Fórum Pirátské strany

Stovky lidí uvízly ve Středozemí na záchranných lodích

Italský fašistický ministr vnitra a náměstek premiéra Matteo Salvini v úterý znovu zdůraznil svůj úmysl zabránit oběma lodím v přistání v italských přístavech.

Italský parlament schválil zákon, který hrozí zatčením kapitánů a posádek záchranných lodí, pokud vplují do italských vod. Zákon také umožňuje záchranáře pokutovat až částkou 1 milionu euro a zkonfiskovat loď.

Salviniho útoky proti záchranářům vedou k zvyšování jeho domácí popularity. Po konfliktu se svým vládním partnerem, Pětihvězdičkovým hnutím, usiluje Salvini o předčasné volby a má v zemi podporu skoro 38 procent voličů. Pětihvězdičkové hnutí však nyní jedná s levicovou opozicí o utvoření nové vlády a snaží se Salvinimu tak zabránit ve vyhlášení předčasných voleb.

Salvini uvedl, že Libye je ochotná převzít zpět zachráněné uprchlíky, avšak Lékaři bez hranic uvedli, že je nevrátí do Libye, kde jsou uprchlíci pravidelně mučeni.

Open Arms, španělská charitativní organizace, apeluje na Evropskou unii, aby koordinovala rozdělení uprchlíků do všech zemí bloku.

UNHCR, Úřad OSN pro uprchlíky, také žádá evropské vlády, aby zasáhly. Varuje, že se blíží ve Středozemním moři bouře.

"Ponechat lidi, kteří uprchli před válkou a násilím v Libyi na vysokých mořích v tomto počasí by znamenalo páchat další utrpení," konstatoval Vincent Cochetel, mimořádný velvyslanec UNHCR pro centrální Středozemí.

Španělsko konstatovalo, že záchranné lodi musí přijmout Itálie. "Mezinárodní zákon velí, že se záchrana musí konat v nejbližším bezpečném přístavu. Bezpochyby je to Itálie. Kdybychom to byli my, udělali bychom to.

Itálie přijala od roku 204 více než 600 000 migrantů, ale za poslední dva roky počet příchozích uprchlíků ostře poklesl a dále klesá.

Letos přišlo do Itálie jen 4265 migrantů a uprchlíků, v porovnání s týmž obdobím v roce 2018 je to pokles o 78 procent a v roce 2017 pokles o 96 procent.

Rozhlas BBC v úterý informoval, (od minuty 22 ZDE) že nyní ve Středozemním moři umírá utopením každý šestý uprchlík - je to dosud rekordně nejvyšší počet. V dramatické reportáži z ostrova Lampedusa na Sicílii interviewoval místního lékaře, který ošetřoval tolik znásilněných a zmlácených malých uprchlických holčiček, že je z toho naprosto zničen a nechal se zvolit europoslancem ve snaze vyřešit v Evropském parlamentu uprchlickou krizi. Aktivisté Salviniho strany Lega projevili v reportáži BBC pozoruhodnou krutost: Jakási jeho politička tvrdila, že nejsou k dispozici žádné mrtvoly utopených uprchlíků, takže není pravda, že tolik lidí ve Středozemním moři umírá.

14. srpna 2019
Britské listy / Al Jazeera

Hladomor v Bengálsku zahubil miliony lidí. Odpovědnost nese Churchill

Podle vědců nezpůsobilo hladomor v Bengálsku v roce 1943 sucho. Odpovědnost za něj nese Winston Churchil. Dočkáme se informační tabulky u jeho busty v Praze?

Studie zveřejněná v únoru letošního roku v Geophysical Research Letters potvrzuje dřívější obvinění Winstona Churchilla z přímé odpovědnosti za hladomor v Bengálsku. Pro mnoho lidí, kteří se tímto tématem zabývají, to není nic nového. Obvinění britské koloniální správy a ministerského předsedy ze špatného vládnutí či dokonce řízeného zbídačování se objevovala již před vyvrcholením potravinové krize v Bengálsku. Hladomor v roce 1943 zahubil podle konzervativních odhadů na tři miliony lidí.

