Fórum Pirátské strany

Šílím z toho, jak se do schovávání peněz zapojily velké banky, říká analytik rozkrývající organizovaný zločin

Před třemi roky vypluly na povrch tzv. Panama Papers. Začalo se více mluvit o daňových rájích i špinavých penězích, které se pohybují skrze Evropu a končí třeba v Berlíně. Aktivizovali se i novináři, kteří vytvořili nadnárodní Organized Crime and Corruption Reporting Project. Datové oddělení vede analytik a novinář Friedrich Lindenberg. Je potřeba, aby informace o vlastnictví firem i nemovitostí byly veřejné, upozorňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.

Určitě jde o průmysl. Někdy se používá také průmysl kriminálních služeb. Je hodně společností, které často pracují hlavně z Británie a nabízejí zprostředkování bankovních služeb dalším firmám. Samozřejmě se moc neptají, odkud peníze pochází. Co mě ale hodně zasáhlo během tří let investigace od chvíle, kdy unikly Panama Papers, je role evropských bank. Jak se velké evropské banky zapojily do této hry na schovávání peněz. A to s velkým nadšením a vervou. Šílím z toho, jak to umožnili velcí globální hráči, jako je třeba Danske Bank v Dánsku, nebo švédská Swedbank v Estonsku.

Jaroslav Hroch
9. června 2019
iRozhlas

Peklo v Libyi: Tábor smrti pro uprchlíky, jejichž věznění financuje Evropská unie

Tito zoufalí lidé v těchto záběrech zoufale volají o pomoc. Channel 4 News získaly tyto záběry od eritrejských migrantů a uprchlíků. (Lidé prchají ze stalinského režimu v Eritreji, kde je například celoživotní povinná vojenská služba.) Tito lidé jsou vězněni ve vládním libyjském vazebním středisku nedaleko města Zintan. Amatérsky vyrobené transparenty, napsané rajčatovou pastou na prostěradla vypovídají o jejich strašlivém osudu. Tito lidé svědčí o tom, že jsou v tomto vězení postupně zabíjeni. Zatímco se svět k nim obrátil zády.

Do těchto vazebních věznic jsou sváženi uprchlíci, které ve Středozemním moři pochytá libyjská pobřežní stráž, financovaná Evropskou unií. V některých případech se spikli zkorumpovaní vězeňští strážci s pašeráky lidí a mučí tyto lidi ve snaze získat od jejich příbuzných výkupné. Záběry mučení totiž pro příbuzné zveřejňují na sociálních sítích. Jiná vazební střediska se stala přímým terčem útoků místních bojůvek. Jejich cílem je buď uprchlíky okrást, anebo je donutit stát se bojujícími členy jejich jednotek.

8. června 2019
Britské listy

davkol píše: ↑08 čer 2019, 15:05 Fukušima byla rovněž důsledkem systémového selhání: systému tvořeného lidmi.

Pod nohama číhá nebezpečí: Objev nejmladšího velkého zemětřesení v českém masivu

Budovy poškozené či v rozvalinách, desítky mrtvých a zraněných, desetitisíce vyděšených, škody, jejichž zahlazení trvá desetiletí. Takové jsou obrázky zkázy, které si spojujeme s devastujícími zemětřeseními kdesi tisíce kilometrů za našimi hranicemi. Nejnovější výzkum ale odhalil, že podobné události by mohly postihnout i naše území.

Paleoseismický průzkum, uskutečněný na Chebsku v posledních deseti letech, ale odhalil stopy po zemětřesení srovnatelném svou silou i účinky s těmi, která zažila kupř. Itálie roku 2009 – s magnitudem 6,3. Pro takto silné zemětřesení je pochopitelně mimořádně důležité vědět, zda jde o projevy staré stovky tisíc let, nebo mladší. Díky nálezu kousků spáleného dřeva, uchovaných v usazeninách postižených zemětřesením, se s pomocí radiouhlíkové metody datování podařilo určit, že poslední z takto ničivých zemětřesení otřáslo Chebskem mezi roky 790 a 1020. [2] V historii naší civilizace dávnověk, v geologickém měřítku takřka ryzí současnost.

