Pozornosti hodné články

[Pavel.Moravec]

Drogy nelze potírat podle nálad voličů, stojí v osvobozujícím rozsudku v kauze growshopů
http://www.lidovky.cz/drogy-nelze-potir ... _domov_ogo

[Dalibor.Zahora]

Další článek o tom, co my už dávno vím aneb, když se něco projednává v tajnosti, tak to nevěstí nic dobrého
http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/poc- ... 65245.html

[Pavel.Moravec]

Perličky ze specifikace EET: ti co to psali museli být pěkní schizofrenici a IT analfabeti - viz. celé vlákno od Michala Špačka:

https://twitter.com/spazef0rze/status/6 ... 6599187456

EDIT: Vše pořádně sarkasticky okomentováno na

http://www.lupa.cz/clanky/videl-jsem-sp ... nce-trzeb/

"Dejte tam 4 switche. Do kalkulace cen napište 2 a pokud ani ty nemáte, použijte normální vypínače"

[Dalibor.Zahora]

Perličky ze specifikace EET: ti co to psali museli být pěkní schizofrenici a IT analfabeti - viz. celé vlákno od Michala Špačka:

https://twitter.com/spazef0rze/status/6 ... 6599187456

BDO (autoři) je jedna z firem, která se dlouhodobě živí deformací trhu a zlodějinami ve veřejné správě.

[Petr.Vileta]

EVROPA: Na nejvyšší úrovni se neříká celá pravda
http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa ... nomika_wag

[Dalibor.Zahora]

