Obsah příslušné části odkazovaného dokumentu není, s prominutím, deklarační ve smyslu "jak na sebe nazíráte" ve smyslu politické klasifikace, nýbrž negativistický ve smyslu "jak nechcete, aby na vás bylo nazíráno" (odmítání pravo-levého vidění politické charakteristiky). Dlužno však říct, že některými výroky (i významnějších) členů Pirátů se tohoto pojetí sami nedržíte (buď z celostranického nebo z individuálního hlediska), viz. mediální či medializované výstupy, ale i a nejen toto vlákno.
Jestli je pravo-levé vidění politické charakteristiky (více nebo méně) ukočírovatelné směrem dovnitř politické strany (tedy i Pirátů), pak ukočírovatelné není nazírání vnějšího světa politické strany na ni (tedy i na Piráty). Jinými slovy ono odmítání pravo-levého vidění nejde z pozice Pirátů vnějšímu světu nařídit, k tomu musí vnější svět dospět všeobecnou vzdělaností v oblasti politiky sám.
Z toho důvodu si myslím, že:
by bylo dobré přestat se vnitrostranicky deklarovat ať individuálně nebo celostranicky (protože to k ničemu dobrému nevede, jak je vidět, a Piráty to vesměs poškozuje),
Co mě při zběžném čtení odkazovaného dokumentu zaujalo, byla pasáž o tom, zda má pirátská strana šanci dostat se do Parlamentu. Mám za to, že tato pasáž je zastaralá a vzhledem k současnosti by byla hodna přepracování. Domnívám se, že Piráti dosáhli lepších volebních výsledků, než co je tam uváděno a i nyní přes debakl ve volebních výsledcích do PS 2021 (díky intenzitě kroužkování), což není úplně totéž jako volební porážka, mají šanci a prostor ukázat, co v nich je (viz. Ivan Bartoš - stavební zákon, digitalizace státní správy, sociální bydlení, ale i bydlení jako takové zaměřené na zakládající se rodiny, Jan Lipavský - zahraniční věci, Michal Šalomoun - kvalita nové legislativy). Od předchozího volebního období do PS tak měli možnost poznat:
-- Lucie Spáčilová
