Je fajn, že si někdo všiml, že na venkově žijí lidé
![Úsměv :)](./images/smilies/icon_e_smile.gif)
. Snad mě tedy nevystěhujete.... Za povšimnutí stojí i to, že bez nich by naše krajina vypadala jinak, včetně druhové rozmanitosti. Pokud by tam lidé nebyli a nezemědělčili, výsledkem by byla krajina druhově chudší, nikoliv bohatší, a rozhodně krajina méně schopná poskytovat zdroje, bez kterých se (na rozdíl od mnoha jiných) žít nedá - bez jídla většina lidí moc dlouho nefunguje a v továrně ho zatím nevyrobíte.
Dotace v zemědělství odrážejí fakt, že je to obor s velmi vysokými náklady na riziko, který má jedinečný společenský význam a stojí na těžko substituovatelných zdrojích (náhradní krávy zatím nikdo nemontuje a více půdy také nikdo nedodá). Pokud bude regulace čistě tržní, musíme se smířit s tím, že dojde k plným projevům ekonomických cyklů. Důsledkem deprese v zemědělství ale není jen krize, ale hlad nebo hladomor. Ještě první republika zažila sociální nepokoje plynoucí z vysokých cen a domněle velkých zisků rolníků v době nedostatku. A rozhodně bych si od zrušení dotací nesliboval ekologické přínosy - právě naopak. Na světě je mnoho příkladů, že akutní nouze dovede lidi ke krokům, které mají dlouhodobě katastrofální důsledky.
A svádění na komunisty? Opravdu bylo dost času změnit uživatelskou strukturu polností? Byla k tomu vůle? Mohli s tím vůbec ti hospodáři (kteří prý nejsou) něco dělat? Vytratily se zkušenosti generací a návaznost rodinného hospodaření. To se nevrátí během jedné ani dvou generací. Pár desítek let je nic. Spoustu času vám zabere jenom si vychovat svoje dobře adaptované stádo. Svobodně se tu nedalo hospodařit prakticky přes padesát let. Náprava škod obvykle zabere více času, než jejich způsobení.
Připadá mi, že oblíbené tažení proti zemědělským dotacím má v sobě jakýsi osten závisti. Ano, zemědělcům to poskytuje výhodu střednědobě stabilních příjmů. Jde ovšem o obor, který vnější neovlivnitelná rizika zase proti jiným oborům výrazně znevýhodňují. A v konečném důsledku dotace nekončí u zemědělců - umožňují levné potraviny bez velkých výkyvů. Za něco kolem 1 % HDP. To není moc, nýbrž překvapivě málo. Spolu s potenciálními dalšími benefity, které nedosahujeme spíše vzhledem k nedokonalému nastavení podmínek. Srovnejme to s balíkem na sociální dávky. A představme si tlak, který by na sociální výdaje vznikal právě občasnými skokovými nárůsty cen potravin. I starověký Řím byl nucen v zájmu sociální soudržnosti zabezpečit lidu levný chléb a náklady byly obrovské.
Tím nechci říct, že současné zemědělské dotace jsou v pořádku. Ale zároveň si nemyslím, že tak strategické odvětví, jako je produkce jídla, lze plně ponechat rozmarům trhu. Stejně tak mu nenecháváme produkci pitné vody.