Hladomory v britském impériu nebyly nic neobvyklého. Odhaduje se, že za britské vlády postihlo Indii kolem dvanácti hladomorů, které měly na svědomí padesát milionů životů. Přičíst k tomu můžeme ještě hladomor v Irsku, který si vyžádal další milion životů a královna Viktorie si vysloužila přezdívku „Královna hladomoru“. Hlavní přičína hladomorů spočívala v tom, že koloniální správa exportovala potraviny do Británie bez ohledu na potřeby místního obyvatelstva.

Tomáš Tožička
17. srpna 2019
Deník Referendum

20 Aug 2019 Hospodářské noviny Marek Pokorný marek.pokorny@economia.cz


Čižinský: Předáme vám náš úspěch

STAROSTA PRAHY 7 CHCE SVŮJ ÚSPĚŠNÝ KONCEPT, POSTAVENÝ NA POMOCI DOBROVOLNÍKŮ, NABÍDNOUT STRANÁM PŘI VOLBÁCH DO SNĚMOVNY.

V zemi je kolem osmi tisíc subjektů, které kandidovaly na podpisy. To jsou lidé, kterým sousedé věří, a jsem přesvědčen, že je to síla, která může zemi po příštích volbách posunout k lepšímu.

Andreje Babiše může podle lídra sdružení Praha sobě Jana Čižinského porazit nové pojetí politického boje, v němž se spojí politici s aktivními občany. Čižinský se inspiroval svojí vlastní iniciativou, která úspěch v komunálních volbách postavila na spolupráci různých aktivistů a je součástí nynější koalice na pražském magistrátu.

Nápad starosty městské části Praha 7 tak jde dál než chystaná užší spolupráce parlamentních středopravicových stran v čele s předsedou ODS Petrem Fialou. Těmto stranám chybí užší vazba na občanská hnutí. Na demonstrace pořádané spolkem Milion chvilek se proti současnému premiérovi vyslovily stovky tisíc lidí. Čižinský se ale nechce stavět jen do pozice „Antibabiše“.

Nevýhodný přepočet

O možném spojení k volební výhře nad Babišovým ANO mluví čtveřice ODS, STAN, TOP 09 a KDU­ČSL. Ve volbách v roce 2017 získala v součtu přes 26 procent hlasů, tedy o pouhá tři procenta méně než premiérovo hnutí, ale ve sněmovně má dohromady 38 křesel, o třicet méně než vítěz. Toho výrazně zvýhodňuje přepočet hlasů na mandáty.

Čižinský nyní navrhuje, aby se do tvorby bloku pro volby v roce 2021 zapojila celá občanská společnost. Tedy přesně jako v jeho případě. Tisícovky aktivistů mu pomohly sesbírat 97 tisíc hlasů pod petici, aby jeho uskupení mohlo kandidovat. Praha sobě pak získala v metropoli 17 procent hlasů a 13 mandátů, nyní město řídí v koalici s piráty, TOP 09 a STAN. Vidí tedy šanci, že podobně by se ochotní občané mohli zapojit i v celostátním měřítku.

„V naší zemi je kolem osmi tisíc subjektů, které kandidovaly na podpisy. To jsou lidé, kterým sousedé věří, a pokud by se zapojili tak, aby se spojili a neštěpili, jsem přesvědčen, že je to síla, která může zemi po příštích volbách posunout k lepšímu, stejně jako se to povedlo v Praze“ útočí Čižinský, který je i poslancem a členem lidoveckého klubu, na současnou vládu ANO a ČSSD s podporou komunistů.

Přitom odmítá svůj nápad charakterizovat podobně jako zmíněná parlamentní čtveřice – tedy spojení proti Babišovi. „Rozhodně bych to nenazval jako něco proti něčemu. Ale jako snahu o slušnou, věcnou, ale také nerozhádanou politiku, o kterou se snažíme v Praze,“ říká Čižinský. Podobným způsobem, za pomoci dobrovolníků, uspěl v roce 2014, kdy s hnutím Praha 7 sobě vyhrál volby v této městské části a stal se tam starostou.