LN
BOHUMIL NEKOLNÝ
Ministerstvo a nekompetentní audit kultury

Nedávno na stránkách těchto novin plédoval Jiří Srstka za zrušení ministerstva kultury pro jeho neschopnost stran legislativy autorského práva. Jen masochista se však může zaobírat tzv. Implementací státní kulturní politiky na rok 2015–2020. V úžasu jsem ale zůstal stát nad auditem, který si úřad nechal udělat.Budu se zabývat pouze auditem „vnitřního prostředí“, kterýmá být rozborem faktorů determinujících poskytování dotací v oblasti umění. V tzv. manažerském shrnutí se píše: „Dotační systém MK se Národní kulturní politikou neřídí ani nijak neměří a nevyhodnocuje její plnění“. A jeden by chtěl dodat zaplať pánbůh! Záhadný termín Národní kulturní politika prostupuje celým auditem. Kde ho firma Proces s. r. o. z Moravské Ostravy vzala, bůh suď. Zatímmáme stále Státní kulturní politiku, tj. politiku České republiky, a nikoli politiku národa, Čechů, případně Čechů, Moravanů a Slezanů.
Audit zcela pomíjí, že vedle deklarované kulturní politiky, existují i oborové koncepce (např. Koncepce účinnější podpory živého umění), které by měly přímo korespondovat s dotačními tituly. Při popisu struktury dotačního systému kulturních aktivit audit vynechává poměr dotací, přidělených na základě rozhodnutí odborných komisí a dotací přidělených jinak. Poměr výdajů na základě expertizy k výdajům pravděpodobně vylobbovaným. Tahle opomenutí jsou však v celku maličkostí.
Veřejnoprávní instituce v kultuře
První kapitola auditu porovnává právní rámec pěti náhodně vybraných zemí a končí pasáží o veřejnoprávní instituci (VPI) s odkazem na berlínské a vídeňské divadelní holdingy. Pomíjí, že v jejich případě nejde o VPI, ale o kombinaci nadace a společností s ručením omezeným na základě práva soukromého. Konstrukt, který je u nás nemožný, a i kdyby byl možný, tak by se ho nikdo neodvážil použít.
Druhá kapitola opisuje strukturu organizace. Třetí kapitola hodnotí strukturu a rozsah dotačních programů z oblasti „živá kultura“. Manažerské shrnutí vhání slzy do očí. Vytýká, že rozpočty příspěvkových organizací neprobíhají grantovým řízením. Ale tak už to v Evropě u reprezentativních uměleckých ústavů bývá. Skutečným problémem je totiž hybridní situace, kdy projekty nad rámec činnosti jsou financovány z programu pro kulturní aktivity.
Následuje další nápad: „V rámci dotačního systému nejsou od sebe odděleny projekty dle jejich charakteru, dopadu a velikosti, čímž dochází k znevýhodňování určité skupiny projektů s podstatným přínosem. Tento problém by mohl vyřešit plánovaný program státní podpory kulturních a kreativních odvětví se zaměřením na festivaly profesionálního umění“. Je podivuhodné, jak snadno tlak hudebních festivalů na zvláštní rozpočet, který by nejraději spravovaly samy, pronikl až do Moravské Ostravy. Oddělení financování festivalů od grantů jednotlivých oborů přece zatemní kompetenci posuzování a excelenci určí bez korekce.
Další nápady mají technicistní charakter, např. členy grantových komisí by měli být jen zaměstnanci státních příspěvkových organizací, takže by je ministerstvo nemuselo platit, a podobně… Všem, co znají alespoň částečně aparát úřadu, přijde úsměvné, že stran alokace prostředků do jednotlivých dotačních řízení se doporučuje použití statistických analýz typu „Evidence based policy“a „Result based management“. Audit si neví rady s příspěvkovými organizacemi a čaruje smožnostmi jejich financování, aniž by konstatoval, že tato právní subjektivita se přežila. Je dojemné, jak auditem prostupuje doporučení Programu podpory festivalů. Až se tak stane a program bude ustaven – hned bude v kultuře lépe. Materiál pracuje s kategoriemi „živé“a „neživé“umění, co je tím „neživým“uměním, mi zůstává utajeno, i když bych si jistě dokázal odpovědět.
O financích bez zábran
Audit správně konstatuje nezávaznost financování víceletých grantů ze strany ministerstva, tento problém nejde odstranit jinak než změnou legislativy. Říká a, aniž by vyřkl b – jakou změnu by tedy doporučoval. Jestliže stran legislativy se audit tváří cudně, tak stran návrhu na distribuci finančních prostředků si neklade zábrany. V případě navýšení prostředků přidává těm odborům, které mají největší ekonomický přínos do ekonomiky. „V oblasti kultury dle Input – Output analýz je největší multiplikační efekt u výtvarného umění (2,14), dále v literatuře (2,06) a hudbě (1,95).“To je roztomilý návrh. Ale v evropských kulturních metropolích jde vždy největší část kulturních rozpočtů (až nad 60 %) do divadel, protože selský rozum praví, že provoz těchto kulturních institucí je prostě nákladný. Tahat „multiplikační efekty“do sféry veřejných kulturních služeb, a zvláště na úroveň státu, je scestné. Navíc při vágní metodice, která deklaruje nejnižší efekt u divadel.
Shoda je v tom, že dotační tituly mají oslabenou zpětnou vazbu, tedy evaluaci. Je totiž (pokud má být kompetentní) poměrně nákladná. Doporučená interní kontrola MK ji nemůže nikdy nahradit. Jako zásadní koncepční nedostatek dotačního systému dokument objevuje fakt, že: „dotační systém Ministerstva kultury se Národní kulturní politikou neřídí, a neplní proto svůj účel“. Pravděpodobně je myšlena kulturní politika státu. Ale i to jde obtížně, když grantový systém na rok 2015 vypisujete v roce 2014 a Státní kulturní politika na roky 2015–2020 je přijata až v průběhu roku 2015, a to tak, že ještě den před projednáním vládou o ní na stránkách MK není ani řádka. Navíc snaha o unifikaci grantových systémů uvnitř ministerstva (stran kritérií a priorit) je scestná už proto, že audit pomíjí specifičnost oborů: jiné priority mohou mít muzea a jiné třeba tanec.
Kultura a výkonnostní ukazatele
Dále následuje cvičení, jak by měly granty vypadat. Opět urputná snaha po unifikaci, bez zohlednění jednotlivých oborů. Návrhy na způsoby nominování komisí, procesního řádu, hodnocení atd. jsou vzdáleny praxi, a když pro systém hodnocení navrhují přejmout systém pražských grantů, zdá se, že autoři auditu nikdy u takového procesu nebyli. Diverzifikace pražských a státních kulturních grantů byl doposud pozitivní faktor. Priority metropolitní a státní kulturní politiky jsou ale poněkud odlišné a nelze přece mechanicky přejímat kritéria a bodové hodnocení těchto systémů.
Je třeba říct, že některé návrhy by úřadu prospěly, racionalitu auditu však zpochybňuje detail, který z něj ční jako sláma z bot. Při stanovení kritérií podpory festivalům se navrhuje, „aby místo kritéria naplňování Národní kulturní politiky bylo hodnoceno kritérium Výkonnostní a ekonomické ukazatele, které by mělo mít největší váhu“. Tečka s vykřičníkem!
Autor je teatrolog a analytik Institutu umění

[Petr.Vileta]

Blíží se konec státu. A s ním zanikne i právo, říká právník Havlíček
http://www.lidovky.cz/blizi-se-konec-st ... _domov_jaj

Určeno nejen zákonodárcům, ale i mnohým Pirátům.

