog Lukáš Čížek
…
V lese, který hoří pravidelně, bude požár z povahy věci malá, neškodná záležitost. Požár lesem rychle proběhne, spálí trávu a pár popadaných větví. Pokud jsou požáry dostatečně časté, nestihne se v lese naakumulovat dost paliva a tím pádem požár nemívá katastrofické důsledky. A už třeba za měsíc člověk nepozná, že v lese hořelo.
…
Já mluvím o lesích v chráněných územích.
Ale v Severní Americe oheň používají opravdu jako prevenci velkých požárů v podstatě kdekoli. Můžete jet po dálnici a uvidíte cedule Pozor, před vámi probíhá kontrolovaný požár, nenahlašujte ho (Prescribed burn ahead). A místo toho, aby tam sekali krajnice u cest, tak je vypálí.
Zároveň vypalují i relativně malé přírodní rezervace nebo přírodní památky, třeba v blízkosti měst.
Oheň je používaný i v lesnictví jako způsob, jakým připravit paseku. Vykácíte dubový les, a když s tou pasekou nic neuděláte, tak vám tam vyrostou stromy, které tam často už čekaly a dobře zmlazují dobře ve stínu. Když paseku zapálíte, nalétnou tam borovice nebo duby, prostě komerčně zajímavé dřeviny. Takže vypalování je používané i jako lesnický nástroj k úpravě dřevinné skladby.
…
Jedna z našich nejcennějších dřevin je dub letní. To je strom, který vyžaduje hodně světla. Na jižní Moravě se ve velkém kácí rozsáhlé porosty dubu letního, ale na tom samém místě není schopen sám od sebe zmladit.
Tak se na to používají půdní frézy. Za traktor zapojíte ozubený válec, který rozdrtí pařezy a veškerý nálet, který v lese byl. Vznikne oraniště a do něho napícháte strojem sazeničky dubu. Je to katastrofa biologicky a stojí to dost veliké peníze. Před 10 lety stála úprava paseky o jednom hektaru asi 50 000 Kč. Dneska to bude určitě podstatně víc.
A pokud by se ukázalo, že ohněm jsme schopní zajistit zmlazení dubu bez použití té těžké techniky, tak výrazně ušetříme. Oni Američani nejsou všichni úplně hloupí…
Existuje pěkná studie, která srovnává schopnost dubu letního přirozeně zmlazovat ve východním Polsku a na západní Ukrajině. V Polsku je mladých dubů letních minimum, na Ukrajině spousta. Lokality jsou blízko sebe, dělí je jen hranice. A liší se v tom, že zatímco v Polsku se už vypaluje minimálně, na Ukrajině je jarní vypalování téměř národní sport. Podobný vliv na dub má i pastva.
Teď skočím z lesa zase do chráněných území, protože tam je vypalování reálně velmi potřeba a zároveň nás tam ekonomika nemusí tolik zajímat, protože z toho území nepotřebujeme vydobýt žádný zisk.
Když se o území rezervace pečuje klasicky, tedy sekačkami a křovinořezy, ale rozumně, stojí údržba hektaru mnoho tisíc ročně. Vhodně vysekat kus Pouzdřanské stepi stojí spoustu peněz. A stejně nejsme schopní to udělat tak, aby to biodiverzitě maximálně prospělo.
…
Porost po požáru rozhodně není všude stejně vysoký a stejně hustý. Je to péče, která hmyzu a kytkám vyhovuje výrazně víc, než jakákoli seč. A zároveň je dramaticky levnější. Když to přeženu, tak to stojí jen ty zápalky.
K nim samozřejmě musí být u požáru lidi, kteří ohlídají, aby nechytlo, co nemá. Ale v Americe jsou schopní opečovat ohněm hektar řádově za pár dolarů, i se všemi bezpečnostními opatřeními. Kdežto u nás se snadno dostaneme i na tisíce dolarů na hektar. A je to takové zahradnické pinožení, kdy prostě nejsme schopni vhodně obhospodařit patřičné rozlohy. Ale oheň určitě nepatří všude. Má podobný význam jako pastva, někde ji může nahradit, jinde je pastva lepší, ideální je kombinace.
Klíčový je fakt, že oheň zbavuje půdu živin, konkrétně dusíku. Jeho nadbytek, tzv. eutrofizace, je dnes obrovský problém. Dusíkem hnojíme pole, prakticky plošně padá z nebe kvůli spalovacím motorům. V půdě je tolik dostupného dusíku jako asi nikdy dřív. To v boji o život zvýhodňuje několik běžných druhů rostlin, třeba kopřivy. A ty pak vytlačí většinu ostatních a vegetace degraduje. Když biomasa shoří, téměř všechen dusík v ní obsažený zmizí do ovzduší. Vypalování je způsob, jak eutrofizaci bránit.
…
My dnes máme problém v tom, že jsme velmi bohatá společnost. To se teď možná změní, ale jsme nejbohatší, jak jsme kdy byli, do ochrany přírody investujeme obrovské peníze, speciálně třeba do péče o bezlesí. Ale stejně o bezlesí stále přicházíme. Kde nejsme schopní napřít dostatečné úsilí a dostatečné peníze, tam nám to zarůstá. A zarůstání pořád pokračuje. A u většiny bezlesí, v chráněných územích i mimo ně, klesá kvalita, přesněji rozmanitost, třeba počet druhů rostlin nebo nabídka nektaru pro hmyz.
…
Neumožňuje to legislativa.
A pak je tu obava. Když budete první člověk, který to zavede, a budete mít úspěch, ocení vás jenom pár lidí. Když se to ale nepovede a blafne vám něco, co nemělo, tak to budou vědět všichni.
Na druhou stranu vypalování je ochranářský nástroj, který se v okolních zemích používá. Vypalují Němci, Poláci, Slováci, v Anglii se vypalují vřesoviště. Do televize se to dostane až když požár hoří déle a víc, než bylo zamýšlené.
A teď třeba na Slovensku od 1. ledna 2020 začal platit zákon, který vypalování zavádí jako nástroj péče o chráněná území. Slováci nás v tomhle dost předběhli. Já věřím tomu, že dřív nebo později k tomu dojde i u nás, protože nakonec nemáme moc jiných možností. Jiné způsoby péče, snad krom vhodně nastavené pastvy, jsou dost drahé a často méně účinné.
Pikantní je, že u nás sice máme minimum endemických živočichů, ale nejeden z toho mála, třeba krasec váleček český nebo naše nejdelší žížala, potřebuje stepi s výrazným zastoupením holé půdy, tedy plochy velmi intenzivně spásané nebo často hořící. A právě tyhle organizmy, za jejichž přežití máme globální odpovědnost, velmi ohrožuje nedostatek péče a spad dusíku.
…
Zdeňka Kováříková
4. května 2020
Ekolist