Přesný průběh mariánskolázeňského zlomu v okolí Nového Kostela žádná geologická mapa neuvádí. Při bližším pohledu do topografických map s vrstevnicemi, vykreslujícími reliéf, si však autoři výzkumu povšimli náhlé změny v zahloubení, šířce a tvaru údolí mezi Novým Kostelem a Kopaninou při přechodu přes zlom (obr. 3). Nápadné bylo zejména to, že některá údolí za zlomem nepokračují přímo. Blízko tohoto místa je okrajový svah Krušných hor velmi mírný a s dosud vypuklým zakřivením úpatí svahu, které eroze ještě nestihla přemodelovat. To dávalo naději na nalezení poměrně mladých pohybů, které svah formovaly. Jak je ale odhalit?

Petra Štěpančíková
6. května 2019
Vesmír

Bohužel se to týká více typů zdrojů – ve smyslu chlazení elektráren (např. Power-generation system vulnerability and adaptation to changes in climate and water resources). V praxi:

• France's EDF halts four nuclear reactors due to heatwave
• Record summer heat forces the largest nuclear plant in the Nordics to take reactor offline
• Europe’s heatwave affects NPPs

10 Jun 2019 Hospodářské noviny Jiří Pšenička jiri.psenicka@economia.cz

Kalousek proti plzeňské klice TOP 09

ČÁSTI ČLENŮ STRANY VADÍ NEJEN ŠÉF JIŘÍ POSPÍŠIL, ALE I JEHO SPOLUPRACOVNÍCI. HLAVNĚ JIŘÍ FREMR, KTERÝ STÁLE SILNĚJI PROMLOUVÁ DO PRAŽSKÉ POLITIKY.

Foto: Petr Hloušek / Právo / Profimedia
Gratuluji! Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek blahopřeje v listopadu 2017 svému nástupci Jiřímu Pospíšilovi ke zvolení. Jejich dnešní vztah ale rozhodně nelze označit za přátelský. Teď se Kalousek snaží Pospíšila sesadit a možná i sám nahradit.

Za dva týdny to bude deset let, co byla TOP 09 zaregistrována jako nová liberálně konzervativní strana. I v čase jubilea má partaj ambici spojovat rozdrobenou středopravicovou část politického spektra a vytvořit pevnější hráz vůči premiérovi Andreji Babišovi a prezidentovi Miloši Zemanovi. V tuto chvíli ale bojuje hlavně o to, aby udržela svou vlastní jednotu. Navenek ji štěpí především spor o to, zda bylo moudré, když současný předseda Jiří Pospíšil kandidoval do Evropského parlamentu a vzdálil se tak domácí politické scéně.

„Osoba jménem Fremr“

Pod povrchem ale doutná širší mocenský konflikt mezi stoupenci bývalého předsedy Miroslava Kalouska a takzvanou plzeňskou klikou.

Terčem kritiky není jen předseda Jiří Pospíšil, někdejší člen plzeňské ODS, či v Plzni žijící místopředseda strany Marek Ženíšek, který má lví podíl na tom, že Pospíšil do „topky“přestoupil. Stále častěji je v tomto sváru jako klíčová osoba zmiňován i další Plzeňan – Jiří Fremr. Donedávna jej nikdo neznal, je stále pouze řadovým členem TOP 09, ale vydobyl si pověst Pospíšilovy pravé ruky, která se snaží získat vliv v pražské politice. Mimo jiné působí jako spojka ke koaličnímu hnutí STAN, kde souběžně zastává roli poradce. „Pan Fremr nám radil v některých záležitostech, které se týkají oblasti energetiky,“říká bývalý šéf starostů Petr Gazdík.

Sám vůdce nespokojenců Miroslav Kalousek všechny své oficiální výtky nadále směřuje hlavně k předsedovi Pospíšilovi, nicméně i on svým typickým ironickým slovníkem připouští, že spor ohledně Fremra v partaji existuje: „Ano, slyšel jsem, že po Praze se pohybuje podivná osoba jménem Fremr, která se odvolává na mého předsedu strany a snaží se ­privatizovat část jeho politického vlivu. Pokládám to ale za nesmysl – můj předseda strany by se něčeho ­takového jistě nedopustil a pevně věřím, že se od toho bude zásadně distancovat,“reagoval propro HN Kalousek. Zdroje zevnitř TOP 09 popisují situaci tak, že Kalouskovu křídlu vadí, že si Fremr vydobyl politický vliv, aniž by byl někým zvolen a měl oficiální mandát.