[Petr.Bajgar]

Od ledna 2016 vznikne státní ICT firma

[Pavel.Moravec]

Jde spíše o pozornosti hodnou větu, ale fakt fest:

Ťok o skandálu VW/Škodovky s diesly:

Jako stát vydáváme různá povolení, takže být zadobře s ministerstvem je pro každou firmu výhodné.

Celý článek: http://archiv.ihned.cz/c1-65002360-skod ... z-peti-aut

To snad ani nepotřebuje komentář..

[Dalibor.Zahora]

LN:Vojáci nechtějí zabíjet. Jen paralyzovat
Armádní policie zahajuje nákup nesmrticích zbraní. Protivníka chce přemoci elektrickými paralyzéry i zvukovými děly

Lidove noviny ONDŘEJ STRATILÍK

PRAHA Belgické zbrojovce FN Herstal se rýsuje další kontrakt s Českou republikou. Zatímco před pár měsíci dodala armádě kulomety Minimi za 34 milionů korun, tentokrát půjde o jiný typ zbraní. Vojenská policie si vyhlédla jejich pušku – elektrický taser FN 303, která může vystřelovat nesmrticí, tedy neletální, projektily. Útočník je po zásahu na několik sekund paralyzován.

„V současné době se jedná o prioritu. Neletální prostředky dlouhodobě používají i ostatní represivní složky, a to i na mezinárodní úrovni,“reaguje Lenka Haberová, mluvčí vojenské policie. „Nechceme zabíjet, ale postupovat humánním způsobem,“pokračuje.
Během několika měsíců proto ministerstvo obrany začne pořizovat první padesátku paralyzérů amunici. Předběžné odhady počítají s částkou kolem pěti milionů korun.
„Postupně bychom v nákupech chtěli pokračovat,“plánuje Haberová.
Spektrum neletálních zbraní se bude rozšiřovat
I když zatím vojenská policie není konkrétní, ve hře je kromě elektrických taserů i několik zvukových děl. Ta nepřítele zneškodňují vysokými frekvencemi či přílišnou hlasitostí, která takříkajíc trhá uši.
Systémy LRAD (Long Range Acoustic Device, tedy zvukové zařízení s dlouhým dosahem) už několik let využívají například osobní a nákladní lodě jako obranu proti pirátům. A v poslední době je několikrát pro rozhánění demonstrací využily i americké pořádkové jednotky.
Navíc se mluví i o zastavovacích pásech, které se pokládají na silnici a unikajícímu automobilu způsobí defekt.
„V užívání neletálních prostředků pokračujeme a rádi bychom rozšířili jejich spektrum,“doplňuje Lenka Haberová a vypočítává, že dnes patří do výzbroje jednotek vojenské policie slzotvorný plyn či teleskopické obušky.
Není pochybnosti, že plánovanou modernizaci umožnila i současná bezpečnostní situace. V případě masivnější migrační vlny či ohrožení země by oddíly vojenské policie pomohly s ostrahou hranic nebo důležitých objektů.
I proto musí být schopné zastavit rozvášněný dav či méně nebezpečné útočníky. Ostatně americká námořní pěchota používá v Afghánistánu zbraň FN 303 právě k zastrašení případných útočníků.
Dalším faktorem je i letošní zvolení nového náčelníka vojenské policie. Plukovník Pavel Kříž dlouhodobě tvrdí, že chce zefektivnit fungování 1100členného sboru.
Do Afghánistánu zamíří víc policistů
Jedním z kroků má být vyšší počet příslušníků posílaných do zahraničních misí. „Donedávna jsme tam měli dva vojenské policisty. To je podle mého názoru málo. Jsem přesvědčen, že jen těžko můžeme někde jinde získat takové zkušenosti jako například v Afghánistánu či Mali,“zamýšlí se Kříž v resortním magazínu A report. „Teď máme v Afghánistánu osm vojenských policistů. V lednu příštího roku by měli přibýt další dva. V červenci 2016 jich bude již čtrnáct a v roce 2017 bychom se chtěli dostat na číslo dvacet,“načrtává Kříž.
Kromě toho vojenská policie přijme nové lidi, v příštím roce má jít o 59 příslušníků.
I přesto, že policistů bude víc, ochrana důležitých armádních budov bude i dál na „šerifech“Vojenských lesů a statků. Jak v říjnu upozornily LN, z 240 strategických objektů jich 202 střeží „lesáci“.
„Ušetřili jsme tím jak tabulková místa, tak i mandatorní výdaje. Podle analýz je tento způsob střežení ekonomicky výhodnější,“tvrdí Jana Zechmeisterová, mluvčí ministerstva obrany. Jen za letošní rok bude muset resort Vojenským lesům a statkům zaplatit 330 milionů.
Vojenská policie nadále hlídá například jen budovu ministerstva obrany či muniční sklady.