Asi pár poznámek k debatě;
1) Ano, stát ousourcoval spoustu sociální práce na neziskové organizace z nichž mnohé jsou církevní. Platy v sociálních službách jsou naprosto tristní. Jsem zcela nepodloženého názoru, že by bylo lepší kdyby tyto organizace byly necírkevní, neděli by se v nich některé věci jako vyžadování účasti na mši po klientech a hodnocení managmentu podle toho, kolik přivedli oveček. (reinterpretuji z první ruky.)
2) Jsem hluboce přesvědčeným ateistou, ale chápu roli náboženství a církve jako sociálního konstruktu a nástroje pro řízení společnosti v historii i současnosti lidstva. Podobně jako jsou jím peníze, vlastnictví, zákony, čeř nebo státy. Myslím, že nějaké civilní státní náboženství vlastně vůbec nemusí být špatná věc. U nás si třeba ritualizujeme ten 17. listopad. Astrologie, homeopatie a víra v duchy není o nic jiná či lepší/horší než křesťanství a a jiná abrahámovská či neabrahamovská náboženství. Ale odmítám na to platit ze svých daní. (Chudáci Němci třeba platí tu Homeopatii.)
[Pokud se náboženská organizace přihlásí do libovolného programu na údržbu památek, organizaci volného času mládeže, sociální práci nebo chov divokých koní a v souladu s pravidly takovou dotaci získá, nemám s tím problém. Vadí mi třeba protěžování křesťanství ve vysílání ČT.]
3) Je naprosto v pořádku, že si ČR udělá smlouvu se svatým stolcem jako subjekt mezinárodního práva, kde si vzájemně něco garantujeme. Naprosto nesouhlasím s tím, aby tato smlouva dávala větší práva/ochranu zrovna jedné/dvoum církvím ( i když to v zásadě odpovídá reálné maximě mezinárodního práva o silnějším psu.)
4) Myslím si, že existence zpovědního tajemství je v pohodě a je i ošetřena v českém zákoně a mám za to že dostatečně;
(3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody (§ 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.
I když jak tu někteří správně argumentují, jedná se o mimořádná práva pro věřící oproti nám nevěřícím (my se můžeme vyzpovídat tak maximálně na baru nebo známým a ty před oznamovací povinností žádnou výjimku nemají), zrušení těchto práv aktuálně není na stole, a vzhledem k věcem které jsem uvedl v bodě (2), první a druhá věta; nijak bych o to teď neusiloval. Máme tu k řešení společensky podstatnější věci, a to i na tom poli církví - viz bod (1).
[Na okraj tato úprava směřuje jen na náboženské církve a společnosti a tedy je diskriminující vůči těm věřícím, kteří nejsou součástí registrované církve, ale to je myslím z hlediska jiných práv přiměřené omezení.]
5) Jsem přesvědčen, že vzhledem k aktuálním formulacím v navržené smlouvě by nastala nerovnost v této výjimce z oznamovací povinnosti.(Ostatně tu byl uveden odpovídající případ, kdy by se někdo mohl dovolávat tohoto rozšíření.) A to považuji za špatné a nesouhlasím s tím.
Pokud by se ukázalo, že se v bodě (5) mílím, myslím že bude možné klidně přijatí smlouvy podpořit.
(A pokud je ta která registrovaná církev přesvědčena, že nějaký její dobrovolník má mít zvláštní práva ochrany zpovědi, ať z něj udělá duchovního v souladu se světskými zákony. V Americe si můžete opatřit právo oddávat na pár kliknutí na internetu, ni?)