Bez funkce, ale s vlivem

Jiří Fremr byl stejně jako Pospíšil dříve členem plzeňské ODS a souběžně devět let celorepublikovým předsedou Mla­dých konzervativců. Právě z prostředí pravicové omladiny se s nynějším šéfem TOP 09 zná.

Domluvenou schůzku s redaktorem HN zrušil, poskytl pouze strohé písemné vyjádření, podle něhož se nyní věnuje advokacii a marketingu. Připouští i marketingové aktivity pro plzeňskou regionální televizi ZAK TV. Co přesně má na starosti v TOP 09, nesdělil. „ Nikde nezastávám žádnou veřejnou funkci, což se samozřejmě týká i Prahy,“zdůraznil pouze muž, který je i místopředsedou energetické sekce Hospodářské komory hlavního města Prahy a v této roli například bojuje za větší podporu elektromobility v metropoli.

Co se TOP 09 týče, jisté je, že v Praze byl Fremr významnou postavou při řízení kampaní během loňských komunálních voleb a zvláště nedávných eurovoleb, kdy tuto kampaň koordinoval. Po komunálních volbách se jako přísedící v předsálí účastnil některých jednání o podobě budoucí pražské koalicece, jak vzpomíná třeba místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija.

Později se účastnil jednání,ní, na kterých se rozhodovalo o postech v pražských městských firmácfirmách. Sám Fremrbyl ještě v listopadu kandidátem do dozorčí rady pražského dopravního podniku, avšak do funkce nakonec nebyl ani oficiálně nominován, protože koaličním partnerům vadil trestněprávní škraloup ve Fremrově životopise. V minulých letech stanul před soudem kvůli rvačce s motoristou v Plzni roku 2010. Za tento incident byl v roce 2012 Fremr podmínečně odsouzen, ale očistila jej amnestie prezidenta Klause. Později dostal ve stejné kauze podmínku znovu, tentokrát za křivé obvinění.

Členem dozorčí rady pražského dopravního podniku se tedy Fremr nestal, ale Plzeň do klíčové městské firmy dostala jiného člověka. A další dva Plzeňané nyní sedí v orgánech Pražské vodohospodářské společnosti. I to dokládá rostoucí vliv Západočechů z TOP 09.

Nebudu nikoho krýt

Předseda strany Jiří Pospíšil namítá, že jde „jen o tři lidi“a že není snadné najít do městských firem vhodné odborníky. Nijak nezastírá, že se i uvnitř strany s výtkami ohledně přílišného vlivu „plzeňské kliky“setkává, vyslechl si ji prý i od Miroslava Kalouska, nicméně Pospíšil si stojí za tím, že okruh jeho spolupracovníků je naprosto transparentní. A to včetně Jiřího Fremra, byť s ním strana žádný oficiální poradenský kontrakt neuzavřela.

Pokud by se ukázalo, že někdo z jeho spolupracovníků překračuje své kompetence, například rozvíjí ve veřejném sektoru vlastní byznys, je prý předseda připraven se jej bez milosti zbavit. „Okamžitě končí, nebudu nikoho krýt ani hájit,“uvedl Pospíšil v rozhovoru pro HN.

Podle Pospíšilova vyjádření se Fremr rozhodl straně nezištně pomoci s volebními kampaněmi, přičemž by se nyní chtěl vrátit do vrchních pater politiky a na podzim kandidovat do vedení pražské TOP 09. „Měl sice v minulosti tu svou nešťastnou trestní kauzu, ale podle mě to není překážka, aby se do politiky vrátil. Nicméně je plně na členech TOP 09, aby posoudili, zda práce pana Fremra je pro topku tak významná, aby mohl v krajském výboru sedět,“nechává předseda Pospíšil záležitost otevřenou.