Společné krajské kandidátky

„Pokud se zapojí občanská společnost a dá důvěru nějakému spojenectví, bude to jedině dobře,“vítá snahu předseda STAN Vít Rakušan, ale upozorňuje, že zatím nezná detaily. Koncept Jana Čižinského pomohl svému tvůrci na radnici Prahy 7 a hnutí Praha sobě na magistrát hlavního města.
Ani Čižinský ještě nemá přesnou představu o dalším postupu. „Je otázka, jak by se to domluvilo,“připouští. Myslí si, že by se měly tvořit společné krajské kandidátky, na nichž by vedle zástupců stran byli i představitelé občanské společnosti.

Podle lidoveckého šéfa Marka Výborného to v zásadě možné je. „ Jsme otevřeni novým tvářím, osobnostem, kterým není lhostejná situace v Česku. Mezi našimi starosty i zastupiteli už řada takových nyní je, ač nejsou členy KDU­ČSL,“poukazuje, i když také on s dodatkem, že je ještě příliš brzo možnou širokou spolupráci komentovat.

Politolog a sociolog Ondřej Císař ze Sociologického ústavu Akademie věd Čižinského iniciativu hodnotí opatrně. Podle něj je zcela přirozené snažit se spoléhat na aktivní lidi v různých místech. Je ale otázkou, jestli se taková místní aktivita může slít v podporu jednoho proudu či strany na národní úrovni.

„Místní aktivisté pravděpodobně v národních volbách nyní podporují různé strany, což může snahu vytvořit jednotný blok na celostátní úrovni podkopávat,“odpověděl HN. „Určitě to není tak, že politicky aktivní lidé inklinují jen k určitému politickému proudu. “V praxi poznal, že vždy záleží až na konkrétní situaci a jejím vnímání jak aktivisty, tak voliči a samotnými politiky. A v různých částech republiky se situace navíc liší.

Oříškem bude program

Čtyři výše uvedené parlamentní strany už nyní mají problém se shodnout na případném společném programu. „Musíme nalézt programový průnik, nemůžeme kandidovat jen , něco proti něčemu‘. Na základním se shodneme: právní stát, respekt k ústavě, nezávislost justice, otázka veřejnoprávních médií, to je jasné. Ale musíme nalézt další styčné body,“potvrdil Výborný.

Lidovecký předseda předpokládá, že rozšířením platformy bude dohadování o programu ještě složitější, stejně jako tvorba a obsazení případných krajských kandidátek.

Ještě opatrněji mluví za ODS její místopředseda Martin Kupka: „Nechci předbíhat, jestli bude existovat společná kandidátka ODS, TOP 09, STAN a KDU­ČSL. Rozhodně ale nesdílím nadšení, že jenom vytvoření společné kandidátky zaručí úspěch.“Upozorňuje, že čím širší společný blok bude, tím hůř se bude hledat případný kompromis. Například právě při přípravě programu.

Čižinský svému plánu ale věří. „V Praze se ukázalo, že se lidé umí domluvit a na ulici tu podporu nasbírají,“říká. Poukazuje na to, že zapojení dobrovolníků je mnohem efektivnější a nahradí peníze, jež do kampaní vkládají politické strany.

Jan Čižinský (41)


■ Původní profesí středoškolský učitel latiny, dějepisu a společenských věd se v roce 2014 stal starostou Prahy 7. Pomohlo mu i referendum za nepředraženou radnici, které vyvolal proti stavbě nové radnice za 1,3 miliardy korun. Nyní se nové sídlo dokončuje a má stát necelou třetinu původní sumy. V roce 2014 vyhrál volby s 44 procenty, loni získal 55 procent. ■ Hnutí, které Jan Čižinský založil pro volby na pražský magistrát. Odmítl kandidovat pod hlavičkou strany, takže potřeboval nasbírat podpisy sedmi procent Pražanů, kteří mohou volit. To se mu s pomocí několika tisíc dobrovolníků povedlo. Ve volbách získala Praha sobě 17 procent hlasů a 13 křesel v zastupitelstvu. Kvůli kandidatuře přišel Čižinský o členství v KDU-ČSL.