Sám očekává, že interní stranické spory by mohl do jisté míry vyřešit podzimní celostátní volební sněm. Jestli bude Pospíšil znovu kandidovat na předsedu a zda se tam střetne přímo s Miroslavem Kalouskem, by se mělo ukázat během příštích týdnů.

Kalousek je podle svých slov připraven podpořit hned několik jiných lidí ve straně, které dnes považuje za vhodnější kandidáty než europoslance Pospíšila. „Musí to být někdo, kdo tu práci bude dělat sedm dnů v týdnu,“opakuje svou hlavní výtku vůči současnému předsedovi. Když se ale jiný vhodný protikandidát nenajde, je prý připraven kandidovat sám. „Ač nerad, tak v takovém případě bych do toho šel,“uvedl pro HN Kalousek.

Zelená témata jsou na východě Evropy součástí kulturní války
Tomáš Lindner - Respekt
https://www.respekt.cz/spolecnost/nema- ... oboxovavat
11. 6. 2019 | aktualizace 11. 6. 2019 8:50

Sergey Lagodinsky má neobvyklý životní příběh. Narodil se v roce 1975 v sovětském Astrachanu do židovské rodiny německé národnosti. V roce 1993 se s rodinou přestěhoval do Německa - kancléř Helmut Kohl v té době nabídl občanství stovkám tisíc ruských Němců. Lagodinsky v novém domově studoval práva na univerzitách v Göttingenu, na Harvardu a v Berlíně, angažoval se v židovské komunitě a v politice. Koncem května byl za Zelené prvně zvolen do Evropského parlamentu. V novém Respektu 24/2019 najdete text Tři předsedové, jeden pád o politických změnách v Německu. Následující rozhovor s Lagodinskym je jeho doplněním - a vznikl na okraji konference o budoucnosti EU, kterou v Berlíně pořádala nadace Heinricha Bölla.

Úspěch Zelených v evropských volbách do velké míry kopíruje bývalou železnou oponu, i v Německu byla vaše strana výrazně slabší na postkomunistickém Východě. Jak si tento fakt vysvětlujete?

Sám jsem vyrůstal v Sovětském svazu - a když k sobě budu upřímný, musím přiznat, že my z postkomunistického prostoru máme potíž přijmout diverzitu ve společnosti. Komunistické státy oficiálně hlásaly internacionalismus, ale ve skutečnosti bylo myšlení jednoznačně založené na národnostních většinách daných států. Po několik generací nás formoval život v takto uzavřené společnosti, to se více či méně předává na další generace a je těžké se z toho osvobodit. To je jeden důvod, tím druhým je podle mého soudu zkušenost z devadesátých let. Hodně lidí ve východním Německu zažilo nejen systémovou změnu, ale i naprostý zlom v osobních životech, například na delší čas přišli o práci a museli se naučit úplně jiné povolání. Byla to pro ně mnohdy traumatická zkušenost, kterou kompenzují tím, že odmítají jinakost lidí, kteří přišli odjinud. S argumentem, že musíme nejprve najít cestu k sobě, k vlastnímu národu.

Ani mezi ruskými Němci, kteří si přestěhováním do Německa výrazně polepšili a žijí tam už skoro třicet let, nejsou Zelení oblíbení, naopak boduje Alternativa pro Německu.

Ano, většině ruských Němců je náš program cizí. Nejsou s vývojem spokojení, odmítají další imigraci a nemá to finanční, ekonomické vysvětlení. Když na přelomu 80. a 90. let do Německa přišli ze Sovětského svazu, tak se cítili jako Němci – ale zdejší společnost je vnímala hlavně jako Rusy. Mají pocit, že se jim nedostalo uznání, nestali se součástí německého příběhu. Umím si představit, že podobně to cítí hodně východních Němců. V roce 1989 chtěli vytvořit sjednocené společné Německo, ale nakonec byli z jejich pohledu zaplaveni západoněmeckým narativem, v němž sami sebe a svoji minulost nepoznávali. To myslím - jak už jsem říkal - mnohdy kompenzují úsilím po jednotnosti národa, odmítáním cizího.

Přijde mi zajímavé, že na otázku po odlišné podpoře Zelených na obou stranách železné opony neodpovídáte ekologií, ale odkazem k migraci a diverzitě společnosti.

Protože mi toto odlišné naladění společností přijde podstatné: vysvětluje odmítání změn, nejistoty, populisty živené emoce v postkomunistických zemích. Ekologická témata se stala součástí tohoto kulturního boje. Populisté občanům vykládají, že od života odtržené městské elity vnucují obyčejným lidem řeči o klimatické změně. Stejně tak pozoruji, že v postkomunistickém prostoru je těžké přicházet s ekologickými tématy, které jen trochu přesahují folkloristickou ochranu přírody. Třeba ochranu lesů nebo úklid veřejnost podpoří, protože se jedná o velmi konkrétní věc. Ale horší to je, když chceme řešit abstraktnější problém, třeba jak změnit společnost, hospodářství a návyky tak, abychom zastavili klimatickou změnu. Zabírá ochrana přírody jako cosi konzervativního, ale lidé nedůvěřují progresivní změně ekonomiky, energetiky, společnosti.

Neobáváte se vzhledem k těmto rozdílům, že “zelenější” politika v Berlíně a zvláště v Bruselu dále zvýší odmítání EU v postkomunistických zemích? Právě proto, že zdejší voliči budou zelené návrhy považovat za nesmyslné nebo přímo za hrozbu?

Když společnost navigujeme skrze nějakou změnu, je samozřejmě vždycky možné, že se proti tomu její část postaví, že se bude cítit opomíjena. Umění politiky spočívá ve schopnosti získat tyto lidi na svou stranu. Nemá smysl proboxovat zelené koncepty, aniž bychom občanům na západě i východě Evropy vysvětlovali jejich smysl. Byla by chyba jim je shora a bez dialogu vnucovat. Občané nesmí mít pocit, že se zelená politika dělá na jejich účet, naopak musíme vysvětlovat, že oni, jejich děti i vnuci mohou ze zelených reforem něco získat - a to i na pracovním trhu. To se myslím povedlo na západě Německa, kde voliči Zelené vnímají jako stranu, které má pozitivní odpovědi a řešení.

Jak to chcete konkrétně dělat?

Musíme třeba jasně říkat, že nikdo nechce, aby zelenou politiku platily chudší vrstvy. Část našeho úspěchu spočívá v tom, že se hodně zabýváme i sociálními tématy, chceme třeba evropskou minimální mzdu. Dále pak na ekologické reformy samozřejmě musíme myslet evropsky. Jedním z důvodů, proč je v Polsku nebo v Česku tak kritizován německý přechod k obnovitelné energii, je fakt, že to je německý národní projekt, nikoli evropský. Neřešili jsme, jaký budou mít naše kroky dopad na rozvodné sítě v sousedních státech. To nebyl správný postup, zelené reformy musí být celoevropské, jen tak mohou získat podporu.

A co když nezískají?

Je samozřejmě možné, že východní země budou vývoj blokovat nebo brzdit. Proto si myslím, že žádný rychlý zázrak nepřijde, je to setrvalá a tvrdošíjná práce. A leckdy se budeme muset ptát, co třeba polské vládě výměnou za její spolupráci nabídneme - a třeba jako důkaz naší solidarity budeme muset rezignovat na (polskou vládou tvrdě kritizovaný, pozn.red.) plynovod Nord Stream II.

Co bude zelenou prioritou v Evropském parlamentu?

Já se chci nejvíce věnovat podpoře občanské společnosti v zemích, jako jsou Polsko, Itálie a Maďarsko, kde se svobodný prostor zmenšuje. Musíme zevnitř posilovat tamní občanskou společnost.

Orbán a spol. zase budou říkat, že jsou to nevládky řízené zvenčí.

To budou beztak říkat. Přece není možné být součástí evropských obchodních a finančních toků, profitovat z nich - a současně říkat, že Brusel je něco cizího. Buď jsi členem, nebo nejsi. Klidně je na místě otázka, zda bychom neměli vytvořit evropský televizní kanál, který nebude tak nudný jako euronews a tak elitářský jako arte - a zábavně i v maďarštině nabídnout kvalitní zpravodajství. Začala soutěž ideologií, a přece nemůžeme akceptovat, že tu uvnitř EU vznikají neliberální státy.

Mluvil jste o vašich prioritách, co bude nyní prioritou Zelených?

Samozřejmě klimaticky odpovědná politika, jejímž musíme být garantem. Tedy stanovit jasné datum, od kdy v celé EU nebudou povoleny nové vozy se spalovacím motorem, zavést v Unii uhlíkovou daň. Potřebujeme celoevropský zákon o ochraně klimatu, v němž bude zcela konkrétně napsáno, v jakém roce a o kolik procent snížíme emise skleníkových plynů v daném hospodářském odvětví. Potřebujeme také daň na plasty, které zajistí šetrnější zacházení s nimi. Ale musím zdůraznit, že nejsem součástí vyjednávacího týmu, který momentálně jedná s představiteli jiných stranických frakcí v Evropském parlamentu. Máme i další priority, chceme třeba podpořit integraci EU směrem, který navrhuje Emmanuel Macron. Je ale jasné, že pokud nevyjednáme posun v otázce klimatu, byl náš volební úspěch k ničemu.

Čtěte také: Jak Německo zezelenalo: https://www.respekt.cz/politika/jak-nemecko-zezelenalo

Bizarní stav, kdy k uzavření smlouvy stačí několikavteřinový telefonní hovor, během něhož velká část dotyčných ani nepochopí, že právě něco kupují, mají na svědomí čeští zákonodárci. Ti podle slov veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové nevyužili možnosti evropské směrnice, která umožňuje zavést nařízení, že smlouva uzavřená po telefonu musí být ještě následně písemně potvrzena.

"Český zákonodárce tuto variantu nezvolil. Ptejme se, proč zvolil variantu, která je příznivější pro ty, kdo třeba nechtějí jednat poctivě, a nevýhodnější pro ty, kteří zřejmě ani nepochopí, že něco kupují," říká v dokumentu Obchod s důvěrou Šabatová.

Tito "podnikatelé" totiž většinou založí společnost s ručením omezeným, pokuty ani dluhy neuhradí, jednu s. r. o. zlikvidují a založí novou. A tak stále dokola. Věřitelé jsou na jednatele takových společností krátcí, maximálně je mohou žalovat, že nejednali s péčí řádného hospodáře, jak jim zákon nařizuje. Nicméně následují zdlouhavé soudy a na konci se třeba zjistí, že stejně není kde na splacení dluhu brát.

...

"Bylo by prima, kdyby někdo konečně přišel s úpravou legislativy, kdy by tito lidé, kteří něco takového páchají, byli vedeni k osobní odpovědnosti. Aby se pořád neschovávali za s. r. o. a v rovině trestněprávní se pak musel prokazovat úmysl," říká režisérka Šárka Maixnerová. "Než dospějete k osobnímu bankrotu, tak to jsou nervy, ale s. r. o. likvidujete a zakládáte jako na běžícím pásu," dodává.

Po šesti letech od filmu Sylvie Dymákové, který dal šmejdům jméno, by autorky Obchodu s důvěrou chtěly systém "prošťouchnout" tak, aby došlo k definitivní změně zákonů, jež by spotřebitelům dávala skutečně účinnou zbraň.

Interaktivní mapa bytové nouze: Prahu trápí bezdomovectví, Ostravu byty v žalostném stavu

Půl roku strávili analytici Platformy pro sociální bydlení shromažďováním dat z ubytoven a azylových domů, údajů o počtu lidí na ulici či v zahradních chatkách. Zabývali se ale i skrytějšími formami bytové nouze, jako je bydlení v přelidněných bytech. Unikátní data, která dosud v Česku nikdo neshromáždil, si můžete prohlédnout v interaktivní mapě, kterou připravil datový tým iROZHLAS.cz.

Jan Boček, Jan Cibulka, Michaela Danelová a Tomáš Kremr
12. června 2019
iRozhlas